Jan Kollár: SLÁVY DCERA - E Knihovna zdarma

O rci pøedce, družko rozmilá!
Jsili trupel, a si trudu spoøím,
Èili andìl, a se tobì koøím.
10.
Tìžko zøíti, vìøím, když se v kráasy
Zlaté na Tatrách den obléká,
Um se tu v cit, tìlo èlovìka
V peru mìní, na ach! Jeho hlasy;
Mutno srdci, když mrak slunce hasí
A hrom láme døeva stovìká,
Strašno, kdy rty Etna rozsmeká,
Lká zem, bledne mìsíc hvìzdovlasý.
Pøedce toto všecko snadno snesu,
Ale pohled její nevinný,
Toho nelze, leè se celý tøesu;
Pohled její! Ó mlè nyní, vtipe,
Srdce mluv, jak jeden jediný
Støely, svìty, bohy do mne sype.
11.
Snadno bylo voli Parisovi
Jednu ze tøí v øecké pustinì,
Když mu rùznem stály bohynì,