Jan Kollár: SLÁVY DCERA - E Knihovna zdarma

Komu pøál, teï tomu osud žehøe,
Zmizlo krátké štìstí divadlo,
Ach, jak lépe zemøí bylo ve høe;
Dobrou noc! Mnì slunce zapadlo:
Zefyreèky, aspoò vy, když zblednu,
Neste popel mùj tam v urnu jednu.
54.
Lásko! lásko! o ty sladký klame,
O, ty èíše slasti nejvyšší,
Kde se duše s duší pomísí,
V citu jednom zem i nebe máme;
O kýž vnad tvých rychle uži známe
Skryti svìtu v houšti nejtišší,
Døív než vicher zhoubný pøispíší,
Který, jak mnì, loï i veslo zláme:
Kde si, kde si, sestro bohu vìèných,
Hosti srdci mému nevìrný,
Dítì kvítkù, dárce bolù vdìèných?
Já sem darmo k portu tvému spìchal,
An mi zkvetlou, orkán severný,
Rùži vyrval, trny ostré nechal.