9 / 2010 (PDF, 4 MB) - Braunoviny - B. Braun Medical sro

CESTYDlouhodobýspolupracovník redakceDavid Kučera podniklcestu kolem světa. Nynívám na pokračování nabízídeník z této výpravy.Kompletní texty najdetena internetovýchstránkach http://eCesty.czTrh je ulice a ulice je trhse starými otřískanými autobusy dodge. Kolem se motáspousta lidí a podél ulice stojí nespočet stánků s cigaretami,cukrovinkami, novinami a jídlem. Pár budov má parametrymrakodrapů, ostatní mají alespoň několik pater. Skoro navšech jsou reklamy na Coca-Colu, filmy Fuji, oleje Mobilnebo nějaký jiný nadnárodní výrobek.Zastavujeme se v turistické kanceláři a chceme se zeptat nainternetové kavárny. Odpověď ani moc neočekávám, protomě příjemně překvapí, když dostávám seznam několikamíst, a dokonce jeden prospekt. K tomu se mi ještě v ruceocitá mapa centra La Paz a nějaká brožurka o La Paz jakocentru iberoamerické kultury. To oceňuji!Dnes nemáme žádný vytyčený cíl, a tak se chceme jentak potloukat po městě. A když tenhle zastavěný kaňonvidím, říkám si, že pro začátek je to asi to nejlepší, comůžeme udělat. Začíná na mě totiž působit jako živel.Pořád se hýbe, lidi se valí sem a tam, mezi auty se proplétajíindiánky s látkovými vaky na zádech, a to jak v chudšíchčtvrtích, tak mezi bankami a mrakodrapy. Všude se prodáváa nakupuje. Teď po poledni už nejen na trzích, ale všude.Celý La Paz mi připadá jako jeden velký trh.Na ulici Comercio míjíme prodejní pobočku naší české Tatry.To je zvláštní, copak nevědí, že Tatra už skoro zkrachovala?Comercio patří k těm ulicím, co jsou dlouhé a vedou dokopce. V klasickém jihoamerickém stylu stoupá číslovánídomů do tisíců a je to trochu nepřehledné. Pokud něcohledáme a ptáme se, je to stejné jako v Chile. Dostane senám odpovědi, že je to třeba o dva bloky dál nebo o jedena půl bloku za určitou ulicí. Blok je tu prostě základníorientační jednotkou.V našem bezcílném putování míjíme řadu pěkných koloniálníchkostelů i pár muzeí, ale dnes si jich moc nevšímáme.Ulice je daleko zajímavější, ale taky hůř popsatelná. Děje setoho na ní tolik najednou, že by člověk potřeboval alespoňtři páry očí, aby stačil vnímat vše. Nejfantastičtější je tenmix mestizos a indiánů.Navečer se zastavujeme v jedné z internetových kaváren.Asi hodinku pročítáme dopisy a já už připravuju dalšípříspěvek pro Cesty. O Chile se mi nepíše snadno, protožese tam moc nedělo, kdežto bolívijské Altiplano mi to bohatěvynahradilo. O něm bych mohl psát do vyčerpání,a stejně bych nebyl hotov. Ještě před odjezdem z La Pazchci příspěvek odeslat.Cestou zpátky do alojamienta se zastavujeme na dalšímtrhu. Je obrovský, plný občerstvoven, jídelen a levnýchrestaurací. Vchází se na něj přímo z Plaza Pérez Velasco.Mlsně bloudíme uličkami mezi pečenými kuřaty, kokovýmčajem a čerstvými džusy, než se u jednoho stolkuusazujeme. Dávám si chorizzo (klobása), Táňa má zasebrambory (kterých tu mají neuvěřitelné množství druhů).Večeři zapíjíme kokovým čajem.Jídlo bylo skvělé, ale asi moc nezafungoval ten talisman nainteligenci, protože jsem někde zapomněl průvodce Bolívií.Až z hotelu se ještě jednou vracím na trh, ale nikde nic.