Jan Kollár: SLÁVY DCERA - E Knihovna zdarma

Jan Kollár: 

SLÁVY DCERA

ZPÌV 

1. 

Z Á L A 

V onom kraji, kde se kvìtorouchá 

Zála dolinami rozstøela, 

Po nichž nìkdy silná kráèela 

Slovanského noha Miliducha; 

Sláva, že ji èas a zloba hluchá 

Zhanobily, k nebi upìla, 

Rada bohù pøijdouc zavøela 

K její køivdì nakloniti ucha: 

Pøemítáno mnoho o náhradì, 

Každý z bohù vroucnì rozpráví, 

Jeden to a druhý ono radì; 

V tom cos Lada Milku šepce hezká, 

ten aj pannu stvoøiv pøedstaví, 

A snem tichne, žasne, chválu tleská. 

2. 

Nejkrásnìjší nade všeckv cnosti 

Cnost, jenž vlastní cnosti ukrývá, 

Pohled, jehož krotkost stydlivá, 

Jest jen zradcem vìtší spanilosti;

Srdce, jen mu trùn dej všemožnosti, 

Ráje po vší zemi rozsívá, 

Rtíky, z nichž se božský ozývá 

Rozum v liboplynné výmluvnosti: 

O, kde svítíš, hvìzdo utìšená, 

Jsili v skutku, drahý pøedmìte! 

Èili jen sen marný zlatých èasù? 

I ne, žije! - žije? líbých hlasù 

Struny k chvále její zavznìte, 

Aj hle, mnì je, mnì je, zaslíbena. 

3. 

Stojí lípa na zeleném luze, 

Plná starožitnýchb pamìtí, 

Ku ní, co jen pøišlo podletí, 

Bývala má nejmilejší chùze; 

Žele moje, city, tužby, nouze, 

Nosil sem jí tajnì k odnìtí; 

Jedenkráte v jejím objetí 

Takto zalkám rozželený tuze : 

,,O ty, aspoò ty již, strome zlatý, 

Zastiò bolesti a hanobu 

Lidu toho, kterému si svatý!“ 

Tu dech živý v listí hnedky vìje,

Peò se hne a v božském zpùsobu 

Slávy dcera v rukách mých se smìje. 

4. 

Jítili mám svìtem nejšíøejšín? 

Mámli státi, èili sedìti? 

Jen chci cosi, ano vìdìti, 

Co chci, umem nelze dennì mdlejším; 

Host si kýsi hnízdo v nejtklivìjším 

Stláti zaèal srdce poupìti; 

Bode, sladí: mám to trpìti? 

Èi všem výhost péèem dáti zdejším? 

Hnedky slzy roním od žele, 

Hned jsou líce, oèi veselé; 

Lkám a plesám zase v dobu krátkou; 

Poshovte jen, milí pøátelé, 

A vy mlète, tváøi kyselé, 

Nechejte mi bolest tuto sladkou. 

5 . 

Aneb zhoøte òádra, v plápol ztlete 

Jiskrou touto prudce rozžatou, 

Aneb zma te mysl pøepiatou, 

Neb již nelze krýti, co mne hnìte!.

Dítì kojí kvítí, tebe kmete 

City vroucí více nematou, 

Muži žena, outlých odplatou 

Cností, krásný vìnec štìstí plete : 

Láskuliž jen vìku mladého 

Zvalby høíchem rozum šalbou mámen, 

Lásku tuto srdce èistého? 

Takto toužím v trudné nevoli; 

Ano blesk dvou liliových ramen . 

Usta zamkne slovem : „Nikoli!“ 

6. 

Chtìl sem pìti králùv èeských trùny, 

Bratrù pøíchod, Vlastu s Libuší; 

Chtìl biè boží, kterak do kuší 

Støely klásti svoje uèil Huny; 

Tatry zlaté, Tokaj, ticho luny, 

Prst se tytýž hráti pokouší: 

Ale klamné vždycky do uší 

Mína jen a Mína znìjí struny. 

Sbohem prostým bájky, kvìty, øíše 

Psát se jmu, než péro svévolné, 

Tahy jiné, jiné ruka píše; 

Ani øeè má s vùlí kráèet neví,

A co v spolku lidí nevolné 

Srdce kryje, kvapný jazyk jeví. 

7. 

Z jara nech tì svìtí, líbý chládku, 

Veèer s vìtve píseò slavíka, 

V létì a se tebe netýka 

Perùn hnìvný, veda s živly hádku; 

Každou jeseò nech i ze zùstatku, 

Roucha tvého zlato vyniká, 

V zimì chran tì zhouba všeliká 

Strome svatý, lásce na památku: 

Ží jen, dávný dìde, blízkou koje 

Oudù i let bøímì studnièkou, 

Aniž ostré poci vraha zbroje; 

Nebs ty svìdek, když mi ona troje, 

Slova první všepla hubièkou: 

Vìènì! vìènì! vìènì srdce moje! 

8. 

Krásný jest zvuk, který vychovaly 

Venku ruky samé pøírody, 

Mnìl bys, že se z køovin hospody 

Vlaských mistrù, chrámy z lesù staly;

Krásnìjší ten, jemuž muzy daly 

V lidských oustech již i svobody, 

Kde se smysl v zpìvu lahody 

Míchá, aby sluch i duši jaly: 

Ale znám zvuk jeden tichý, krátký, 

Než tak plný, pronikavý, sladký, 

Že vše jiné v nìm se spojují; 

Slyším, slyším ho hle líbì znící, 

Když si øeknou srdce milující 

Prvníkráte: „že se milují” . 

9. 

Není to zem, ani nebe zcela, 

Co se z tváøi její vyskytá, 

Svatost je to, v kráse zavitá, 

Duše božskáa , v outlé clonì tìla; 

Hned møe láskou, hned zas jakby chtìla 

Vzhùru letnou , city zamítá, 

Do ruk bìží, aj v blesk rozlitá – 

Svìty hvìzd jí plynou vùkol èela : 

Ba si, tuším, všudypøítomnosti 

Ode bohù samých pùjèila, 

An mi vždy tkví v oèích, v obraznosti;

O rci pøedce, družko rozmilá! 

Jsili trupel, a si trudu spoøím, 

Èili andìl, a se tobì koøím. 

10. 

Tìžko zøíti, vìøím, když se v kráasy 

Zlaté na Tatrách den obléká, 

Um se tu v cit, tìlo èlovìka 

V peru mìní, na ach! Jeho hlasy; 

Mutno srdci, když mrak slunce hasí 

A hrom láme døeva stovìká, 

Strašno, kdy rty Etna rozsmeká, 

Lká zem, bledne mìsíc hvìzdovlasý. 

Pøedce toto všecko snadno snesu, 

Ale pohled její nevinný, 

Toho nelze, leè se celý tøesu; 

Pohled její! Ó mlè nyní, vtipe, 

Srdce mluv, jak jeden jediný 

Støely, svìty, bohy do mne sype. 

11. 

Snadno bylo voli Parisovi 

Jednu ze tøí v øecké pustinì, 

Když mu rùznem stály bohynì,

Ozvláštìné krásou, mocí, slovy; 

Oèi lehko snesou, když se nový 

Poøád za darem dar vyvine, 

Zniklý v srdci druhým pomine 

Ouèinek, an èas i místo hoví: 

Ale komu dáno smìle zøíti 

Tam, kde v tìsném blesku smìsic 

Všech krás duše, tìla vùkol svítí? 

Já si oèi rukou musím krýti, 

An se v jedné ona trojice 

Bohyò, jedním rázem na mne øítí. 

12. 

Maluj obraz, jenž se záøí hravou 

Na anjela strojí zmìniti, 

Duši jeho témìø spatøiti 

Pøes jasnotu tìla pronikavou; 

Oko musí , k nebi víru zdravou, 

K zemi lásku èistou svítiti, 

Avšak nesmí èelo zùøiti, 

Na hubinku sladce usmívavou: 

Dva se vìnce viòtež vùkol vlasù, 

V kterých, jako barvy duhové, 

Kvítky chvìjí vìkù všech a pásù:

Ale všemu tomu vdechni ženství 

Slovanského tahy kouzlové, 

Máš Ji, aspoò v chudém podobenství. 

13. 

Rùži rovnì, když se na úsvitì 

Lásky døíve z rosy napije, 

Pak svùj slunci šarlat rozvije, 

Tak je k zøení ono krásné dítì; 

Jmìní vlastních, nimiž v bolné sítì 

Srdce lapá, sama neèije, 

Pøed lím ruky vinné umyje 

V nevinnosti, koho raní lítì: 

Bezvìdomì, v citech samostatných, 

Jako sama krása pùsobí, 

Nechce chatry køikù neposvátných: 

Žel jen, že èas nad vší zemskou smìlý 

Krásou panství sobì osobí. 

Trhej rùži, pøijdou slunce støely. 

14. 

Nezná srdce, kdy a kde a jací 

Živlové chtí jeho oupadu, 

v tisíce se, ve svém ouøadu

Milek svodný, oblud pøeobrací. 

Prška ztichla; líbì žvaví ptáci 

K procházce nás vyzvou do sadu: 

Ana se mi z ruky k pozadu 

Vykradne a stromem zatrmací. 

Huj! tu pøíval, støely, hromy na mne, 

Hasím vùkol plamen hoøící, 

Jenž se øine z každé krùpì klamné: 

Ona v outìk, v houšti, kde se skryla, 

Chopím k trestu krásnou høíšnici, 

Avšak køivdu sladce zaplatila. 

15. 

Pøíroda se ze všech živlù všudy 

Kvítek jala stvoøi nesvadlý, 

V nìmž se v slièné zmìnì zrcadlí 

Nebe, zemì, hvìzd a slunce proudy; 

Než um Pallas, Lada sladké pudy 

Místo vùnì po nìm rozkládly; 

Kupid s Milkem lístky pokradli, 

Toèíce z nich tøi dny každé oudy: 

A vše tyto bohù vìtších dary 

Okouzlily v dìky nevinnì 

Støíbrem hlasu, hnutí lehkých èáry;

Kdo ji uzøí, stane, sám se ptaje: 

Jakž pak pøece tato bohynì 

Z øeckých hájù pøišla v naše kraje? 

16. 

Divil sem se nìkdy, jakby k boji 

krása rozlítila ramena, 

Svìty dva tam jedna Helena 

Aziu, Europu, shnala k Troji; 

Sleèna kyne: rytíø køíž a zbroji 

Chápá : adé - krásná Božena!” 

Pøijde: „Hrob náš! køivda pomštìna! 

Deset sokù leží na souboji!” 

Teï znám, po èems polem, moøem túžil, 

Menelae, proès dlel Priame; 

Zaè si, hochu švárný, dobrodružil; 

Jen to neznám, èi sám ještì lhavý 

Perùn deštìm krásu neklame, 

Naè tváø tato na zemi se baví? 

17. 

Nìkdy dvanácte rtù holubice 

Jedna k jazykùm sto rozžala, 

Našim høíšným vìkùm pøestala

Pøízeò boží dáva divù více; 

Dvì se vznesly ke mnì, v jedné díce 

Øeèi jen znìjž její pochvala, 

K peánùm si køídel žádala 

Tužba, ousta hasly, zaèí chtíce: 

Plností se vnitøek puknou míní, 

Ano citùm pøíkrou, mezera 

Ode srdce ke rtùm, cestu èiní; 

Než hle tak se pomstí nevìra! 

Jeden pøedmìt, hoden Homera, 

Srdce vzývá, slovo tuším stíní. 

18. 

Mne již berla námìstníkù chánských, 

Ani Harem jejich netìší, 

Nedbám, kolik roènì z peleší 

Svìtu dává rudy Tatra banských; 

Aniž se ptám, jakou z bøehù manských 

Loupež veze koráb nejtìžší, 

Aneb kolik drábù vyhøeší 

Hejsek, by noc v schùzkách strávil panských: 

Aniž více vyzvìdati mílo, 

Kde se slavných chová k vidìní 

Fidiasù, Rafaelù dílo;

Já mám v rukou Peru, VIachy, Øecko, 

Král sem bez vojsk, boháè bez jmìní: 

Mnì dal osud v jedné vìci všecko. 

19. 

Necha jiná šperky zlaté nosí, 

Tkanic šust a vonné kadidla, 

Na svou tváøi vodky, lièidla, 

Na svou hlavu klade pávy, pštrosy; 

Ta nech Paríž nebo Londýn prosí, 

By slal krojù nových pravidla, 

Pøi níž Milku v ruce kružidla, 

An ji tvoøil, pohýbaly losy: 

A to, kde je chyba vynahradí 

Kupec perlou, èepcem švadlena, 

Kde zbyt, škøinka vtipná pozahladí: 

Já se kochám, jak si zrostla, v tobì, 

Mnì se líbí krása rozená, 

Aneb, kde jsou v shodné míøe, obì. 

20. 

Sláva krásou líbé øeèi Polku, 

Vdìkem ozdobila Serbinku, 

Slováèky pak (naši rodinku)

Zpìvem úst a srdcem bez okolku; 

V Rusku panství, v Èeskou skryla holku 

Smìlost k hrdinskému úèinku, 

Ale každou krás tìch kvìtinku 

Ještì v celém chtìla míti spolku: 

Káže tedy, aby podle smìru 

Spojil Milek, jelí kochánek, 

Ony èástky v jednu Slávy dceru; 

Proto se tu, jako v moøi øeky, 

Divnì spolu, všechnìch Slovanek, 

Objímají cnosti, krásy, vdìky. 

21. 

Nikdy takým záøe šarlatová 

Východ nejasnila plamenem, 

Jaký v tomto zraku spáøeném 

Blesk a oheò Lada vždycky chová; 

Nikdy takým štìtka jara nová 

Rùže nebarvila èervenem, 

Jako v oblièeji vznešeném 

Rdí se tuto kvìtobrána rtová: 

Aniž bylo pružnatìjší zlato 

V luku Svatopluka tìtivy, 

Níž svìt ztøásl; jako náruè tato;

A co bájka vymyšlená øíká, 

Ejhle, tu je skutek pravdivý: 

Noha, jenž se sotva zemì týká. 

22. 

Jakby všecky cnosti vùkol stály, 

Když ji ruka boží tvoøila, 

Ta puk duše v rùži nosila; 

Ta zpìv, ta ples vedla, jiné hrály; 

Stroj spal ještì, jen se rtíky smály, 

Houfem bìží chasa spanilá, 

by veò dar svùj každá vložila. 

Cnosti ušly: tvor vstal dokonalý: 

Tak vše pøi ní outlé, èisté, lehké, 

Tak vše je stydu opona, 

Že to nelze vypsá ruce køehké; 

Ve tmì tak z ní line oslona, 

Ba i ve dne, jestli pøi ní sedím, 

Radìj v slunce než jí ve tváø hledím.

Aj zde leží zem ta, pøed okem mým smutnì slzícím, 

Nìkdy kolébka, nyní národu mého rakev. 

Stùj noho! posvátné místa jsou, kamkoli kráèíš, 

K obloze, Tatry synu, vznes se vyvýše pohled. 

Neb radìji k velikému pøiviò tomu tam se dubisku, 

Jenž vzdoruje zhoubným až dosaváde èasùm. 

Však horší je èasu vzteklosti èlovìk, jenž berlu železnou 

V tìchto krajích na tvou, Slávie, šíji chopil. 

Horší nežli divé války, hromu, ohnì divìjší, 

Zaslepenec, na své když zlobu plémì kydá. 

O vìkové dávní, jako noc vùkol mne ležící, 

O krajino všeliké slávy i hanby plná! 

Od Labe zrádného k rovinám až Visly nevìrné, 

Od Dunaje k hltavým Baltu celého pìnám: 

Krásnohlasý zmužilých Slovanù kde se nìkdy ozýval, 

Aj onìmìl již, byv k ourazu zášti, jazyk. 

A kdo se loupeže té, volající vzhùru, dopustil? 

Kdo zhanobil v jednom národu lidstvo celé? 

Zardi se, závistná Teutonie, sousedo Slávy, 

Tvé vin tìchto poèet spáchaly nìkdy ruky, 

Sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou, 

Ten, kdo do pout jímá otroky, sám je otrok. 

Nech ruky, nechby jazyk v okuje své vázal otrocké, 

Jedno to, neb nezná šetøiti práva jiných. 

Ten, kdo trùny boøil, lidskou krev darmo vyléval, 

Po svìtì neš astnou války pochodni nosil: 

Ten porobu slušnou, buï Got, buï Skýta zasloužil; 

Ne kdo divé chválil pøíkladem ordì pokoj. 

Kde ste se octly, milé zde bydlivších národy Slávù,

Národy, jenž Pomoøí tam, tuto Zálu pily?S 

orbù vìtve tiché, Obodritské øíše praporce, 

Kde vnukové Vilcù, kde ste potomci Ukrù? 

Na pravo šíøe hledím, na levo zrak bystøe otáèím, 

Než mé darmo oko v Slávii Slávu hledá. 

Rci strome, chráme jejich rostlý, pode nímž se obìtné 

Dávnovìkým tehdáž pálily žertvy bohùm: 

Kde jsou národové ti, jejich kde knížata, mìsta ? 

Jenž první v severu vzkøísili tomto život? 

Jedni uèíce chudou Europu plachty a vesla chystati 

a k bohatým pøes moøe vesti bøehùm, 

Kov tu jiní ze hlubin skvoucí vykopávali rudných, 

Více ku poctì bohùm nežli ku zisku lidem. 

Tam ti neourodné rolníku ukázali rádlem, 

By klas neslo zlatý, brázditi lùno zemì. 

Lípy oni, svìcený Slovanùm strom, vedle pokojných 

cest sadili, 

chládek by stlaly vùkol i èich. 

Mìsta syny stavìti, kvìtné v nich vesti kupectví 

Muž cvièil, a mlaï svou tkávati plátno ženy.

PØEDZPÌV 

23. 

Sotvy že se smìlší opováží 

Cit jen hnouti v její blízkosti, 

Týmž, co plamen valí do kostí, 

Zøením, zemskost celou k prachu sráží; 

Zøídka pøízní, vždy jen slibem blaží, 

Vnady je v roucho vážnosti, 

Jakby tábor s nebes výsostí 

Strašnou vùkol oblehl ji stráží: 

Mnì cnost kvete, kde sem lásku rozsel, 

V Cypru Vestì obìt plamení, 

V tváøi Milka pøišel vyšší posel; 

Takto láska pøedèí sama sebe, 

Mìní vášeò v èisté tušení, 

Kdo zem hledá, dá mu, jak mnì, nebe. 

24. 

Ze všech synù, co jich koli vládný 

Apoll k ledné poslal stìžeji, 

Nejímá me srdce silnìji, 

Jako onen soused Hekly,žádný; 

By vùz Kairbrùv, by únos zrádný,

Aneb Fingalovu trofeji, 

Stavìl karny, aneb radìji 

Kryl svou lyru v bouø a oblak vnadný: 

Plnost krásy, tužba, lásky rána 

Srdce témìø citem rozèesly, 

Kolikrát sem èítal Osiána; 

Dnes mi ale zpìvy tyto krásné 

Báseò v sobì od ní donesly, 

Pøi níž sláva Barda toho hasne. 

25. 

Vy, kdo vyšších ke s umìleckým 

Dílùm ideálù hledáte, 

Severu se køivì rouháte, 

Stranným hovíc okem luhùm øeckým; 

Buï se novým, buï se starosvìtským 

Krásy vzorem radše kocháte, 

Sem svá zøení rùzná obra te, 

Tato jedna všecko bude všeckým: 

Lidskost s božstvím, cnost a lásky plamen, 

Ušlechtilost tuto najdete, 

Jaké nezná medièejský kámen; 

I mých znojù uèijete tudy, 

K vinám pera mého øeknete: 

Velká to tíž pro tak slabé údy!

26. 

Tenby vtipu zradil ochabìlost, 

Já bych dílo zaèal daremné, 

Kdyby nìkdo žádal odemne, 

Abych èástky líèil a ne celost; 

K nemožnostem a se netøe smìlost; 

Svìtlo slunce jesti pøíjemné, 

Ale zraky tomu rozemne, 

Kdo chce patøit pøímo v jeho skvìlost: 

Tak též i tu: jdeli oko blíže, 

Málo vidí z darù velikých, 

Neb duch køehne, slova zmatek víže; 

To však zøejmo již i z dalekosti, 

Žetì celá živé všelikých 

Pantheon krás, umu a vší cnosti. 

27. 

Ještì spí! O ticho srdce hlasné, 

Ticho, kroky, mlète ptáèkové, 

A vy sínì této duchové 

Le te k horám, zhaste slunko vèasné; 

Høích by tu byl nedba doby krásné, 

Nevdìk, minou štìstí hotové; 

Vùle, nedli, polib rùžové 

Krotce rtíky, polib celo jasné:

Sotvy že se blíží ruka tøesná 

S tváøi odkrý clony hedvábné, 

An se v pìkném schytí hnìvu ze sna; 

Tøi sta bleskù na vše strany sláno, 

Uzøí smìlce, oèi pùvabné 

Sklopí, krotne, šeple: “dobré ráno”. 

28. 

Nejen ona rùžokvìtná líèka, 

Rtové k políbem spiknutí, 

I vaz pyšný, hrdlo labutí, 

S stná zlatých vláskù po nìm høièka; 

Èelo slunné, klidný oblouk víèka, 

Oèí pøísných vábné kynutí, 

Lkavý ousmìch, tejna vzdychnutí, 

I slov nìmá sladkých polovièka: 

Vše mé k bojùm srdce bádá chybným, 

Tisíc, zloboh Milek, spojuje, 

Nástrah klamem navnazených slibným; 

Ona sama uèí ují želu, 

Kolikráte tìlo bojuje 

Proti duchu, a duch proti tìlu.

29. 

Pìkná bývá cnost i v rouchu sprostém, 

Kde tváø s duší stojí v odporu; 

Avšak tøikrát hodna pozoru, 

Kde se krása pøisestøila k cnostem; 

Žádné tato, ona proti zlostem 

Sama v sobì již má podporu, 

Ona k jedné, tato pokoru 

K dvìma musí nésti vysokostem: 

Zde Bùh spolu zbroj i zbraò i kluzké 

V srdce jedno vložil bojištì: 

Dlíli boj, - o mlète, prsy uzké! 

Váháli ta, tím již zajasila 

Svaté nevinnosti ohništì: 

Tato tím již témìø zvítìzila. 

30. 

Oèi, oèi modré, milostivé, 

O vy perly v kvìtu rozvitém, 

V nichž se zem i nebe s blankytem 

Jako v øece svítí zrcadlivé; 

Vyznám, ze jen u vás, školy živé, 

Cnost sem spatøil v blesku vìèitém; 

Naè ste ale pøitom podkrytem

Vlily do mne tyto jedy lstivé? 

Naè mi zhoubce první vaše zøení 

Do dna srdce mého vhnízdilo, 

Který støelou smrtnou život plení; 

Avšak hodno výhost dáti zemi, 

Komu pøi pohøebu svítilo 

Takovými nebe pochodnìmi. 

31. 

Pravdivé jest ono pøísnotvárné 

Starých vìkù i dnes vyrèení: 

Že je krása, zboží, umìní, 

Ano všecko pode sluncem marné; 

Však bych jedno z nauky té kárné 

Vyòal vedlé svého cítìní, 

Tak jest božské jeho vzezøenl, 

Tak jest milé, vdìèné, èisté, zdárné: 

Krásu míním, tuto dceru boží, 

Když si, nebe na èas nechavši, 

Zemské roucho, jako panna, složí; 

Nemùž tato, jak ty, zpráchnivìti, 

Nýbrž bytù zdejších poznavši, 

Zpátkem zase, odkud pøišla, letí.

32. 

Neuctí tì žádná v svìtì jména, 

Nedosáhne dùvtip básníøe, 

Rytce nástroj, kytka malíøe 

Z ruky tvorné padne zapýøená; 

Já jen cit mám, duše vyvolená, 

Zpìv mùj platí dluhy v nemíøe, 

Stud mi ousta víže u víøe,ue, 

Že tam budeš žalmy kùrù ctìna: 

Avšak kdyby zvláštním nìkdo nadal 

Tužbu srdce mého jazykem, 

S nimi bych i tu již horli žádal; 

Než i takby slovo na rtech dlelo, 

Comá voli v zbytku tolikém: 

Cnost èi krásu, ducha èili tìlo. 

33. 

Všecko, co jen koli nahromadil 

Zlého na náš národ svobodný, 

Buï èas, aneb osud nehodný, 

Buïže soused, neb syn jenž ho zradil; 

Tatar, Maïar a ten, který zhladil 

Pùl sám z nìho, Nìmec podvodný; 

Všecko toto Milek lahodný 

V této jedné hojnì vynahradil :

A že není divem, na kterýby 

I øeè cizí mìla patøiti, 

Nejsou její, ale naše chyby; 

Totižto, že Slovan skoupozvuký 

Nezná, jako jiní, troubiti 

S každou vìcí lermo hned a hluky. 

34. 

Vy pstré louky a vy hustým nízká 

Køovím lemovaná oudolí, 

Vple te krásy ve své okolí, 

Které na vás oko její blýská; 

Potok jasna,barvy necha získá 

Kvìt a zrùstu hrdé topolí, 

I pták sladèeji a hlaholí, 

Pastýø a žnec radostnìji výská: 

Vìtry, vìjte voòavìji lesem, 

Zmnožte hry svých duchù, jeskynì, 

Pahrbkové, poskakujte plesem; 

Nebo obraz takového rámu, 

Jak sám jest, a jaká bohynì 

Takového zasloužila chrámu.

35. 

By se Homer, a ten jehož Muzy 

Øecké mláïky pìly, navrátil, 

I ten, který barvy potratil 

Pøi Kampaspì, Apelles a druzi; 

Onen básníø, který zpìvem hrùzy, 

Nimiž Dido møela, ošatil, 

Až tam k tomu, jehož zachvátil 

Pohled Laury a hnal do Vokluzy; 

I náš Záboj, a ten, který hýbal 

Varytem svým hrady královské, 

Neb kde koho Apoll ještì líbal; 

Všickni by se, spolek uèiníce, 

Dílo toto bohù mistrovske 

Slavi jali, jiných nechajíce. 

36. 

Odkud snesl látku všecku Milek 

K slití outlé této ruèièky? 

Mínu k èlánkùm, k mìkké tenièký 

Hedbáv pleti, k loktùm snìhu bílek? 

Odkud èervec k bludným tokùm žilek? 

Z kterých korun ony perlièky 

K pìti nehtùm? a kde tkanièky, 

Nimiž spojil vtipnì každý dílek?

O! co rámì, nímž se skvìla Leda, 

Proti níl, neb kterým Angelo 

K øeckým mistrùm pøilstiti se hledá; 

Spi jen tíše, sladká ukrutnice, 

Coby ti již mroucí prospìlo 

Srdce rani , na nìmž ležíš, více? 

37. 

Nejen že je kmene slovanského 

Kvítek opravdový, spanilý, 

Jemuž ni Sas, ni Frank zavilý 

Nevzal ještì rázu národného; 

Ach, tu mnohý štìstí ctíti svého 

Nezná, Slávie syn zbloudilý, 

Hanbou za øeè a rod zmužilý 

Dlouže tresty Boha hnìvivého: 

Srdce èisté jako perla rosy 

Skryl v div tento rozum anjelský, 

V tváø, a v oèi nestihlého cosi; 

Co jen nebe výborného znalo: 

S krásou šperkù spolek pøátelský 

Slavný národ i øeè, vše jí dalo.

38. 

Mnoho tisíc rokù rùzné boje 

Mátly mysl svìtu celému: 

Starý èas lál èasu novému, 

Nový se smál z pøedkù chyb a kroje; 

Sever pravdu, východ krásy svoje 

Nadvrhoval jeden druhému; 

Zemì proti nebi svatému, 

Nebe vedlo proti zemi zbroje: 

Dary v lidstvu køivou mìly míru, 

Té chu , smysl a vtip milostný, 

Této stranì daly cit a víru; 

Aby svary živlù uspokojil, 

V tomto tvoru, smírce lítostný, 

Dary svìtù všech a èasù spojil. 

39. 

Uzøev ondy mìsíc plnoskvoucí 

Nade chlumem vrchu vzchoditi, 

Zdálo se mi jakby svítiti 

Oblièej tvùj byl tam vidìl žhoucí; 

Poènu, bìhem rychlým k nìmu jdoucí, 

Slova jako k tobì mluviti, 

Ano z mého bludu strojiti 

Smích si slyším hory k nebi pnoucí:

V studu hnìvném srdce k hvìzdám lkalo 

Posmìch uèinìný s køivdami, 

Za odpovìd toto se mu dalo; 

Zdali neznáš, že nám nebe vzalo 

Nejjasnìjší mezi sestrami 

A ji Slávì ku ozdobì slalo? 

40. 

Jiní snadno vyvýšiti znají 

V básnìch velkých malé pøedmìty 

Krásnìjší jsou jejich klevety 

Nežli skutek, který v oku mají; 

Naopak své chytré žerty hrají 

Muzy s ducha mého výlety, 

Bohyni mi slaly v oustøety, 

Ano zvuky skoupý jazyk tají: 

Ba i co se z nìho nìkdy krade, 

Nemá díla mého pochvaly, 

Ona sama v ousta mi to klade; 

Pøece nelne k jiným vìcem tužba, 

Buï! by aspoò jiní poznali, 

Jak mi sladká v svìtì dána služba.

41. 

Pøi pohledì, jehož vážnou zpouru 

Milost líbì krotí pochlebná, 

Tváø ji promìòuje velebná 

Jakby dnes jen sletla s nebes kùrù; 

Pøi postavì, pyšnì pnící vzhùru, 

Oudù blesk a hnutí ohebná 

V stavu krásou všechnìch hudebná 

Unaviti ousta Trubadùrù: 

V ten èas, kdybys klekna ucty platil 

Skroušnou cnostem jejím poklonou, 

Úmorby tì v náruè její sklátil; 

Zde, by rùzných polouèily stránek, 

Lada v jednom tìle s Madonou 

Svorný sobì udìlaly stánek. 

42. 

Darmo lidská peru za výborem 

Tímto tvorù božských poletí, 

K jehož tváøi mnohá století 

Shromáždìly kráasu slièných forem; 

Jak tu horlí jeden s druhým vzorem, 

Jak duch viní tìla odìtí, 

Kde však nebe, velkou obìtí, 

Uèí, coby se vším mohlo zborem:

Protož co já smìlec koli tanu 

V básnìch krásu její slavících, 

Jest jen krùpìjièka z oceanu; 

Avšak coby Tibru, Temži, Dnistru 

Zníti mìlo v øeèech tisících, 

To zní aspoò v jedné, Labi, Istru. 

43. 

Na rtech tìchto, srdce tvého prahu, 

V oèi tyto, kvìty duše tvé, 

Skládám sliby vìèné lásky své, 

Míno! Míno! mejž je za pøísahu; 

“Svìt je èasu poddán, všeho vrahu, 

Nás èas tam, kde èasu není, zve, 

I já sem tvá, vìø mi, tam i zde, 

Slyš to, nebe a hvìzd krásný tahu!” 

“K vám se na oblaku tomto vznáším, 

Osud sem a sám vás lituji: 

Pokoj slibùm, než boj svazkùm vaším! 

Nelze jináè, tì tam, tì tam zplaším, 

Až vás, kdy a kde, to zmlèuji, 

Jednou asnad slouèím k spolkùm blažším.

44. 

Tak teï prostì, a tak jemnì stojí, 

Ach, tak krotce a tak vznešenì, 

Plná ohnì, a tak studenì, 

Tak je smìlá, tak se cosi bojí; 

T ak møe želem, tak se k smíchu strojí, 

Jasným okem tak zøí zmatenì, 

Tak chce mnoho, touží skroušenì, 

Tak nic nechce pøi vší tužbì svojí: 

Aj hle, modla k tomu hotová, 

Jak zle, kde dva bohové se sváøí, 

Tøetí mezi nimi hospodáøí; 

Le tam k Tibru s lístkem holubátko, 

Øka by hned sem pøišel Canova, 

A vzal s sebou mramor, perlík, dlátko. 

45. 

( Jeden duch s holým meèem) 

,,Ode Babigory v tomto rouše stínu 

Vlast mne s heslem k tobì posílá, 

Slyš, by sokyní dél nebyla: 

Miluješli vlast svou více, èili Mínu?“ 

( Druhý duch s lukem nataženým)

„A já z tam tìch bøehù, tobì známých, plynu, 

Tøi dni šíp ten matka ostøila, 

Mluv, neb chce, by jednou zkusila: 

Miluješli vlast svou vice, èili Mínu?“ 

Pùlnoc bije. Já se z lùžka tíše vztáhnu, 

Stana pøed nì rùzným svìdomím, 

Meè tam, tu šíp, vlast tam, tu má pøítelkynì; 

Mlèím, váham: rázem rukou v òádra sáhnu, 

Srdce vyrvu, na dvé rozlomím: 

Na, øku, jednu vlasti pùlku, druhou Mínì. 

46. 

Mìj se dobøe, Míno! Ach, již kyne 

Zítøek kvapnì pøišlý k rozchodu, 

Tam již odsud musím k národu, 

Kde se Neptun Bakchu k nohoum vine; 

Zde máš srdce, které v lásce plyne, 

V lásce vroucí, prázné podvodu, 

Mìjž ho, vìno outlé, k dùvodu, 

Že má vìrnost nikdy nezahyne: 

Mysli na mne, aspoò když se rùží 

Zápach v této stinné besídce 

Pøi mìsíèku s city tvými sdruží; 

Srdce pak to, buï se vìènì skryje,

Buï se zastkví kráasná dennice, 

Slovanùm a Tobì a jen bije. 

47. 

Kam ste zmizli ušlechtilí snové, 

Sladké klamy, zdání pøeblaha? 

Které kruté ruky odvaha 

Vzkøísila mne k této hrùze dnové; 

“Pryè, pryè odtud!“ - heslo shùry slove, 

Osud lásku v boji pøemáhá, 

Nade branou ráje napøáhá 

Meè svùj Cherub - s Bohem houštì, køové! 

Tajte, bøehy, louky, stezky, køíèky, 

Tajte svìtu, jež sme soukromì V 

Vedli u vás vzdechy, mluvy, høíèky; 

Pøijdeli však hoch sem v štìstí zrazen, 

Nech ète nápis tento na stromì: 

“Já sem z ráje musel, viny prázen.“ 

48. 

Doba bije; èlun již stojí v brodu, 

Veslo k spìchu zove nezbedné, 

Strach mne jímá, líce obledne, 

Jestì chvílku, volám, ku rozchodu; 

Nohy rychlé znaly èasu škodu;

Rozvlasená oknem vyhlédne, 

V náruè letí, v hrùze bezedné 

Slzou zmáèen každý stupeò schodu : 

To máa láska, že èím hoøí výše, 

Jazyk služby dlužné nekoná, 

Upí jenom, lká a nyje tíše; 

Zlíbám celou : padne opona! 

Jmu se co stín, došed Charona: 

Nu vez tedy v ony stínù øíše. 

49. 

Žehnám vás již, lásky kraje zlaté, 

Zahrady a pole kvìtnatá, 

I vás, stromu toho bùžata, 

Co slib i žert náš i slzy znáte; 

I vy, hájky, a se dobøe máte, 

Bøehy, køe a vìštná doupata, 

Kvìlte vy s ní, zøídla mechatá, 

A vy hory, vìže, chrámy svaté! 

Žehnám i vás stíny cest mých tejné, 

I vás louky, po nichž chodily 

Vstøíc mi její nožky kvìtosejné! 

Chraòte klénot tento v prostøed sebe, 

Dokud cíl ten, co nám složily 

Zrádné losy, zmìní dobré nebe.

50. 

Ještì èní ten domek! Políbení 

Buï i tobì sláno k posledu, 

A již rychle, nohy, ku pøedu, 

Skrejte oèím toho tìžké zøení 

O! vy místa, plná potìšení, 

Již se vìène s vámi rozvedu; 

Ještì okamžení k pohledu - 

U kraj lesa, ach již domku není! 

Nehleï zpátkem, ven, ven z tváøí rovin, 

Ohlušte mne zvukem, ptáèkové, 

Hory huète, vìtry dujte z køovin! 

Již se sberu, jako sluší muže, 

Ale které srdce surové 

Ještì jeden pohled hanit mùže? 

.

ZPÌV 

I I 

L A B E 

51. 

Ozvìtež se náøkem hory, doly, 

Zavzni žel mùj šíøe široce, 

Ode Rejnu až tam k zátoce, 

Kterou Dunaj dìlí na dvì poly; 

Ode Tater kvìl ho onen holý 

Chlumec, Èechù statných pùvodce; 

Moøe, ostrov zalkej hluboce, 

Na nichž láska mìla chrámy, školy: 

Z krajù, v kterých lásky zmizly práva, 

Beø se k pouštìm onìch divochù, 

Kde víc srdce øídí, nežli hlava; 

Pouè mladých, kteøí ještì posud 

Beze strasti žili, jinochù: 

Že je lásky mnohem vìtší osud.

52. 

Srdce, co chceš? “Tam, tam v onu moøe 

Zøítiti se modrou hlubinu, 

Tam se za hvìzdami rozplynu 

Z tlukù tìchto nové svìty tvoøe; 

Vlast aj v necti, lásku hnìte hoøe, 

Tam se na vødy odsud vyšinu, 

Jednou vlast a druhou obvinu 

Rukou družku, zemi patou zboøe.“ 

Tíse, tíše, vra se do koleje, 

Skuteènosti, tvorèe vlastní strasti! 

Upìj a krý svìtu náøeky; 

Ach tì tušún i tam v snáøské slasti 

Tvùj by moøil živel na vìky: 

Trud a žel a tužba bez nadìje. 

53. 

Pakli nové rady nebe nedá, 

Zoufám lásce vìrné k posmìchu, 

Kdo dal bolest, béøe outìchu, 

Tužba žije, po nadìji bìda! 

Brzo skryla den mùj bouøe sedá, 

Na pùl cestì stojím bez dechu, 

Jako plavec vedle pelechu 

Charybdy a kruté Scylly bøeda:

Komu pøál, teï tomu osud žehøe, 

Zmizlo krátké štìstí divadlo, 

Ach, jak lépe zemøí bylo ve høe; 

Dobrou noc! Mnì slunce zapadlo: 

Zefyreèky, aspoò vy, když zblednu, 

Neste popel mùj tam v urnu jednu. 

54. 

Lásko! lásko! o ty sladký klame, 

O, ty èíše slasti nejvyšší, 

Kde se duše s duší pomísí, 

V citu jednom zem i nebe máme; 

O kýž vnad tvých rychle uži známe 

Skryti svìtu v houšti nejtišší, 

Døív než vicher zhoubný pøispíší, 

Který, jak mnì, loï i veslo zláme: 

Kde si, kde si, sestro bohu vìèných, 

Hosti srdci mému nevìrný, 

Dítì kvítkù, dárce bolù vdìèných? 

Já sem darmo k portu tvému spìchal, 

An mi zkvetlou, orkán severný, 

Rùži vyrval, trny ostré nechal.

55. 

Není bolest zrádné lásky pouhá, 

Co mé náøky smutné žalují; 

Dvì mne støely spolu sužují, 

A to jedna horší nežli druhá; 

Kam jdou nohy, na století dlouhá 

Neštìstí a hanby vstupují 

Toho lidu, s nímž mne spojují 

Krev a øeè a zvykù vazba tuhá: 

Srdce Milek, cesta trápí oko, 

Stíny zmaøeného národu 

Lezti vida šíøe, pøeširoko; 

Ani k nebi obracejí prosbu, 

K bratrùm mimojdoucím nehodu, 

A tìm, co je do ní vrhli, hrozbu. 

56. 

Ku barbarùm rodu avarského 

Pøišli jednou trojí poslové, 

Cytary se k hudbì hotové 

Chvìly s jejich plece vysokého; 

“Kdo ste?“ Chán k ním pyšnì s trùnu svého, 

Kde jsou vaše vojska, meèové? 

Pane, øeknou, my sme Slávové 

Ode krajin moøe baltického:

Vojnu sotvy podle jména známe, 

Darmo žádáš od nás pomoci, 

My jen hru a zpìvy doma máme; 

Hrali pøed ním, hrali pøelíbeznì; 

Tyran na odmìnu: “otroci! 

Vlecte do zajetí tyto vìznì.“ 

57. 

Pozdravení neste poslù ètvero 

Pánum vùkol po všech vesnicech, 

Økouce: že je zítra v Lužicech 

K slavným hodùm èeká, hrabì Gero; 

Slovanù mi zovte tøidcater 

Kteøí žijí se mnou v rùznicech, 

By sme pøi smíølivých sklenicech 

Hrali, pokud pøijde noci šero: 

Jitro svitne: hrad se celý hostmi, 

Hned i turnaj oømi, namnožil, 

Strávil se den rytíøskyml cnostmi; 

Veèer, když se dokonaly kvasy, 

Zrádce hostùm svojim pøedložil 

Hlavy našich knížat, na pospasy.

58. 

Kam se medle zástup tento shání? 

To jde všecko k zøídlùm Karlovým; 

Vy též tuším?“ – a naè, odpovím; 

“Ejhle, k zpìvùm slvné [Catalani].“ 

V pravo sleèny sedí, v levo páni, 

Síò se zlatí hmotem gazovým, 

Vyjde v prostøed s vìncem bobkovým 

Zaène, všechnìch oèi, uši na ni: 

Lustry hasnou, stanou vøíti vary, 

Dámy mdlejí, Gabrielky, Mary 

Palmy shùry na ni metají; 

I já tleskám, avšak se mi zívá. 

Co to? dím, a Mentor podtají: 

Mína z srdce, tato z mìšce zpívá. 

59. 

Jaktì víta , slzou, èili zpìvem? 

Jako matku, èi jak macechu? 

Zemì, plna cti i posmìchù, 

Slavná pøízní bohù jako hnìvem; 

Hrady tvé se sov a plazù chlévem, 

Kraje pastvou staly Neèechù: 

Lev ti silný slouží za vìchu, 

Smrt a mdloba vìzí pod odìvem:

Tecte mutné slzy do Vltavy 

Jako déš a blesky z oblakù, 

Nesouc heslo toto bratrùm Slávy; 

Nechte svár, co hrob již vlasti vyryl, 

Slyšte národ, ne køik Feakù, 

Váš je Hus i Nepomuk i Cyril. 

60. 

Cestu konám, mìst a silnic hluky 

Lásku dusím, Muzu zaháním, 

Smíchem ve dne, v noci žehráním 

( Žluèi skoupá!) krotím srdce muky; 

Sám bý nesmím, city ona, zvuky 

Tato vnuká, co se odstraním, 

Lesy panny mnìje, makáním 

Mínu hledám, a jsou jedle, buky: 

Tak je všecko ve mnì v odporu: 

Skrývám se sám, i sám hledám sebe, 

Led jsou líce, oheò žíly støebe; 

V duši høímá, èelo klidem jasním, 

Jiní naschvál, já jen na vzdoru, 

Jiní v chyžkách a já cestou básním.

61. 

Jako plavec radostivì tleská 

K bøehùm vùni odtad nesoucím, 

Kde se Východ rouchem kvetoucím 

Bájek šatí, co cho kmentem hezká; 

Tak mým sladce rozkoš mnohobleská 

Srdcem proletìla tøesoucím, 

Když se hlas tvùj, uchem žádoucím, 

Slyšel opìt milá øeèi èeská: 

Tøikrát š astných, jenž tì mají, vnukù, 

Dìdictví všech jiných dávnìjší, 

Plné síly, krás a libozvukù ! 

O že jedno pøece smutnì hrozí: 

Ano v této zemi krásnìjší 

Jazyk mají nežli srdce, mnozí. 

62. 

Skryl se Øíp a Libušina dvora 

Zlaté sídlo , témìø spatøeno, 

Ano náhle slunce zatmìno, 

Srdce strach a nohy jala vzdora: 

Kde jsem? kam jdu? a co za potvora 

Tam své kostmi vìnèí temeno? 

Èí krev, hroby? – a v tom zakleno 

Hromem z Krkonošù: “BíIá Hora!”

Zpátkem noho, z hory nade každou 

Èernost tmavých nocí èernìjší, 

Medea to èeská s dítek vraždou! 

Milek slzy s oka mého zetøe, 

K VItavì pak cestou pøímìjší 

Neseme se v libìdchnoucím vìtøe. 

63. 

Ký to èlun tak rychle vlny dáví, 

Proè tak krotne pod ním Vltava? 

V pøedku Milèat chasa létavá 

S praporci a vùkol oblak tmavý; 

Tuším Lada narození slaví, 

Èi snad k novým svìtùm pøíprava? 

Pro Bùh! prazná lázeò – šatlava – 

Zuzanka se s králem na bøeh plaví: 

Jdi jen, jdi jen, dívèe muže smìlší, 

Tak tì vodiž Cypru vládkynì, 

Bys ho š astnì, kam si žádá, nesla; 

Až ho oddáš, obra zpátkem vesla, 

Já zde poèkám, hezká plavkynì, 

Ach! než cesta naše bude delší.

64. 

Blízek nebe nechci více lkáti 

Hluchým žele svého nížinám, 

Tebe èeských bohù zaklínám 

Olympe a knížat byte zlatý; 

Divys tropil, ej raè dùkaz dáti, 

Pøelož mne, kam ruky vypínám, 

Le te s ním, kaž tìmto zboøinám 

Jako Šemík, jak sloup Øímu vzatý. 

Vstaòte zmrtvých, skro mùj svými kouzly 

Osud krutý vìstná Libuše, 

Protni, ŽIžko, meèem jeho uzly; 

Jestli tentýž, pøedkù ohluše 

Hlasy osud, k tobì, Slávù slávo, 

Vnukùm nechal aspoò lkáti právo! 

65. 

K tohoto se hradu vystavení 

Celé zemì sbìhla podstata; 

Ruky lid dal, šperky knížata, 

Jméno Sláva, Sion pøirození; 

Mistrù vìèných dílo již se mìní, 

Barvy schnou i sloupy ze zlata, 

Jejich zlomky vrhou dí ata 

V øeku, jenž se hnìvnì vùkol pìní;

Èasù tváø zde lítì zùøí chmurná, 

Chlum, kde nebe nìkdy v palácích 

Bydlelo, jest nyní Èechù urna; 

Který anjel èeká rozkázaní, 

Aby troubil jednou v oblacích 

Takovému prachu zmrtvých vstání? 

66. 

Znám sic mnohou ušlechtilou hlavu, 

Jakých v cizinì snad nemnoho; 

Chlouby pronarodu onoho, 

Jenž má slávu jména, øeèi, mravù; 

Než kdo jest jim pøednost dáti v stavu? 

Aniž haòme chválou nìkoho, 

Aè bych já znal pøece jednoho, 

Jenž jest, ale srdce všechnìch Slávù: 

Ty všech vdìkyò spolu pìstoun, chovan, 

Buï ti dána, tichý Genie, 

Èest ta, kterés jiným nabyl: Slovan; 

By i vyschlo lože Vltavino, 

Tvoje, dokud stane Slávie, 

Jméno J[ungmann] vdìènì bude jmíno,

67. 

Vìku chudý, léta nebe sytá 

Háje neúurodné na bohy! 

Kam se vrhne mladoch oubohý, 

Rady pilen, když ním osud zmítá? 

Bardù sever, Slovan Svantovíta, 

Øek mìl i Øím stolec tøínohý; 

V naše háje vešly mátohy, 

Naší lásce baba losy èítá: 

Jenž se pøedtím mezi lidmi hnuli 

Kráse pøivtìlení bohové,l 

Nám se kdesi v modru rozplynuli; 

Než èi slušno, povìz, zištné plémì, 

Lzeli, rcete, moudøí èasové, 

Nebe vyhna z jeho vlastní zemì. 

68. 

Jaro vzniká, mlhy plaší slunce, 

Zefyr loutky nese trávníkùm, 

Strom již stínem hoví poutníkùm, 

Slavík zpívá z kvìtového trùnce; 

Tam laò plesá, onam køepké junce, 

Zde se niva smìje rolníkùm, 

Motýl k sadu, kachnì k rybníkùm, 

Zlatá spíchá vèela ku medunce:

Vše se tìší, kochá, líbá, skáèe, 

Všudy láska, žerty, lahoda, 

Jen mne tisknou tužby, vzdechy, pláèe; 

Jen mne nejmou jara ani léta, 

Nehne slunce ani pøíroda, 

Co mne zbavil osud duše svìta. 

69. 

Žaluj, srdce, pustým tìchto hradùm, 

Nedej smutku ducha kousati, 

Lásce studno k lidem volati, 

Upìj tedy cestám, øekám, sadùm; 

Hlas tam obra onìm ku pokladùm, 

Jež sem v dálce musel nechati, 

Ba i tìm se pokus vyrvati, 

Jako trápným Laokoon hadùm: 

Pahorky ty zapomeò a mìsta, 

Které tím se více zbližují, 

Èím dál vede oèi od nich cesta; 

Jako jelen poranìný brokem, 

Když se nohy ují snažují, 

Spìšnìjším smrt chvátá za ním skokem.

70. 

Èekej tamto nad Šumavou málo, 

Slunce zlaté jdoucí k západu, 

Ach, již tebe jen mi náhradu 

V dálce této nebe zanechalo; 

Jak si se mi v štìstí sladce smálo, 

Tak teï mírni jeho proradu, 

Pozdrav ji tam, pozdrav zahradu, 

V níž si s nami plésalo i lkalo: 

Avšak døíve na mne papršleky 

Skloò své ještì, aby pobraly 

Tam k ní s sebou oèi tìchto øeky; 

Když tam pøijdeš, rozkáž, aby záøi 

Blesky tvé k ní první spíchaly 

Zlíbati jí rtíky, oèi, tváøi. 

71. 

Ony kraje, kde sem s neprospìchem 

Pokoj srdce prohral s nadìjí, 

Všudy pøed mou cestou kráèejí, 

Domy, vršky i s luk jejich dechem; 

Besídka i zøídlo pod oøechem, 

Zahrádka, kde kvítky pyšnìjí, 

Chrám i vìže ode veøejí 

K hálce kryta bøeètany a mechem:

Než i truchlé zámkù onìch rumy, 

Na nichž Kazislavù vyryly 

Vìèný sobì nápis nerozumy; 

I ta øeka, jejíž vlny divé 

Ona krotí, aby nezmyly 

S høíchem dávným snad i cnosti živé. 

72. 

Slávie! o Slávie! ty jméno 

Sladkých zvukù hoøkých památek; 

Stokrát rozervané na zmatek, 

Aby vždycky více bylo ctìno; 

0d Uralù Tatrám na temeno, 

V pouštìch, kde má vedro poèátek, 

Až kde slunka mizí dostatek – 

Království jest tvoje rozloženo: 

Mnohos nesla, avšak køivdy èinù 

Nepøátelských všecky pøežila, 

Ba i špatný nevdìk vlastních synù; 

Tak, když jiní snadno v pùdì mìkké, 

Ty si trùny sobì tvrdila 

Na století rumích dlouhovìké.

73 . 

Nuže, pokud srdce mladé bije, 

Hleïme štìstí vlasti laskavé! 

Bdící probuzujte døímavé, 

Teplí chladné, živí vše co hnije; 

Vìrní zrádné pošlapejte zmije, 

Štìdøí haòte oèi šilhavé, 

Pilní zbìø tu, která krvavé 

Mozole jí a pot bratrù pije: 

Krásnìjí se nikdo nehonosí, 

Smìlým èelem, jako vlastenec, 

Jenž v svém srdci celý národ nosí; 

A to právem, nebo i on složí, 

A se smìje tomu tøeštìnec, 

Za své ovce poèet ruce boží. 

74. 

Tøi mne vìci, když je spatøím, k smíchu 

S hnìvem spojenému nukají: 

První, neznám, jak jí øíkají, 

Zvíøe, které hlavu nosí v bøichu; 

Pak jsou kovy, které køídel pýchu 

K letu vzavše, s nebe padají; 

A kvìt, v nìmž se oèi kochají, 

Ano smrdí pøiIožený k èichu:

Ale hnìv se blíží k zuøivosti: 

Vida lidi, v kterých nebije 

Ani k høíchu srdce ani k cnosti; 

To jsou, v kterých duše hnije živá, 

Hnusné hez halzamu Mumie: 

Nebo kdo chce žíti, nech se kývá. 

75. 

Stíny Lauritasù! Svatoplukù! 

Jak vás možno z hrobu vyvesti, 

By ste uvidìli neøesti 

Národu a hanbu svojich vnukù! 

Netoužících ani støely luku 

Ku slobodì vzíti do pìsti, 

Ani okovù svých bolesti 

Krotiti hrou vlastní øeèi zvukù: 

Plémì Penna ledva pomstu tutlá, 

Skøipnì zlatý øetìz trhaje, 

Nímž je víže ruka matky outlá; 

Nám krev milou cizí žížeò chlastá, 

A syn, slávy otcù neznaje, 

Ještì svojím otroctvím se chvastá!

76. 

Pracuj každý s chutí 

Na národu roli dìdièné, 

Cesty mohou býti rozlièné, 

Jenom vùli všickni mìjme rovnou; 

Bláznovství jest chtíti nemistrovnou 

Rukou mìøi bìhy mìsíèné, 

Jako k plesu nohy necvièné 

Pokoušeti, pro pochvalu skrovnou: 

Lépe èiní ten, kdo tìží s málem, 

Stoje vìrnì na své postati, 

Velký je, buï slIuhou nebo králem; 

Èasto tichá pastuchova chyžka 

Více pro vlast mùže dìlati, 

Nežli tábor, z nìhož válèil Žižka. 

77. 

Aj, ty Labe, proè tak slzou mutnou 

Mìníš zlaté vlny v kalištì? 

Zdaž si pilo nìkde z bojištì, 

Èili zpláklo z koøen Horu Kutnou? 

“Ne, já skrývám vinu v sobì smutnou, 

Záštnì Slávy synù roztøíštì, 

Ach snad více než mé øeèištì 

Písku nosí, vraždou pøeukrutnou,

Bøehy oba, k oustí od studnice, 

Vìky ode èasù pohanských, 

Na mne lkají, svìtu žalujíce.” 

Høích to ovšem, avšak utøi líce, 

Budiž jménem bratrù slovanských, 

Milost tobì: ale nehøeš více! 

78. 

Život jesti rovný øece dravé, 

Licho pøed èlovìkem tekoucí, 

Bìda tomu, kdo jí v horoucí 

Šalbì svìøí nohy nedoèkavé; 

Postùj trochu, protøi oko tmavé, 

Sedni na bøeh, patøe na jdoucí, 

Bys tak zmudøel k cestì budoucí, 

Prve než tì shltnou vlny žravé: 

Dášli slepým losùm èlunek hebký, 

Bys i víc než Columb proploval, 

Ani kroku nešels od kolébky; 

Hra to vìtrù jen a mrtvá nùše, 

S níž si darmo svìtem støeèkoval: 

Život má být dílo vlastní duše.

79. 

Jestli Slávy rumy ještì vstanou 

Rukou vaší, pøíští potomci, 

Vìøte zkušenému vìdomci, 

Jehož ústa tu k vám radu vanou; 

Zøiïte obec jedním jménem zvanou, 

Pevnou, a ji cizí holomci, 

Svornou, a ji vlastní lakomci 

Nezbourají novou zase ranou: 

Oudy mnohé, hlavu jednu mìjte, 

Vyrostlou však z tìla vašeho, 

Èerné s bílým nikdy nemíchejte! 

To nás cestou posud vedlo køivou, 

Vy se chraòte bludu našeho, 

A vlast stvoøte èistou, trvanlivou. 

80. 

Naèby srdce k vlasti proto chladlo, 

Naè se pohøížilo v truchlotu, 

Že sme našli práznou pustotu, 

Kterou netklo žádné ještì rádlo? 

Vítìzství to nechci, jenžby padlo 

S nebe dolù na zem bez potu, 

Volím chudou smìs a mrákotu, 

Aby svìt byl, kde nic pøedtím vládlo :

Arci že jdou jiní cestou hladší, 

Tìžce my a pozdì za nimi: 

Tím sme ale a náš národ mladší; 

My, co jiní dokázali, známe; 

Než to skryto pøede jinými, 

Co my v knize lidstva máme. 

81. 

Bratøe, neslyš hlasu závistníka 

K hanì pøedkù naších drzího: 

I my máme z kmene vlastního 

Mužù, kterým sluší èest a díka. 

Kdo má nade Petra panovníka 

Aneb Sáma vùdce vyššího? 

My sme dali Uhrùm Zríního, 

Nìmcùm Husa, Vlachùm Koperníka : 

A sto jiných krev jsou z krve naší, 

Aè pak my sme sotvy zdìdili 

Jejich jméno, soused èástku blažší; 

Tak svìt èiní èasto jako dìti, 

Do studnice, z níž se napily, 

házejíce kamení a smeti.

82. 

Høích je ovšem velký vražda vzteklá, 

Krádež, zráda, žháøstvo, otravy: 

Hodny, aby meèem popravy 

Krev a duše z tìla jejich tekla; 

I lež, pýcha, závist, svod a zmìklá 

Chlipnost, èíhající na mravy, 

A jak slují ony ohavy 

Pøišlé na zem z horoucího pekla: 

Však znám draka s tváøí èernochudou, 

Proti nìmuž tyto úlomky 

Høíchù ještì snìhu bìlší budou; 

Ten sám loupí, repce, uèí zlému, 

Bije sebe, pøedky, potomky, 

A zní: Nevdìk ku národu svému. 

83. 

Do zlých èasù, Bùh to s nebe vidí! 

Naše živobytí upadlo, 

Až se strašné jejich zrcadlo 

Tuka oèím odekrýti stydí; 

Zmatek toèí krajin bìh i lidí, 

Duch má závrat, srdce uvadlo, 

Ba, o nové svìta divadlo! 

Sám sebe rozum nenávidí:

Se svobodou válèí nesvoboda, 

Pravda sluje nyní neštìstí, 

A cnost øedne jako stará moda; 

Nejhorší pak ta jest chyba vìku, 

že, aè cítí osten bolestí, 

Nemoc tají a smích èiní z léku. 

84. 

Nepøipisuj svaté jméno vlasti 

Kraji tomu, v kterém bydlíme, 

Pravou vlast jen v srdci nosíme, 

Tuto nelze bíti ani krásti; 

Dnes neb zítra vraha zemi másti 

A lid v jarmì jeho vidíme; 

Pøece, když se duchem spojíme, 

Vlast je celá v každém svazku èásti. 

Vzácný ovšem citu nevinnému 

Jest i háj ten, øeka, chalupa, 

Kterou pradìd nechal vnuku svému; 

Ale meze vlasti nerozborné, 

Jichž se bojí tknouti potupa, 

Jsou jen mravy, rec a mysli svorné.

85. 

Sám sem nìkdy myslel, že již svému 

Losu vzdorovati nebudu, 

Ani odpor klásti osudu, 

Jenž mùj národ tlaèí,ohromnému; 

Svìt se pøedce nehne k vùli tvému 

Asnad mámivému pøeludu, 

A kdo mùže øíci bez studu: 

Toto uèiò! Bohu všemoudrému? 

Než jak hada chraò se této hnilé 

Nízkých mudrlantù podušky 

Každý, kdo má srdce ušlechtilé; 

Bùh když bìhu svìta cíle znaèil, 

Nepromìnil duše na služky, 

Ale právo dcer jim dáti ráèill 

86. 

I když bloudí, ještì bývá milý 

Onen vyšších letù mládenec, 

Jenž si skutky svými na vìnec 

Trhá , každý kvítek ušlechtilý; 

A jest pravdy pøítel, krásy èilý, 

V lásce èisté vroucí milenec, 

Pøitom hoøí i jak vlastenec, 

I jak èlovìk dobøe zasloužilý.

By i tìkal myšlénkami svými 

Nìkdy v øíšech asnad nemožných, 

Necha mlèí nade øeèmi zlými; 

Nenadá mu proto kvapným šklebem 

Nikdo vrtochù a bezbožných, 

Leè ti, co jsou živi , samým chlebem. 

87. 

Pouhý nehøích, bratøe, ještì k cnosti 

Chrámu nenáleží skvoucímu, 

On jen peklu ujde žhoucímu, 

Ale v nebi nemá ouèastnosti; 

Tu cnost má i. kámen, z lenivosti 

Též zle neèinívá bližnímu, 

Máli ale proto k božímu 

blížiti se trùnu práva dosti? 

Èlovìk loupí, jestli nerozdává, 

Nemluvíli pravdu, zloøeèí, 

Zloèincem se neèinìním stává; 

On jen tolik platí, kolik dìlá, 

Když se tedy hnilost èlovìèí 

Cnosti bojí, proè je k høíchùm smìlá?

88. 

Nechtìj zoufa , když se proti tobì, 

Bratøe! šklebí závist trkavá, 

Kdo se, pravdu háje, obává, 

Ten jí škodí, nejsa vìrným sobì: 

Pravda nezná ustoupiti zlobì, 

Kdo jí laje ten ji zastává, 

Ke cti jsou jí slova rouhavá, 

Blud a šalba hlupcù ku ozdobì: 

Pravda jest co cedry na Libanu: 

Ti, jenž na ni dují vìtrové, 

Jen víc šíøí vonnou její mannu; 

Jazyk její meè jest, òadra hory, 

Srdce mramor, ruky sloupové, 

Paty rokle k pošlapání vzdory. 

89 . 

V tužby chvatu køídla k letùm beru 

Tam k ní po široké prostoøe, 

Když se slunce louèí na hoøe 

A hvìzd ruky vedou noci dceru; 

Nehoví však osud mému peru, 

Dálky stokrát více pøispoøe, 

Nežli tomu, jenž svou pøes moøe 

Každoroènì navštìvoval Heru:

Jeden cíl, než rùznou máme cestu, 

Leandøe, noc tobì z Abydu 

Dosti, a mnì týdne málo k Sestu; 

Tvému tam jen mìkkolomné stály 

Na pøekážce vlny poklidu, 

Mému tvrdé Krkonošù skály. 

90. 

Nikdy by sem nebyl vìøil tomu, 

Jakým láska divùm nauèí, 

Ona hvìzdám státi porouèí; 

Duchy køísí, tupí støely hromu; 

Øeè dá nìmým ratolestem stromu, 

Skalin svazky tuhé rozlouèí, 

Tigry krotí její náruèí, 

Smíchy k pláèi a pláè vede k Momu: 

I mne láska mnoho nauèila, 

Ach, že chybno o tom souditi, 

Zda i díky za to zasloužila? 

Život štìstím v žalost vrhla mìlkým, 

Ducha nauèila básniti, 

Srdce lkáti nad národem velkým.

91. 

O kýž aspoò, jako nìkdy v štìstí, 

Pøítel v trýzni tìchou pøispeje, 

Jenžby kleslé køísil nadìje, 

Smích a žerty míchal do neøestí; 

Nic, jen jedno pou mi pøíkrou klestí, 

Tím jen srdce tytýž okøeje 

Jako poupì, když ho šlepìje 

Slunce shnìtly, Nymfa zase pìstí: 

Ty hro sladká zvukù melodických, 

Vy mých citù truchlých nádoby, 

Dítky nebe skryté v slovích lidských; 

Bez vás sotvy lzeloby mi tísnì 

Dvou zlých bohù nesti poroby, 

Bez vás, tøetím dané bohem, písnì. 

92. 

Mnohý jazyk, znìlky milé, laje 

Vám jak upýpavým høíšnicem, 

Že ste jeho outlým žvanicem 

Košík daly, k tanci s vami maje; 

Ale naè se, skøehlost oudù znaje, 

Staøec k hebkým vtírá mladicem, 

Aneb blázen k snìžnym hranicem 

Béøe roucho pálèivého kraje?

Vy ste, kdo vás bez pøedsudku cení, 

básnì, kterým smysl nemizí, 

Pøitom líbých milovnice znìní; 

Buïtež tedy volné tomu zvuku, 

Který k slovanskému pobízí 

Plesu vaší Hesperidky ruku. 

93. 

V živobytí lidském žádná smìna 

Horší není jako v pohlaví, 

Když se ona outlá rozpraví 

Povah v nìm a charakterù stìna; 

Ženský muž se tak jak mužská žena 

Cti a štìstí svého pozbaví; 

Toho tam se málem zohaví, 

Této mnohem èlovìèenství cena: 

Muži vùle, èin a smìlost sluší, 

Ženì prosba, cit a mlèení; 

Ten buï více duchem, tato duší; 

Muž a táhne nebe k cnostem dolù, 

Žena zemi vzhùru k blažení; 

Jen tak pøijdou krásnì k cíli spolu.

94. 

Pohleï oko, na ty jasné strany, 

Pro nìž liješ slzí potoky, 

Zale na vrch onen vysoký, 

Co as dìlá andìl milovaný? 

Zda sem hledí, stojíc u vrat brány, 

Èi hrou kojí osud divoký, 

Èi list píše, èili výtoky 

Léèných bylin hledá pro mé rány: 

Strojíli však kadeø u zrcadla, 

Lkáli k nebi v svatých hodinách, 

Boj se pomsty, jenž by na tì padla; 

Líbáli jí patu vlna èilá, 

Spíli v sadì sama v kvìtinách, 

Vra se, by tì bleskem nestrávila. 

95. 

Oni rtové, jejichž vùnì plynná 

Oheò vlila duše do naší, 

Že kost v tìle jihne nejzazší, 

Oni rtové jsou mých strastí vina; 

Tak dech loudný k chøípím nehostinná 

Arabia z dálky pøináší, 

A když vejde v kraje nejblažší 

Poutník, pozdì upí, horkem hyna;

Oni rtové, rajských kvítkù medem, 

Nektarem a mannou tekoucí, 

Opili mne sladkým tímto jedem; 

Oni rtové, do nichž všecky Muzy 

Milek svábil lukem vládnoucí, 

Uvrhli mne v tyto vìèné hrùzy. 

96. 

Z Kapu perly, z Chyli nese kovy 

Loï a š astnì plachty rozvíže, 

Vír ji shltí portu nejblíže, 

Cože kupec bohùm lítým poví? 

Vzchop se z Nicu, trùn si rozbí nový, 

Svìtu pùl se vydej za kníže, 

Pak slož berlu, z hrdé Paøíže 

Táhni až tam kdesi na ostrovy: 

Netaj, když se ku tak vzácné ticháa 

Ztrátì nìkdy slza pøipojí, 

Špatná mužnost v níž jest necit, pýcha; 

I kdoby mnì tedy radost vrátil, 

Co mne v svìtì živa ukojí? 

Co jen loï, trùn, já sem srdce ztratil.

97. 

Vùkol rokle k vraždì ènící pluji, 

Pùtku veda s moøe vlnami, 

Ty mi kyneš k sobì rukami, 

Než mrak vìtry, sanì oheò dují; 

Doufám zoufám, tonu vynikuji, 

Již se slza míchá s slzami, 

Ruku lapám, chtìje skalami 

Vzhùru, an se v propast se mnou sují: 

Pohøebte mne tedy, pohøebte mne, 

Živly krotší mého osudu, 

Pohøebte mne v hroby zemì temné; 

Ukaz mizí, v duši nechav smutek, 

V nìmžto sotvy mysli nabudu, 

Zdáníli to bylo, èili skutek. 

98. 

Zhrdna vším tím, co je smrtedlné, 

V pouš své kryje starèek šediny, 

Vzav hùl, knihu, køíž a hodiny, 

Boudku splete, šalbám svìta klne; 

Tìlo svadlé, srdce Boha plné, 

Zahrádku má, pìstí kvìtiny, 

Chudým radí, vítá hrdiny, 

Divy tropí, pokud neoslne:

Tak hle starcùm pøeje vírou zpiatým, 

An již tuší lásky vìkùm zlatym 

Nebe pøáti naskrz ustydlo; 

Já nic nemám, stín mé bydlo chladný, 

Papír listí, slzy èernidlo, 

Posel vìtry, a host Milek zrádný. 

99. 

Sem tam bloudì v želi pøehlubokém, 

Kde mne vedou køové klikatí, 

Nech se lístek stromu zaklátí, 

V outìk prchnu chybným, plachým krokem; 

Avšak opì , jak když po divokém 

Vichru slunce horu ozlatí, 

V slast se trpkou smutek obrátí, 

Stojím, blednu, òádra vlaže okem: 

Jenom pláè mi bol mùj hojí strastný, 

Tìchou pøátel roste bøemeno, 

Sen mne nezná, pokrm sobì hnusím; 

O ty kraji! O ty bøehu štastný! 

Vám to v blízku míti souzeno, 

Co já v zdálí oplakáva musím.

100. 

Na hor chlumy, na nejvyšší èela 

Skalin lezu pøed svou nesnází, 

S bøehù k spádùm, z hlubin na srázy, 

Jako srna støelcem ovdovìlá; 

Však mne i tam tráplivého smìlá 

Milka ruka ještì sprovází, 

Prstem chytrým líèíc obrazy, 

Jakby Ona pøed oèima chvìla: 

Kliï se, zbìhu šalný, vzdornì økoucí 

kráèím na kraj pøíkré strminy, 

Tu tì, tu vás vrhnu, òádra žhoucí; 

Již již padám, kleje lidi, bohy, 

An se, o div v lùnu roviny 

Státi najdu, neuraziv nohy.

ZPÌV 

I I I 

D U N A J 

101. 

Podnìt ducha tam mne jíti trápil, 

Kde byt mají krásné umìny, 

Abych, najda jejich prameny 

Na Parnasu, moudrosti se napil~; 

Smìlo na chlum nejvyšší sem kvapil 

Rozpiatými v tužbì rameny, 

Ano jinou, místo Mudøeny, 

Zaslepenec, bohyni sem lapil: 

Tak se kárá lidská drzost sama, 

Když se rozum toulá v zanebíl, 

Nohy blízká pohlcuje jáma; 

Proto radím, zvláštì v mladém stavu, 

Že týž pozor dáti potøebí 

Na své srdce, jako na svou hlavu.

102. 

Hory, hory, slyšte hory skalné, 

Vstupte vrstvou hora na horu, 

Stavìjte mi øebøík v prostoru, 

Z níž bych uzøel ono srdce dalné: 

Hory, hory, slyšte hory skalné! 

Øeky, øeky, slyšte øeky valné, 

døív než jdete v moøe oboru, 

Slitujte se, neste ukoru, 

Neste jí tam tyto slzy kalné: 

Øeky, øeky, slyšte øeky valné! 

Proè ste ztichly, vìjte k ní mé vzdechy 

Z dálky této, vìjte vìtrové, 

Rozdujte své lkáním mojím spìchy: 

Proè ste ztichly, vìjte k ní mé vzdechy! 

Zchva te mne k ní, aneb bìžte pro ni, 

Buï již sami tejní duchové, 

Nech bouø a tma a strach kroky honí: 

Zchva te mne k ní, aneb bìžte pro ni! 

103. 

Ani oudol Tater tìchto tichá 

Kolem hradbou chlumù vìnèená, 

Chlumù, jejichž hlava zelená 

V oblakù se a hvìzd cesty míchá;

Ani Pison, jehož v Eufrat spíchá 

Voda z zlatých zøídel prýštìná, 

Ani š áva v léèné vaøená 

Dílnì, kde sám Vulkán oheò dmýchá: 

Nic mne pøed mou nemùž skrýti strastí, 

Nic mým nedá prsùm ochlady, 

Není v svìtì pro mé rány mastí; 

Co jsou Tempe, vzav jim Nymfek zjevy, 

Bez pastýøek co jsou Arkady? 

Co jsou ráje, v kterých není Evy? 

104. 

Tu sem nìkdy první cítil radost, 

Záøi Tater spatøiv zardìlou, 

Tu všem vinšùm písní veselou 

Každá louka uèinila zadost; 

Nyní žravou v srdci nosím žádost, 

Vlastní žel svùj lkáti nesmìlou, 

Ach, kdoby mi onu zmizelou 

Mohl ještì navrátiti mladost! 

Srdce samo dává vìcem barvu, 

Smíchy klade na rty starobì, 

Na tváø mladi pláè a šedin larvu; 

Ono na máj mìní nahý leden, 

Snáší stohy zlata chudobì, 

A má, kde chce, peklo aneb Eden.

105. 

Táno vèasnì, co jen zmiznou svodní 

Snové o ní, pøíštím jitøenky, 

Bývají mé první myšlénky. 

Pøijdeli dnes aspoò psaní od ní? 

Pak chvil èísla, dlouhých jako sto dní, 

A mil èítám ode milenky, 

Až kdy mìsíc patøí v studénky, 

Žel, dnem zklamán, oèi rozpovodní: 

Proè si život, štìstí mladých lidí, 

Ach, proè lásky více nešetøí, 

Která život dává, krášlí, øídí; 

Kdvbych mohl, sámbych zlaté mosty 

S hory k horám zdìlal v povìtøí, 

Aby láska zvláštní mìla posty. 

106. 

Rcete, ženci, co tam se srpeèky 

Klásky v poli žnete hebounké: 

Zdaž ste jedné hezké hezounké 

S vìncem zlatým neuzøeli žneèky? 

Pastýøové, kteøí na kopeèky 

Ovce vyvádíte bìlounké: 

Zdaž ste jedné hezké hezounké 

Nevidìli nìkde pastýøeèky.

Asnad vy ste, drozdi, holubinky, 

Skály, zøídla, køové rozvití, 

Slyšeli hlas oné krásné Pinky? 

Šetøíteli lkání lásky cnostné, 

Povìzte mi, kde je k najití, 

Zahanbìte losy nelítostné. 

107. 

O, coby tì, srdce, této hnìtné 

Vazby v svìtì ještì zbavilo, 

Již si sto mil posud nosilo 

K Tatrám zpìvným ode Zály kvìtné; 

Jako ptáèe, když se v ošemetné 

Ruky pacholete chytilo, 

By se do povìtøí vzdálilo, 

Nit mu všudy køídla drží letné: 

Do tmy hor se, mezi hvìzdy kryji, 

Honem bìžím, lezu potichu, 

všudy zníti øetìz u noh èiji; 

A bych byl i vyrván tomu lovu, 

Co pak? ach tu ještì pohøíchu! 

Šel bych sám se pøivázati znovu.

108. 

Záøe zlatá stkví se nad východem, 

Orel v modro letí ze šera, 

Labu dìlí veslem jezera, 

K vrškùm pleše beran s mladým plodem; 

Slávik budí družku písnì svodem, 

Z kvítkù blýská rosy nádhera, 

Již i èlovìk, ouzké rozpera 

Dvéøe lùžka, ticho ruší chodem: 

A vše vùkol, ztøesa s sebe tíže 

Vèerejška i staré lopoty, 

Jme se víta nové svìtla kníže; 

O, kdyže mnì jitro ono svitne, 

Které zplaší tyto mrákoty, 

Zplaší péèe žravé, neodbytné. 

109. 

Hrùzou tužby puzen neskrocenou, 

V lesy temné jdu a doliny, 

Dlím, zas prchnu, jako Erynny 

Zlé když vinu bièem ohnì ženou; 

Zemdlem játra chladnou zøídla pìnou 

Hasím klesna v š astné byliny, 

Skrýš, mùj nocleh, kde lkám pøíèiny 

Strasti, lyrou želem nastrunìnou,

Já sem snad, jen abych upìl, stvoøen, 

Však schni, jen schni žití mého koøen, 

By slib splnìn spíš a žel byl zmoøen; 

Mìj se dobøe èistý, krásný kvìtu! 

Já jdu pøedkem, Míno, píti Lethu, 

Bych tam lépe porozumìl svìtu. 

110. 

Dunaji, ty všech tokù kníže, 

I všech Slávù dìde nádherný, 

Proè si zniku svému nevìrný, 

V cizí moøe pìkné vlny høíže? 

Víceli tì, nežli Osman, víže 

Èisté lásky osud mizerný, 

Obra zpátkem bìh svul støíberný, 

A nes k cíli slzy tyto blíže: 

Chcešli sobì chvály vìnce plesti, 

Vìz, že není menší oslava 

Slzu jednu a sto lodí nesti; 

Však i zisk tì èeká, nejen chvála, 

Tu ti, jako bratru Vltava, 

Tam jak choti v náruè padne Zála.

111. 

Jak se jitro oknem tímto vkrádá, 

Blesky hry snù ranních pokaze, 

Tys o milý, krásný obraze, 

První pøedmìt, jenž mi v oèi padá; 

Tu hned starou srdce tužbou strádá; 

V oné opìt vìzím povaze: 

Kde svár, pokoj, slast a nesnáze 

V dobu jednu srdce jedno bádá: 

Onatì to! vzdychám šeptem lkavým, 

Ona to! a v tomto mámení, 

Líbám jej, s ním smlouvám se a bavím; 

Až pak zatím slunce záøe zlatá 

Obraz v úkaz jasný promìní, 

Jemu slouží s Milky Andìlèata. 

112. 

O, vy drahé zbytky mého pádu, 

Kadeø zlatem ryzlm protkaná, 

Hodna, aby byla zpívána 

Popem neb tím, co pìl Iliádu; 

Slib mi za ni hvìzdy rouna øádu, 

Dávej palác, berly Sultána, 

Nedal bych tì, stokrát zlíbaná 

Památko, ne za pùl svìta vládu:

Dokud tluèe, drž jen srdce klíèem, 

Èástkou krásy cviè je krásami 

Zhrdati a slibolomným chtíèem; 

A když jednou prach mùj vìtry schvìjí 

Ty tam zmizni mezi hvìzdami, 

Kde se vlasy Berenice skvìjí. 

113. 

Táhni, kam tì hvìzdy zovou, bratøe, 

Nastup mužnì cestu života, 

Kde tì koli osud zamotá, 

Týž buï Bohu, sobì, pýše, chatøe; 

Miluj vlast a horli ohnìm, spatøe, 

Kdeby pravdu polkla mrákota, 

Hlasem který skály stroskotá, 

Slovanství kaž hluché vùkol Tatøe: 

Nech mne zatím, v hájích, po oudolí, 

Mezi zpìvy køovin tichými, 

Bloudícího s sladkým srdce trudem; 

I mnì nebe osudilo rolí, 

Tu, bych válku s òádry vlastními 

Veda, Dunaj množil oèí proudem.

114. 

O ty, v kterém každodennì klekám, 

Chráme pøirození dùstojný! 

Tì mám ještì, i když odbojný, 

I když osud ukrocený èekám; 

Tu sám vùkol, vzhùru, dolù tìkám, 

Strom mne v náruè pøijme pokojný, 

Léky chystá kvítek opojný, 

Vìtrùm lkání, slzy dìlím øekám: 

Ukojiv žel, v sladkých snách se žièím, 

Volnou na jediné návìští, 

Svìty tvoøím myslí, svìty nièím; 

Až mne, tváøi vyjasnivše bledou, 

Sletlí tìšitelé nebeští 

Z ráje opìt do života vedou. 

115. 

Neste jí tam tyto city vøelé, 

Tichomluvné noèní soumraky, 

Rcete šeptem lkavým, kteraký 

Vedou boj v nich péèe, tužby, žele; 

Nes jí mìsíc, neste hvìzdy skvìlé 

Plamen zde jak v blízku jednaký, 

Rcete, mlèelivé oblaky, 

Že sem a vždy budu jejím cele:

Rcete øeky, echo, skály nahé, 

Jak nic nezná mluvi jiného 

Jazyk mùj, než jméno její drahé; 

I vy vìtry letu vonného 

V dechnìtež jí, jako ve dne v noci, 

Jen ji myslí vše mé duše moci. 

116. 

O by aspoò spíše zapomnìlo 

Srdce na vše její okrasy, 

Na blesk oèí, na rtu ohlasy, 

Snad by ještì jednou ozdravìlo; 

Jináè by teï pozor na se mìlo, 

Aniž vedlo s bohem zápasy, 

Radìjiby Tater užasy 

A pouš hrùzy, nežli lásku pìlo: 

Ach, to ale nelze srdci mému, 

Avšak blud jest po ní bažiti, 

Bez nadìje láti losu svému; 

Zapomenou ? ne, to možné není: 

Radìji chci vìènì toužiti, 

Volím nemoc, nežli ozdravìní.

117. 

Tam kde Zemla v tísni ledù stoná, 

Kde sup tìká z lesa do lesa, 

Tam, kde smutný, žehy donesa, 

Chamzin hlce lidi, kvìty, slona; 

Kde býk hvìzdný a štír cestu koná, 

Tam kde chaos konèí nebesa, 

Kde drak èerný toèí kolesa, 

Na nìž rozpial kosti Ixiona; 

Nikomu mil od sta jiných bažen, 

V chudobì, èi kmentem lesknoucí, 

K trùnu, neb co otrok v jarmo tažen: 

Tentýž budu! vlastním jedem hyna, 

V ohni chladný, v mrazu horoucí, 

Cítì, mysle, mluvì nic, jen Mína. 

118. 

Na tì myslím, když tmy šeré hynou; 

Hory zlatnou jitrem øeøavým, 

Když se bledá, okem laskavým, 

Luna tichou smìje za bøezinou; 

Tì jen slyším, kde se jiná s jinou 

Vlna smlouvá šeptem žvatlavým, 

Kde se vìtry, dechem voòavým, 

Z kvìtné louky k zpìvùm háje linou:

Tebe vidím, když svùj silnic prachem 

Pøíchod jeví poutník vzdálený, 

Kde mhla stránì v bìhu kryje plachém; 

S tebou žiji, tvùj sem ještì celý, 

Aè nás rok již darmo prošený, 

Aè nás závist mnoha krajin dìlí. 

119. 

O bych mohl tajmo na se vzíti 

Jelena noh rychlých podobu, 

Šelbych cválem onu ozdobu 

Luk a hájù, øek a bøehù zøíti; 

Pod zemí bych až k ní volil jíti, 

Plulbych moøem v ryby zpùsobu, 

Až bych tam stál, zmìnì osobu, 

Kde svým chodí kvìtùm vodu èøíti: 

Kýž se v orla, jenž se pod nebesa 

Šíøe, dále vznáší, obrátím, 

Tambych letìl pøes houš , vrchy, plesa; 

A nelze ještì osud hnouti, 

Blaze, že tam konám prozatím 

V noci ve snách, ve dne v duchu pouti.

120. 

Stokrát èiní, stokrát dennì lomí 

Lichý se mnou Milek pøímìøí; 

Nastojte, kdo lidem uvìøí, 

Bohovéli budou bez svìdomí! 

Vítìz divý prosbou opitomí, 

Lovec krotne padlou nad zvìøí, 

Vládce bleskù sám kde udeøí, 

Tam hned deštìm škodnou støelu chromí: 

Mne již roky jarmo hnìte manské, 

Ohnìm hoøím jako poledním 

Nevrou sluncem pouštì afrikanské; 

Však mých slyše , vrah mùj, bolù nechce, 

Ba èím více každým posledním 

Šípem blednu, tím se více chechce. 

121. 

Labe, Visla, Volha ani Neva, 

Ni vln tolik bøeh má Dunaje; 

Všechnìch sedem kopcù Tokaje 

Hroznù více nepøináší réva; 

V Krkonošech zelin ani døeva, 

V Tatrách zlata více nezraje, 

Co mé oko, ztrátu pykaje, 

Každý veèer slzí navylévá:

Není stezky, sluje, háje, skály, 

Není trávy v celém okolí, 

Jenžby rosy mé již nepoznaly; 

Každý jarek, ptáèe, vìtev stinná 

Nauèené mým již hlaholí, 

Náøkem slova: láska, osud, Mína. 

122. 

Zbranì ztupiv, ostrá zlámav kopí, 

Nedošel sem ještì pokoje, 

Osud pøemoh, samo souboje 

Srdce s sebou dvakrát horší, tropí; 

Jak kdy vlast se z cizích vpádù zchopí, 

Oráè meèe køiví v nástroje, 

Rázem vzteklý, syny ozbroje, 

Lùno matky krví buøiè kropí: 

Bolest ránu vždycky hlubší ryje, 

Èím víc krotím, dravá slabého 

Více Hydra rùži tìla pije; 

Teïbych volnì, kdyby bylo možná, 

K stínùm hrobu vstoupil tmavého, 

Bez tebe však nelze, sestro zbožná!

123. 

Zdlouha lezou hoøe mého kroky, 

Pozdì mìknou noh mých okuje; 

Již své dvakrát èerstvým vìncuje 

Karpat révím, co já chøadnu, boky; 

Mámí láska; v štìstí bìží skoky, 

Pod neštìstím ledva putuje, 

V blízku pálí, v dálce sužuje, 

Smíchu chvílky, pláèe èítá roky; 

Døíve tuším slunce jasné zvadne, 

Sníh se bílý bude èernìti, 

Dunaj vyschne, nežli žel mùj schladne; 

Moøí láska, koho v léèku lapí, 

Avšak mámli bolest trpìti, 

Volím takou, která pìknì trápí. 

124. 

Spolkùm ujda v tichu bolest koøím, 

Buï se den, buï veèer pøiblížil; 

V pouštìch smutných, kdeby nevyžil 

Barbar bludný, já si ráje tvoøím; 

Avšak darmo oèi vyschlé moøím, 

Bych sám sebe v slzách pohøížil, 

An již roky, jako ohnižil, 

V žhoucím živlu s duší, s tìlem hoøím:

Èas by již byl míti utrpení 

Bohu tomu, který podpálil 

Dùm a v popel obrátiti lení, 

O, že sem hned pøi poèátku zticha 

Žháøe oulisného nevzdálil, 

Teï bych rád, než pozdì honím bycha. 

125. 

Vítej pøišlá z dálky lastovièko, 

V krajích tìchto slunkem zjaøených, 

Osaï zdìné z hmotù míšenych, 

Nad mým oknem své zas obydlíèko; 

Ale prvé zle sem na malièko, 

Rci mi bìh svých letù skušených, 

Zdaž i mnì z tìch bøehù vzdálených 

Povìst neseš aneb znameníèko? 

“I mne køídla tamo nesly chtivá, 

By sem div ten sama vidìla, 

Jehož krásu celé ptactvo zpívá; 

Než ach, blízkost smysly jala teskem, 

Poselství mi pøáti nechtìla 

Èáka skutku pøevýšená bleskem.“

126. 

Veselosti písnì prozpìvujte, 

Sneste k vìncùm daru májových, 

Naèby hnila radost v okovích, 

Stojí ještì Tokaj, péèe zujte! 

Èíže nebi k chvále naplòujte, 

Hovte oudùm v stínech stromových, 

Kde bøeh mluví, aneb ve køovích 

Zpìv se ozve, srdcem èilým stùjte! 

Dík jest, radost èistá, bohulibý: 

Nechte, bratøí, onìch námítek, 

Že mé radì vlastní pøíklad chybí; 

Mne cit blaží, jestli skutek mizí, 

Na podíl se zmìnil užitek, 

Radost v radost nad radostí cizí. 

127. 

Nechápal svìt divù, jenž se dìjí 

V tajné Mesmerovì stolici, 

Oni trnou bázní moøící, 

Tito lají, jiní se mu smìjí; 

Kýž se jednou pøesvìdèiti chtìjí, 

Jak to snadno duši letící, 

Z prostranství a z èasu temnici 

Udìlanou necha pod šlepìjí:

Seè je srdce, proè ne dary hlavy? 

Seè je láska, proè ne umìní? 

Seè je osud, proè ne lékaø zdravý? 

Mé již dávno, samo sebe ruše, 

Má již dávno, k svému trápení, 

Tìlo jinde, jinde bydlí duše. 

128. 

Ona lípa, kde sme mnohé ráno 

Mnohý veèer krásný probdìli, 

Ona lávka pod ní v jetelí 

Tam jsou ještì, tìm ji zøíti pøáno; 

Jak tam nemá bohùm býti lkáno, 

Kde se proti sobì opøeli, 

A co jeden srdci udìlí, 

Vzdorou jiných stromùm bývá dáno; 

Avšak blaze, kdo se volnì vyhne 

Tam, kde nebe válèí se zemí, 

Kdož ho, padna v tísni obou, zdvihne? 

Ticho tedy ztrátu lkavé zpìvy, 

Snáze truchlý náøek onìmí, 

Krotkost mírní samých bohu hnìvy.

129 

Jako smutnì lesní holub upí 

Poširokých vùkol dolinách, 

Když ho skrytý v nebe modøinách 

Jestøáb chvatem družky vìrné zloupí, 

Na vrch dubu nejvyššího vstoupí, 

Volá pøi rozsedlých skalinách, 

K hnílzdu letí, an ho v køovinách 

K vìtší strasti zmámil ohlas tupý: 

Tak já rovnì opuštìný kvílím, 

Od Dunaje k pouštìm rozmaøilým, 

Odtud bìžím lkáti ku Tatrám; 

Ale darmo ztrátu vypátrám, 

Ba žel množím, hlasùm uèe hlucho, 

A pak vlastní kárám zrak a ucho. 

130. 

Tam již se mnou pøišlo, že se støehu 

Nejen spolkù, než i samoty, 

Trápen všudy tvorem lichoty 

Vlastních oèí z rána do noclehu; 

Hned ji vidím jako Psychu v bìhu 

Obletati noh mých zámoty, 

Hned jak Nymfu, an ji z jasnoty 

Dunaje vln družky vedou k bøehu:

Hned ji vidím jako Floru hráti 

S kvítím, jenž se pøed ní rozvilo, 

Hned jak Muzu pøi mém boku státi; 

Takto žiji v onom bludu tona, 

Jakby v celem svìtì nebylo 

Jiného nic, kromì já a ona. 

131. 

Vrchy planí, moøe pije do dna 

Èas a všecko zmìní posléze, 

Slunce hasí, hvìzdy za meze 

Svìta kryje, kde smìs neurodná; 

Po sta bludech pøedce vnesla svodná 

Lodí do Itaky vítìze, 

Sproštìn Prometheus øetìze, 

V nìjž ho krádež ukovala škodná: 

Snad èas i mé strasti léky chystá, 

Snad se i mnì ještì zlatolistá 

Palma èasem nìkdy zotaví; 

Aspoò jazyk lkáti unaví, 

Srdce nikdy, nebo láska èistá 

Nezná èasu ani nezná místa.

132. 

Vichru jekem rùzná skryté moutí 

V mraku èerném živly obloha, 

Zpìvcù lesních èeleï ubohá 

Teskno v listném schránu hledá proutí; 

Oblak hnìvný na zem hluché nutí 

Kázni plémì, snest ho nemoha; 

Tu blesk, hromy, vlny, pro Boha! 

Koráb strojte proti zahynutí: 

Utulím se, vzdoru k bázni spáøe, 

Pod dub v šírém poli stojící, 

Než tu úkaz množí hrùzu chmury; 

Duhu spatøím, na níž v bílém šláøe 

Rùž kou kyne Mína sedící, 

Vystru po ní náruè – Ona shùry: 

133. 

Znášli kraj ten, ony ráje vìèné, 

Vlast tu krás a duchù palouky, 

Kde se cnost a láska za ruky 

Vedou, kráèíc v záøi ve sluneèné? 

Tam, kde vìtry chvìjí tichoøeèné, 

Palmy klenou stinné oblouky, 

Tam kde z vonných myrtù souzvuky 

V trudnou duši slavík lije vdìèné?

Znášli kraj ten, kde tma s horkem zajde, 

Bez trnù se rùže èervená 

A svou jilmu každý bøeètan najde? 

Tam, kde mutné vyschnou èasù øeky, 

Kde cho , sestra jedno znamená: 

Tam sem tvá, a ty mùj, po vše vìky. 

134. 

A co teï sem vidìl za zázraky, 

Sebrav duši lekem zmaøenou, 

Neuzøí se, pokud zelenou 

Hvìzdu tuto høejí slunce šlaky: 

Neb se zticha tenké zlatomraky 

Vùkol ní a vùkol rozklenou 

Již jen clonu z jelích ramenou, 

Tváø, šat vidno, pak vše miznou znaky: 

Jen vùz ještì a dvé hrdlièátek, 

O nìž Milek stužky ovinul, 

Zøíti posléz skrz ten živlù zmatek, 

Schápám se a makám za ní jdoucí, 

Než jen vùni, v niž se rozplynul, 

Zanechal ten obraz bìloskvoucí.

135. 

Teï bych sobì køídel Dedalových 

K letùm nadvìtrným vinšoval, 

Aniž bych se skusi strachoval, 

S Faetonem stezek nebe nových; 

Z hvìzdy ku hvìzdì bych na ohòových 

S Eliášem koních putoval, 

Ode Hladoleta vesloval 

K slunci na perutech Blanchardových: 

Ažbych došel cíle svého jezdu: 

Kde byt zvolí v øíšech blažených? 

Kterou zatmí pøíchodem svým hvìzdu? 

Aneb jestli výše ještì vkroèí, 

Kolik hvìzd se novì stvoøených 

Vùkol ní, co vùkol slunce toèí? 

136. 

Plyòte, èasy, o plyò k oustí øeka 

mého vìku mladého, 

Nezáviï mi zisku blahého, 

který na mne v budoucnosti èeká; 

Život bøímì, smrt je tužbì vdìka, 

Koj zem nízka srdce jiného, 

Mne a rok se ve dne krátkého 

Dobu, a den v okamžení stìká:

Mnì v cíl vetknul osud do výsosti, 

Avšak ona vtisla peèceti 

V každý dùvod nesmrtedlnosti; 

Jen to chtìl bych ještì vìdìti: 

Zda, když Parka jednou vlákno pøetne, 

Sám jen duch tam, èi i srdce vzlétne. 

137. 

O by s hvìzd tìch miloskvoucích zletìl 

Anjel jeden ke mnì se zprávou, 

Zdali nìkdy ještì laskavou , 

Tváøí na mne sklání dolù zøetel? 

Ten by øekl, zda i v øíši netìl 

Láska duši høeje plesavou, 

Zda i tam ji písnì zábavou 

Slavík a noc støíbrem kojí svìtel? 

Zdali na mne myslí ještì èasem 

I tam, kde se Seraf pobožný 

kráse její plným diví hlasem? 

Tudíž by slast i mé zdvihla týmì 

K vám, o kraje, kde prst všemožný 

Svìty seje jako rolník símì.

l38. 

Z prostøed vln se šumnì nad Dunajem 

Smìje ostroveèek blažený, 

Jménem panny svaté køestìný, 

O závodby mohl jíti s rájem; 

Houštì køovin vìnec pletou krajem, 

V nichž si slavík zpívá nadšený, 

Podál Bachus leží šálený, 

Milostky se procházejí hájem: 

Eldorado, Tibur, Olymp jasný 

Netìšil tak svojich ctitelù, 

Jak mne blaží Patmos tento krásný. 

Zde se tytýž oku mému jeví 

Ona v spolku Muz a Anjelù, 

Zde mé rány zpìv a slza , leví. 

139. 

Lampa bledne, oknem ticha leje 

Luna v plné svìtlo promìnì, 

Stolík nechám, patøím zmatenì, 

Lampa bledne a šum kýsi vìje; 

Kyna rukou proti mnì se chvìje 

Stín co anjel s køídly na stìnì; 

Kdo to? ptám se z okna schýlenì, 

Pùvod stínu v zahrádce bý mnìje:

Ticho v sadì, ticho v svìtnici, 

Oko opìt na úkazu visí 

Blíže nutím nohy bojící 

Strach mne zmráèí, radost vzkøísí, 

Klesnu omdlen v blízkou stolici: 

Kdo to, ha kdo, ty si, Míno, ty si? – 

140. 

Od té doby, v kterou do mne vyšší, 

Život zøením svojím vdechnula, 

Duše vazby tìla vyzula, 

Jsoucí Bohu nežli lidem bližší; 

Vnitøek mùj i hluk je svìta tišší 

Zemì s kouzly svými usnula, 

Ba i láska láskou minula, 

Jako sluncem hasne hvìzda nižší: 

Pakli pøece válku strojí zrádný 

Milek proti srdce tichosti, 

Èiním jako Moskvan nepøevládný; 

Nepøíteli svému ku posmìchu, 

Abych ještì chránil volnosti, 

Hlavnì házím na svou vlastní støechu.

141. 

Èasto snad jen náøkem zníš a lkáním, 

Ty mé novostrunné varyto, 

Aè se, co v mých òádøích ukryto, 

Pilnì jiným vytajiti chráním; 

Nebo srdce dlouhých rokù dbáním 

Od ran starých není obmyto, 

I když jizva mizí tudyto, 

Jinde zniká s vìtším sužováním: 

Kvìltež tedy, hlaholové mladí, 

By svìt i lál vaší žalobì, 

Co sem ztratil, on mi nenahradí: 

Potom když ji, zbaven všeho trudu, 

V ohvìzdìné uzøím podobì, 

Slast a rozkoš vìènì pìti budu. 

142. 

Osamìlý na života hladkém 

Chlumu stojím, kam již nevìda, 

Vùkol nohou propast škaredá, 

Ani k pøedu ani nelze zpátkem; 

Rozlouèiv se s nízkým svìta zmatkem, 

Vèasnì žlaby zvykù probøeda, 

Teï se s nimi zpurné nehledá

Srdce novým spøáteliti sòatkem: 

Vytrvámli, octnut v boje vìèné, 

Tu sám s sebou, onde se svìtem, 

Na výsosti této nebezpeèné? 

Vìtrù vztek by k pádu mohl vesti, 

Ruka se však vroucím podnìtem 

Ještì jedné drží ratolesti. 

143. 

Èerná noc se nad mnou rozkøídlila, 

Losù hnìvy ještì nekrotnou, 

Šíøíc bouøi strachem tìhotnou, 

By mi všecky nebes hvìzdy skryla; 

Kde jest ruka, jenž by sprovodila 

Mne skrz cestu tuto mrákotnou, 

Jenž by v mého vìku lichotnou 

Èíši ješte nektar jednou lila? 

O ty, kterou v tiché tužbì vzývám, 

(Zemské jméno ti již nesluší) 

Dejž moc, kdy boj v pokušení mívám; 

Snížíšli ty na mne zøení krotká, 

Co jest, jenž mne více zasmuší 

Aneb zlého v šírém svìtì potká?

144. 

Rádbych sem já zemským tvojim svìte 

Výhost kdykoli dal marnostem, 

Abych pøešel k onìm radostem, 

Kde Ji nyní hvìzdy spatøujete. 

Ale jedna pochyba mne hnìte: 

Zdali, když tam budu za mostem, 

Ona nepoletí k výsostem, 

Kde zas vyšší dokonalost kvete? 

Ode stupnì vše se k stupòùm vznáší, 

Tak je slunce vyšších mìsícù 

Podruh, jako mìsíc zemì naší. 

Jestli i tam roky místo mají, 

Ach snad ještì mnoho tisícù 

Smutných písní zpívati mi dají. 

145. 

V skrytu tichém, kde ji nikdo nezná, 

Vùle ušlechtilá pùsobí, 

Zøídlu èistému se podobí, 

Jenž svìt blaží do jeskynì vlezna; 

Jeho vlahou tu se pøelíbezná 

Duha, onde louka ozdobí, 

Ono plní hroznùm nádobí, 

V moøi zmizí, díkù nenalezna:

Nebudou snad i mé pominulé 

Darmo k hrobu kráèe šlépìje, 

Skutek bude co teï jenom vùle; 

By pak v pøíštím jaøe èasu dítek, 

I jen jedna pøešla krùpìje 

Mého žití v jiné duše kvítek. 

146. 

Patøi vùkol jako žlutnou hole, 

Jak již hrubnou mìsta, vesnice, 

Kde vál zefyr, dují vichøice, 

Ticho, kde se smály zpìvùm pole; 

Boèan spojil, lepší kraje zvole, 

S ušlým od nás sluncem letice, 

Kvítí z louk a listí z vinice 

Starý nese Dunaj s ledem dole: 

Nedlouho však smutným bude hnìten 

Rouchem pohled zemì blednoucí, 

Pøijde opìt a vše zkrášlí Kvìten; 

Mnì již ale zašly jara slièná, 

Bez ní bude celý budoucí 

Život mùj jen jeseò ustavièná.

147. 

Blaze, kdo si jeden èistý, smìlý 

Ouèel, místo mnohých, pøedstaví, 

V nìmžby jako v centru mìòaví 

Paprskové všech dnù žíti tlely; 

A v nìm myslí, cítí, žije celý, 

V slasti, v slzách, v pøízni, v bezpraví, 

Až se š astnì k nìmu doplaví, 

by i pøes bouø, plamen, hrom a støely. 

Pevné vùli, tužbì ušlechtilé, 

Nezrodílné srdce žádosti 

Rádo dává nebe dojí cíle; 

Aè pak i mnì slova tato lhala, 

Z vítìzstvíli není radosti, 

Mužnì padnou není menší chvála. 

148. 

Pod’, o smrti, tìchto osiralých, 

Spros mne strastí tìchto žaláøe, 

Proè dlím ještì klamu nezmaøe? 

Zem již nemá pro mne bytù stálých; 

Tam Ji uzøím, v onìch jasných vzdálích, 

Kde Ji slaví jaro po jaøe, 

Kde Ji hvìzdy pìjí žaltáøe, 

Kde z ruk božích pije slastí kalich:

O tu rozkoš! i cit beze hlasu! 

Když tam i já, aspoò zdaleka, 

Vzýva budu kekí cnost a krásu; 

Bratøí, komu dáno žíti snáze, 

Ten nech pøi mém hrobì poèeká 

A rce: Ten žil jen, by zemøel blaze! 

149. 

Již se s tebou, Muzo rozžehnávám, 

Spolkynì mých zpìvù truchlivých, 

Již ti lyru z rukou louèivých 

Vracím a dík za tvou pùjèku vzdávám;. 

Co sem poèal, sice neskonávám, 

Plamen hoøí v prsích ohnivých, 

Aniž èasù více pøíznivých 

K ukojení jeho oèekávám: 

Skrej však ty svou uslzenou roušku, 

Já chci dále tvrdou potøebu, 

Já chci sám již nesti nebe zkoušku; 

Zpus jen brzo struny stroje svého 

Ještì níže k mému pohøebu, 

Pak jej polož na vrch hrobu mého.

150. 

Ne nemilý nìkdy muzám zpìvným 

Žil sem básníø mladost bývalou, 

Nyní mlèí lyra s píš alou, 

Høebem k stìnì pøivìšená pevným; 

Stydí se již lásky hlasem zjevným 

Aneb krásy zníti pochvalou, 

A vždy víc i strunu ostalou 

Život prstem dotrhává hnìvným: 

Komu svìt a lehká pøeje HEBE, 

Necha rùžemi se ovenèí, 

Lilie mnì usoudilo nebe; 

TY, co kráèíš zpìvnìjšími kraji, 

Promeò nástroj, po høe mládenèí, 

V harfu a veï z Pindu na Sinai. 

Š astnou tedy cestu, básnì, jdouce 

Neste pozdravení Slovanùm, 

Všechnìm vùkol, zvláštì Tatranùm 

A pak Èechùm, jejich dcerky jsouce; 

Pøijdeteli k hoøe nebo k louce, 

K hloží nebo k vonným bøeètanùm, 

Do vsi aneb k soudným mìš anùm, 

Stùjte, o svém pánu toto økouce:

Jestli co se podaøilo jemu, 

Hanba vždycky hnìtla outrobu, 

Jak to skrovné k cíli takovému; 

Jestli padl, vyzná bez úžasu: 

Padl, avšak rovnì Jákobu, 

S anjelem se pustiv do zápasu.

Jan Kollár: SLÁVY DCERA - E Knihovna zdarma

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?