1 ZÁTĚŽOVÁ ELEKTROKARDIOGRAFIE Úkol: 1) Seznamte se s ...

činnost a pomocí elektrokardiografického měření stanovit odchylky v přenosu vzruchů, kterése v klidu nemusí projevit. Při tomto vyšetření standardně zároveň monitorujeme změnykrevního tlaku a všímáme si i dalších změn a odpovědí organismu na různý stupeň zátěže(bolest na hrudi, dušnost, klaudikační potíže).Zátěžová elektrokardiografie není příliš vhodná pro posouzení kardiovaskulární zdatnostizdravého jedince (viz níže), ale její hlavní uplatnění v klinické praxi nachází v neinvazivnídiagnostice ischemické choroby srdeční, umožňuje odhad závažnosti tohoto onemocnění aprognostickou stratifikaci, umožňuje posouzení účinnosti antianginózní terapie či efekturevaskularizační léčby. K navození zátěže se nejčastěji u nás používá bicyklový ergometr,kdy zátěž je možno dávkovat mechanicky pásovou brzdou či elektricky vířivými proudy.Technickým požadavkem kladeným na přístroj je udržení tříprocentní přesnosti zátěže vrozsahu 20 až 350 W. Moderní přístroje s automatickou regulací umožňují konstantní výkonnezávislý na počtu otáček. Výhodou této formy zátěže je, že je nejbližší fyziologicky běžněnavozené zátěži, dobře měřitelná a reprodukovatelná.Zvýšená námaha organismu je spojena s řadou oběhových změn, které provází zvýšeníminutového srdečního objemu. Ke zvýšení minutového objemu dochází zvýšením tepovéhoobjemu a srdeční frekvence (SF). Tepový objem se zvyšuje, protože se zvyšuje stažlivostsrdečního svalu. Diastolický objem se během zátěže podstatně nemění nebo mírně narůstá.Endsystolický objem je však menší než v klidu. Tepový objem se zvyšuje asi do úrovně 40-50% maximální spotřeby kyslíku. Dále se již nezvyšuje a zvýšení minutového objemu je dánozvýšenou srdeční frekvencí. Ta se zvyšuje již od začátku tělesné zátěže útlumemparasympatiku a aktivací sympatiku. U zdravých a trénovaných osob je vzestup pozvolnějšínež u osob netrénovaných nebo u jedinců se srdečním onemocněním.Podle intenzity zátěže rozlišujeme testy na maximální a submaximální zátěžové testy. Přimaximálním zátěžovém EKG testu zvyšujeme intenzitu zátěže až do doby, kdy dosáhnememaximální srdeční frekvence nebo plato ve spotřebě kyslíku. Podle Světové zdravotnickéorganizace lze přibližně stanovit maximální srdeční frekvenci:maximální srdeční frekvence = 220 - věkZa test s maximální zátěží považujeme i vyšetření do subjektivního maxima vyšetřovaného,kdy vyšetření přerušujeme pro vznik závažných symptomů či EKG změn. Submaximální testje vykonán, pokud frekvence dosáhne hodnoty 75-85 % její maximální hodnoty (220-věk).Plicní ventilace se zvyšuje se zvyšujícími se požadavky tkání na dodávku kyslíku. Zvýšení jezpočátku téměř lineární, později při větší námaze prudce stoupá. Při menší námaze se zvyšujepředevším dechový objem, při větší intenzitě zátěže se uplatňuje jak zvýšení dechovéhoobjemu, tak i nárůst dechové frekvence. K zajištění klidové energetické potřeby je třeba asi250 ml kyslíku. Při maximální zátěži je spotřeba kyslíku 2 až 5 l/min.Fyziologické změny elektrokardiogramu během zátěžePři zátěži může dojít k určitým elektrokardiografickým změnám. Změny P vlny ve smyslu P-pulmonale nebo P-mitrale nejsou příliš časté a nemají diagnostický význam. Jestliže seamplituda R kmitu snižuje, zvyšuje se amplituda S kmitu. Trvání QRS komplexu se zpravidlapři zvyšující se frekvenci zkracuje, na rozdíl od nemocných s anginou pectoris (AP) nebo skomorovou dysfunkcí, u kterých se prodlužuje. Změna trvání QRS však není spolehlivýmrozlišovacím faktorem mezi zdravými a nemocnými. Amplituda R kmitu se typicky zvyšuje11