Otevřít - CITROËN Magazín

y nejspíš ostudné, kdyby ji člověk používal neustále.
Takže se dá říci, že ji využiji jednou, dvakrát týdně.
Kolik kilometrů po Praze denně najezdíte?
To samozřejmě závisí na okolnostech. Odjíždím
z domova o půl osmé a vracím se podle tržby:
mezi šestou a osmou večer, což v průměru reprezentuje
čtyři až devět jízd. Po nich mívám na tachometru
zpravidla 150 až 200 km. A protože
nejezdím o víkendech, které trávím s rodinou, dá se
říci, že týdně v Praze najedu nějakých 900 km. Ale
i když je pražská doprava stále rušnější a komplikovanější,
zatím jsem nezažil žádnou velkou havárii.
Vy v noci nejezdíte?
Dnes už ne. Samozřejmě když jsem začínal, tak
jsem noci jezdil také. Jenže později jsem dostal
nabídku, abych zajišťoval převážně služby u areálu
motolské nemocnice, takže jsem dnes k dispozici
hlavně pro ty, kteří potřebují odvést z tamního
areálu a blízkého okolí.
Takže studnicí dobrodružných nočních příhod
s taxíkem patrně nebudete?
Musím se přiznat, že ne a jsem za to velmi rád.
V noci opravdu jezdím jen výjimečně. Například posledně
na Silvestra mě k tomu donutila předpokládaná
oprava: během ledna jsem musel na motoru
udělat rozvody, potřeboval jsem si na to vydělat,
a tak jsem do noční Prahy vyrazil. Musím ale říci,
že jsem nebezpečí naštěstí nepřitahoval ani v době,
kdy jsem v noci jezdil pravidelně. To, že vám někdo
nechce zaplatit, to se vám stane i během dne.
Pamatuji vlastně jen jedinou událost, při které jsem
měl opravdu nahnáno. I když nakonec celá ta věc
vypadala mnohem dramatičtěji, než ve skutečnosti
byla. Tehdy si mě najali dva kluci v okolí žižkovské
Ohrady. Popojeli jsme asi dva kilometry s tím, že
budeme pokračovat. Když na chvilku vystoupili
z vozu a s kýmsi si povídali, postřehl jsem, že jeden
z nich si rozepnul bundu i opasek a navlékl na něj
pouzdro s pistolí. Další cesta vedla zadem na Černý
Most, kde příliš civilizace není, a ten s tím pouzdrem
na něj neustále sahal, jako by jej upravoval.
Já s sebou tehdy vozil lovecký nůž, přesunul jsem
si jej pod stehno a měl opravdu nahnáno. Když
jsme nakonec zastavili, ten s pistolí si na pouzdro
sáhl naposledy, ale pak normálně zaplatil. A mně
spadl kámen ze srdce. Nechci tvrdit, že zrovna tato
příhoda mě od nočních jízd odradila, ale je faktem,
že když se ukázala možnost jezdit pouze ve dne,
okamžitě jsem se jí chytil...
Rozdíl mezi jízdou v noci totiž ve výdělku není nijak
velký. V noci se však díky malému provozu jezdí
snáz, ale protože nevíte, na koho natrefíte, je riziko
možných nepříjemností mnohem větší. Noční jízdy
by se navíc určitě nelíbily mé rodině. Největší rita
jsou totiž na pražských ulicích v pátek a sobotu
večer, což je ovšem čas, který s rodinou trávím
na chalupě.
Co vás vlastně u taxi drží?
Řekl bych, že určitá volnost a variabilita. A zároveň
i to, že se vracím domů s čistou hlavou. Nepřináším
si v ní totiž žádnou práci, což je v mnoha
jiných povoláních vcelku běžné. Na druhé straně
je pravda, že kdysi jsem už byl jednou nohou mezi
nekuřáky, a pocit, že jsem konečně nad kouřením
vyhrál, stačila zvrátit jedna jediná noční jízda.
U hlavního nádraží tehdy kdosi na můj vůz mával
a jak se mě snažil úpěnlivě zastavit, přeběhl
jednu půlku magistrály, přeskočil svodidla a skočil
mi přímo před auto. Na to se nedalo vůbec
reagovat. Můj vůz do něho vrazil, odneslo to
rozbité přední sklo a on skončil v kaluži krve. Než
přijela záchranka, tak se naštěstí probral, ale já
z toho byl tak roztřesený, že jsem okamžitě zašel
do trafi ky, automaticky si koupil cigarety, a tak
kouřím dodnes...
Jak dlouhé cesty zažívá člověk, jehož „štafl“
je převážně v areálu nemocnice?
To je velmi různé. Někdy klienta převážím doslova
kilometr, mezi různými odděleními, ale mimo jízd
po Praze mě zavede řada cest třeba do Kladna,
Slaného, Loun a podobně. Před Vánocemi jsem
ovšem jel například přes dispečink také do Brna.
Proč mají pražští taxikáři tak
nelichotivou pověst?
To se dá těžko defi novat, protože stejně jako
v každém jiném povolání, tak i za volanty taxi vozů
najdete lidi nejrůznější povah, charakterů i vzdělání.
Od absolventů vysokých škol až po ty, co mají
sotva základní vzdělání a za volant usedají třeba
v teplácích. Všechno je odvislé od toho, jak se
člověk k tomuto povolání postaví. A jízdy s cizinci,
kteří neznají naše reálie, stejně jako noční jízdy,
u nichž zákazník nemusí být tak úplně fi t, velmi
často k podvůdkům či podvodům svádějí. Ne každý
tomu sice opravdu podlehne, ale faktem je, že
pověst mají zkaženou všichni.
Myslíte si, že až budete měnit vůz, bude
vaším vozem zase citroën?
Nepochybně. Když mě kdysi jeden z kamarádů
tvrdil, že jakmile si zvyknu na pohodlí citroënů,
nebudu už nikdy jiné auto chtít, tak jsem se mu
smál. Jenže se ukázalo, že měl pravdu. Ovšem jaký
vůz si pro svých 45 000 ročně ujetých kilometrů
vyberu, zatím vůbec netuším. Nejspíš opět model
C5, i když je pravdou, že jsem uvažoval dokonce
i o modelu DS5...
Že by na řadu přišel i vysněný model DS5?
1/2013 CITROËN MAGAZÍN 29