Jan Kollár: SLÁVY DCERA - E Knihovna zdarma

A co v spolku lidí nevolné
Srdce kryje, kvapný jazyk jeví.
7.
Z jara nech tì svìtí, líbý chládku,
Veèer s vìtve píseò slavíka,
V létì a se tebe netýka
Perùn hnìvný, veda s živly hádku;
Každou jeseò nech i ze zùstatku,
Roucha tvého zlato vyniká,
V zimì chran tì zhouba všeliká
Strome svatý, lásce na památku:
Ží jen, dávný dìde, blízkou koje
Oudù i let bøímì studnièkou,
Aniž ostré poci vraha zbroje;
Nebs ty svìdek, když mi ona troje,
Slova první všepla hubièkou:
Vìènì! vìènì! vìènì srdce moje!
8.
Krásný jest zvuk, který vychovaly
Venku ruky samé pøírody,
Mnìl bys, že se z køovin hospody
Vlaských mistrù, chrámy z lesù staly;