Pharmako/poeia čili Jedovarnictví aneb Moc rostlin, jedy a bylinkářství

ROSTLINNÍ LIDÉTi, co následují „Cestu Jedů", musí poznat rostliny. A jak budete poznávatrostliny, potkáte tu a tam rostlinné lidi.Je třeba říct to jasně: většina rostlinných lidí, které potkáte, nekráčí CestouJedů, nicméně všichni rostlinní lidé jsou učitelé. Jsou současně i léčitelé,i když někteří z nich léčí nepozorovaně.Skoro každý zahradník je rostlinný člověk, a taky botanik a sadař. Naopakněkteří existencialisté jimi nejsou.Bojím se měst. Ale opustit je nelze. Jdeš-li dost daleko, narazíš na pás vegetace.Plazila se dlouhé míle, až dosáhla měst. Čeká. Jakmile město zemře, vegetace jepokryje, vyšplhá na kameny, sevře je, prozkoumá je a roztrhá svými dlouhými a černýmiklepety. Zaslepí otvory a vše ověší svými zelenými pařáty.- Jean-Paul Sartre, NauseaJacqueline Bellon„Daphne"Navzdory všem pučícím fraktálovým kapradináma algoritmickým růžím; v prostorách virtuálníreality žádné rostliny nerostou. Alespoň žádné,které by se daly jíst. A stejně je tomu v noosféře.Navrhujeme jednoduchý test pro výzkum oněchsvětů: jsou tam nějaké rostliny? A jestliže ano, jakézaujímají postavení? Bylo by divné, kdybypostavení rostlin, jakožto zástupců JINÉHO, nesouzvučelos postavením ostatních menšin - náboženských,etnických, savčích - a také možná s postavenímžen.Některé oblasti jsou plné rostlin. Adonis se zrodilpřímo z kmene myrhy. Buddha, podle tradice,, dosáhl svého osvícení pod stromem a jeho matka,Maya, je na obrázcích znázorňována, jak se běhemporodu drží větve posvátného stromu šálového.I Ježíš, protože svou kletbou kdysi zahubil fíkovňíkrzěmřerna^stroměrAto už něco ve světě rost-ROSTLINNÍ LIDElinznamená. A vzpomeňte jak Sokrates, který se Phaedrovi vychloubal, že nenínic, co by se mohl naučit od stromů na venkově, musel nakonec spolknoutmnohem víc než jenom svá slova. A to, že se o George Washingtonovi říkalo,že porazil třešni, nabude smysl až v kapitole o slivoni vykrajované (Prunusemarginata).Za starých časů nebylo neobvyklé, že se lidé proměniliv rostliny. Staří bylináři o tom znali mnohépříběhy. Tito staří bylináři mluvili s rostlinami přímo.Věděli. To, že tento strom byl dívkou a tamtakvětina zase chlapec. A tyto věci jsou pravda pořád.V přirozených, bioregionálních společnostech jerostlinným člověkem každý. Pochopitelně existujívýjimky - Eskymáci se živí výhradně tím, že pojídajíostatní duše - ale to jsou výjimky. Cestovat amazonskýmpralesem s lidmi hovořícími kečua čiwaorani, znamená ponořit se zcela do říše rostlin:bylinu za bylinou a strom za stromem slyšíte jména,použití a legendy.Mikuláš KoperníkExistují i tací, kteří si myslí, že můžeme žít bez rostlin. Takže problém, kterýmse zabýváme je velice naléhavý.~ '^'RýjícT a slinící buldozer ~klouzající a krkajícína hromadě ještě živýcha z kůže stažených keřův žoldu člověka z města.- Gary Snyder, „Front Lines" („Přední linie")Potkal jsem rostlinné lidi na výrazně nerostlinných místech. Jeden z nichbyl šéf počítačové společnosti. A známý mykológ Gordon Wasson (který, jentak mimochodem, nikdy nepřijal Keynesovu ekonomickou teorii) byl viceprezi-"dmt^msTü^TfTTTvIöTgän^botanici, etnobotanici, farmáři či zahradní architekti. Někteří rostlinní lidézměnili svá jména na rostlinná: jako Yerba Santa - klenotník a kovoryjec, neboRed Pine - překladatel a básník či ťonderosa Hňé~^^írodovedec. Jednaz nejdůležitějších knih básníka Gary Snydera (ze které pochází výše uvedenýcitát) se jmenujei Jablíčko: Robert Aitken, zenový mistr linie Sanbo Kyoden, na-2021