9 / 2010 (PDF, 4 MB) - Braunoviny - B. Braun Medical sro

CESTYNa protější straně:Temple Semisubterráneove starobylém obřadnímcentru TiwanakuZdi plošiny Kalasasayajsou sestavenyz obrovských kamennýchblokůnazvat „stánko shopping“ (obhlížení stánků). Chce to trochuoddychu, tak si dáme pro změnu kulturu. Z náměstízase šplháme nahoru a za čtvrt hodinky jsme v uličce Jaén,známé velkou koncentrací muzeí.Jaén je stará koloniální ulička, prý restaurovaná do svépůvodní podoby. Nevím, jestli je to opravdu ona, ale hezkáje. Hned na jejím začátku nás zláká Museo de InstrumentosMusicales de Bolivia. Ve znaku má mořskou pannu hrajícína kytaru, se sluncem na jedné a měsícem na druhé straně.Vstupní průchod do budovy vede na pěkné nádvoří. V kancelářisi kupujeme lístky a Táňa i brožurku s kazetami, jakse naučit hrát na zampoňu (Panova píšťalka). Výstava jeperfektní. Kytary a charanga, plus další strunné nástroje(třeba i z pásovce), zamponi, bubny. Některé je dokoncemožné si vyzkoušet. Při vstupu se v každé nové místnostisamo rozsvítí světlo a spustí komentář ve španělštině.Začíná být docela chladno, a tak nám je v těch studenýchkoloniálních domech trochu zima. Všechna další muzeajsou zajímavá nejen svými exponáty – Museo de MetalesPreciosos Pre-Columbinos zlatými a stříbrnými předměty;Museo de Litoral starými zbraněmi a uniformami z chilskobolívijskéválky o Litoral (chilský pobřežní pás, kde je dnesi Iquique); Museo Costumbrista Juan de Vargas skvělýmikeramickými a hliněnými dioramaty, zobrazujícími životstarého La Paz, a Casa de Don Pedro Domingo Murillomalbami, nábytkem, sklem a reáliemi 19. století, ale i architektonickoupodobou. Postavené jsou kolem jednohovelkého dvora s ochozem, na nějž vedou široké schody.Působí tak trochu jako bludiště a rozhodně bych je nechtělvytápět. V Bolívii ale topení asi neznají, takže tenhle problémnikdo nemá. Proto je v nich i taková zima.Abychom už měli ty filmy z krku, vracíme se do jedné z pasážíu Mercado Negro a kupuju rovnou deset filmů. Jsouo dost levnější než v krámech v centru, pravděpodobněproto, že nejsme v nijak exkluzivním místě La Paz. Jestlije za tou nižší cenou i něco jiného, uvidím až doma povyvolání. Moc se ale nebojím, protože ty ceny v centru jsouopravdu přemrštěné, obzvlášť když si vezmu všeobecnouláci Bolívie.Zítra se chceme vypravit k obřadnímu centru Tiwanaku,asi 60 kilometrů od La Paz. Autobusy k němu mají odjíždětod lapazského hřbitova. Hřbitov není úplně v centru, aledostat se k němu dá celkem snadno. Stačí vyšplhat poGranes k Mercado Negro, zahnout na Max Paredes a začítse do kopce prodírat davy lidí a aut. Jak stoupáme výša výš, odkrývá se nám za zády úžasný pohled. Zpoza okrajekaňonu se začíná vynořovat Illimani, 6 402 metrů vysokýmohutný masiv se třemi vrcholy. Vůbec se nedivím, že jevěčně pokrytý sněhem, protože i v La Paz je dost velkázima (i když výškový rozdíl tvoří kolem 2 500 metrů). Užjen kvůli tomuhle pohledu stálo za to sem jít.Když už jsme u hřbitova, uděláme si sem malou exkurzia přesvědčíme se, že vypadá stejně jako hřbitov v Sucre:nekonečné řady paneláků pro nebožtíky, plné čerstvýchkvětin a barevných náhrobních desek. Nad hřbitovem sezačíná zvedat stěna kaňonu a až k okraji je porostlá stovkamimalinkých hnědých domečků.Autobusy odsud opravdu odjíždějí, lístky prý stačí koupitzítra ráno. Takže... zítra ráno.Den 282, čtvrtek 27. 5. 1999La Paz není hlavním městem Bolívie odjakživa. Jednímz kandidátů na pradávné hlavní město této oblasti jeTiwanaku, vzdálené od La Pazu asi 60 kilometrů. ZdaTiwanaku bylo či nebylo hlavním městem, není dodnesjasné, v každém případě to ale bylo velké obřadní centrum.Třeba na to při dnešním výletu přijdeme!V osm hodin odjíždíme minibusem od lapazského hřbitova.Je to běžná linková herka (nic turistického), takže se doněj musíme naskládat i se všemi pytli a zvířectvem, cosi kdo veze. Silnice z La Paz nahoru k okraji kaňonu seklikatí a náš minibus funí pod nákladem toho všeho živéhoi neživého. Čím výš stoupáme, tím nádhernější pohled senám otevírá. Dno kaňonu (centrum La Paz) se vzdalujea propadá dolů, obrysy kaňonu vystupují a La Paz začínávypadat jako obrovská mísa naplněná minidomečky a rýhovanáminiulicemi. Nad ním do neuvěřitelné výše čnískoro 6,5 kilometrů vysoké vrcholy Illimani. Asi za půlhodiny zastavujeme nahoře v El Alto, kde nastupuje dalšívárka campesions.Turistický ruch i v Bolívii dělá své. Čekal jsem, že doTiwanaku povede rozoraná polňačka, a zatím si to uhánímepo pohodlné asfaltce, až mám pochyby, že takovou rychlostta naše herka snese. Jen jednou zajíždíme do polí, které senakonec ukazují být malou vesničkou, kde se právě konátrh. Naší střeše se tak trochu ulehčuje.28