Pharmako/poeia čili Jedovarnictví aneb Moc rostlin, jedy a bylinkářství

AUTOROVA PŘEDMLUVAPharmako/Poeia byla původně zamýšlena jako jediná kniha. Vzhledem k tomu,jak narostla, vzhledem k načasování některých předkládaných témat jsme serozhodli vydat ji ve dvou dílech.Kniha první se týká levé hemisféry mandaly Pharmako/Poei: Thanatopatika,Euforika, Inebrianty a stezek, které je propojují. Rauwolfia se objeví v druhémdíle. Pelyňky jsou v díle tomto a stejně tak Salvia divinorum, káva káva, oxiddusný a konopí.Všechna Fantastika se objeví ve knize druhé, včetně severoamerických druhůPhalaris, Desmanthus, Peganum, Arundo a Stipa. Druhá kniha bude také obsahovatExcitanty (stimulanty), Démonika (durmanovité rostliny s tropanovýmialkaloidy), ibog, muchomůrku červenou, betel, muškátový oříšek a krátké pojednánío některých fenethylaminech.A mnoho dalšího o jedech a cestách, kamenech a místech, rostlinných učitelícha rostlinných „spojencích".Myšlenka na tuto knihu, nebo knihu jí podobnou, mi přišla na mysl nasklonku šedesátých let. Můj zájem byl v té době obrácen spíše farmaceutickynež- botanicky a pracovní název byl něco jako Básníkův průvodce drogami. Dalšíchdvacet let jsem se věnoval naléhavějším (a více intoxikujícím) věcem, alena původní nápad jsem nikdy nezapomněl. Když jsem se posléze vrátil k projektu,který bych nazval spíše aetobotanikou než etnobotanikou, bylo to už nazákladě nových výzkumů. Nebylo jasné, kde či jak tato cesta skončí, ani jak budouvyřešeny základní duchovní, tvořivé či politické otázky a problémy, kterébudou psychoaktivním rostlinám předloženy. V některých případech to neníjasné dosud. Nakonec podíl práce, která zůstává nedokončena, je vždy většínež ta část, která dokončena byla.Naše metoda vyžaduje diskusi, dialog, ale ne dialog striktně dialektický.Chceme se zcela volně pohybovat časem i prostorem a nechat zaznít i názorytěch, jejichž jediná možnost promluvit spočívá v tom, že si vypůjčí hlas člověka.Byl jsem v pokušení typograficky - především kurzívou - odlišit hlasy ně-Kteřých"ž"techfo"do brarí se ulamujících hostů. Oni totiž brány rozlamují i v pří-pádě, kdy jsou formálně a rituálně pozváni. Ale kurzíva je potřebná i pro jinéhosty - lidské hlasy z minulosti i dneška - a pro má vlastní poetická snění.Takže je to choulostivá práce - ruka snažící se chytit sebe samu - a jestliže výsledněhlasy mluví jeden přes druhý, nemám, čím bych to mohl obhájit.Z „Bible en Francoys", 1. p. 1505(Hej!)Slyším tě.(nejsou kolem nějaký fízlové?)Co tím myslíš?ÍJak-ja.,.Měkda r Aamu-Lysjně-prásknuL?)-----Nemám zapotřebí to poslouchat.(tak proč jsi mě zavolal?)1213