Jan Kollár: SLÁVY DCERA - E Knihovna zdarma

Rozvlasená oknem vyhlédne,
V náruè letí, v hrùze bezedné
Slzou zmáèen každý stupeò schodu :
To máa láska, že èím hoøí výše,
Jazyk služby dlužné nekoná,
Upí jenom, lká a nyje tíše;
Zlíbám celou : padne opona!
Jmu se co stín, došed Charona:
Nu vez tedy v ony stínù øíše.
49.
Žehnám vás již, lásky kraje zlaté,
Zahrady a pole kvìtnatá,
I vás, stromu toho bùžata,
Co slib i žert náš i slzy znáte;
I vy, hájky, a se dobøe máte,
Bøehy, køe a vìštná doupata,
Kvìlte vy s ní, zøídla mechatá,
A vy hory, vìže, chrámy svaté!
Žehnám i vás stíny cest mých tejné,
I vás louky, po nichž chodily
Vstøíc mi její nožky kvìtosejné!
Chraòte klénot tento v prostøed sebe,
Dokud cíl ten, co nám složily
Zrádné losy, zmìní dobré nebe.