Jan Kollár: SLÁVY DCERA - E Knihovna zdarma

A co bájka vymyšlená øíká,
Ejhle, tu je skutek pravdivý:
Noha, jenž se sotva zemì týká.
22.
Jakby všecky cnosti vùkol stály,
Když ji ruka boží tvoøila,
Ta puk duše v rùži nosila;
Ta zpìv, ta ples vedla, jiné hrály;
Stroj spal ještì, jen se rtíky smály,
Houfem bìží chasa spanilá,
by veò dar svùj každá vložila.
Cnosti ušly: tvor vstal dokonalý:
Tak vše pøi ní outlé, èisté, lehké,
Tak vše je stydu opona,
Že to nelze vypsá ruce køehké;
Ve tmì tak z ní line oslona,
Ba i ve dne, jestli pøi ní sedím,
Radìj v slunce než jí ve tváø hledím.