1 ZÁTĚŽOVÁ ELEKTROKARDIOGRAFIE Úkol: 1) Seznamte se s ...

nezvládnuté kardiopulmonální resuscitaci může skončit náhlou smrtí. Riziko jejich výskytu jevšak velmi malé. Riziko náhlé smrti se udává < 0,01 % a infarktu < 0,05 %.Hodnocení zátěžového testuHodnocení zátěžového testu musí být komplexní. Hodnotí se klinická odpověď na zátěž,hemodynamické změny, změny EKG a tělesná výkonnost. Při hodnocení klinické odpovědi sivšímáme reakce nemocného a jeho subjektivních potíží. Jsou to především dušnost, bolesti,slabost a příznaky bránící v pokračování zátěže. Typická AP vzniklá při zátěži má vysokoudiagnostickou cenu u mužů i u žen, zvláště se současnými depresemi ST úseků. Pokles kožníteploty, projevy periferní cyanózy a studený pot mohou upozornit na nízký minutový srdečníobjem s následnou periferní vazokonstrikcí. Podobně je třeba sledovat i případnéneurologické projevy.Z hemodynamických ukazatelů se standardně hodnotí srdeční frekvence a hodnoty TK.Součin SF a TKS představuje tzv. dvojprodukt (Robinsonův index), který je dobrýmukazatelem spotřeby kyslíku v myokardu. Zátěží navozené deprese ST úseků nebo symptomyAP se zpravidla objevují u jednotlivých nemocných při stejné hodnotě dvojproduktu.Hodnoty krevního tlakuTKS se v důsledku zvyšujícího se minutového objemu zvyšuje, zatímco TKD se podstatněnemění. TKS při maximální zátěži se považuje za užitečný ukazatel inotropní kapacity srdce.Fyziologické zvýšení TKS je zhruba 10 mm Hg na každý stupeň zátěže. Hodnoty TKS vyššínež 200 mm Hg a TKD vyšší než 100 mm Hg se hodnotí jako tlaková hyperreakce.Nedostatečný vzestup TKS během zátěže (20 mm Hg nebo nižší) nebo jeho pokles se uzdravých osob vyskytuje vzácně. Při absenci ischemie nebo známek srdečního onemocněnínemá prognostický význam. Naopak u nemocných po IM je ukazatelem nepříznivé prognózya svědčí pro těžší koronární postižení a je samozřejmě důvodem k okamžitému přerušenítestu. Pokles TK po zátěži, „vagotonický a vazodilatační typ“, nemusí být ve spojitosti sesrdečním postižením a sám o sobě nemá předpovědní hodnotu (může souviset s pohlavím, spřítomností hypertenzní choroby, diabetu, dysfunkcí vegetativního nervového systému,trénovaností a řadou dalších faktorů).Srdeční frekvenceZa fyziologických okolností je vzestup SF úměrný vzestupu spotřeby kyslíku, a protomůžeme ze SF usuzovat na stupeň zatížení. Tepová odpověď však může být ovlivněna řadoujiných faktorů, z nichž nejdůležitější je věk. S přibývajícím věkem dochází k poklesumaximální srdeční frekvence. Relativně nižší srdeční frekvence může být u trénovaných osob.Obecně je však brát neschopnost dosáhnout cílové srdeční frekvence pro daný věk, jakopředpovědní ukazatel zvýšené mortality a výskytu ICHS. Zvýšená koncentrace katecholaminůpři zátěži a metabolické vlivy mohou být příčinou různých arytmií. Síňové arytmie, nejčastějipředčasné síňové stahy, ale i přechodná tachykardie, nejsou klinicky významné. U zdravýchosob mohou být běžné i ojedinělé komorové extrasystoly. Avšak za klinicky významné sepovažují komorové extrasystoly, které vzniknou při vyšších stupních zátěže, zvláště jsou-limultifokální anebo jedná-li se o krátké běhy komorové tachykardie (3-5 komorovýchextrasystol po sobě).Elektrokardiografické změnyNejvýznamnější změny z hlediska posouzení stavu ICHS se promítají do oblasti komorovérepolarizace. Hodnotíme úroveň ST úseku na konci QRS komplexu. Tento bod se nazývá bodJ (junction, rozhraní mezi QRS komplexem a ST úsekem) (obr. 17).13