9 / 2010 (PDF, 4 MB) - Braunoviny - B. Braun Medical sro

CESTYRuch ulic La Pazuchceme podívat ze shora. Stojíme na krajnici a obdivujemepřírodní umístění La Pazu, když tu náhle u nás zastavujeauto a z něj vyskakuje Bolívijec ve velkých brýlích. – „Odkudjste?“ ptá se. Slušně mu odpovídáme v domnění, že tobude další člověk, který se s námi chce začít bavit (i kdyžto v Bolívii moc obvyklé není). Člověk vytahuje nějakouprůkazku s nápisem Policia de Bolivia a pokračuje: „Ukažtemi svoje pasy.“ Dívám se na auto a pak na něj a odhaduju,že to bude nějaký podfuk. „Proč?“ ptám se a dál si prohlížímkrajinu. Žádná odpověď. Bolívijec znejistěl – nebereme hovážně. Po pár vteřinách už je jasné, že to je opravdu podfuk.Bolívijec totiž couvá větou: „Bydlíte v hotelu Italia?“ „Ne,“já na to. „Tak to je omyl,“ teď už Bolívijec začíná couvati fyzicky – do auta. „Nemyslete si, že vám to projde, zavolámskutečnou policii a řeknu jim číslo vašeho auta!“ dorážímho. Bolívijec něco blekotá z okna a auto startuje pryč. Stalijsme se svědky starého jihoamerického triku, jak dostatz turistů pasy a peníze. Inu, Jižní Amerika je přeci jen trochudivočejší než třeba Asie.Jsme vysoko nad La Paz a dolů je to po klikaté silnici ještěpár kilometrů, proto nasedáme na starý dobrý městský busdodge a vystupujeme o něco blíž centru. Zbytek cesty dolůje jak tlačenice trhem. Zase. To je prostě La Paz. Velké, živétržiště. Pokud Sucre (100 000 obyvatel) bylo klidné a Potosí(100 000 obyvatel) živé, pak La Paz (1 milion obyvatel) jeprostě živel. Už se opakuju, ale čím déle tu jsme, tím vícna mě celé město působí jako jedno velké tržiště, kde sedá koupit vše, co kdy bylo vymyšleno.Kvůli trhům tady ve čtvrtích, jež jsou postaveny na svazíchsměřujících dolů do centra, už snad ani neexistují ulice.Teda existují, ale pod těmi všemi stánky, plachtami, horamivšeho možného a davy domorodců se nějak nedají rozeznat.Zmizely, protože celá čtvrť je zastavěná. Pokud ne otřískanýmicihlovými domy, tak igelitovými a dřevěnými stánky.Na jednom místě je dokonce obrovský supermarket podširým nebem. Ulice jsou doslova zavalené sušeným mlékem,zeleninou, křupkami, brambůrkami a špagetami. Oprotijiným trhům tyhle uliční mají jednu velkou výhodu: kdyžprší, nemusí se nečistota a odpadky vůbec zametat, protožejsou automaticky odplaveny z ulic dolů do centra.Zítra bychom chtěli odjet do Rurrenabaque, městečka naokraji amazonské džungle. Sdíleným taxíkem se dostávámeaž do čtvrti Villa Fátima, na druhé straně La Paz, odkud prýautobusy do Rurre jezdí. Určení je to poněkud nepřesné,tak se musíme trochu doptávat a hledat, než narážíme nakancelář společnosti, která hrdě inzeruje cestu do Rurreza osmnáct hodin. Vše je v pohodě, jen se sem, na krajsvěta (La Paz), budeme muset zítra dopravit i s batohy. Tose teda máme na co těšit!Jelikož dnešní večer je v La Paz poslední, posílám z internetovékavárny další zprávu pro Cesty.PozvánkaAesculap Akadémia, Ústav ošetrovateľstva Jesseniovej lekárskej fakulty v Martine, Univerzity Komenského Bratislavaa Nefro - Dialyzačné centrum s.r.o. Martin si Vás dovoľujú pozvať na:Martinskú ošetrovateľskú školu„Ošetrovateľská starostlivosť o dialyzovaných pacientov”Ústav ošetrovateľstva, Jesseniova lekárska fakulta Martin6. – 8. septembra 2010On-line přihlášku naleznete na internetové adrese: www.aesculap-akademie.cz