Jan Kollár: SLÁVY DCERA - E Knihovna zdarma

„A já z tam tìch bøehù, tobì známých, plynu,
Tøi dni šíp ten matka ostøila,
Mluv, neb chce, by jednou zkusila:
Miluješli vlast svou vice, èili Mínu?“
Pùlnoc bije. Já se z lùžka tíše vztáhnu,
Stana pøed nì rùzným svìdomím,
Meè tam, tu šíp, vlast tam, tu má pøítelkynì;
Mlèím, váham: rázem rukou v òádra sáhnu,
Srdce vyrvu, na dvé rozlomím:
Na, øku, jednu vlasti pùlku, druhou Mínì.
46.
Mìj se dobøe, Míno! Ach, již kyne
Zítøek kvapnì pøišlý k rozchodu,
Tam již odsud musím k národu,
Kde se Neptun Bakchu k nohoum vine;
Zde máš srdce, které v lásce plyne,
V lásce vroucí, prázné podvodu,
Mìjž ho, vìno outlé, k dùvodu,
Že má vìrnost nikdy nezahyne:
Mysli na mne, aspoò když se rùží
Zápach v této stinné besídce
Pøi mìsíèku s city tvými sdruží;
Srdce pak to, buï se vìènì skryje,