Jan Kollár: SLÁVY DCERA - E Knihovna zdarma

Ale všemu tomu vdechni ženství
Slovanského tahy kouzlové,
Máš Ji, aspoò v chudém podobenství.
13.
Rùži rovnì, když se na úsvitì
Lásky døíve z rosy napije,
Pak svùj slunci šarlat rozvije,
Tak je k zøení ono krásné dítì;
Jmìní vlastních, nimiž v bolné sítì
Srdce lapá, sama neèije,
Pøed lím ruky vinné umyje
V nevinnosti, koho raní lítì:
Bezvìdomì, v citech samostatných,
Jako sama krása pùsobí,
Nechce chatry køikù neposvátných:
Žel jen, že èas nad vší zemskou smìlý
Krásou panství sobì osobí.
Trhej rùži, pøijdou slunce støely.
14.
Nezná srdce, kdy a kde a jací
Živlové chtí jeho oupadu,
v tisíce se, ve svém ouøadu