Acol 2006

90
Stejný problém z jiného pohledu:
Soupeři hrají pas-systém a v sedmikolové dražbě došli do závazku 4♥. Ani jeden z hráčů
nepřemýšlel déle než 15 vteřin, Vaše linka pasovala vždy vzápětí po učiněné hlášce.
Celá dražba trvala 3 minuty. U druhého stolu se Váš týmový kolega po rebidu zahajitele
zamyslel asi na 3 minuty a pak řekl 4♥. Všichni víme, jak subjektivně dlouhá doba jsou tři
minuty, které u stolu čerpá jediný hráč. Protivník celkem správně ohlásil u rozhodčího čas,
hráč potvrdil, že reklamace je oprávněná a protože nechtěl ostatní u stolu otrávit ještě
pomalou sehrávkou, zvolil přímočarou linii a dvakrát spadl.
To je hlavní důvod, proč si myslím, že pas-systém nemá co dělat v klubech, kam lidé chodí po
práci za intelektuální zábavou. Nechtějí strávit večer vyptáváním na význam hlášek, aby
posléze uspěchanou sehrávkou nebo obranou dohonili čas ukradený pomalým systémem.
Ale ani hodiny vše neřeší. Když hráč vysvětluje hlášku, asi by měl čas běžet jemu, ale co
když se soupeř ptá zcela nesmyslně a poněkolikáté na totéž ? Kdo to bude schopen posoudit ?
Co když se některá dvojice rozhodne hrát tak komplikovaný systém, že bude třeba většinu
licitačních sledů obšírně objasňovat ? Dokonce se domnívám, že není problém vytvořit
rozumný systém, který bude zcela nehratelný v jakékoliv soutěži, protože stálé vysvětlování
znemožní odehrát příslušný počet krabic. Myslím však, že i přes některá tato negativa,
by zavedením hodin hra získala novou dimenzi.
Bridžové hodiny umožní pořádat bleskové soutěže - např. 2 minuty na rozdání pro každou
linku – za překročení času se třeba budou převádět IMPy ve prospěch rychlejšího páru.
Hráči se budou učit nejen plnit závazky, ale také získávat body na soupeři, který se dostal do
časové tísně. Nenechat soupeře přemýšlet na svůj čas. Bridžové hodiny by hru jistě oživily.
2) aktivní etický přístup - tzn. snaha předat všechny relevantní informace vyplývající
z dohod i stylu tak, aby soupeř co nejlépe pochopil jejich význam. Hráči HAS by zde měli
jít příkladem. Je v jejich zájmu objasnit své metody, protože dokud nebudou mít soupeři
ponětí o tom, co se u stolu děje, nebude zájem otevřít umělým systémům turnaje.
3) povinnost předat před zahájením soutěže kompletní systém a konvenční kartu hlavnímu
rozhodčímu. Systém musí komplexně řešit a jednoznačně kodifikovat význam všech
licitačních sledů až po poslední konvenční hlášku.
Umělý systém nemá obsahovat vágně specifikované postupy. To je totiž velice důležité.
Teoreticky je možné hrát s partnerem dvacet let a mít dohodnuté jen tři základní konvence
a na všechny dotazy ohledně systému odpovídat, že hrajete "obrázky". To je sice pravda, ale
k těm "obrázkům" přistupují stovky nepsaných a nevyřčených dohod, které vyplývají
z dvacetileté partnerské zkušenosti. Podle pravidel má hráč povinnost takové dohody oznámit
soupeřům, respektive vyplnit do konvenční karty.
Soupeř zahájí 2♠ a v konvenční kartě se dočtete, že hrají takzvané RANDOM 2♠: 0-9 PC
cokoliv. Zeptáte se, zda měl hráč s požadovanou silou povinnost otevřít 2♠ a dozvíte se, že
nikoliv. Připadáte si sice jako štěnice, ale zeptáte se, s čímpak to obvykle soupeř zahajuje,
protože podle pravidel máte právo se zeptat na styl. (Kdyby Váš soupeř někdy slyšel o aktivní
etice, tak Vám to už dávno sám řekl ). Štěnice se seriozní odpovědi nedočká, a tak může být
jen spokojená, čte-li o několik dní později, že nedostatečně specifikovaná otevření RANDOM
se v této soutěži nadále nesmí používat. Čili další zákaz, jehož smysl nemusí být na první
pohled zřejmý, ale který brání rovné podmínky pro všechny soutěžící.