zděné a smíšené konstrukce - Časopis stavebnictví

Zavedené evropské normy:
■ všechny části ČSN EN 1996;
■ všechny části ČSN EN 1745;
■ specifikace ČSN EN 771-1 až 6;
■ ČSN EN 998-1 až 3;
■ ČSN EN 845-1 až 3;
■ všechny zkušební normy pro zdicí prvky řady ČSN EN 772-1
až 21;
■ všechny zkušební normy pro malty řady ČSN EN 1015-1 až 21;
■ všechny zkušební normy pro pomocné výrobky pro zdivo řady
ČSN EN 846-1 až 14;
■ pro zkoušení zdiva řady ČSN EN 1052-1 až 5.
Smíšené konstrukce využívající kusových
staviv
Ke smíšeným konstrukcím využívajícím kusových staviv se počítají
zejména konstrukce zhotovené ze zdicích prvků charakteru tvarovek,
které tvoří ztracené bednění včetně možné doplňkové tepelné izolace
a které jsou následně zmonolitněny, tj. vyplněny betonem, případně
i vyztuženy konstrukční či nosnou výztuží ve svislém, nebo i vodorovném
směru. V ČR se jedná zejména o tvarovky či dílce ztraceného
bednění z pěnového polystyrénu či z dřevoštěpkových materiálů.
Z hlediska navrhování a konstruování byl zřetelný rozdíl odborné
úrovně nositelů jednotlivých systémů. V ČR se nejčastěji vše mimo
vlastní betonové jádro staticky zanedbává (na rozdíl od konstrukcí
z tzv. Mantelbetonu v zahraničí). Situace je v současnosti ovlivněna
jak platným ETAG 009, tak novými evropskými normami pro
nenosné tvárnice z betonu, lehkého betonu a dřevoštěpkobetonu,
jejichž české vydání se chystá v nejbližší době (jako ČSN EN 15435
a ČSN EN 15438).
Zařazení konstrukcí využívajících sestavné prvky větších rozměrů
(dílců z lehkého mezerovitého betonu, pěnobetonu či
pórobetonu) mezi konstrukce smíšené vychází z premisy souč.
A to ve srovnatelných pevnostních úrovních konstrukcí z těchto
prvků sestavených s konstrukcemi zděnými, na rozdíl od montovaných
konstrukcí z hutných betonů (z kameniva hutného
i pórovitého), vyráběných ve vyšších pevnostních třídách jako
materiál pro dílce s výhradně nosnou funkcí. Zejména u konstrukcí
obvodových plášťů se v pojednávaných případech principy
navrhování a ustavování konstrukcí zděných i montovaných
konstrukcí betonových často vzájemně doplňují či kombinují.
Speciální problematiku tvoří návrh a konstrukční řešení spolu
s postupem provádění ucelených systémů včetně všech spojů
a styků, ať již ve svislých nebo ve vodorovných konstrukcích
staveb sestavených z těchto dílců. V podmínkách ČR byla dosud
situace u těchto systémů normalizačně nejednoznačná, do
budoucna se jeví jako jednoznačný požadavek úplná aplikace
nové soustavy evropských norem. V rámci činnosti TNK 36/SK 4
Konstrukce z lehkého betonu a pórobetonu byly či jsou připraveny
k českému vydání obě kmenové normy – EN 1520 po první
pětileté revizi a konečně i první české znění EN 12602. V obou
případech se jedná o vyztužené dílce, v prvém případě z lehkého
mezerovitého betonu, ve druhém pak z autoklávovaného pórobetonu.
Tyto základní specifikace jsou doprovázeny vždy uceleným
souborem zkušebních dílčích norem: tuzemská odborná
praxe bude mít konečně i zde kompletní podklady normového
charakteru, jaké dosud bylo možné nalézt jen u německých
technických osvědčení.
Stále však ještě ne pro všechny zdicí prvky a malty (malty obyčejné,
lehké nebo malty pro tenké spáry) jsou známy/odzkoušeny všechny
návrhové parametry zdiva, a to nejen z hlediska statického, ale
i z některých dalších hledisek stavební fyziky i požární bezpečnosti.
Totéž platí i pro nově zaváděné komponenty i pro celé systémy
nových inovačních řešení (například v poslední době zdivo na polyuretanovou
pěnu, kde osvědčení všech vlastností mají jen dvě firmy
působící na českém trhu, přičemž „řešení” nabízí více subjektů, jak
bylo mj. vidět i na posledním veletrhu ibf 2009 v Brně).
Zdicí prvky
V návaznosti na evropskou normalizaci se základní skupiny zdicích
prvků člení následovně:
■ pálené cihlářské zdicí prvky, zejména pak novodobé, s vylehčeným
průřezem i střepem (EN 771 – 1) – viz obr. 1, 2;
■ vápenopískové zdicí prvky – v ČR zatím jen tradiční, nikoliv novodobé
systémy (EN 771 – 2) – viz obr. 3;
■ betonové zdicí prvky (z hutného nebo pórovitého kameniva
v různých systémových provedeních (EN 771 – 3) –
viz obr. 5;
■ pórobetonové zdicí prvky (z pískového nebo popílkového pórobetonu),
zejména v systémových aplikacích přesných tvárnic
(EN 771 – 4) – viz obr. 4;
■ zdicí prvky z umělého kamene (pohledového betonu), často tzv.
shell-bedded masonry (EN 771 – 5) – viz obr. 6;
■ zdicí prvky z přírodního kamene; jedná se o speciální problematiku
v tomto příspěvku dále nekomentovanou (EN 771 – 6) –
viz obr. 7.
V důsledku historických tradic i díky převažující „německé sféře
vlivu“ ve výrobě zdicích prvků se v ČR aplikují zejména zděné stěny
s použitím pálených cihlářských zdicích prvků, zdivo z přesných pórobetonových
tvárnic a zdivo z novodobých zdicích prvků z lehkého
betonu z Liaporu. Uvedené výrobky (v pořadí podle podílu na trhu)
jsou většinou součástí dnes již programově vytvářených zdicích
systémů, nejčastěji v podobě jednovrstvého zdiva (stěny vnitřní
i obvodové), v posledních letech pak stále častěji i ve stěnách vrstvených,
případně v kombinacích s kontaktními či provětrávanými
zateplovacími systémy v obvodových stěnách staveb.
■ K novým zdicím technologiím, které zatím nemají výraznější podíl
na českém trhu v aplikační oblasti konstrukčního zdiva, avšak jsou již
dostatečně známé zejména z použití jako lícová staviva konstrukcí
venkovní (zahradní) architektury, patří zdivo z vápenopískových
cihel a zdivo z betonových lícových tvárnic. Obě tyto technologie
jsou progresivní ve svých úplných zahraničních aplikacích zdicích
systémů, použitelných s výhodou i pro vícepodlažní stavby –
viz obr. 8, 9.
■ Specifickou skupinu pak tvoří zdicí prvky s vrstvou tepelné
izolace integrovanou již ve výrobně, a to rozmanitým způsobem.
Jsou však tyto technologie opravdu vždy řádně a důkladně prověřeny
Dostat C∏ na zdicí prvek není problém, ale mít k dispozici
ověřené chování takového zdiva, pro které normy neplatí, už nikdo
nevyžaduje.
■ Zdicí prvky charakteru ztraceného bednění se mohou přímo integrovat
do nosné funkce stěny po jejím zmonolitnění (betonové) nebo
pouze vytvářet ztracené bednění s větším či menším příspěvkem
k tepelné izolaci kompletní stěny (tvarovky dřevoštěpkové, polystyrénové
apod.); místo tvarovek se používají často pouze plošné dílce
ztraceného bednění či jejich kombinace se samonosnými výztužnými
prvky. Nutno rozlišovat!
stavebnictví 06–07/09
23