Jan Kollár: SLÁVY DCERA - E Knihovna zdarma

Protož co já smìlec koli tanu
V básnìch krásu její slavících,
Jest jen krùpìjièka z oceanu;
Avšak coby Tibru, Temži, Dnistru
Zníti mìlo v øeèech tisících,
To zní aspoò v jedné, Labi, Istru.
43.
Na rtech tìchto, srdce tvého prahu,
V oèi tyto, kvìty duše tvé,
Skládám sliby vìèné lásky své,
Míno! Míno! mejž je za pøísahu;
“Svìt je èasu poddán, všeho vrahu,
Nás èas tam, kde èasu není, zve,
I já sem tvá, vìø mi, tam i zde,
Slyš to, nebe a hvìzd krásný tahu!”
“K vám se na oblaku tomto vznáším,
Osud sem a sám vás lituji:
Pokoj slibùm, než boj svazkùm vaším!
Nelze jináè, tì tam, tì tam zplaším,
Až vás, kdy a kde, to zmlèuji,
Jednou asnad slouèím k spolkùm blažším.