Ekologické dopady Společné zemědělské politiky a ... - Hnutí DUHA

Maďarsko: omezování GM plodin kvůli ochraně vývozu
Ze zemí střední a východní Evropy pouze v Rumunsku a Bulharsku, s jejichž vstupem do EU se počítá v roce
2007, se pěstovaly GM plodiny komerčně ve větším měřítku a s minimální státní kontrolou – podobně jako v zemích
dále na východ, například na Ukrajině. Více než 50 % sóji pěstované v Rumunsku v roce 2002 pocházelo
od firmy Monsanto. Vinou pašování úrody přes hranice tato sója pravděpodobně způsobila kontaminaci v sousedním
Srbsku [98].
Exemplárním protikladem tohoto přístupu je Maďarsko – jediná z nových členských zemí, která systematicky sledovala
čistotu osiva a sklizně s cílem vyhnout se kontaminaci GM odrůdami. Poté, co proběhly koncem 90. let
polní pokusy, vypracovalo poměrně dobře kontrolovaný a transparentní regulační systém. Zároveň zaujalo opatrný
postoj a cílem chránit své ekonomické zájmy. Asi 25 % maďarské sklizně se vyváží do zemí bývalé EU-15 a dovozci
se stále častěji obraceli na Maďarsko jako bezpečný zdroj plodin a potravin bez GM příměsí. Zachování
pověsti nekontaminované země se tak stalo klíčem k udržení vývozu [98].
2.8. Supermarkety a přeprava potravin
Průmyslové zemědělství, specializace, koncentrace zpracovatelského průmyslu do několika velkých továren
a stále silnější role mezinárodních společností prodlužují vzdálenost mezi statkem a talířem. Potraviny dnes putují
na delší vzdálenost než kdy dříve. Kamiony přepravují německá a holandská prasata přes Alpy do Itálie, kde
z nich vyrábějí šunku, kterou potom kamiony přepravují přes hory zpátky do obchodů v Německu a Nizozemsku [99].
Jednotlivé ingredience běžného jahodového jogurtu nacestují dohromady až 8000 km [100].
Mezi roky 1968 a 1998 se světová produkce potravin zvýšila o 85 %, zatímco mezinárodní obchod s potravinami
vzrostl o 182 % [47]. Poválečný nedostatek potravin se v zemích EU postupně proměnil v přebytky produkce,
ale přitom se zároveň výrazně zvýšil i dovoz – a vývoz ještě víc. Nákladní doprava rostla v posledních letech v EU
rychleji než ekonomika, navzdory oficiální snaze o pravý opak [101].
Na každý kilogram kiwi dovezený z Nového Zélandu připadá kilogram emisí oxidu uhličitého [102]. Energie spotřebovaná
na převoz mrkve z Itálie do Švédska by klesla na polovinu, pokud by ji nahradila domácí švédská produkce
[103]. Aby potraviny vydržely dálkovou přepravu a dlouhodobé skladování, musejí se do nich přidávat
konzervační a další chemické látky. V české ekonomice je doprava jediným významným odvětvím, kde během devadesátých
let stoupalo znečištění – emise oxidu uhličitého se mezi roky 1990 a 2002 zvýšily o 47 procent, zatímco
v průmyslu a energetice klesaly [17].
Podstatná část mezinárodního obchodu je absurdním pohybem tam a zpět. V roce 1998 například Velká Británie
dovezla z Nizozemska 61 400 tun drůbežího masa, ale zároveň do Nizozemska vyvezla 33 100 tun téže suroviny.
Roku 1997 Británie dovezla 126 milionů litrů mléka a zároveň 270 milionů litrů vyvezla [46]. Jedním z důvodů
jsou velkokapacitní centralizované dodávky velkých supermarketů a potravinářských společností.
Trýznivá putování
Zvláštní pozornost připoutala dálková přeprava živých hospodářských zvířat, která jim působí velké utrpení a zároveň
nebezpečně zvyšuje riziko šíření nemocí [104]. Každý rok jsou mezi jednotlivými členskými zeměmi Evropské
unie převezeny 3 miliony kusů skotu, 11 milionů prasat, 2,5 milionů ovcí a koz a desítky tisíc koní [105].
Tento obchod výrazně napomohl šíření kulhavky a slintavky během epidemie v roce 2001. Zvířata převážená na
porážku, nebo dokonce jen k dalšímu výkrmu, trpí v létě vedrem, jsou stísněna na extrémně malém prostoru, často
s příliš nízkým stropem, trpí žízní, nedostatečnou ventilací, nemocemi, zraněními z otřesů i samotnou délkou
převozů. Ty někdy trvají až 90 hodin. Hospodářská zvířata se také vyvážejí do zemí mimo EU, zejména do Libanonu
a Egypta. Tento vývoz je každoročně dotován desítkami milionů eur [106]. Expanze společného trhu do zemí
střední a východní Evropy vytvoří, slovy Evropské komise, „nové vyhlídky pro přepravu zvířat“ [106]. Vývoz živých
prasat z České republiky se po vstupu do unie zvýšil téměř na dvojnásobek [107].
Ekologické a sociální aspekty zemědělské politiky – 33