Číslo 1 - Všeobecná fakultní nemocnice v Praze

OBSAHMOBILIS IN MOBILI, FIDELIS ET FORTIS.. ..................................................................................2ÚVOD DĚKANA 1. LF UK ....................................................................................................3POSTAVENÍ CHIRURGIE A ÚLOHA I. CHIRURGICKÉ KLINIKY .........................................................4VÝVOJ CHIRURGIE ZA POSLEDNÍCH 50 LET ..............................................................................9ENDOSKOPIE, LAPAROSKOPIE... ............................................................................................12OPERAČNÍ ROBOT AESOP ..................................................................................................15LÉČBA PORANĚNÍ PÁTEŘE ....................................................................................................17BARIATRIE - CHIRURGICKÁ LÉČBA OBEZITY ...........................................................................19STARÝ ČLOVĚK NA CHIRURGII ..............................................................................................20BLEFAROPLASTIKA, OPERACE OČNÍCH VÍČEK ..........................................................................23ORÁLNÍ A MAXILOFACIÁLNÍ CHIRURGIE .................................................................................24HISTORIE OŠETŘOVATELSTVÍ A I. CHIRURGICKÁ KLINIKA .........................................................25PROF. MUDR. JOSEF MAREK, DRSC. OSLAVIL SEDMDESÁTKU ...............................................28PROF. MUDR. MILOŠ GRIM, DRSC. - 65 LET .....................................................................29PROF. MUDR. JÍŘÍ RABOCH, DRSC. 55-LETÝ ......................................................................31MUDR. PETR SUCHARDA, CSC. - 50 LET ...........................................................................32ŽIVOTNÍ JUBILEA ................................................................................................................33SMUTEČNÍ OZNÁMENÍ ..........................................................................................................34SYSTÉM CELOSTÁTNÍ KOMUNIKACE VE ZDRAVOTNICTVÍ - DÁNSKÁ NÁRODNÍ ZDRAVOTNÍ SÍŤA DÁNSKÝ ZDRAVOTNÍ PORTÁL ............................................................................................35SHRNUTÍ IMPLEMENTACE NIS STAPRO MEDEA VE VFN PRAHA ..........................................36PROJEKT PANENKA V DENNÍM STACIONÁŘI ...........................................................................37DĚKOVNÉ DOPISY ...............................................................................................................40INFORMAČNÍ BULLETIN VŠEOBECNÉ FAKULTNÍ NEMOCNICEA 1. LÉKAŘSKÉ FAKULTY UNIVERZITY KARLOVYVydavatel: STAPRO s. r. o. pro VFN • Registrace: MK ČR E 13990 • Odpovědní redaktoři: Bc. Petra Pekařová,Václav Kříž • Jazyková redaktorka: Milena Hodanová • Fotografie: Václav Kříž a archiv VFN • Grafikatitulní strany: Pavel Šťastný • Korespondenci k obsahu zasílejte na adresu: Bc. Petra Pekařová, ředitelstvíVFN, U Nemocnice 2, 128 00 Praha 2, materiály pro reklamu na adresu: Agentura PaP, STAPRO s. r. o.,Pernštýnské nám. 51, 530 02 Pardubice, tel.: 467 003 111 • Náklad: 5 000 výtisků1

MOBILIS IN MOBILI,FIDELIS ET FORTISPrvní číslo ročníku každého časopisu bývávěnováno bilancování roku minuléhoa přáním a výhledům do roku nadcházejícího.Přežili jsme, jsme zase o rok starší a zkušenějšía těšíme se na jaro. Přejeme si navzájemzdraví, štěstí a úspěchy v práci. Každý prosinecsedíme nad gratulacemi, elektronickými i papírovými,vymýšlíme něco originálního a zjišťujeme,že kromě variací výrazů a slovosledu nic novéhonevymyslíme. Některé to rozčiluje. Chápou tojako vlastní nevynalézavost a přání samé jakozbytečnost.Myslím, že tomu tak není. Trojice obvyklýchpřání vyjadřuje to podstatné v našem životě.Zdraví, které si sice můžeme chránit či ničit, alekteré odchází, či se navrací mocí, v kterou buďvěříme, či které jsme ještě neporozuměli. Štěstíje naší schopností se optimisticky vyrovnávats realitou. Nezáleží na majetku, na postavení,ale na schopnostech štěstí a uspokojení nalézati v obyčejných věcech, drobných potěšeních,ve vztazích k nejbližším a k lidem okolo nás.Moudrý člověk ho hledá v harmonii, hlupák sipředstavuje, že ho nalezne až bude mít bankovníúčet nabitý penězi, až dostane kýženou funkcinebo dokonce až někomu otráví život.Ústava Spojených států neslibuje lidem zdraví,ale jako jedno ze základních ústavních právzaručuje právo usilovat o své štěstí. To můžemekonečně nalézt i v třetím přání a důležité lidsképotřebě. V radosti z práce, z toho, že jsme prookolí potřební a uznávaní za přínos pro druhé.V minulém roce na školskou metu nejvyšší, naprofesorský kyrys, dosáhli další z nás. V ekonomicenemocnice se sice ještě v listopadu sehřmotem stěhovaly desetimiliony, ale nakonecjsme kasičku před vyprázdněním uchránilia rozumně jsme vyšli. Medicínsky připomínámeNoemovu archu. Koráb majestátný, palubyplné lidí a nervozity, zásob ale taktak na přežití.Podezřele sledujeme každý potůček.2Na nedávném (a jako vždy bouřlivém) sjezduČeské lékařské komory museli všichni kandidátina prezidenta ČLK poodhalit své nitro jmenovánímsvých životních vzorů. Je to nepříjemnáa dvojsečná otázka nechce-li člověk platit za ignorantači prosťáčka, který není schopen nic říct,záludná pokud vyjeví své vzory připodobněnímk obecně známým postavám a náročná, chce-liříci pravdu a přitom nepůsobit trapně.Možná dobrý okamžik pro novoroční předsevzetí.Přiblížit se svému vzoru nebo alespoň honepřekotit. Vlastně i instituce mívají své vzory,svůj lokogenius a mohli bychom jim dát do vínkui přání či heslo roku.Tak jen do toho. Přemýšlím, jak ten rok budevypadat. Co si do něj přát, jakou výbavu,štěstí ve hře či v lásce? Jaké vzory si pozvatna pomoc. Ty symbolizující principy a zásady,jejichž ctění obdivujeme a chtěli bychom sejim podobat nebo ty mocnější, co lákají takédo temnot. Co si přát pro sebe a pro nemocniciv letošním roce? Dárky asi nebudou, z nebetěžko spadnou, tak si alespoň přejme, abychombyli naditi ctnostmi. Kterými? Na některé jsemsi dnes při psaní vzpomněl. Charakterizují jeslogany v záhlaví tohoto článku a budou senám určitě hodit.Co se hýbe, žije. Občas uklouzne, bolí v zádech.Ale žije a přežije. Pohyblivý v pohyblivém.Nemocnice nemá s Nautilem sice na první pohledmnoho společného, ale stejně jako on sepo půlroce vždycky vynoří do jiného blázincea špinavých vod. Jules Verne popisoval mořskéhady a obrovité vodní proudy, krakatice a elektrickérejnoky, poklady v hlubinách, podmořskázemětřesení a světélkující nádheru.Na nás se zase každý druhý měsíc vycení vyhláškyúhradové a bodové, sazebníky lékovéa jiné, nové zákony a fermany, pozměněné formuláře,jiné tabulky. Výkazy o milionech věcí,o množství odpadů, spotřebovaných pohonnýchhmot, o dodržování rovnosti pohlaví, o výsledcíchboje proti korupci, o pracovních úrazech,o nákupu zboží z chráněných dílen. Musíme

se ohánět jako posádka kapitána Nema, i kdyžby se nám chtělo někdy zakřičet jako napoleonskégardě. Vše kolem nás je v pohybu a myse snažíme se nepotopit a také doplout někam,kde nás nebude nic svědit a kde si budeme mocinatřít palubu.Svého času zdravotnictví připodobňovalik jinému kolosu – k Titaniku. Dole voda dusíživot, nahoře se tancuje. Nakonec se za všímzavře ledová voda. Zdá se mi to příliš statickéa málo české - spíš mi současnost připomínábitvu u Lipan na nekonečné filmové smyčce.Houfce s pokřikem a skandováním rajtují poširé pláni, málokdo ví s kým bojuje, tasí všichniproti všem a jak někdo vystrčí hlavu, už na nějněkdo avancuje. Za vozovou hradbou jsou siceještě místa, kde se dojídá gulášek a do hrdlastéká slivovička, jinde už se ale slétají krkavci.Bažiny jsou plné koní a na obloze svítí sluncei měsíc dohromady pekelnou nádherou. Přejmesi tedy v roce 2006 chladnou hlavu a krev, údynamaštěné, oko bystré a pružný krok.Druhé přání: Manšaft, který se drží zásadys tím druhým heslem v nadpise. Věrný a statečný.Měl ho ve znaku kapitán De Trevillea jak psal Alexander Dumas, tím, čím končilo,se tehdy mohli honosit mnozí, ale tím, čímzačínalo, jen velmi málo z nich. Dnes je jinádoba. Nenosí se již ani to první. Navíc ta našenárodní povaha. Svému nepříteli málokdo toužípohlédnout do očí. A věrnost? Čemu, kdyžuž je máloco svaté? Přesto si přeji, abychombyli věrní. Sami sobě, svým zásadám a vzorůmz dětství, své Alma Mater, své profesi a jejíetice, své nemocnici.Nejsme románoví hrdinové, ti existovali jenv mysli svého spisovatele, život je sice plnýkompromisů, objížděk a malých zkoušek, alepořád platí, že důležitý je jak cíl, tak způsobjeho dosažení. Známe to z pohádek a antickýchbájí. Zvolit správnou ze tří cest, nesejít z ní,nebýt uspán lahodným lektvarem, nenechat seod Kirké proměnit ve vepře a nezapomenout nasvé jméno.Přejme si, abychom v letošních zkouškách obstáli,mohli se opřít o své přátele, vybudovalisi další kousíček svého rodinného a institucionálníhoštěstí. Někdy slýchám (a je na tomjistě hodně pravdy), že není tak úplně jasnékam kráčíme, neví se, zda se na kapitánskémmůstku tančí či běduje, zkrátka ledy komunikacese lámou jen těžko. Na druhou stranu, kdyžse každý budeme řídit poctivým rozumem, taksvou cihličku na správné místo stavby určitědoneseme. Lze se i zeptat, či vysledovat, jakto dělají druzí. Těším se na letošní rok, věřím,že se nám povede.MUDr. Pavel Horák, CSc., MBAVÁŽENÉ KOLEGYNĚ,VÁŽENÍ KOLEGOVÉ,na počátku každého nového roku si řada z násdává předsevzetí osobní i pracovní a jsme taképlni očekávání, co nového nám přinese. Novýrok 2006 začal ve zdravotnictví uvedením do životadlouho očekávaného sazebníku výkonů, vekterém se objevily některé nové výkony a došlo3

k úpravě práce lékařů. Na straně druhé očekávámea někdy trochu tápeme v problematice lékovépolitiky a udržitelnosti limitů léků v novém roce,abychom udrželi vysokou kvalitu poskytovanépéče našim pacientům.Začátek kalendářního roku je pro život fakultyjen z části nový. Její běžný chod a výukapodléhá akademickému roku, který je zahájenvždy 1. října. Uplynulý rok skončil z hlediskaekonomického pro fakultu dobře a předpokládámepřispívat zaměstnancům k důchodovémupřipojištění. Osobně považuji vztah fakulty k učitelům,zaměstnancům a studentům za klíčovýpro její další rozvoj. Fakulta má mít vztah nejenk zaměstnancům, ale také si vážit významnýchosobností, které zanechaly neopominutelnoustopu na osudech fakulty.Vědecká rada fakulty schválila změny v hodnocenípublikační aktivity pracovníků a pracovišťs preferencí původních vědeckých publikací,přehledových článků v recenzovaných časopisecha monografiích.Na začátku roku začíná diskuse o úpravách sylabu,který by měl reflektovat pokrok v medicíně.Vytváříme „logbook“ dovedností, které studentv průběhu studia absolvuje. Měl by zahrnovatzákladní praktické dovednosti a jejich provedeníbudeme vyžadovat v průběhu studia.Hlavním mottem první poloviny roku budeevaluace pracovišť na základě rozsahu výuky,kde bude preferována intenzita před extenzía samozřejmě vědecká činnost pracovišť.Rok 2006 je rokem, kdy každý z nás má možnostvyjádřit svůj názor na další vývoj našeho státu,potažmo vysokého školství a zdravotnictví přivolbách do Poslanecké sněmovny ČR. Je možnénamítat, že jednotlivec má velmi malou či dokoncežádnou šanci ovlivnit chod společnosti. Pokudpřijmeme tuto hypotézu, věřte, že je špatná proživot nás všech.4Přeji nám všem, ať je rok 2006 dobrým rokem.prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA,děkan 1. LF UKPOSTAVENÍCHIRURGIE A ÚLOHAI. CHIRURGICKÉKLINIKYMUDr. Jan Bříza, CSc., MBA, primář,Doc. MUDr. Jan Šváb, CSc., přednosta,I. chirurgická klinika 1. LF UK a VFNv PrazeChirurgie v Praze se vyvíjela na lékařskéfakultě Karlo-Ferdinandovy univerzitynejprve na úrovni výuky ranhojičstvía od roku 1848 navíc v rámci řádného studia.Všeobecná nemocnice, která se stala centremvýuky, blízce spolupracovala s klinikami vevšeobecné nemocnici ve Vídni. Svědčí o tomřada jmen významných osobností chirurgie tédoby jako Fitz a Piťha, kteří odešli posléze doVídně, a z Německa do Prahy přešli prof. Heine,Gussebauer, Wölfler, Schloffer. Ve Vídnipůsobil významný chirurg, prof. Albert zeŽamberka.Okruh profesorů kolem prof. Purkyněho, Grégra,Eiselta založil v roce 1862 Spolek lékařůčeských a začal vydávat Časopis lékařů českých.S pomocí Jos. Jungmanna začali vytvářet českélékařské názvosloví. V roce 1873 byla od Chirurgickékliniky oddělena 2. chirurgická klinika prozřetelné české tendence na klinice prof. Blažiny(pozor, nešlo o založení dnešní II. chirurgickékliniky. Ta vznikla až jako již česká po prvnísvětové válce).Pro napojení na vídeňskou všeobecnou nemocnicise na ní prosazovaly v té době moderní zásadychirurgie mnohem rychleji. Jejím prvním přednostoubyl Němec C. W. Heine (1838 – 1877).Také jeho nástupce Rakušan K. Gussenbauer(- 1903) byl významnou osobností evropskéchirurgie. Po něm se staly přednosty německéchirurgické kliniky osobnosti jako Wölfler,Schloffer a Holbaum. Klinika zanikla zrušenímněmecké lékařské fakulty v roce 1945.

Snahy v Zemském a Panském sněmu za odtrženíčeské lékařské fakulty vedl prof. Purkyně a pojeho smrti prof. Grégr a Eiselt. Výsledek jednáníve sněmu sedmdesátých let byl kompromisní- rozdělení pražské univerzity na českou a německou.Zákon ale stanovil, že ústavy, sbírky,knihovny a kliniky zůstanou té univerzitě, prokterou se rozhodnou její přednostové. Vzhledemk rozhodné převaze německých profesorů vesboru lékařské fakulty, přešli na českou stranupouze tři profesoři se svými klinikami – internistaB. Eiselt, chirurg V. Weiss a porodník J. Streng.Proto lékařské fakulta začala s výukou v češtiněaž 15.10.1883, když byly vybudovány ostatníústavy v místech budovy dnešního Děkanátu 1.lékařské fakulty. Fakulty právnická a filozofická,neměly prostorové problémy a začaly s výukoujiž v roce 1882.V této bouřlivé době nástupce prof. Piťhy prof. J.Blažina (1813 – 1885), byl roku 1879 vystřídántechnicky zručným chirurgem V. Weissem (1835– 1891). Oficiální přednáška byla vedena V.Weissem již 28. dubna 1882, bezprostředně povydání Zákona. Přednosty české chirurgickékliniky byli Vilém Weiss v letech 1882 - 1890,a v dalším sledu Karel Maydl v letech 1891- 1903, přechodně v době Maydlovy nemociv letech 1900 - 1903 až do podzimu 1904 klinikuvedl zastupující přednosta Rudolf Jedlička. Odpodzimu 1904 kliniku pak vedl Otakar Kukulado roku 1925, ač přáním Maydla bylo, aby jehonástupcem byl Jedlička.Po vzniku nového Československého státubylo velkým přínosem pro chirurgii založenítří nových chirurgických klinik. Vedle německéa české chirurgické kliniky v Praze vznikla klinikav Brně v roce 1919 (prof. Julius Petřivalský- žák prof. Kukuly) a v Bratislavě v roce 1918(prof. Stanislav Kostlivý - žák prof. Kukuly).V roce 1922 v nově vzniklém a v době I. světovéválky vystavěném Pražském sanatoriu vzniklarovněž česká chirurgická klinika a obě české klinikybyly označeny římskými číslicemi. Tuto II.chirurgickou kliniku založil prof. Rudolf Jedlička(žák prof. Maydla), který uvedl do praxe prvnírentgenové pracoviště.V celé republice k stávajícím nemocnicímpostupně přibývaly další a jejich součástí bylachirurgická oddělení. Jejich primáři ve většiněprošli těmito klinikami a ve své době velkou úlohusehrál „jejich profesor“ Arnold Jirásek, kterýkliniku vedl až do roku 1958. Toho vystřídalprof. J. Pavrovský. Po něm v roce 1975 převzalkliniku Vl. Balaš, známý v té době trendem „tzv.fyziologického operování“.Jím vypracovaná technika mu dovolila provéstv roce 1965 první resekce slinivky, resekcipravého laloku jater v rámci rozvíjené hepato--pankreato-biliární chirurgie a tyto výkony bylyzařazeny do běžného operačního programukliniky vedle výkonů v hrudníku, mediastinu,kardiovaskulárním aparátu a neurochirurgickýchvýkonů. Byly provedeny transplantaceledvin. Jeho práci obohatila o chirurgii jícnuprof. M. Pešková, která kliniku vedla v letech1990 – 2001.V třicátých letech minulého století byly přestavoványa vznikaly nové velké ústavy v Praze(Bulovka, Vinohrady, Krč, Motol, Střešovice)i v celé tehdejší republice (např.1928 v HradciKrálové, Ostrava 1933, Zlín 1927, Liberec 1930a další). Od roku 1945 pracují další kliniky UKv Plzni a Hradci Králové, od roku 1946 je fakultav Olomouci, od roku 1953 tři lékařské fakultyv Praze a vznikl Ústav doškolování lékařů v Praze,od roku 1971 IKEM v Praze.5

Ve všech těchto institucích se pěstuje i chirurgiea i zde si tvoří své „tzv. chirurgické školy“. Odpočátku minulého století vzniká moderní éračeské chirurgie, postupné specializace v chirurgiia oddělování oborů, ač v počátcích česká chirurgickáklinika se zavedením tzv. velké chirurgiena konci 19. století prováděla tehdejší chirurgiiv celém rozsahu krom gynekologie. Byli jsmesvědky postupného oddělení ortopedie, plastickéchirurgie, neurochirurgie, kardiovaskulární chirurgie,urologie a anesteziologie. I. chirurgickáklinika t.č. nese v názvu I. chirurgická klinika 1.LF UK a VFN v Praze - klinika břišní chirurgie,hrudníku a úrazové chirurgie, má laparoskopickécentrum. Je zapojena do pre i postgraduálnívýuky chirurgie. Do výuky chirurgie SZP i naatestační úrovni.I. CHIRURGICKÁ KLINIKA – PROFIL:Léčebná péče: Gerontochirurgie všeobecně:V souvislosti s vývojem demografických ukazatelůse zvyšuje i věk nemocných. V chirurgiipředstavuje chirurgie vyššího věku jednotkuprovázenou vysokým rizikem kardiovaskulárních,bronchopulmonálních komplikací, poruchledvinných funkcí a dalších komorbidit.Hojení ran souvisí s traumatologií, poruchamihojení z metabolických a mikrovaskulárníchpříčin („diabetická noha“), s infekcí a vrozenýminebo navozenými poruchami imunity.Infekce, sepse a imunita: Systemizace prevencea léčby infekčních komplikací v celém spektruchirurgických oborů. Výzkum sepse.Tromboembolická nemoc v chirurgii. Zaváděnínových preparátů do prevence a léčbykomplikací TEN. Výzkum trombofilních stavů.Výzkum vztahu trombofilie a onkologie.Výuka v základních robotických systémechs praktickým zácvikem v jejich aplikaci. Oblastje plně závislá na finančních možnostech rozšířenídrahých systémů. Na klinice je t.č. robot1. kategorie (AESOP od roku 2000). Vzhledemk charakteru a rozsahu výuky je nutné získat prioritněpokročilejší systémy. Jedná se o mediálněnejprestižnější oblast, finančně náročnou.6Miniinvazivní chirurgie v celém současnémspektru (laparoskopie, torakoskopie, artroskopie,endoskopie GIT). Nejrozšířenějším laparoskopickýmvýkonem akceptovaným jako „zlatýstandard“ zůstává odstranění žlučníku. Dalšímičastými výkony jsou operace v úrovni bránice,operace tříselních kýl a červovitého přívěsku.A u nás též operace pro morbidní obezitu, resekcestřev, odstranění sleziny, a výkony na levépolovině slinivky.Gastroenterochirurgie a koloproktochirurgie:Klinika komplexně řeší spolu s gastroenterology,rentgenology, nutricionisty, onkologya s dalšími obory onemocnění jícnu, žaludkua střev. Řeší komplikované případy z terénucelé republiky. Od roku 1983 rozvíjí operace proobezitu, v současnosti především laparoskopické(priorita v roce 1993). Aktivně se zapojuje docelospolečenských programů především v oblastikolorektálního karcinomu a idiopatickýchzánětů střevních.V hepatopankreatobiliární chirurgii na klinicepoužíváme všechny technické prostředky současné,dnes běžně užívané techniky, s výzkumnýmiprogramy jejich porovnání (peroperační ultrasonografie,Argon, harmonický skalpel, CUSA,Liga- Shure apod.). Rozvíjení laparoskopickýchtechnik operativy parenchymatózních orgánů(játra a slezina, pankreas) i žlučových cest. Rekonstrukčnívýkony na žlučových cestách jakosuperkonziliární pracoviště.Ve speciální hrudní chirurgii je na klinice prováděnaklasická resekční chirurgie plic, ošetřeníempyemu, poranění hrudníku a operace mediastinaa jícnu. Přístrojové vybavení umožňujejak provádění diagnostických i terapeutickýchvýkonů miniinvazivní technikou, tak i videoasistovanéhrudní operace. Tyto techniky umožňujíléčit chronickou viscerální bolest v dutině břišníi algické formy anginy pectoris jinak neovlivnitelné.V úrazové chirurgii je klinika schopna se postarati o nemocné se sdruženými poraněnímia polytraumaty, přestože jí v minulosti nebyl

přiznán statut traumacentra. Svým postavenímv centru města, jako taková v minulosti a dosudléčí řadu závažných poranění mozkových, končetinových,páteřních. Koneckonců, VFN máv areálu všechny potřebné diagnostické i léčebnéodbornosti k ošetření potřebné 24 hodin denněk dispozici. Klinika je tedy schopna ošetřit nejtěžšítraumata (a v praxi to úspěšně opakovaněprokázala). Na klinice se provádí běžné traumatologickévýkony, vybrané ortopedické výkony,provádí se diagnostická a operační artroskopickátechnika v kolenním kloubu. Protože velká částporaněných je v pokročilém věku, klinika se snažízapojit do meziklinických a mezioborovýchgerontologických studií.Endokrinochirurgie na I. chirurgické kliniceVFN a 1. LF UK zahrnuje v současné doběoperace na štítné žláze, operace nadledvina pankreatu. Spolupráce s jinými pracovišti jakov ostatních podoborech na I. chirurgické kliniceje samozřejmá.Poradna pro choroby prsu v součinnostis mammografickým centrem provádí komplexnívyšetření a ošetření, sledování pacientek s vyššímrizikem výskytu karcinomu prsu. Ambulancíprochází celé spektrum onemocnění prsu. Klinikapatří do skupiny pracovišť, kde u vybraných pacientekse operační výkon na prsu řídí vyšetřenímspádové mízní uzliny (sentinelová uzlina).Ve spolupráci s Dermatovenerologickou klinikouVFN a 1. LF UK I. chirurgická klinika zajišťujepéči o pacienty s kožními nádory a předevšímnemocných melanomem včetně mapování sentinelovýchuzlin za využití gama detektoru (odroku 2002).Problematika onemocnění povrchního žilníhosystému – flebologie, je styčnou oblastí všeobecnéchirurgie a cévní chirurgie. Vzhledem k standardnímuprovádění operací povrchního žilníhosystému na chirurgických pracovištích je plnéopodstatnění rozvoje této oblasti i v rámci I. chirurgickékliniky. Připravujeme zavedení laserovétechniky do operací povrchního žilního systému.V počátku budeme tyto výkony provádět na bázikooperace v rámci VFN a 1. LF UK.Rozvojem intenzivní medicíny jsou významněposunuty hranice operability u řady nemocných.Ať již se závažnými komorbiditami, komplikacemi,či v pokročilém věku.Na I. chir. klinice je 12 intenzivních lůžek plněmonitorovaných, ventilovaných i s možnostíužití eliminačních metod a 12 intenzivních lůžekstředního typu. Vzhledem k tvořící se reprofilizacichirurgických pracovišť v rámci Prahy a republiky,kde vedle státních zařízení s územní zodpovědnostívzniká řada zařízení nekompletních,soukromých, bude třeba, i vzhledem k charakteruposkytované péče, navýšit počty intenzivníchlůžek! Jde o finančně náročný program, o jehožnaplnění se trvale snaží vedení kliniky. Již letitýmproblémem je organizace chronických intenzivníchlůžek, ale i lůžek následné péče!Závěrem mi dovolte poděkovat všem lékařůma ošetřovatelskému personálu I. chirurgické kliniky,neboť jako jejich přednosta znám jejich namá-7

havou práci fyzickou i duševní, ztráty času - navícnezaplaceného. Vážím si obětavosti i jejich rodin,protože ze zavedené tradice české chirurgickéškoly ten neplacený čas oni pokládají na oltář jakooběť, jak lékaři, tak jejich rodiny. Vím o tom, ženeexistuje jakákoliv odměna za hodiny strávené veslužbě, na pracovišti, operačním sále s tak velkouklientelou často vážně nemocných. Není odměnyza trvalý pocit zodpovědnosti za životy svěřenéna operačním stole do jejich rukou.Přehledná data: Klinika má 133 lůžek, nanich bylo v roce 2005 hospitalizováno 3 653nemocných. Z toho urgentně přijatých 1 876a plánovaně 1 777 nemocných. Pacienti ve věkunad 65 let se podílejí na 40% chirurgických zákroků.Je u nich uskutečněno na 50 % urgentníchoperací.Počet operačních sálů je 6 + ambulantní. Na12lůžkách JIPu s možností řízeného dýchání prošlo524 nemocných v těžkém stavu, dalších 1 028na dalších intenzivních lůžkách s průměrnouletalitou 7,8 % u těch nejtěžších stavů. Na té sev největší míře podílí nemocní nad 70 let věku. Tipředstavují 76,3% z celkového počtu zemřelýchna JIP. Průměrná doba hospitalizace na klinice je6,8 dne. Využití lůžkové kapacity 94,3 %.Přehled provedených výkonů za rok 2005:Ambulantních vyšetření 42 372Počet konziliárních vyšetření 1 532Počet plánovaných ambulantních výkonů 9 378Počet akutních ambulantních operací 2 358Malých ambulantních ošetření 398Počet plánovaných velkých operací na operačním sále 3 976Počet akutních výkonů na operačním sále 1 643Vybrané výkony:operace kýl 414resekcí tl. střeva a konečníku 244operace žlučníku a žlučových cest 362operací na slinivce břišní 51bandáže žaludku pro obezitu 55(ze shora jmenovaných operováno laparoskopicky 432)operace pro nádory jícnu a kardie 15operací nitrohrudních 45operace jater pro primární a sekundární nádory jater 70operace prsů 1638Na I. chirurgické klinice probíhá výuka studentůmagisterského a bakalářského studia obecnéa speciální chirurgie (kolem 250 studentů III.ročníku, 260 studentů IV. ročníku a 350 VI. ročníku).Zajišťuje výuku chirurgie v anglické paralelceve stejných ročnících a ve dvou oborechbakalářského studia. V doktorském studijnímprogramu je zařazeno 7 postgraduálních studentů.Klinika je také akreditována pro předatestačníškolení v oboru chirurgie.

Tradičně jsou na klinice školeny žákyně zdravotnickýchškol a v postgraduálním studiu sesterchirurgické instrumentářky.V současnosti jsou na I. chirurgické klinice VFNa 1. LF UK řešeny čtyři grantové úkoly.VÝVOJ CHIRURGIE ZAPOSLEDNÍCH 50 LETProf. MUDr. Marie Pešková, DrSc.Do Fakultní nemocnice na Karlověnáměstí jsem vstoupila jako medičkapoprvé v r.1963, když jsme ve 3. ročníkuFakulty všeobecného lékařství začínali klinickoupraxi. Konkrétně to bylo na tehdejší II. chirurgickéklinice prof. Lhotky, kde jsem se ihnedpřihlásila do zájmového kroužku. Pohybuji setedy na chirurgických pracovištích více než 40 leta přičtu-li své působení v roli chirurgické sestrya instrumentářky, pak to bude téměř 50 let. Jakoinstrumentářka jsem byla ještě svědkem torakoplastikypro tbc (prim. Hoppe na chirurgickémoddělení Thomayerovy nemocnice).Úroveň medicínského poznání za tu dobuvzrostla neuvěřitelně a posunula hranice věděnív jednotlivých medicínských oborech do té míry,že není v silách jednotlivce celý komplex medicínskéhovědění uchopit. Zvláště v posledníchletech zaznamenáváme obrovský růst novýchpoznatků teoretických, které v praxi přinášejínové pohledy na indikaci léčby a to i léčbychirurgické. Přispěl k tomu také vývoj novýchtechnik a technologií zaváděných do diagnostikya léčby, který poznamenal samozřejmě i oborchirurgie. Vše je umocňováno i převratnýmizměnami v oblasti přenášení informací s širokýmotevřením odborných informačních zdrojův posledních 15 letech .V oboru chirurgie nabídka nové a stále se zdokonalujícítechniky umožňuje měnit taktikua techniku řady operačních výkonů. Na druhéstraně je uplatnění nových technik limitovánoekonomicky a je třeba také říci, že ne vždy jdeo skutečný přínos, že někdy není ani čas naodpovědné zhodnocení techniky předchozí předkvapným zaváděním nové aby se ukázalo, žejsme na úrovni doby.Chirurgii, jak jsme ji znali v době mých začátkův šedesátých letech minulého století, změnilařada faktorů:• Především zavedení nových zobrazovacíchmetod (US, CT, MR), endoskopie diagnostickéa terapeutické, invazivní radiologie. To všemělo ohromný přínos nejen pro diagnostiku,ale nezřídka i pro volbu nových léčebnýchpostupů a to nejen v chirurgii.• Ke konstrukci anastomóz zažívacího traktubyly vyvinuty mechanické pomůcky(staplery). Byly zavedeny nové syntetickéa vstřebatelné šicí materiály s atraumatickoukonstrukcí návleku.• Do traumatologie byla zavedena stabilní osteosyntéza,kloubní náhrady a zevní fixátory.• Byli jsme svědky rozvoje transplantačníchirurgie, kardiovaskulární chirurgie, neurochirurgiei ostatních chirurgicky zaměřenýchoborů s novými operačními výkony a s výsledkysrovnatelnými s výkony zahraničníchpracovišť.• V devadesátých letech pak chirurgii podstatnězměnilo zavádění miniinvazivních operací(laparoskopických, torakoskopických artroskopických)a s úspěchem se uplatnily nové přístrojejako harmonický skalpel, ultrazvukovýdisektor, peroperační ultrasonografie a další.Vcelku se dá říci, že operujeme stále stejně nemocnéorgány a stejná poranění, avšak změnily seněkdy indikace, někdy taktika a technika. Ale měníse i spektrum chirurgicky léčených onemocněníi spektrum chirurgicky léčených nemocných. Je todáno životním stylem a stárnutím populace v ekonomickypokročilých zemích, souvisí to s úspěchykonzervativní léčby a také s úspěchy endoskopickýcha radiologickoinvazivních výkonů.Chirurgie není představitelná bez anestézie a rozvojtohoto oboru do dnešní podoby personálníhoa materiálního zabezpečení je rovněž výsledkem9

vývoje minulého půlstoletí. A s rozvojem anestéziesouvisí i rozvoj neanimační a resuscitačnípéče, se zabezpečením kriticky nemocných naúrovni, kterou jsme při mých začátcích neznali.Nelze opomenout ohromnou kvalitativní změnuzáchranné služby, která s moderním vybavenímje schopna život zachraňujících úkonů a odbornéprvní pomoci na místě nehody, nikoliv ažv nemocnici.Zavedení automatického zpracování laboratorníchvzorků a rozšíření spektra laboratorníchvyšetření s rychlým dodáním výsledků je bránodnes jako samozřejmý servis – opět je to úžasnýpřínos proti situaci při mých začátcích, kdy sekrevní obraz odečítal pod mikroskopem.Chirurgická péče neznamená jen ve shodě se správnoudiagnózou dobře odvedený operační výkon, aleznamená i dokonalou pooperační péči, dnes v rukouškolených a specializovaných sester.Některé výkony byly opuštěnyVývoj endoskopické diagnostiky a farmakologickéhoovlivnění vředové choroby gastroduodenálnímůže být ilustrací změny léčebné strategieu tohoto onemocnění. Na začátku mé chirurgickékariéry byly mezi plánovanými operacemivelmi časté dvoutřetinové resekce žaludku provředovou nemoc; v průběhu dalších dvacetilet jsme pak byli svědky rozvoje vagotomií odkmenových po selektivní a posléze superselektivní– výkony dnes prakticky opuštěné, neboťje nahradila účinná konzervativní léčba.Chirurgicky dnes léčíme v podstatě jen komplikacevředové nemoci, z nich nejčastěji perforace.Krvácení z vředu je nyní paradoxně nejčastějšínikoliv u nositelů vředové nemoci, ale u staršípopulace konzumující analgetika a antitrombotikaa je, naštěstí, většinou zvládnuto konzervativněnebo s pomocí invazivní endoskopie.Prakticky jsou opuštěny chirurgické výkony prokrvácení z jícnových varixů, když je v současnostizvládá endoskopická sklerotizace a vzácnějsou indikovány portosystémové anastomózy prosnížení portálního tlaku, které často řeší inavzivníradiologie (TIPS) nebo transplantace jater.10I když cholecystektomie (nyní převážně laparoskopická)je stále nejčastější z plánovanýchoperací na chirurgických pracovištích, stalyse vzácností revize žlučových cest pro litiázucholedochu, která je opět většinou vyřešenaendoskopickou intervencí.V traumatologii bylo možno, se zavedením kloubníchnáhrad, opustit léčení některých zlomeninhorního konce stehenní kosti, jak je pamatujipři svých začátcích- pomocí tříměsíční extenzekončetiny, provázené dekubity a plicními komplikacemis následnou vysokou úmrtností. Jsme nynísvědky úžasně rychlé rehabilitace takto operovanýchnemocných ošetřených kloubní náhradounebo pomocí osteosyntézy, navíc s možnostíjejich rychlého přesunu k následné rehabilitačnípéči. Těžké sádrové korzety nahradily lehké kovovékonstrukce a řadu sádrových obvazů ortézy.S úspěchem angioplastik a dalších revaskularizačníchvýkonů na dolních končetinách, a také s lepšíkontrolou diabetu vidíme méně amputací.

Změnilo se spektrum onemocnění i nemocnýchchirurgicky léčených:Ke klasickým náhlým břišním příhodám zánětlivýma ileózním přibyla poranění břichas hemoperitoneem a vůbec přibylo polytraumat.Je více akutních pankreatitid, ale chirurgickáintervence je nyní indikována s rezervou.Divertikulitida kolon byla dříve vzácností, zatímcov současnosti máme stále hospitalizované pacientys tímto onemocněním a operace pro komplikacenení výjimkou. Přibylo drenáží hrudníku proiatrogenní pneumotorax (po punkci centrálníhožilního systému), který dnes převyšuje výskytspontánního a traumatického pneumotoraxu.Jak je všeobecně známo přibývá v populacinádorových onemocnění (snad jen kromě nádorůžaludku) a tak jsou resekční výkony pronádory v oblasti břicha a hrudníku nejčastějšímiplánovanými operacemi po cholecystektomiích.Od osmdesátých let jsou zavedeny operačnívýkony pro obezitu (bariatrická chirurgie).V traumatologii se více uplatňuje operační ošetřenízlomenin.Posouvá se věková hranice pro plánované operacea zároveň jsou na chirurgických jednotkáchintenzivní péče s úspěchem, i když s velkýmináklady, ošetřováni stále starší a polymorbidnínemocní, jejichž přežití v době mých začátkůnebylo reálné, pokud by vůbec byli operováni.Změnila se taktika a technika při ošetřováníchirurgických nemocných:V diagnostice a v některých případech i při léčeníněkterých stavů nebo pooperačních komplikací(např. abscesů, cyst, hematomů) se suverénněuplatňují zobrazovací metody a perkutánní drenážje obvykle užita jako metoda první volby.Od začátku devadesátých let sledujeme rozmachminiinvazivní chirurgie v podobě výkonů laparoskopických,retroperitoneálních, torakoskopickyých,artroskopických využívaných k diagnosticei operacím na všech orgánech břišní a hrudnídutiny a v prostorách kloubů. Znamenají zatímvětší ekonomickou zátěž pro pracoviště, ale jistěprospěch pro nemocné.I z těchto několika shora uvedených skutečnostíje zřejmé, že chirurgie mění a s dalším rozvojemmedicíny a technických možností jistě i dálebude měnit svou tvář. Předpovědět však jejívývoj, při nesmírně rychlém rozvoji poznánía také technických vymožeností v posledníchletech, je velmi těžké.Jistým se zdá pokračující trend specializace,ne všemi vítaný, ale jistě neodvratný, neboťnemocným většinou prospěšný. Již nyní je naznačentrend „one day surgery“ a s vytvářenímpodmínek pro její uplatnění a bude jistě narůstat.Dokonalé poznání metabolických porucha možnosti jejich ovlivnění zredukují asi operacežlučníku nebo operace pro aterosklerotické cévníkomplikace. Už nyní se ojediněle uskutečňujípokusy o opravy poškozených tkání pomocíkmenových buněk.Poznání pochodů, které mohou ovlivnit expresiněkterých genů podílejících se na vzniku nádorovýchonemocnění, umožní nové přístupyv prevenci i léčbě a tak jistě ubude indikacík odstraňování solidních nádorů (či spíše orgánůnádorem postižených). Jistě se zatím budou vyvíjettransplantační programy, očekáváme u nástransplantaci střeva v klinice.Myslím si ale, že chirurgie bude mít jistě co dělats léčením stále častějších poranění a jejich následků(z dopravních nehod, živelních katastrof,požárů apod.) a stane se tak možná více chirurgiírekonstrukční než ablativní, kterou dosud převážněbyla a je. Bude jistě dále směřovat k miniinvazivitěvýkonů - již dnes jsou navrhována dalšíinstrumentaria i mikroinstrumetaria pro ještěvíce miniinvazivní postupy. Všemi uznávanýmnegativem miniinvazivních operací a zároveňtěžko řešitelným problémem je výuka chirurgův otevřeném operování, kterého bude, zvláštěpři reoperacích potřeba. Ta už dnes začíná býtproblematická.Do jaké míry se bude v budoucnu uplatňovatrobotizace a telemedicína si netroufnu odhadnout.Robotické systémy se vyvíjejí a stále sezdokonalují od r. 1994. a víme že se začínají11

uplatňovat i u nás. Zatím lze tyto systémy označitjako vyspělá manipulační zařízení, i kdyžse vyvíjejí „pravé“robotické systémy schopnéaktivní interakce s chirurgem a návrhů určitýchpostupů na základě získaných údajů. A virtuálnírealita dalších vyvíjených špičkových zařízenízprostředkovává i taktilní vjemy odporu tkánív operačních nástrojích.Pro postgraduální výuku chirurgů a jejich operačnívýcvik by bylo jistě možno robotiku využítk nácviku operačních postupů. Zatím práce lidskýchrukou v chirurgii vede a nakolik se uplatnírobotizace ukáže budoucnost.Dá se ale soudit, že budoucí medicína a tedyi chirurgie i přes rostoucí efektivitu léčebnýchpostupů bude ekonomicky ještě náročnějšínež medicína dnešní. Nemocných asi bude sezvyšujícím se stářím populace přibývat a sociálníaspekty narůstající ekonomické zátěže jsoupředstavitelné.Vedle toho vyvstávají stále větší obavy z odlidštěnímedicíny. Do praktické medicíny pronikátolik moderních technologií a přístrojů, že se zanimi pacient ztrácí. Nové metody endoskopické,invazivní radiologie, miniinvazivní chirurgie,počítačové techniky poskytují nemocným v určitýchpřípadech podstatně vyšší léčebný komfort,snižují bolestivost výkonů a zkracují dobuhospitalizace i když jsou ekonomicky náročnější.Žádná technologie však nenahradí osobní přístuplékaře k nemocnému.Zvláště chirurg se obvykle setkává s pacientempřed operací jen krátce, protože ten je předtímvyšetřován jinými specialisty a slovní kontakts nemocným je tak často jen minimální. Najedné straně je pak nemocný, který má informacez různých zdrojů a na druhé straně značněčasově zaneprázdněný chirurg, který při svémpracovním vytížení nemůže často plně uspokojitpsychosociální potřebu pacienta.12K tomu z moudrosti našich předchůdcůArnold Jirásek: Ve svých Úvahách o chirurgiia chirurgovi v r. 1937 napsal: „Po každé, kdyžvýkonná chirurgie zůstala jen na svém čistě odborněvědeckém území, chybovala ve svém poměruk nemocnému a neměla vždycky výsledkůa úspěchů. Byla někde předháněna a zastiňována„zázračnými léčiteli“, kteří se odstrčené dušeujímali.“A. de Saint-Exupéry: „Vím, že přijde den, kdyse člověk, trpící neznámou chorobou odevzdádo rukou fyziků. Ti se jej na nic nezeptají, odeberoumu krev, stanoví různé veličiny, navzájemje vynásobí, všechny výsledky pak zkontrolujípodle logaritmické tabulky a jedinou tabletkounemocného vyléčí. Já ale, pokud onemocním, radějinavštívím nějakého starého doktora. Ten mneprohlédne, poslechne, nahmatá puls, prohmatábřicho. Pak si zapálí dýmku, odkašle si, podrbese na bradě a usměje se na mne, aby zmírnil moubolest. Jistě, vědu obdivuji, ale stejně obdivujilidskou moudrost“.ENDOSKOPIE,LAPAROSKOPIEDoc. MUDr. Zdeněk Krška, CSc., I. chirurgickáklinika VFN a 1. LF UKMininvazivní diagnostika a chirurgiepředstavují jeden z dosaženýchcílů v medicínských, především pakchirurgických oborech. Ačkoliv do povědomíodborné a široké veřejnosti vstoupil tento pojemv devadesátých letech dvacátého století, snahyo miniinvazivní vyšetřování a operování jsouhistoricky velmi staré. Již Hebrejci 1600 let předKristem využívali k vyšetřování spekul, Řekovépak vytvořili pojem endoskopie složením výrazůendo (uvnitř) a skopeo (pozorovat), když samizkoušeli využít rourovitá spekula k pohledůmdo tělesných dutin.Obdobně pak existují historické zprávy o obdobnýchmetodách i z období Říma a z hinduistickéhoči arabského světa již před tisíci či stovkamilet. Snaha minimalizace operační zátěže se tedytáhne chirurgií jako červená nit již tisíciletí. Současněvšak ale narážela na dvě základní překážky.

První byla nezkušenost s velkými operačnímivýkony a byla ovlivněná především v obdobístředověku církví, dále pak rozhodujícím faktorembyla nedostupnost technických pomůcekodpovídající technickým možnostem doby.Období velké chirurgie, datované jednoznačně- a pro mnohé překvapivě - až do druhé poloviny19. století, je tedy spojeno spíše s opačnýmitrendy ve smyslu velký chirurg - velký řez. Právětento přístup byl ale pro obě strany (pacientai chirurga) ten nejbezpečnější.Pojem laparoskopie vzniká mnohem pozdějispojením slov lapare a skopeo (pohled do dutinybřišní), ještě později však dochází k jejímuvyužití v praxi a to až v prvních desetiletíchdvacátého století. Rozšíření těchto metod dodalších oborů přineslo pojmy jako artroskopie- optické vyšetřování a výkony v kloubech,torakoskopie - miniinvazívní výkony v oblastihrudníku, cystoskopie - diagnostika a výkonyv močovém měchýři (patřící v endoskopii k nejstarším)a řadu dalších.V chirurgických oborech patří k nejčastějšímprávě laparoskopické výkony. Zatímco diagnostikatouto metodou v dutině břišní probíhá již odroku 1910, operační výkony se začaly provádětaž v osmdesátých letech dvacátého století, kdyjiž byly zkušenosti s obdobnými operacemigynekologickými.První chirurgickou laparoskopickou operací bylav osmdesátých letech 20. století cholecystektomie,tedy operace žlučníku a to pro chronickýzánět a kameny. Tento způsob operování sevšak rozšířil i pro další diagnózy a orgány: slepéstřevo, kýly dutiny břišní a další. Velmi rychlese zlepšily technické možnosti a zkušenosti chirurgů,takže již v devadesátých letech se operativapomocí laparoskopie rozšiřuje prakticky navšechny orgány dutiny břišní.K jejím výhodám patří jednoznačně menší „vstupy“do dutiny břišní, tedy menší rány a následnějizvy. Tento aspekt je oceňován především pacienty,ale i lékaři, protože též klesá počet infekcív ráně, snižuje se objem podávaných léků protibolesti, zkracuje se doba hospitalizace a pracovníneschopnosti. Proto se tato metoda rozšířilai v privátních zařízeních, když u vybraných pacientůa diagnóz přináší požadovaný medicínskýa ekonomický efekt.Zájem výrobců laparoskopických instrumentáriína jejich prodeji a komerční tlak ze stranyněkterých zdravotnických zařízení a lékařů sevýznamně spolupodílel na popularizaci tétometody. Realita skutečně odrážela významnýpřínos těchto metod, ale současně se objevovalai některá úskalí. K nim patří nutnost celkovéhoznecitlivění u těchto operací a všechny dalšínevýhody kapnoperitonea (naplnění dutiny břišníkysličníkem uhličitým) .V dutině břišní je totiž nutné vytvořit pracovníprostor jejím nafouknutím (insuflací) pomocíkysličníku uhličitého. Tímto se ale zvedá tlakv dutině břišní, klesá návrat krve k srdci a docházík přesunu orgánů. Při laparoskopii téžchybí možnost manuální kontroly jednotlivých13

orgánů, běžné při otevřených operacích. Stoupátedy nutnost kvalitní předoperační diagnózy,protože řada onemocnění, včetně nádorových,může uniknout.Laparoskopie se stala velmi výhodnou předevšímu pacientů, kde by velký otevřený operačnípřístup přinesl rizika hojení nebo dechových,pohybových či dalších omezení v pooperačnímobdobí. Patří k nim například pacienti obéznínebo pacienti s poruchami hojení ran a další.Z původně specializovaných center a od chirurgůzabývajících se speciálně laparoskopií se tatočasem stala zcela rutinní chirurgickou metodou,kterou zvládá v různém rozsahu absolutní většinaaktivních chirurgů. Tito by měli ovládat - kroměvlastní techniky operací, veškerou další problematikupředevším indikací, spektra nutnýchvyšetření před operací a problematiku zvládnutípřípadných komplikací, protože komplikacezpůsobené laparoskopií mohou být závažnějšínež u otevřených operací.Nejrozšířenějším laparoskopickým výkonem,který je jednoznačně akceptován v celém světějako zlatý standard, zůstává odstranění žlučníkupro kameny a chronický zánět. K dalším významnýma rozšířeným laparoskopickým operacímpatří výkony na bráničních jícnových kýlách,tříselních kýlách, při onemocnění červovitéhopřívěsku, operace pro morbidní obezitu.Laparoskopie však pronikla i do „velkých“chirurgických oborů (chirurgie slinivky břišní,jater, střev, žaludku atd), chirurgie nádorů, cévníchirurgie, velkých urologických operací. Jakopříklad lze uvést laparoskopické operace sleziny,žaludku, střev, slinivky břišní, jater, bránice.Laparoskopická chirurgie je využitelná i u akutníchstavů, zde však – podobně jako u velkýchvýkonů - patří do rukou nejzkušenějších chirurgůmajících velkou erudici a každodenní zkušenosts těmito operacemi. Tyto výkony se proto koncentrujído velkých zdravotnických zařízení.Prakticky kompletní spektrum laparoskopickýchvýkonů nabízí samozřejmě i I. chirurgická klinikaVFN a 1. LF UK v Praze.14Navíc díky komplementu diagnostických zařízeníklinika akceptuje a dodržuje pravidla minimalizacepřípadných indikačních omylů, které by díkyněkterým nevýhodám laparoskopie mohly nastat.Snaha o zpřesnění předoperační diagnostiky jetrvalá a je spojena s velmi dobrými výsledky.Současně klinika disponuje znalostmi a zázemímk léčbě komplikací laparoskopických operací,které jsou využívány širokým spektrem chirurgickýchzařízení celé ČR. Mohlo tak dojít kekonsolidaci operačního týmu, jehož výsledky jakpočtem, spektrem a výsledky vlastních operacípatří jednoznačně k nejpřednějším v celé ČR.Kromě řady dalších priorit I. chirurgická klinikaVFN a 1. LF UK jako jedna z prvních v Evropěa první v ČR zavedla i možnost kombinovanéoperativy laparoskopické a otevřené. K dispozicije i robotizovaný operační systém AESOP.V oblasti laparoskopické chirurgie I. chirurgickáklinika zajišťuje celou řadu prezentačnícha školících akcí. Na klinice, ve spolupráci s ně-

kterými dalšími klinikami VFN, vznikla široceakceptovaná učebnice Miniinvazivní intervenčnímedicína.Lékaři I. chirurgické kliniky jsou si vědomi vysokéhopřínosu, ale současně i kontroverzí laparoskopickýchdiagnostických a operačních postupů.Proto je v obecné přípravě akcentována znalostlaparoskopické i otevřené chirurgie a znalost výhod,nevýhod a problémů té které metody.Tímto přístupem se podařilo zorganizovata odborné veřejnosti nabídnout operativu laparoskopickoucestou i pro pacienty se srdečnímonemocněním či přímo selháváním, kteří jsourizikoví jak v otevřené, tak i laparoskopické chirurgii.Zde je ale ohrožují právě neblahé vedlejšíúčinky CO2 naplněné dutiny břišní.Ve spolupráci s kardiology a laboratorní složkouse podařilo dobře monitorovat a zdokumentovatorgánovou i tkáňovou odpověď při takovéto operacia vytvořit tak podmínky správného kolemoperačníhozajištění (oceněno při hodnocení grantuMZ). Operací těchto vysoce rizikových pacientů seúčastní též kardiolog, který sleduje pomocí echokardiografickéjícnové sondy srdeční odpověď naoperační zátěž, což umožňuje rychlou reakci operačníhotýmu a případnou změnu léčebné strategie.Do denní praxe to přineslo vytvoření komplexníhoanesteziologicko - kardiologickochirurgického týmu, který tuto problematikuvysoce rizikových (ale nikterak vzácných a stálepřibývajících stavů) řeší.Díky rozsáhlým zkušenostem dnes chirurgovépřistupují k laparoskopickým metodám jakok moderní, účinné a v rukách erudovaného týmuvelmi efektivní metodě v chirurgické léčbě. Stejnýracionální přístup lze pozorovat v Evropskýchi amerických centrech a organizacích sdružujícíchchirurgy zabývající se touto problematikoua jejichž členy jsou i lékaři I. chirurgické kliniky(EAES, SAGES atd.).Široké spektrum výkonů též nabízí a poskytujeI. chirurgická klinika i v dalších miniinvazivníchmetodách a postupech v oblasti kloubů či hrudníku(artroskopie, torakoskopie).OPERAČNÍ ROBOTAESOPdoc. MUDr. Mojmír Kasalický, CSc.Rozvoj počítačově asistované chirurgie(C.A.S. – Computer Assisted Surgery)– rozvoj medicínské robotiky – je ovlivněnstále rychleji se rozvíjejícími technologiemia jejich miniaturizací. Miniinvazivní chirurgie jiždnes může používat na dálku ovládané robotickésystémy, které umožňují chirurgovi provádět složitéoperace gracilními nástroji daleko snadnějia přesněji něž při klasickém endoskopickém,například laparoskopickém operování.Tyto systémy nacházejí uplatnění napříč celýmspektrem operačních oborů současné medicíny.Robotické systémy v podobě 3D virtuální realityjsou úspěšně využívány k výuce operatérů. Tytotechnologie rozšiřují možnosti chirurgie zvýšenímpřesnosti, stability a stále se zlepšujícímimanipulačními schopnostmi roboticky ovládanýchnástrojů při operacích. Ale je potřebasi uvědomit, že vždy operuje člověk, chirurg,který řídí složitý robotický systém po dobu celéoperace.V současnosti nejrozšířenějším systémem CASje hlasem řízený manipulátor laparoskopu typovéřady AESOP (Automated Endoscopic Systém forOptimal Positioning), který umožňuje některévýkony provádět bez asistence dalšího chirurga(„Solo-surgery“). Daleko vyspělejší robotickésystémy, jako je systém Da Vinci či ZEUS, jsou15

již „master-slave“ zařízení s několika robotickýmirameny, kdy chirurg operuje pomocí manipulátorůu řídící jednotky bez přímého kontaktus nemocným. Pro finanční náročnost, (Da Vincistojí přibližně 50 milionů korun), jsou tato robotickázařízení zatím omezeně dostupná.Na I. chirurgické klinice VFN a 1. LF UK mámeod roku 2000 k dispozici základní robotickýsystém AESOP 3000. Tento hlasem ovládanýmanipulátor pro CAS je určen k vedení videooptiky,pomocí které operatér sleduje přes monitorvlastní operaci prováděnou například v dutiněbřišní. Tento systém se skládá z mechanické„ruky“ připevněné k operačnímu stolu, která jespojena dostatečně dlouhým kabelem se základnířídící jednotkou. Robotický manipulátor je ovládánhlasem operatéra pomocí mikrofonu, který jeupevněn na hlavě operatéra a s řídící jednotkouje spojen kabelem (obrázek 2).Rozpoznání typu příkazu zajišťuje expertní systém,který analyzuje vokály a modalitu hlasu, tedyjeho jedinečnou charakteristiku. Variabilita lidskéhohlasu a dikce každého jednotlivce umožňujeovládání systému vždy jen jednou osobou. Abybylo možno využít tohoto faktu, je individualitahlasu konkrétního operatéra zachycena na tak zvané„hlasové kartě“. Technicky se jedná o PCMCIAkartu, která je běžně používána u osobních počítačů.Systém AESOP3000 je ovládán 24 povelyv anglickém jazyce, jejichž hlasovou individualituje třeba nejprve vytvořit pomocí řídící jednotkyna zmiňované zvukové kartě.Na prvním místě je vždy bezpečnost nemocného.Při použití AESOPa je pacient chráněn před poraněnímněkolika vysoce spolehlivými bezpečnostnímimechanizmy. Při přípravě k operaci je mechanickáruka bezpečně upevněna ke straně operačníhostolu speciálním úchytem. Místo připevnění naoperačním stole a poloha mechanické ruky vzhledemk operačnímu stolu závisí na typu operačníhovýkonu a zcela podléhá vůli operatéra.16Před vlastním operačním zákrokem musí chirurgnastavit všechny hraniční limity na systému tak,aby nedošlo k poškození pacienta. Po nastavenírobot automaticky upozorňuje na možnostpřekročení některého z bezpečnostních limitů,kdykoliv tato situace během operace nastanea tyto limity nepřekročí. Je samozřejmostí, žecelý systém je při operaci kryt speciálním sterilnímnávlekem, aby byla zajištěna sterilita, tedyochrana pacienta před infekcí.Na naší klinice máme s AESOPem již pětiletézkušenosti, kdy je systém využíván napříkladu některých laparoskopických operací jako ježaludeční bandáž, operace žlučníku, operacebrániční kýly nebo refluxní choroby jícnua dalších. Tento systém nám umožňuje snížitpočet asistujících lékařů u operace. Zvláště výhodnéje použití AESOPa u laparoskopickýchappendektomií nebo plastik tříselných kýl, kdenám umožňuje tak zvanou „solo-surgery“, či„one man surgery“. Je však nutné mít možnostokamžitě přivolat na operační sál dalšího lékařepro případ vynucené konverze laparoskopiev laparotomický zákrok.

Velkou výhodou systému je, že eliminuje třes ruky,„necítí“ únavu. Pro operatéra je pravděpodobněnejsložitější naučit se v mysli ovládat „třetí ruku“.Již nelze spoléhat na asistujícího kolegu, kterýpři operaci sám aktivně sleduje optikou pohybnástrojů operujícího chirurga. Odměnou za zvládnutípráce s AESOPem je pro operatéra perfektnía stabilní obraz bez rychlých změn ohniska čiúhlu pohledu. Zorné pole je vždy dle jeho vůle,což v konečném efektu vede ke snížení únavya nejednou i ke zkrácení operačního času.Rychlý vývoj robotických technologií je způsobenjednak aktivitami zbrojního průmyslu v čeles Pentagonem a jednak výsledky kosmickéhovýzkumu v čele s NASA. Poznatky z těchtovýzkumů byly transformovány k mírovémuvyužití komerčním a zdravotnickým průmyslempředevším v oblasti Sillicon Valley a v ostatníchvysoce rozvinutých průmyslových centrech světa.Vojenská medicína vidí v robotice možnostošetření raněných přes satelit zkušeným týmemodborníků, kdežto NASA směřuje robotiku k plánovanýmdlouhodobým kosmickým letům.Vize využití robotiky – telechirurgie (operacena dálku) – v civilní medicíně je v okamžité dostupnostišpičkových odborníků po celém světě,ve zkrácení operačních časů a v zpřesnění náročnýchoperací s možností využití mikronástrojů.Dále pak ve snížení personálních požadavků naoperační týmy. A v neposlední řadě též využití3D virtuální reality, kterou robotizace umožňuje,ke zkvalitnění výuky chirurgů.LÉČBA PORANĚNÍPÁTEŘEMUDr. Martin Rehák, doc. MUDr. Jan Šváb,CSc., I. chirurgická klinika VFN a 1. LF UKOd vzniku I. chirurgické kliniky byla léčbaporanění páteře nedílnou součástí celéhokomplexu chirurgické péče. Postupovalose podle soudobých technických možnostípředstav léčby těchto poranění a degenerativníchonemocnění. V začátcích bylo ve většině případůpostupováno konzervativně, a to nejdříverepozicí a přikládáním imobilizačních sádrovýchobvazů všech druhů a hlavně všech „váhovýchkategorií“. Poranění páteře a míchy byla známajiž ve starověku, hlavně jako válečná poraněnía také byla léčena „napravováním“.Repoziční manévry z konce 19. a první poloviny20. století připomínaly spíše práci ve středověkémučírně. Zručností a zkušeností chirurgů bylodosahováno i pozoruhodně dobrých výsledků.Období před a po II. světové válce přineslonové zkušenosti a hlavně aktivní přístup k těmtoporaněním, tj. operační léčbu.Pro představu: mícha a míšní kořeny jsou chráněnypáteří, kostěnou schránkou, která ale umožňujesvojí stavbou a v jednotě celého páteřníhosystému i velmi složité pohyby. K poruchámtohoto systému docházelo nejčastěji při úrazechnebo degenerativních procesech na páteři, hlavnětlakem na nervové struktury v místě zlomenin,nebo porušením složitého vazivového aparátupáteře.Nejdříve se prováděly u úrazů i degenerativníchonemocnění uvolňovací operace, tj. uvolněnínervových struktur, většinou ze zadní strany,a to prostým odstraněním kostěných obloukůa případně odstraněním kostních úlomků z místazlomeniny. Následně byli nemocní dlouhodoběupoutáni na lůžku. Jako fixační materiál kestabilizaci se používal kostní štěp, nejčastějižebro, který se vhojil do místa kostního defektu.Diagnostika těchto poranění byla omezena pouzeklinickým a rtg vyšetřením.S rozvojem zobrazovacích metod CT (počítačovátomografie), NMRI (magnetická rezonance)a pojízdných rtg přístrojů na sále se dramatickymění přístup k těmto úrazům. K dalšímu posunusměrem k aktivnímu operačnímu přístupu jerozvoj nových materiálů a jejich aplikace v medicíně.Jde hlavně o ušlechtilé ocele, které jsouale překážkou při kontrolách CT pro artefakty, alehlavně neumožňují kontroly v magnetickém polipři MRI. Z těchto důvodů jsou v poslední době17

používány implantáty a fixační materiály prooperace páteře hlavně z titanu a plastů, případnějejich kombinací.Na klinice řešíme hlavně poranění páteře v kontextupolytraumat. Dnešní trend je ošetření poraněnípáteře dvou skupin a to traumata s poraněníma bez poranění nervových struktur. V prvnískupině je nejdůležitějším krokem urgentníuvolnění míchy a nervů z míchy vycházejícícha následně zpevnění (stabilizace) páteře.V druhé skupině je nutná stabilizace páteře, alejiž ne jako urgentní výkon, ale jako výkon, kterýsnese odklad. V oblasti krční používáme ke stabilizacirůzné kovové dlahy a šrouby v kombinacis aplikací kostních štěpů odebraných z lopatykyčelní kosti. Zde většinou volíme přístup přední,který je jednodušší a kde je krční páteř dobřepřístupná.Aplikujeme dlahy za kontroly pojízdným rtg přístrojem(při použití našich rtg přístrojů je radiačnízátěž nemocných minimální). Další možnostíje přístup zadní (viz obr. 2), kde zpevňujemeoblouky obratlových těl za pomoci biologickéhomateriálu tj. kosti v kombinaci s kovovýmmateriálem, který fixuje páteř do doby kostěnépřestavby a integrace štěpu.V oblasti bederní a hrudní páteře ke stabilizacia repozici používáme tzv. vnitřní fixátor. Je tosystém titanových šroubů a stabilizačních tyčí.Šrouby se fixují zezadu do obratlových těl jakotzv. transpedikulární šrouby.Speciálním instrumentáriem nejdříve obnovímevýšku obratlového těla, potom upravíme fyziologickézakřivení v postižené oblasti a fixujeme.18Následně místo komprese, tj. defekt v obratlovémtěle, vyplňujeme štěpy spongiosní kosti,většinou z lopaty kosti kyčelní.V případech úplného roztříštění, nebo destrukcez jiných důvodů, nahrazujeme obratlové tělokostěným štěpem, nebo titanovou náhradou těladoplněnou o vlastní spongiosní kost. Titanováprotéza udržuje výšku obratlového těla a osovoupevnost. Kost, která se vhojí, udržuje stabilituproti posunu.Hlavní výhody aktivního operačního přístupu kezlomeninám, u kterých je operace indikována, ječasná mobilizace nemocných, lepší hygienickýa životní komfort během léčby. Dnes se přesouváv naší nemocnici problém stabilizace páteřez úrovně medicínské do úrovně ekonomické.Tyto operace v nejjednodušším provedení obnášíčástku cca 100 000,- Kč pouze na materiálu.Hlavní výhodou je prevence komplikací z instabilitypáteře v místě zlomeniny a tím i předcházenídlouhodobým potížím postižených. V závěruje možné říct, že i přes rizika operační léčby,která jsou stejná jako u jiných operací, přinášíaktivní léčba zlepšení průběhu a výsledků léčby,ke spokojenosti našich pacientů.

BARIATRIE -CHIRURGICKÁ LÉČBAOBEZITYDoc. MUDr. Mojmír Kasalický, CSc.Pro nemocné trpící těžkým stupněm obezity,kteří nejsou úspěšní při redukci nadváhypomocí konzervativních metod (diety, behaviorálnípodpora, léky), je zde ještě možnost zhubnoutpomocí bariatrické chirurgie. K chirurgickéléčbě morbidní obezity jsou indikováni předevšímnemocní s těžkým stupněm nadváhy (BMI > 40 kg/m 2 ), u nichž selhala konzervativní léčba, eventuálněnemocní s nadváhou těžšího stupně (BMI > 35 kg/m 2 ), která je spojena se závažnými komplikacemioběhovými, metabolickými či pohybovými.Indikaci k chirurgické léčbě provádí na základěpodrobného klinického a laboratorního vyšetřeníspolečně internista-obezitolog, psycholog a chirurgspecializující se na bariatrickou chirurgii.Na I. chirurgické klinice VFN a 1. LF UK v Prazese problematikou bariatrické chirurgie, tedy chirurgickéléčby obezity, zabýváme od roku 1983 a dá setedy říci, že máme v Česku v této oblasti chirurgienejdelší zkušenosti. Zakladatelkou bariatrie naI. chirurgické klinice byla paní prof. MUDr. MariePešková, DrSc., za což jí patří veliké díky.V letech 1983-1986 u morbidně obézníchnemocných naši lékaři prováděli vertikálnígastroplastiky. Mezi léty 1986-1993 byly implantoványneadjustabilní, fixní žaludeční bandáželaparotomicky, tedy řezem. Od roku 1993, kdyjsme na naší klinice jako první na světě provedlineadjustabilní gastrickou bandáž laparoskopicky,provádíme bandáže žaludku touto miniinvazivnímetodou. Od roku 1995 jsme spektrum chirurgickéléčby obezity rozšířili i o adjustabilní, tedyregulovatelné žaludeční bandáže (AdjustableGastric Band), které operujeme také laparoskopickouminiinvazivní metodou.V rámci bariatrické péče v současnosti provádímeještě bariatrickou operaci typu žaludečnítrubice (Sleeve Gastrectomy). V neposlední řaděu některých pacientů po výrazné redukci váhypo bariatrických operacích provádíme i plastikybřicha. V péči o morbidně obézní nemocné veliceúzce spolupracujeme nejen s kolegy obezitologyz III. interní kliniky VFN a 1. LF UK, alei s ostatními obezitologickými pracovišti z celéhoČeska. Za posledních deset let jsme ošetřilibariatrickou chirurgií více jak 800 nemocnýchs velmi dobrým a dlouhodobým efektem poklesuhmotnosti. V poslední letech metodou bariatrickéchirurgie každoročně ošetříme kolem 50 těžceobézních nemocných.Principem laparoskopické operace adjustabilní(doplňovatelné) žaludeční bandáže je rozdělenížaludku na dvě části do přibližného tvaru přesýpacíchhodin. Naložením bandáže kolem žaludkudojde k vytvoření malého horního žaludečníhováčku či kapsy o obsahu 20-25 ml, která komunikujes další částí žaludku ústím o průměru12-15 mm (obrázek 1).Principem žaludeční trubice je chirurgickéodstranění velkého zakřivení žaludku se zónouprodukce takzvaných „hladových hormonů“.Zbylý žaludek má podobu trubice (obrázek 2).19

Idea žaludeční bandáže je založena na faktu, žebandáž „nehubne za nemocné“, ale že morbidněobézním pacientům pomáhá dodržovat přísnouredukční dietu bez mučivého pocitu hladu. Horníčást žaludku nad bandáží se po přijetí potravyvelmi brzy naplní a rozepínáním žaludečnístěny ve fundu dochází k dráždění nervovýchzakončení (receptorů) ve stěně a následně hypotalamickýchcenter v mozku, regulujícíchpříjem potravy.Žaludeční trubice zase plní svoji restriktivnífunkci tím, že se velice rychle naplní přijatoustravou a chybí zde již jmenovaná zóna produkce„hladových“ hormonů. Hlavním principem obouoperací je tedy omezení množství přijímanéstravy! Obě operace jsou jakousi „berličkou“,kterou nemocní využívají při (pro ně leckdyobtížném a přísném) redukčním dietním režimu.Při požívání kalorické stravy či nápojů a alkoholuse efekt těchto operací projeví nedostatečně. Jenasnadě, že dietní omezení je velmi vhodné doplnitdostatečným energetickým výdejem. Jakýtyp operace použijeme, určujeme po vzájemnédohodě s pacientem a ostatními specialisty, zabývajícímise léčbou obezity.Vlastní bariatrické operace provádíme primárnělaparoskopicky v celkové anestézii. U žaludečníbandáže protáhneme kolem horní části žaludku,těsně pod kardií, směrem k vrcholu fundužaludku bandáž a stáhneme ji kolem žaludku.Tím rozdělíme žaludek na zmiňované dvě částido tvaru přesýpacích hodin. U žaludeční trubicezase pomocí speciálních kombinovanýchnástrojů laparoskopicky odřízneme celé velkézakřivení žaludku a zbylou část žaludku odstranímez břicha ven. Zbylá část žaludku má tedypřibližný tvar trubice.V průběhu prvních tří až čtyř týdnů po operacismí nemocní po těchto operacích pouze stravutekutou, kašovitou. Později mohou stravu normální,racionální, ovšem za předpokladu přísnéhododržování jak doporučeného složení, taki omezení objemu potravy. Nemocní po těchtooperacích nikdy nesmí jíst až do pocitu „na20zvracení“, nebo nadměrným množstvím potravyzvracení vyvolat. Množství stravy, které je možnésníst najednou, je mnohonásobně menší než bylopřed operací. (Odpovídá objemu malé horní částižaludku nad bandáží, nebo objemu žaludečnítrubice). Z logicky pochopitelných důvodů jenutné zcela vyloučit příjem kaloricky bohatéstravy a tekutin, alkohol nevyjímaje.Již 10 let je pro těžce obézní nemocné na I. chirurgickéklinice k dispozici Ambulance pro chirurgickouléčbu obezity každé pondělí od 08:30 – 11:30s možností následného vyšetření na obezitologiiIII. interní kliniky VFN a 1. LF UK.STARÝ ČLOVĚK NACHIRURGIIMUDr. Miroslav Ilgner, interní konziliářna chirurgiiStaří lidé byli vždy považováni za nevhodnékandidáty k chirurgickému zákroku, přestopočet operací u starých lidí v současnédobě dramaticky vzrostl. Zlepšování chirurgickýchtechnik a „demografické imperativy“stárnoucí společnosti si vyžádaly nový pohledna starého člověka. Absolutní většina neandrtálcůse nedožila padesáti let. Ještě v polovině20. století byl věk 35 let považován za střednívěk. Půl století na to se věková skupina nad

85 let stala tou nejrychleji přibývající. Obtížnézákroky včetně operací srdce se stávají běžnýmii u lidí nad 80 let.Z pohledu sociologa je stáří doménou žen - u 80tiletých připadá na jednoho muže 2,7 žen. Jednaz kandidátek na Miss České republiky v televiznímpřenosu sdělovala, že by chtěla být nesmrtelná.Jiná kráska se zase obávala zestárnutí.To jedna známá herečka stáří opěvuje- připadájí úchvatné. „Raduji se, že mám ruce jako starákrůta, těší mne každá vráska. Je to božské.“Vybavuji si pětaosmdesátiletou nemocnou, kteránaopak při zlomenině krčku stehenní kosti prosila:„Neoperujte mě a nechte mne umřít. Skoronevidím a neslyším, zubní protéza nedrží, jídlonechutná a život netěší“. Možná i proto jedenz mých známých tvrdí, že stáří je ošklivá nemoc.Jiný zase hlásá, že stáří se musí přehlížet, jako bynebylo. Bagatelizovat stáří na operačním stole- toale prostě nelze.Díky pokrokům v medicíně nastanou neobvyklésituace, jaké se zatím nikdy nejen u nás, ale aniv žádné jiné zemi, nevyskytly. Nastane obdobístarších lidí. Podle výpočtů OSN bude Českov r. 2050 jednou z nejstarších zemí, protože40% obyvatel přesáhne 60 let. Kdyby stáří bylonemocí, octli bychom se pak uprostřed té největšíepidemie v dějinách. Ten stav nebude možnodobře charakterizovat, natož pak řešit. Výstižněto vystihl L. Hayflick, profesor anatomie nauniverzitě v Kalifornii a jeden z hlavních světovýchodborníků na stárnutí, když řekl: „Jakolidské bytosti jsme se na rozdíl od divokýchzvířat naučili uniknout smrti dlouho po ukončenínašeho reprodukčního období a tak jsme dosáhliprocesu, který z teologického pohledu nikdynebyl plánován k našemu prožívání.“Celý středověk chápal smrt jako vysvobozeníz útrap tohoto světa. Thanatos, bůh smrti, bylzobrazován jako sličný mladík, nesoucí vyhasloupochodeň. Až renesance zdůrazňovala touhu poživotě, hledala elixír bytí a alchymisté bádali nadmagickými nápoji. Dychtili ale po věčném mládía ne po životě kmetů. V pověstech o Faustovise za mladost a život plný prožitků zaprodávaladuše ďáblovi. V novověku jsme vymýtili spoustunemocí. Očkováním, prevencí, léky i operačnímizákroky jsme ovlivnili přežívání člověka. Lzeříci, že jsme zasáhli do běhu přirozenosti a ževysoký věk je výtvorem civilizace. Je to vlastněpodvod na matce přírodě.Ve spojení se slovem stáří se setkáváme s mnohanepravdami a mýty: - že staří lidé jsou si velmipodobní (ve stáří se naopak rozdíly mezi lidmizvětšují) – že ke stáří nevyhnutelně patří senilita(sice se zhoršuje krátkodobá paměť, ale ostatníintelektuální schopnosti mohou zůstat). J. W.Goethe dokončil Fausta, když mu bylo 83 leta proslul také svou milostnou epizodou, když sev 72 letech ucházel o sedmnáctiletou Ulriku vonLevetzow) – že ve stáří se mění osobnost – žestaří lidé jsou nekompetentní a neschopní udělatrozhodnutí -že staří lidé jsou nešťastní -že stářízačíná v 65 letech a odchodem do důchodu končíaktivní život.21

I při individuálním pohledu ale platí, bez ohleduna to, zda staří lidé třeba i zdravě vypadají, žeu nich nacházíme postupnou ztrátu fyziologickýchrezerv. Tak jako železo reziví, tak i člověkse věkem nezvratně mění. Všeliké „ochrannénátěry“ (ať jde o cvičení, zdravou výživu, lékyči operační zákroky) tu korozi mohou zpomalit,ale nezastaví ji. V bibli se Metuzalém dožil 969let. Nyní se sta let dožije málokdo. A dá se vůbecposoudit stáří podle vzhledu? Platí to třebau sumců, kde podle počtu paprsků ploutví lzeurčit stáří. Velryby žijí až sto let, soudě podlenalezených datovaných harpun. U lidí se ví, žebiologicky člověk může vypadat mladší, než jejeho věk kalendářní. Ale při těžším úrazu či většíoperaci se stav může dramaticky a rychle změnit,protože možnost rezerv je snížená a výsledkem jeomezená schopnost reagovat zvýšením funkce,což může být u starého nemocného kritické.U něj běžně konstatujeme sníženou spoluprácis omezeným příjmem potravy a nadužívánímmnoha medikamentů. Vídáme tu mnoho chronickýchonemocnění, snížení plasmatických bílkovin,pomalejší metabolizmus a sníženou funkciledvin a jater. Symptomy akutního onemocněníbývají často skryty. Centrální nervový systémje na nemoc a působení léků obzvlášť citlivýa projev chirurgického onemocnění může býtnespecifický (letargie, delirium či agitace) nebonepřímý (např. nevysvětlitelný pád).V časných fázích nemoci se často projevujenejzranitelnější orgán a ne orgán prvotně postižený.Lze říci, že orgány starých lidí ne vždy„volají o pomoc“. Nemocný, rodina i zdravotníciněkdy nesprávně považují symptomy zaprojev stáří a nepoznají, že jde o chorobu. Stařínemocní mají vyšší práh bolesti než mladšíjedinci. Lokalizace bolesti u nemocných s peritonitidounemusí být spolehlivá (např.stařínemocní s appendicitidou nemusí promítat bolestdo pravého podbřišku). Bolest je obzvlášťdůležitý příznak u starého nemocného a jejíintenzita není adekvátní závažnosti základníhoonemocnění. Různé vágní symptomy s neurčitýmibolestmi na prsou někdy vedou třeba22i k úvaze a podezření na srdeční infarkt, ale onto přitom již je infarkt myokardu. Prostě kdyžuž je to bolí, tak to vlastně hodně bolí.Hypotermie se vyskytuje často během zákrokua v pooperačním průběhu. Díky vnitřnímfaktorům dochází ke snížené produkci tepla.To vídáme zejména u hypothyreosy, diabetu,malnutrici či periferních cévních nemocí. Běhemúpravy podchlazení stoupá potřeba kyslíku4-7x , což může vyústit do hypoxie, acidosya srdeční ischémie. Pooperační imobilita zasezvyšuje riziko tromboembolizmu či zpomalujenávrat fyziologických funkcí zažívacího traktu.Pasivita napomáhá vývoji pneumonie či rozvojiproleženin. Zatažení fyzioterapeuta do tohotoprocesu je nezbytné.Lidé nad 65 let se podílejí na 40% chirurgickýchzákroků, 50% urgentních operací a 75% smrtíspojených s operací. Nejlepší výsledky u starýchoperovaných nemocných lze očekávat přisplnění mnoha faktorů: -pečlivé předoperačnívyšetření a snaha o vylepšení celkového stavupřed operací -minimalizace perioperačníhohladovění, inaktivity, podchlazení, hypoxemiea bolestí -pedantská individuální perioperačnípéče s cílem zabránit komplikacím z narušeníplicních a kardiovaskulárních funkcí a z narušeníhospodaření s tekutinami a minerály– zabránění nevhodné farmakoterapie - pečlivéchirurgické posouzení a operační technika -pooperačníoptimalizace fyzikálních a duševníchfunkcí.Komplexnost změn v období před, běhemi po operaci u starých nemocných je jedinečnáa vyžaduje sehraný multidisciplinární tým.S všezahrnujícím přístupem pak zákrok můžeproběhnout s menším rizikem, kratší hospitalizacía rychlejším návratem k postačujícím funkcím.Pamatujme vždy na to, že léčíme nemocnéhoa ne nemoc a že starý nemocný většinou sneseoperaci, ale často ne již případné komplikace.V některých situacích může být riziko operacedosti vysoké, ale zlepšení kvality života můžebýt výraznější než riziko vlastního zákroku.

V takových případech musíme vzít v úvahui preference nemocného a zapojit ho do rozhodovacíhoděje.Přejme si, aby prodlužování života bylo prémiía ne pokutou a aby bylo stáří spojováno s jasema ne s děsem. Kloním se ke slovům Senecy, žetotiž stáří není choroba - je ho sice třeba brátvážně, ale ne tragicky. A tak jak my přistupujemednes k těm starým, tak budou jednou ti dnes mladípřistupovat k nám, až zestárneme. A (nejen)operovaným seniorům přejme plnění z žalmu71:9: „Nezavrhuj mne, až budu starý, neopouštějmne, až mě síly opustí“.BLEFAROPLASTIKA,OPERACE OČNÍCHVÍČEKMUDr. Lubor Šplíchal, MUDr. PavelDiblík, Oční klinika VFN a 1. LFFunkcí očních víček je ochrana oka protimechanickému poškození, roztírání slz poočním povrchu a regulace množství světladopadajícího do oka. Víčka jsou ale i důležitýmprvkem v tvorbě specifického výrazu obličeje– fyziognomie každého jedince. Rozmanitéstruktury, ze kterých se víčka skládají, podléhajířadě poruch a ty jsou důsledkem nejen změnfunkčních ale i kosmetických.Asi nejčastějším výkonem oboru oční plastickéa estetické chirurgie je v současné době blefaroplastika.Tedy chirurgická korekce ochablýchnebo vyklenutých víček, které v lékařské terminologiinazýváme blefarochaláza (dermatochaláza).V izolované formě se s blefarochalázousetkáváme velmi zřídka, protože příčinou víčkovýchzměn jsou i změny v okolí oka. Proto jepro klinickou praxi lépe charakterizuje termínperiorbitální relaxační syndrom.Příčinou tohoto syndromu je úbytek elastickýchvláken v kůži a jeho manifestací je právě blefarochaláza(nadbytek kůže), spojená s podkožnímpřed operacípo operacivýhřezem orbitálního tuku v podobě charakteristickýchváčků nad vnitřním koutkem oka anebona dolních víčkách, otoky, zejména po ránu, poklesemobočí a se zvýšenou pohyblivostí (někdyi bolestivou) slzné žlázy. Je třeba upozornit nato, že ani plastickou operací se neodstraní jemnémimické vrásky na dolních víčkách a při zevnímkoutku. Ty vznikají vlivem pohybu mimickýchsvalů u každého jedince individuálně a jsouprakticky trvalé.Operace se provádí na horních či dolních víčkách,nebo současně na obou v závislosti namístním nálezu. Pro její zdárný průběh je vhodné,aby pacient po dohodě s praktickým lékařemnejméně sedm dní před operací vysadil lékyobsahující antikoagulační látky (např. kyselinuacetylsalicylovou). Před operací nesmí pacienttrpět žádnou virovou ani jinou chorobou nebobýt v rekonvalescenci. Rovněž období měsíčníhokrvácení u žen je pro operační zákrok nevhodné.U pacientů s většími otoky by mělo být vyloučenocelkové onemocnění, zejména poruchyštítné žlázy.Operační zákrok ve většině případů nespadá doskupiny výkonů hrazených zdravotními pojišťovnami.Stávající cena operace na Oční kliniceVFN v Praze je 6 100,- Kč za operaci obou horníchvíček, 6 800,- Kč za operaci obou dolníchvíček. Jedinou objektivní, tedy i bezplatnouindikací chirurgické intervence je mechanické23

omezení zorného pole shora, které zpravidlanacházíme u starších pacientů. Proplacení musípředem schválit revizní lékař.Vlastní operace trvá 30 - 60 minut a provádí seobvykle v místním znecitlivění. Před výkonemchirurg vyměří a nakreslí hranice řezu a množstvíkůže, které je třeba odstranit. Při operaci horníchvíček odstraňujeme větší množství kožníchpřebytků a tukové výhřezy různé velikosti. Přioperaci dolních víček, jsou velké nadbytky kůžespíše výjimkou.Dojde-li však k poklesu váčků až ke hranici tváře,je chirurgické řešení obtížnější. Je-li operaceprovedena včas a současně jsou odstraněny tukovéváčky v celém rozsahu, může být zachován dobrývzhled víček po řadu let. Po operaci jsou očipřekryty kompresním elastickým obvazem. Potéje pacient propuštěn za doprovodu někoho blízkéhodo domácí péče. Kompresní obvaz zůstávána očích až do rána následujícího dne, kdy jejpacient může sám opatrně odlepit. Na víčkách aždo extrakce stehů zůstávají jen tenké proužkovénáplasti, které pacienta omezují jen minimálně.V prvním pooperačním týdnu je vhodné, aby sepacient vyvaroval větší fyzické zátěže a prácev prostředí, které by mohlo být zdrojem infekce.V časném pooperačním období, většinou čtyřiaž sedm dní, jsou běžným nálezem otoky víčeka krevní podlitiny, které po operaci horních víčekmohou stékat až pod oči. Pro jejich rychlejšívstřebání doporučujeme přikládat na víčka ledovéobklady, samozřejmě ne přímo na operačníjizvu, ale v den operace přes kompresní obvaza po jeho odstranění přes přežehlený kapesníkči gázový čtverec.Hygiena oblasti kolem očí by v tomto období mělabýt omezena jen na jemné otírání čistým mokrýmtamponem. Stehy se odstraňují dle rozsahua způsobu operačního zákroku zpravidla čtvrtýaž sedmý den od operace. Sedmý den po operacije obvykle možné obnovit běžný životní režim.Po čtrnácti dnech se mohou ženy líčit a používatkosmetiku. Sportování a větší fyzická zátěž jevhodná až po třech týdnech od operace.24Do konečného stavu je jizva zhojena za dva až třiměsíce. V tomto období lze ještě počítat s občasnými,zvláště ranními otoky. Je třeba zdůraznit,že k dobrému výsledku celého zákroku můžepřispět sám pacient přesným dodržováním pooperačníchzásad, úzkostlivou hygienou a kvalitnípéčí o operační jizvu.ORÁLNÍ A MAXILO-FACIÁLNÍ CHIRURGIEProf. MUDr. Jiří Mazánek, DrSc., Stomatologickáklinika 1. LF UK a VFN PrahaNáplň oboru orální chirurgie a maxilofaciálníchirurgie, v českém překladu označovanájako ústní, čelistní a obličejováchirurgie, tvoří diagnostika a léčení řady chorob,jakými jsou především následky poškození organizmuvzniklé neléčením zubního kazu, zánětliváonemocnění lokalizovaná v ústní dutině a přilehlýchanatomických oblastech hlavy a krku, vrozenéa získané deformity obličeje a ortodontickéanomálie chrupu a obličejových kostí, nádorováonemocnění v oblasti ústní dutiny, hlavy a krku,obsáhlou kapitolou jsou traumata měkkých tkáníobličeje a obličejových kostí.Obor se člení na chirurgii orální (dentoalveolárníchirurgie, stomatochirurgie), její odbornounáplň tvoří chirurgické výkony na zubech, alveolárníchvýběžcích čelistí a přilehlých měkkýchtkáních ústní dutiny a chirurgii maxilofaciální,která se zabývá technicky složitějšími chirurgickýmivýkony prováděnými na skeletu splanchnokraniai neurokrania, výkony na měkkých tkáníchv anatomické oblasti hlavy a krku, náplní oborujsou také chirurgické výkony v oblasti očnicea na bázi lební.Specializace označovaná jako ortognátníchirurgie řeší problematiku mezičelistníchanomálií, obličejových deformit a porozštěpovýchvad, dále pak ve spolupráci se spánkovoulaboratoří Neurologické kliniky i poruchy spánkuve smyslu obstrukční spánkové apnoe a monofo-

nie. V průběhu druhé poloviny minulého stoletíse obor zdárně a široce rozvíjel, především setak dělo v důsledku aplikace nových vědeckýchobjevů a technik při realizaci rozsáhlé spolupráces řadou dalších odborností, např. s plastickouchirurgií, neurochirurgií, oftalmologií, otolaryngologií,dermatologií, onkologií, traumatologií,intenzivní medicínou, radiodiagnostikou, intervenčníradiologií a kardiologií, významná jei široká spolupráce s teoretickými obory.Zvláštní vývoj v oboru maxilofaciální chirurgieprodělávají v současné době rekonstrukčníchirurgické postupy s využitím mikrochirurgickýchtechnik, využívají se endoskopické technikyv anatomické oblasti paranasálních dutina temporomandibulárního kloubu, stále více seuplatňují přednosti laserových technik předevšímv onkologické chirurgii a při rehabilitační léčbě,součástí kliniky je i oddělení fotopické medicíny,kde jsou předmětem klinického výzkumu léčebnépostupy fotodynamické terapie a laserovéhypertermie.V oblasti rekonstrukční chirurgie se stále zdokonalujíoperační postupy spojené s implantacírůzných biomateriálů při augmentačních operacích,včetně implantace zubních enoseálních implantátů,využívá se nových vědeckých poznatků spojenýchs řízenou tkáňovou regenerací. Stomatologickárentgenologie je v současném pojetí již samostatnástomatologická subdisciplína, která prodělalav uplynulých desetiletích mimořádný rozvoj spojenýse zaváděním nových zobrazovacích metod diagnostickýcha v návaznosti i metod terapeutických,jakými jsou např. výpočetní tomografie, magnetickárezonance a nové metody intervenční radiologie- selektivní a superselektivní angiografie, digitálnísubtrakční angiografie, respektive endovaskulárníembolizace, která se používá při léčení novotvarůz vasoformativní tkáně a u kombinovaných operačníchpostupů onkochirurgických.Oddělení orální a maxilofaciální chirurgie Stomatologickékliniky 1. LF UK a VFN Praha jespecializovaným pracovištěm, které zajišťujepéči nejen pro pacienty hl.m. Prahy a Středočeskéhokraje, ale i pro pacienty z dalších regionůČR, na klinice se léčí i pacienti zahraniční.Ambulantní péče se pacientům poskytuje vedleobecné stomatochirurgické ambulance i vespecializovaných poradnách ve spolupráci s příslušnýmiodbornostmi – poradna onkologická,pro ortognátní chirurgii, pro choroby temporomandibulárníhokloubu, pro kožní novotvary,traumatologická, poradna laserové chirurgie,zubní implantologie a genetických vad. Běhemroku vyhledává péči v těchto zařízeních více než40.000 pacientů. Klinika je vybavena a poskytujepéči i pacientům handicapovaným, buď v celkovéanestézii nebo v analgosedaci.Závěrem lze konstatovat, že Stomatologickáklinika 1. LF UK a VFN Praha představujeodbornou základnu nejen pro další rozvíjeníléčebné péče, odborné výuky a společenskévýchovy, je i vědecko – výzkumnou základnoupři prosazování různých námětů, které mají nazřeteli odborný pokrok oboru stomatologie.HISTORIE OŠETŘOVA-TELSTVÍ A I. CHIRUR-GICKÁ KLINIKADagmar Škochová, I.chirurgická klinika1. LF UK a VFN v PrazeOšetřovatelství organizované, jaké známednes, vznikalo až v druhé polovině 19.století. Dnes si už těžko uvědomujeme,kolik hrdinství bylo často průkopníkům zapotře-25

í a jak stáli osamoceni proti běžnému názorua konzervativnosti tehdejší společnosti. To, conám dnes připadá samozřejmé, totiž služba slabšímua bezmocnému, rodilo se zvolna v dusnémovzduší ponapoleonské doby. Společnost si přálaklid a bála se každé nové myšlenky. Zájem o nemocnéhovznikal ze zájmu o raněného vojákanebo z nutné obrany obyvatelstva proti epidemiím,které přicházely jako přímé následky válek.Šířící se vzdělaností a vlivem literatury se projevovalai větší sociální citlivost. Začala se vnímatlidská bída a tím i nutnost organizované pomociproti ní. I tady našly velké rodící se myšlenky svéproroky a apoštoly. Je nutné vzpomenout na třihlavní průkopníky světového ošetřovatelství:• Krásná a velká osobnost F. Nightingalové,kráčející ještě večer s lampou od lůžka k lůžku,utěšující a povzbuzující slovem, stává sevzorem všem, kdo zasvětili svůj život ošetřovatelství.• N. I. Pirogov v krymské válce se skupinouvyškolených sester neznal deset měsíců nicjiného, než pomoc raněným vojákům.• O pět let později, po strašné bitvě u Solferinajedenatřicetiletý Ženevan Henri Dunant vidělhrůzný obraz bojiště s patnácti tisíci mrtvýcha raněných bez pomoci. Zmobilizoval všechnopřítomné obyvatelstvo v obci Casstiliognea otevřel improvizovaný lazaret pro prvnípomoc.A jak tomu bylo u nás? České země jako součástRakouské říše participovaly na všech válkách,které Rakousko vedlo, i na všech jejichdůsledcích. Praha byla provinciálním městem,zanedbaným a po zdravotní stránce zaostalým.Kanalizace byla špatná, šířil se tyfus, neštovicea cholera. Nejhorším zlem byla špatná vodaa nedostatečnost hygienických zařízení.Navzdory těmto poměrům zahájila vyučování18. května 1874 česká škola pro ošetřovatelkya to hlavně díky vynikajícím univerzitním profesorům,kteří se uvolili bezplatně přednášet.Praktický výcvik byl vykonáván v městskémchorobinci na Karlově. Ve stejném roce vychází26překlad „Knihy o ošetřování nemocných“ F.Nightingalové. Tato kniha se stala rychle základema ukázala nový směr v ošetřovatelství.Ještě před rozdělením lékařské fakulty, ba dokonceještě před rozdělením pražské univerzity,zahájily svoji činnost dvě nejdůležitější českékliniky tehdejší lékařské fakulty, a to interní(r.1871) a chirurgická (r.1882). Obě tyto klinikyměly svá lůžka v areálu všeobecné nemocnice.Nařízením rakouského ministerstva vnitra sezměnilo ošetřovatelské školství, byly zřízeny dvědvouleté ošetřovatelské školy – česká a německáa to 29. května 1916. Posluchačky této školyměly praktickou výuku na klinikách všeobecnénemocnice v Praze.Není možné zapomenout na profesora RudolfaJedličku, noblesního člověka s hluboce lidskýmpřístupem k nemocnému, který byl velmi nakloněnvzdělávání sester a sám se také podílelna výuce v ošetřovatelské škole. A jelikož naše„první státní“ je dodnes přezdívána Jiráskovouklinikou, je nám povinností přiblížit tuto osobnostčeské chirurgie z pohledu sester a ošetřovatelstvívůbec.Prof. A. Jirásek měl hluboký zájem o výchovua vzdělávání zdravotních sester. Od počátkusvé klinické dráhy razil zásadu, že ošetřováníchirurgicky nemocných nutně vyžaduje u sesterprohloubené vzdělání, což v oné době ještě řadavedoucích klinik podceňovala. A. Jirásek působiltéměř 30 let i jako neúnavný učitel a examinátorpři dílčích i diplomových zkouškách a byl spolutvůrcemučební osnovy ošetřovatelských škol.Nebylo snadné být sestrou na Jiráskově klinice.Prof. Jirásek byl sám pracovníkem mimořádnévýkonnosti a kladl přísné požadavky na své spolupracovníky.Stejně tak uměl vlastním příklademstrhnout k výkonům, které by se běžně pokládalyza nedosažitelné. Prof. Jirásek považoval sestryna klinice za pilíře klinické péče a ctil jejich těžkouslužbu. Přes všechny vysoké požadavky naodvedenou práci si sestry na klinice prof. Jiráskavážily, a to hlavně pro jeho zájem o jejich práci,pro uznání, které se jim dostávalo, i pro zastání ve

věcech společenských, stavovských i finančních.Vyrostly zde velmi odborně zdatné sestry, (některéaž legendární osoby), které byly vyhledáványi mimo službu na chirurgické klinice.V současné době je I. chirurgická klinika zaměřenana chirurgii břišní, hrudní, traumatologii a endokrinochirurgii.V břišní chirurgii je specializacezaměřena na onemocnění jater, slinivky břišnía jícnu. Velký prostor je též věnován laparoskopickéchirurgii s uplatněním robotických systémů.Dlouhou tradici zde má i bariatrická chirurgie.Současně s výukou budoucích lékařů zde probíhái výuka studentek několika středních, vyššíchi vysokých zdravotnických škol. Podílíme se navýuce v předatestační přípravě sester z jinýchchirurgických pracovišť.Sestry poskytují ošetřovatelskou péči podleplánu, který je konstantní součástí zdravotnickédokumentace. Plán ošetřovatelské péče sloužísestrám nejen k tomu, aby si uvědomily potřebynemocných, cíle a nutné úkony, ale současněje dokladem o poskytované péči. V září 2003jsme otevřeli sesterskou poradnu pro stomiky.Z mnoha rozhovorů s nimi víme, jak oceňujíošetřovatelskou radu a pomoc, zvláště vyskytne-lise nějaký problém. Tuto odbornou pomoczískají nejčastěji návštěvou u stomasestry. Mámena zřeteli, že člověk nemá zůstávat sám, kdyžje zdravý, natož když má nějaký problém nebobolest, nesmí mít pocit vyřazení z normálníhoživotního běhu a na této myšlence je založenai naše stomaporadna.Naše sestry mají velký zájem o činnost v ambulancipro hojení ran, která pracuje již tři rokya sestry zde mají nezastupitelné místo. Našímcílem je s finanční pomocí sponzorů zmodernizovatambulantní prostory na Karlově náměstído takové podoby, aby zde mohla probíhat výukasester i lékařů v oblasti hojení ran s přímounávazností na další obory.Na operačních sálech a jednotkách intenzivnípéče nelze v současné době podceňovat technickouzdatnost sester, když uvážíme, že musíobsluhovat harmonické skalpely, laparoskopickévěže, robotické systémy, dýchací přístroje, perfuzory,infuzní pumpy aj. Není pochyb o tom, jakrychle se mění role sestry.V minulém roce se naše sestry aktivně podílelyna mnoha celostátních i mezinárodníchkongresech, publikovaly na dvě desítky článkůa kazuistik v odborných časopisech. Nejsou v našichřadách již výjimkou sestry vysokoškolskyvzdělané, stejně tak jako absolventky moderníhomanagementu.Za podpory vedení VFN a ve spolupráci s Českoukomorou tlumočníků českého znakovéhojazyka a Střední zdravotnickou školou pro neslyšícívytváříme projekt dlouhodobých kurzůpro zdravotní sestry „Způsoby ošetřovatelsképéče kulturních a jazykových menšin“. Sériitěchto ročních kurzů bychom rádi zahájili letosv březnu na téma „Neslyšící jako lidé hendikepovanínebo kulturní a jazyková menšina?“.Domnívám se, že naše sestry odborně ani lidskynezaostávají za svými kolegyněmi v Evropě, baprávě naopak.Závěrem bych si ráda vypůjčila slova profesoraJiráska:„Ošetřování nemocných je ve vývoji, pokračujea zdokonaluje se. Třeba je pozorovat, posuzovata zlepšovat tak, jak to dávají nové poznatky.Ošetřování nemocného musí býti loajální, upřímnáa poctivá spolupráce lékaře a sestry. Nikdy setito dva činitelé nemají rozcházet. Zůstanou-livěrně při sobě, bude dobře ošetřen nemocnýa oba dva stavy udrží svou hodnotu a vážnost.“27

Prof. MUDr. JOSEFMAREK, DrSc. OSLA-VIL SEDMDESÁTKUprim. MUDr. Petr Sucharda, CSc.,prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., MBA,III. interní klinika 1. LF UK a VFNPotkat pana profesora Marka vůbec nenítěžké. Stačí jen být dostatečně pozdě večer– ale hodně pozdě večer – u zadníhovýchodu z III. interní kliniky VFN a 1. LF UKa nemůžete ho minout.Profesor Marek spojil svůj život s klinikouprof. Charváta před více než 40 lety – v srpnu1965. To měl za sebou promoci na lékařské fakultěUniverzity Karlovy v Plzni, atestaci z interny,rok jako sekundář na interní klinice Fakultní nemocnicev Plzni a úspěšný konkurz na pracovištězakladatele české endokrinologie.Možná mohl být obezitologem – to když byl v roce1972 na stáži u proslulého profesora Vaguev Marseille. Ale jeho zaměření na endokrinologiibylo nezvratné – po obhájení kandidátské dizertačnípráce habilitoval v roce 1979 prací o prolaktinu,v roce 1984 obhájil doktorskou prácis tématem růstového hormonu, somatomedinůa prolaktinu v klinice.28Nikdy si nezadal s režimem a prvních 25 let naklinice strávil téměř výlučně klinickou a vědeckouprací. Je autorem asi 350 odborných sdělení,hlavním řešitelem řady grantových projektůa výzkumného záměru, celoživotní zkušenostis farmakoterapií ho přivedly do vědeckých radčeských farmaceutických společností, a k autorstvíoblíbené a opakovaně vydané Farmakoterapievnitřních nemocí.Po roce 1990 byl konečně jmenován profesoremvnitřního lékařství, stal se nejen třetímpřednostou Charvátovy kliniky, ale i předsedoua dlouholetým členem vědecké rady Ministerstvazdravotnictví, předsedou oborové komise prolékařské vědy Grantové agentury ČR, předsedouoborové rady Interní grantové agentury MZ ČRa samozřejmě významným členem České internistickéspolečnosti a místopředsedou Českéendokrinologické společnosti.Jeho nepochybné lidské kvality ho kvalifikovalypro funkci úplně prvního viceprezidenta Českélékařské komory, také pro členství v etickékomisi Mezinárodní asociace farmaceutickýchspolečností. To vše znamenalo pracovat 16hodin denně.I v současnosti pan profesor přednáší endokrinologiipregraduálně i postgraduálně, vede stážepro mediky, pracuje v komisích pro obhajobykandidátských a doktorských prací a v komisipro endokrinologické atestace. Dvakrát týdně mána Fakultní poliklinice plnou ambulanci.Zcela po zásluze byl odměněn čestným členstvímČeské internistické společnosti a České endokrinologickéspolečnosti, Pamětní medailí k 650 rokůmtrvání Univerzity Karlovy a zejména titulem„Rytíř lékařského stavu“ v roce 1997.Nevím, zda má pan profesor jiné nepřátele, než24 příliš rychle ubíhajících hodin každý den.Určitě to nejsou jeho spolupracovníci, jeho žáciani jeho pacienti. Těm všem vždy věnoval vícečasu a pozornosti, než je v kraji zvykem. Zato všechno mu – a věřím, že s celou fakultoua nemocnicí – děkujeme a přejeme hodně zdravía síly do dalších desetiletí.

Prof. MUDr. MILOŠGRIM, DrSc. – 65 LETProf. MUDr. Radomír Čihák, DrSc.,Emeritní přednosta Anatomického ústavu1. LFDne 18. ledna t.r. oslavil pln energiea neutuchajícího elánu 65. narozeninyprof. MUDr. Miloš Grim, DrSc., přednostaAnatomického ústavu 1. LF UK.Miloš Grim se narodil v Rychnově nad Kněžnou18. 1. 1941; oba jeho rodiče byli učitelé.Po dětství a středoškolských studiích v rodnémkraji nastoupil na Fakultu všeobecného lékařství,dnešní 1. lékařskou fakultu UK v Praze, kde r.1963 promoval. Již za studií pracoval na Anatomickémústavu jako asistent – student (1961– 63), po promoci zůstal na ústavu jako asistent(1963 – 66) a jako odborný asistent (1966 – 88).Kandidátskou práci s názvem „Vývoj a fyziologickýzánik svalových buněk v lidské ruce“obhájil v r. 1977.Docentem pro obor normální anatomie bylz politických příčin jmenován až v r. 1988 a pohabilitačním řízení podle nových předpisů nazákladě práce „Vývojová a experimentálnímorfologie svalu“ znovu jmenován k 1. 7. 2002.Doktorát lékařských věd v oboru anatomie,histologie a embryologie obhájil v říjnu 2001na základě dizertační práce „Interakce migrujícícha lokálních buněčných populací za vývojekončetin a žaberních oblouků“; profesorem proobor normální anatomie byl jmenován v r. 2003.V letech 1993 – 1999 byl proděkanem fakultypro vědu a výzkum, od r. 1997 je přednostouAnatomického ústavu.Na Anatomickém ústavu se profesor Miloš Grimza 45 let svého pedagogického působení podílelna všech formách pregraduální výuky: vedlpraktická a pitevní cvičení, přednášel, zkoušel.Podstatným způsobem modernizoval výukuanatomie a akcentoval její zaměření k prakticképroblematice medicíny. Ve velkém rozsahu působíi v postgraduální výuce: školil a školí celkem6 postgraduálních studentů, z nichž 3 již obhájilititul PhD. Je také autorem čtyř učebnic a podílelse na doplnění a úpravě 2. vydání třídílné učebniceanatomie.Přednášky profesora Grima jsou u studentůvelmi oblíbené a jeho přístup ke studentům jevlídný, s rozumnou, ale nekompromisní míroupožadavků u zkoušek. Pro jeho pedagogickéi vědecké zkušenosti byly také velmi cennédlouhodobé pobyty na anatomických ústavechv zahraničí (Hamburk, Ann Arbor Michigan,Freiburg i. Br., Curych, Vídeň, Bochum,Milwaukee).Ve vědecko-výzkumné práci a v publikacíchprofesora Grima se trvale prolíná několik témat,jejichž základním rysem je vývoj chápaný jakodynamická složka morfologie a zkoumaný cestouexperimentální a buněčné embryologie; klíčovýmitématy zde je vývoj svalů, vztah nervů a svalůza vývoje, role materiálu neurální lišty za vývojestruktur pohybového aparátu, vývoj cévníhořečiště a stavba a původ materiálu ve složkách29

některých nervových receptorů. Vznikla přitomřada priorit, které změnily názor na základníotázky vývoje těchto struktur.Svými výzkumy v posledních 10 letech zavedlGrim do embryologie metody molekulární biologiea jako první u nás začal studovat organogenezijako děj podmíněný expresí specifickýchgenů a jimi kodovaných transkripčních faktorůa signálních molekul, které přímo spouštějía řídí morfogenetické procesy. Pohled na morfogenetickémechanismy se na základě těchtoprací stává kausálním a posunuje vývojovoumorfologii do moderního kontextu s vývojovoubiologií a s genetikou. Proto jsou Grimovy práceuznávané ve světě a bohatě citované.Profesor Grim ale neopomíjel ani podíl a spoluprácianatoma v klinické problematice, např.v rekonstrukční chirurgii, v urologii a v rehabilitačnímlékařství. Je autorem 269 publikací,z toho je 82 původních prací, 13 kapitol v monografiích,4 učebnice a spolupráce na 3 dalších.Na základě kontaktů Anatomického ústavuse zahraničními pracovišti stejného výzkumnéhozaměření v průběhu 70. a 80. let mohlprof. Grim již tehdy spolupracovat se zahraničnímipartnery v USA a v SRN a publikovatve významných časopisech. Tyto spoluprácetrvají dodnes.Součet hodnot IF časopisů, v nichž je publikováno62 jeho prací, je 112, 5. Grimovy práce majítaké rozsáhlý citační ohlas. Podle SCI bylo v 793citacích citováno 75 prací, 2 z nich více než 100x.Dalších 40 citací je v monografiích. Prof. Grimpřednesl také kolem 255 přednášek na kongresech,symposiích a na samostatných seminářích,z toho cca 85 přednášek v zahraničí (Maďarsko,Slovinsko, Německo, Rakousko, Švýcarsko,Španělsko, Anglie, USA, Japonsko).Při výčtu aktivit profesora Grima nelze opomenoutjeho činnost organizační, jejímž výsledkemje – mimo jiné – rekonstrukce budovy a prostorůAnatomického ústavu. Prof. Grim je člen a od r.2002 předseda České anatomické společnosti,člen ČLS JEP, České společnosti pro neurovědy,30člen výboru České společnosti histochemickéa cytochemické, člen Československé biologickéspolečnosti, člen Anatomische Gesellschaft,člen American Association of Anatomists, členrady České lékařské akademie, člen předsednictvaSpolku lékařů českých v Praze, členvědecké rady Univerzity Karlovy, člen vědeckérady 1. LF UK, člen oborové rady lékařskýchvěd GAČR, předseda podoborové rady morfologiea experimentální chirurgie GAČR, členoborové komise grantové agentury MZd ČR,člen oborové rady vývojové biologie doktorandskéhostudia biomedicíny, člen oborové radyexperimentální chirurgie doktorandského studiabiomedicíny, člen redakční rady Arch HistolCytol a člen redakční rady Eur J Morphol.Profesor Miloš Grim je nositelem ceny Čs.anatomické společnosti za roky 1983 a 1989,Pamětní medaile UK (1998), Pamětní medaile1. LF UK (1998) a spolunositelem Ceny MZdČR (2000).Ke všem předchozím skutečnostem je třebadodat, že profesor Grim je výrazná osobnost,jejíž osobní vlastnosti byly bezesporu ovlivněnydokonalou výchovou v rodině prodchnuté kulturou,působením kouzla rodného kraje, vlastnímtalentem, pílí a cílevědomostí. To vše je spojenos dokonalým vystupováním, s brilantním psanými mluveným projevem (což dnes ve slanguvědeckých přednášek začíná být vzácnost),s vlídným vztahem k okolí, s láskou ke kultuřea k umění, s osobní skromností a s charismatempřitahujícím žáky.Měl jsem příležitost orientovat v roli učitelevolbu tématiky a směr vědecké práce profesoraGrima na počátku jeho vědecké dráhy, v době,kdy hledal své místo v současné anatomiia v anatomickém výzkumu. Přáním každéhoučitele by mělo být, aby jeho žák došel v oborudále a výše než on sám. Toto přání profesorGrim splnil více než dokonale. Přeji mu domnoha dalších let zdraví, úspěchy, radost z vykonanépráce a každého žáka tak vynikajícího,jako byl on.

PROFESOR MUDr.JIŘÍ RABOCH, DrSc.55-LETÝProf. MUDr. Jiří Raboch, DrSc. se narodil29.1.1951 v Praze; po ukončení studií naFakultě všeobecného lékařství UK v Prazer. 1975 pracoval na Psychiatrické klinice jakosekundární lékař a od roku 1986 jako odbornýasistent. Po atestacích 1. a 2. stupně v psychiatrii(1979 a 1983) získal další specializaci v oborusexuologie (1986), v r. 1997 prodělal psychoterapeutickývýcvik. Jako téma kandidátské prácezvolil „Sexuální vývoj a život psychiatrickýchpacientek“ (1981). Doktorskou práci „Psychosexuálníadaptace žen ve světle morfologiea steroidní ovariální funkce“ obhájil v r. 1989.V roce 1988 byl jmenován docentem, v r. 1992profesorem, přednostou Psychiatrické klinikyse stal 1.2.1999.Od medických let se věnoval výzkumné a vědecképráci, ve které zejména v dřívějším obdobíšel ve šlépějích svého otce prof. MUDr. JanaRabocha, DrSc., významného českého sexuologaa přednosty Sexuologického ústavu 1. LF.Absolvoval řadu zahraničních stáží v Berlíně,Hamburku, Vídni, Leningradě, Mnichově, Mainzu,Kielu, New Yorku, Bostonu. Aktivní účast nařadě významných konferencí mu přinesla četnáuznání včetně členství v exekutivě Evropské psychiatrickéspolečnosti, v Deutsche Geseleschaftfür praktische Sexualmedizin a InternationalAcademy of Sexual Research.Je čestným členem České i Světové psychiatrickéspolečnosti (WPA). Je uznávaným odborníkemna mezinárodní úrovni; díky tomu a předevšímdíky své neutuchající energii dokázal velmiúspěšně zorganizovat konferenci WPA r. 1995a Evropskou psychiatrickou konferenci v roce2000 v Praze; je též jeho zásluhou, že dalšícelosvětová psychiatrická konference se budekonat v Praze r. 2008. Nejdříve jako vědeckýtajemník a od roku 1996 jako předseda Psychiatrickéspolečnosti ČLS JEP organizuje každé dvaroky její celostátní sjezdy s mezinárodní účastíve Špindlerově Mlýně, které mají vysoce dělnouatmosféru a honosí se účastí významných hostůdomácích i zahraničních.Jako pedagog se zasadil o vydání zkušebníchtestů z psychiatrie pro studenty, společněs prof. MUDr. Petrem Zvolským, DrSc. je hlavnímautorem kolektivní učebnice Psychiatrie(Galén, 2001), která získala cenu rektora UKi předsednictva ČLS JEP. Z dalších učebníchtextů, na nichž se významně podílel, lze uvéstskripta v angličtině určená pro cizojazyčnou paralelkunaší fakulty, praktickou a velmi žádanoupříručku Psychiatrie – Minimum pro praxi a řaduhesel v Lékařském repetitoriu.Prosadil vznik nového programu postgraduálníhovědeckého vzdělávání respektujícího biopsychosociálnímodel nemoci “Lékařská psychologiea psychopatologie“. Je členem redakčních radArchives of Psychiatry and Psychotherapy, NeuroendocrinologyLetters a Polish Journal of GeriatricPsychiatry. Publikoval takřka 400 vědeckýchprací, z nichž mnohé byly otištěny v renomovaných31

mezinárodních časopisech, na odborných konferencíchpřednesl rovněž více než 400 přednášek, z tohonejméně jednu třetinu v zahraničí.Vedle původní sexuologické orientace se řadajeho prací týká afektivních, zejména úzkostnýcha fobických poruch, práce z posledních let se zabývajítéž problematikou organizace a koncepcepsychiatrické péče. Této činnosti se věnuje i jakočlen předsednictva Vědecké rady Ministerstvazdravotnictví, jako člen Komise pro ochrannéléčby a jako předseda Oborové komise Internígrantové agentury MZ ČR. Je členem správnírady Vondráčkova nadačního fondu.Profesor Jiří Raboch velmi úspěšně navázal napráci svých slavných předchůdců (prof. Mysliveček,Vondráček, Dobiáš, Mečíř, Zvolský),v jednom směru (jistě i s přispěním nové doby) sevšak neobyčejně zvýraznil – od samého nástupudo funkce s neobyčejným zápalem bojuje o zvelebeníbudovy a přilehlého parku kliniky; dosáhltoho, oč předchozí generace marně usilovaly, aťuž to byla výstavba výtahu nebo rozsáhlé stavebníúpravy jednotlivých oddělení či moderní vybaveníposluchárny; současný stav kliniky tak lze považovatza doklad pokroku v humanizaci medicíny a toi z hlediska materiálního zabezpečení péče o pacienty;tento stav lze dnes dobře srovnat s úrovníjiných nemocničních a fakultních pracovišť.Profesor Raboch požívá přirozené autority jakpro své odborné vědomosti, tak pro svou přátelskoua mírnou povahu - při vyžadování výsledkůzadaných úkolů však je cílevědomý a důsledný.K dokreslení jeho bohaté osobnosti nelze pominoutaktivní sportovní záliby, v posledních letechje to především tenis, v němž patří mezi kolegyke špičkovým hráčům.Milý Jiří, přejeme Ti do dalších let mnoho úspěchůna poli organizačním, pedagogickém a vědeckém,pevné zdraví, osobní spokojenost a pohodu, a soběpřejeme, abys nadále tak jako dosud úspěšně bojovalza naši kliniku a bezpečně ji vedl v rozbouřenýchvodách současného zdravotnictví.Za celý kolektiv Psychiatrické kliniky 1. LF UKa VFN, Doc. MUDr. Pavel Pavlovský, CSc.32MUDr. PETRSUCHARDA, CSc. -50 LETprof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., MBA,přednosta III. interní kliniky VFNa 1. LF UKDne 27. ledna 2006 se dožívá 50 let primářIII. interní kliniky VFN a 1. LF UK MU-Dr. Petr Sucharda, CSc. Jako medik sezajímal o genetiku a několik let pracoval v Biologickémústavu u prof. Vladimíra Křena, ale záhyzvítězila interna. V roce 1981 ukončil Fakultuvšeobecného lékařství UK v Praze a nastoupilna kliniku, které již zůstal věrný - nejprve jakosekundární lékař, později jako odborný asistenta od roku 2001 jako primář.Po získání základní specializace v interně se začalzabývat problematikou obezity pod vedenímprof. Jiřího Šonky. Od založení České obezito-

logické společnosti je členem jejího výboru, odroku 2003 jejím vědeckým sekretářem. Věnujese zejména popularizaci problematiky obezity,spolupracoval na řadě mediálních projektů, jakobyla Těžká sázka nebo Dvojí šance.Vědeckou práci spojil se svojí druhou specializací,ultrasonografickým vyšetřováním.Specializuje se na monografii endokrinníchorgánů a abdominální sonografii. Zúčastnil seopakovaně zahraničních sonografických kurzů.V roce 2001 obhájil kandidátskou dizertační prácis ultrasonografickou tématikou a opakovaněbyl hlavním řešitelem grantů s tématem analýzytextury ultrasonografických obrazů.Při práci dokázal vystudovat i studium MBAv Prague International Business School. Komplikovanýprovoz naší kliniky s více než 60 lékařia 200 dalšími pracovníky si bez jeho řídícíchschopností neumíme představit.Činný je také v akademické obci. Byl členemakademického senát Univerzity Karlovy a v současnostije místopředsedou Akademickéhosenátu 1. lékařské fakulty. V letech 1993 – 95byl předsedou Svazu českých lékařů (do jehosloučení s Lékařským odborovým klubem).Přes své vytížení je oblíbeným učitelem a podílelse na několika učebnicích. Byl jedním z editorůPropedeutiky klinické medicíny (Marek a kol.),Triton 2001 a Geriatrie a gerontologie (Kalvacha kol.), Grada 2005.Do dalších let si dovoluji panu primáři popřátjménem kolektivu kliniky hodně zdraví a elánudo další tvůrčí činnosti.ŽIVOTNÍ JUBILEAV listopadu oslavili své životní jubileum:doc. MUDr. Milan Kaláb, CSc.Ze IV. interní kliniky-kliniky gastroenterologiea hepatologie 1. LF a VFN. V roce 1970 ukončilstudia promocí na Lékařské fakultě hygienickéUK v Praze. Kandidátskou dizertační práciobhájil v roce 1985. Docentem pro obor vnitřnínemoci se stal v roce 1994. Dlouhodobě se zabývámetabolickým onemocněním jater. Je přednímodborníkem v ultrasonografickém vyšetřeníbřicha, v diagnostice a léčbě nádorů jater.prof. MUDr. František Vosmík, DrSc.Z Dermatovenerologické kliniky 1. LF a VFN.Studium na Fakultě všeobecného lékařství UKv Praze ukončil promocí v roce 1959. Kandidátskoudizertační práci obhájil v roce 1976.V roce 1981 byl jmenován docentem pro obordermatovenerologie. Doktorem lékařských vědbyl jmenován v roce 1989. Profesorem pro obordermatovenerologie byl jmenován v roce 1990.Ve své odborné činnosti se celoživotně zabývádermatohistopatologií.V prosinci oslavili své životní jubileum:doc. MUDr. Pavel Fiala, CSc.Z III. chirurgické kliniky 1. LF a FN Motol.V roce 1970 ukončil studia promocí na Fakultěvšeobecného lékařství UK v Praze. Kandidátskoudizertační práci obhájil v roce 1988. Docentempro obor chirurgie se stal v roce 2004. Pan docentpatří k předním odborníkům v oblasti chirurgieplic a mediastina.V lednu oslavili své životní jubileum:doc. MUDr. Radim Bečvář, CSc.Z Revmatologické kliniky 1. LF. Studium naFakultě všeobecného lékařství UK v Praze ukončilv roce 1981. Kandidátskou dizertační práciobhájil v roce 1989. Docentem pro obor vnitřnínemoci se stal v roce 2001.prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc.Přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF a VFN.V roce1975 ukončil studia na Fakultě všeobecnéholékařství UK v Praze. Kandidátskoudizertační práci obhájil v roce 1981. V roce1988 byl jmenován docentem pro obor psychiatrie.Doktorskou dizertační práci obhájilv roce 1989. Profesorem pro obor psychiatriebyl jmenován v roce 1992. V současné doběse pan profesor věnuje afektivním poruchám- etipatogeneza depresí, biologickým léčebnýmmetodám – rTMS.33

doc. MUDr. Jan Tošovský, CSc.Přednosta II. chirurgické kliniky-kardiovaskulárníchirurgie 1. LF a VFN. Studium na Fakultěvšeobecného lékařství v Praze ukončil promocív roce 1970. Kandidátskou dizertační práci obhájilv roce 1989. Docentem pro obor chirurgiebyl jmenován v roce 1990. Doc. Tošovský jeerudovaný kardiochirurg se speciálním zaměřenímna chirurgii mitrální chlopně, zejménaplastické operace, které zachovávají nativnímitrální chlopeň.prof. MUDr. Miloš Grim, DrSc.Přednosta Anatomického ústavu 1. LF. V roce1963 ukončil studia na Fakultě všeobecnéholékařství UK v Praze. Kandidátem lékařskýchvěd pro obor anatomie, histologie a embryologiese stal v roce 1977. Docentem pro obor normálníanatomie se stal v roce 1988. Doktorem lékařskýchvěd se stal v roce 2001. V roce 2003 byljmenován profesorem pro obor anatomie. Panprofesor je významnou osobností v oblasti vývojovébiologie, kde se zejména věnuje experimentálnía molekulární embryologii. Hlavní oblastíjeho vědeckého zájmu je vývoj neurální lišty.prof. MUDr. Josef Marek, DrSc.Ze III. interní kliniky-kliniky endokrinologiea metabolizmu 1. LF a VFN. V roce 1960 ukončilstudium na Lékařské fakultě UK v Plzni. Kandidátskoudizertační práci obhájil v roce 1975.V roce 1983 byl jmenován docentem pro oborvnitřní lékařství. Doktorem lékařských věd byljmenován v roce 1984. V roce 1990 byl jmenovánprofesorem pro obor vnitřní lékařství. Pocelý život patří prof. Marek k nejvýznamnějšímčeským internistům a endokrinologům s velkýmimezinárodními kontakty. V roce 1997 byl jmenovánRytířem českého lékařského stavu.prof. MUDr. Josefa Bohutová, DrSc.Přednostka Radiodiagnostické kliniky 1. LF a FNNa Bulovce. V roce 1956 ukončila studium naFakultě všeobecného lékařství UK v Praze. Kandidátskoudizertační práci obhájila v roce 1974.Doktorkou lékařských věd se stala v roce 1984.Docentkou pro obor radiologie se stala v roce341988. V roce 1993 byla jmenována profesorkoupro obor radiodiagnostika. Paní profesorkapatří v naší republice k uznávaným přednímpracovníkům radiodiagnostiky. Její doménouje neuroradiologie. Jako jeden ze zakládajícíchčlenů České neuroradiologické společnosti bylaještě do letošního roku její předsedkyní.SMUTEČNÍ OZNÁMENÍUniverzita Karlova v Praze – 1. lékařská fakultas hlubokým zármutkem oznamuje, že ve čtvrtek19. ledna 2006 zemřel ve věku nedožitých 96 letprof. PhDr. JAN KÁBRT, CSc.Profesor Jan Kábrt se narodil 17. července1910 v Trubějově na Náchodsku. Absolvovalnáročný obor klasické filologiea germanistiky na Filozofické fakultě UK v Praze,ve studiích pokračoval ve Štýrském Hradcia promoval v r. 1934. Potom pracoval až do roku1954 jako profesor latiny na gymnáziu, po zrušenítohoto předmětu nastoupil na lékařskou fakultuUK v Praze a velmi aktivně se zasadil o zřízenísamostatné katedry jazyků na této fakultě. Od roku1966 až do osmdesátých let stál v jejím čele. Mělzcela rozhodující podíl na tvorbě a koncepci novéhooboru, vyučovaného na lékařských fakultách– základů řecko-latinské lékařské terminologie.V seznamu jeho publikačních činností vynikánad dlouhou řadou odborných článků a učebniclatinské lékařské terminologie především Lexiconmedicum, který je výsledkem dlouhodobéa náročné filologické práce.Profesor Kábrt byl zakládajícím členem římskéAcademia Latinitati inter omnes gentes fovendae,členem kolegia Istituto di studi Romani a SocietasOvidianis studiis inter omnes gentes fovendis.Kromě jiných ocenění získal vyznamenáníPamátníku národního písemnictví v Praze a cenunakladatelství Avicenum. V profesoru Kábrtoviodešel 19. ledna 2006 nejstarší člen akademickéobce naší fakulty, učitel a pamětník výuky na tétofakultě celé druhé poloviny dvacátého století.

Poslední rozloučení se konalo ve čtvrtek 26.ledna2006 v 11.15 hodin v obřadní síni krematoriav Praze-Motole.Univerzita Karlova v Praze – 1. lékařská fakultase zármutkem oznamuje, že v pátek 13. ledna2006 zemřel po dlouhé nemoci ve věku 92 letprof. MUDr.OTTO ENGELBERTH, DrSc.Profesor Otto Engelberth se narodil 22. 8.1913 v Praze a na lékařské fakultě Karlovyuniverzity promoval v únoru 1939.Pracoval nejprve u profesora Hynka na I. interníklinice, dále na interním oddělení Vinohradskénemocnice u profesora Prusíka a konec válkyprožil u profesora Karla Rašky na bakteriologickémoddělení Státního zdravotního ústavu.Od 1. července 1945 až do roku 1978 pracovalna III. interní klinice, byl tedy jedním z prvníchspolupracovníků profesora Josefa Charvátaa jeho nejdéle žijícím žákem. Později pracovalve Studentském zdravotním ústavu a pak opětna III. interní klinice, kde vedl ambulanci propracovníky Československé akademie věd. Ačhabilitoval již v roce 1961 a doktorem věd se stalv roce 1968, profesorem byl jmenován až v roce1990, kdy měl krátce znovu učitelský úvazek na1. lékařské fakultě.Profesor Engelberth se celý život zabýval endokrinologií,zejména autoimunitou, např. problematikouSheehenova syndromu, Addisonovouchorobou, diabetem insipidem a tyreopatiemi.V roce 1967 mu byla udělena Cena endokrinologickéspolečnosti za výzkum protiláteku Klinefelterova syndromu. Vypracoval také RIAmetody na stanovení inzulínu a somatotropníhohormonu. V profesorovi Engelbertovi odešeljeden z nejstarších učitelů naší fakulty a Všeobecnéfakultní nemocnice, pamětník předválečnéhoa válečného období i celé druhé polovinyminulého století.Poslední rozloučení se konalo v pátek 20. ledna2006 v 10.30 hodin v Ústřední obřadní síniv Praze na Olšanech.SYSTÉM CELOSTÁT-NÍ KOMUNIKACEVE ZDRAVOTNICTVÍ- DÁNSKÁ NÁROD-NÍ ZDRAVOTNÍ SÍŤA DÁNSKÝ ZDRAVOT-NÍ PORTÁLZávažné trendy ovlivňující systém poskytovánízdravotní péče jsou všeobecněznámy: stárnoucí populace, rostoucí cenyléčiv, nárůsty počtu chronických onemocněnía mnoho dalších. Hledání úspor a zefektivňovánívysoce komplikovaného systému národníhozdravotnictví je snad každodenním tématemsdělovacích prostředků. Jednou z mála oblastí,kde se ve volání po zlepšení shodují všichniúčastníci zdravotnického systému, je výměnainformací a komunikace. Při hledání systémuefektivní komunikace mezi primární a sekundárnísférou, pacienty a pojišťovnami je dnes jižmožné čerpat ze zkušeností průkopnických států.Na evropském kontinentu je pravděpodobněnejvíce inspirace možno najít v Dánsku.MedCom nyní zahrnuje:100 % nemocnic100 % lékáren92 % středisek primární péče62 % specialistůSystém obslouží 2,5 mil. přenosů každýměsíc, což představuje 70 % veškeré komunikacev dánském zdravotnictví.Dánské království v rámci EU iniciativy e-healthrealizovalo a úspěšně provozuje fungujícícelonárodní komunikační systém. Byla založenanezisková organizace MedCom, která reprezentujeministerskou úroveň, kraje, poskytovatelezdravotní péče, laboratoře i lékárny. Komuni-35

kační brána, kterou MedCom společně s firmouAcure, dceřinou společností IBM realizovalya provozují od roku 1994 zabezpečuje většinusoučasné komunikace v rámci Dánského zdravotnictví.Přes MedCom si vyměňují odbornéinformace všechny nemocnice a lékárny, stejnějako většina primárních lékařů a specialistů.Klíčovou výhodou systému MedCom je naprostáotevřenost; pro zapojení se do komunikaces ostatními poskytovateli péče není potřeba nahrazovatstávající informační systémy, ale řeší sejen jejich propojení. MedCom tak dnes provazujevíce než 60 typů různých ambulatních, nemocničních,lékárnických, laboratorních a dalšíchsystémů. Pro komunikaci byly využity již dnespoužívané datové standardy, jako třeba HL7. Zabezpečeníinformací a datových přenosů využívánejmodernější dostupné metody. Systém prostěfunguje – a po více než 10 letech zkušeností bylaprokázána řada úspor a přínosů, které nasazenínárodního systému komunikace přineslo.36Uspořený čas a náklady• 50 minut denní úspory času v praxipraktického lékaře• Náklady na telefonování do nemocnicsníženy o 66 %• 2,3 € úspora na každou zprávu =60 milionů € / rokV roce 2004 byl spuštěn provoz systému navazujícíchona MedCom, který zabezpečujezpřístupnění údajů jak lékařům, tak i samotnýmpacientům. Dánský zdravotní portál sundhed.dk umožnuje pacientovi zabezpečené zobrazenísvých dat ze všech nemocnic, kompletní kontaktníúdaje a adresy na všechny poskytovatelepéče v Dánsku, informace o čekacích listinách,elektronické objednávání k primárním lékařůmi specialistům, lékovou historii, záznamy o naúčtovanýchprovedených výkonech stejně jakoobecné informace o zdraví, prevenci a zdravotnímpojištění. Primární lékař si navíc ještě můžezobrazit objednané laboratorní výsledky, dataz nemocnice kde byl pacient hospitalizován,a nebo může zabezpečeně komunikovat s pacientyči jinými poskytovateli péče.SHRNUTÍ IMPLEMEN-TACE NIS STAPROMEDEA VE VFN PRAHANa konci roku 2005 bylo v NIS Medeave Všeobecné fakultní nemocniciregistrováno 1300 klientských stanic.Konzultanti odpracovali ve prospěch uživatelůVFN za loňský rok 4543 hodin v rámci následnépéče o uživatele klinických modulů aplikace (statistikanezahrnuje řešení incidentů způsobenýchchybami v aplikaci).Hlavní milníky implementace NISV předchozích obdobích probíhala na většiněpracovišť VFN implementace nemocničníhoinformačního systému Medea. V průběhu prvnífáze implementace byli uživatelé zaškoleniv rozsahu tzv. základních pracovních scénářů.Druhá fáze implementace probíhala v 1. pololetí2005 a byla zaměřena na doškolení uživatelůNIS Medea na cílový rozsah používaných funkcíNIS ve VFN, který byl stanoven vedením VFNa na dokonfigurování parametrů nemocničníhoinformačního systému. Druhá fáze implementacese týkala následujících klinik a oddělení:I. IK, II. chirurgická klinika, II. IK, III. IK, IV.IK, Dermatovenerologická klinika, Geriatrickáklinika, Gyn-por klinika, KDDL, Nefrologickáklinika, Neurologická klinika, Oční klinika, částOLR, Onkologická klinika, ORL, Psychiatrickáklinika, Urologická klinika.Na základě schválených plánů projektu souběžněpokračovala plošná instalace NIS na další pracoviště.Proběhla rekonstrukce síťové infrastrukturyna III. IK a Mikrobiologickém ústavu.Lokality s datovou sítí dosud zapojenou do dosluhujícíhocentrálního přepínače z roku 1998byly přepojeny do nového datového centra, čímž

se zvýšila přenosová rychlost a bezpečnost. Vedruhém pololetí byl realizován NIS pro KNzP,CPP, Patologický ústav, Ústav imunologie a alergologie.Zároveň se také podařilo dokončit analyticképráce pro Stomatologickou kliniku, ÚDMP,KLR. Schvalovací procedurou byly zakončenyprojektové práce pro stravovací provoz a Interníoddělení na Strahově.Na přelomu roku 2005 a 2006 proběhl na většiněklinik/ústavů/pracovišť používajících NIS Medeanáběh tisku receptů na nové formuláře s využitímčárového kódu. Tento přechod přinese snadnějšízpracování dat v nemocniční lékárně a přehlednějšísledování elektronické preskripce.Péče o stávající uživatelePro zajištění bezproblémového provozu informačníchsystémů a spokojenosti uživatelů,provozuje společnost Stapro 24 hodin denně, 7dní v týdnu služby Help Desk, Hot Line a dohledovécentrum. Dále jsou zajišťovány profylaktickékontroly, vzdálená správa, školení a napracovištích VFN konzultační návštěvy on-sitepracovníky. Všechny požadavky uživatelů jsouprostřednictvím ServiceDesku, který provozujeoddělení informatiky VFN, předávány dle typupožadavku buď pracovníkům společnosti Stapronebo přidělovány pracovníkům oddělení informatikyVFN.Vykazování poskytnuté lékařské péčeStapro v roce 2005 pokračovalo ve zpracováváníposkytnuté zdravotní péče a ve vykazování tétopéče jejím plátcům. Na vývoji produkce VFN sepozitivně projevuje rozšiřující se implementaceNIS Medea. NIS se tak dostává ke klíčovýmuživatelům, kteří péči poskytují a potřebná datazadávají do systému. V současné době je zvyšovánaúčinnost kontrolního systému vůči plátcůmlékařské péče (pojišťovnám). Cílem zavedenítohoto systému je snížení počtu odmítnutýchdokladů pojišťovnami.Ekonomický integrovaný informační systémV prosinci roku 2004 podepsala VFN smlouvuse společností Stapro na dodávku a implementaciintegrovaného informačního systému pro podporuprovozního a ekonomického řízení nemocnice.Partnery při realizaci jsou společnosti WEBCOMa TESCO SW. Realizace probíhala v průběhucelého roku 2005. Je zcela pochopitelné, žepři zavádění systému se vyskytly i problémyodpovídající rozsáhlosti řešené problematiky.Potěšující na tom je, že díky vzájemné spoluprácidodavatele a uživatelů byly problémy úspěšněvyřešeny. Dílo bude dokončeno v 1. čtvrtletíroku 2006.Vývoj vykazované péče v uplynulých letechz NIS MedeaPROJEKT PANENKAV DENNÍMSTACIONÁŘIMUDr. Petra Uhlíková, Psychiatrickáklinika VFN a 1. LF UKCentrum dorostové a vývojové psychiatriepři Psychiatrické klinice v Praze 2vzniklo v roce 1999 a v současné doběmá část výzkumnou a část terapeutickou, kteroutvoří ambulance a denní stacionář, určený pro 15pacientů ve věku 14-23 let. Ambulance zajišťujekonziliární službu především pro dětské pacientyVšeobecné fakultní nemocnice a následnou péčipro pacienty Denního stacionáře pro adolescenty,kam jsou přijímáni převážně pacienti s následujícímidiagnózami: afektivní poruchy, poruchypříjmu potravy, počínající nebo odeznívajícípsychotické poruchy, poruchy chování a hyperkineticképoruchy.37

Stacionář je veden komunitní formou se samosprávoupacientů. Volba terapeutického přístupuje individuální, základem je komplexní psychoterapeutickýprogram, doplněný v indikovanýchpřípadech farmakoterapií. Oddělení ve formědenního stacionáře přináší několik výhod: pacientinejsou vytrženi z domácího prostředí, jemožná užší spolupráce s rodinou i školou, denníkontrola farmakoterapie a okamžité řešení případnýchzměn či nežádoucích účinků léčby.Klienti Denního stacionáře pro adolescentyPsychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK se v roce2005 v rámci arteterapeutické skupiny podílelina projektu PANENKA („Adoptuj panenkua zachráníš dítě“) vytvořením 8 panenek. Tentoprojekt Českého výboru pro UNICEF je zaměřenna podporu očkovacích programů UNICEF,jejichž zásluhou se každoročně podaří v rozvojovýchzemích zachránit před smrtí z důvodudětských smrtelných chorob téměř 3 milionydětí do 5 let věku.38UNICEF sehrává klíčovou roli v projektu GAVI(Global Alliance for Vaccines and Immunization),jehož cílem je očkovat každé dítě protišesti hlavním smrtelným dětským chorobám– spalničkám, záškrtu, černému kašli, tetanu,tuberkulóze a dětské obrně.Poprvé byl projekt Panenka uveden v roce1988 v Cinisello Balsamo v Itálii pod stejnýmnázvem (Pigotta Project) a byl velice úspěšný.Panenka je vyráběna podle střihu a pozhotovení je svým tvůrcem opatřena „rodnýmlistem“, na kterém je uvedeno její jméno, jejífotografie, země, odkud pochází, její výškaa také jméno a adresa jejího tvůrce. Panenkumůže vytvořit každý, kdo chce tímto způsobempřispět k záchraně dětí v rozvojových zemích,stačí kontaktovat Český výbor UNICEF, kterýposkytne návod a rodný list a hotovou panenkupřevezme.Na prodejních místech UNICEF pak lze panenkukoupit - adoptovat za částku 600 Kč,což je suma potřebná k očkování 1 dítěte v rozvojovýchzemích. Rodina nebo jednotlivec,který panenku zakoupí, tak vlastně symbolickyadoptuje dítě, které panenka představuje.„Adoptivní rodiče“, kteří panenku zakoupí prosvé dítě, vnučku, neteř, ale i kamaráda nebokamarádku, pošlou tvůrci panenky pohledniciUNICEF, aby věděl, kde panenka našla svůjdomov. Pohlednici získají při nákupu/adopcipanenky od Českého výboru pro UNICEF jakojejí součást.Akce Panenka v Denním stacionáři byla užitečnánejen pro obdarované, ale i pro našeklienty, kteří si mohli ověřit své vlastní schopnostiúčinně a smysluplně pomáhat druhým.Iniciátorkami této aktivity byly terapeutkyVěra Víchová a Hana Klinková z Pražskévysoké školy psychosociálních studií, kterýmpatří naše poděkování za dlouhodobouspolupráci.Český výbor pro UNICEF, Elišky Peškové17/741, 150 21 Praha 5, Tel./fax 257 320 244,www.unicef.cz

Domnívám se, že nejen kritika, ale i chválaa poděkování si zaslouží zveřejnění.Jiřina KořínkováDĚKOVNÉ DOPISYMUDr, Pavel Horák CSc., MBA, ředitel VFNVážený pane řediteli,již delší čas se léčím na Oční klinice vašínemocnice. Dvakrát jsem podstoupila zákroks lékem Visudine a jen díky této léčbě mámzrak zachovaný. Jsem totiž na jedno okonevidomá a tak je pro mě možnost udržetsi zrak léčbou druhého oka opravdu velmivýznamná.Během léčby a při kontrolních návštěvách sesetkávám s příjemným personálem a zejménas velice lidským a erudovaným přístupem méošetřující lékařky MUDr. Dubské. Její péčea zájem o pacienty je opravdu nevšední.A tak bych tímto dopisem chtěla vyjádřituznání a poděkování nejen MUDr. Dubské,ale i Vám, protože jen výborně vedená klinikamůže zaměstnávat tak vynikající lékaře.40Ředitel VFN, MUDr. Pavel Horák, CSc, MBAVážený pane řediteli,od měsíce dubna mě na vaší I. chirurgické klinicepřipravovala prof. MUDr. Marie Pešková, DrSc.na operaci. Tato příprava byla zaměřena hlavněna snížení nadváhy. Její důsledností se podařilosnížit mojí hmotnost o více jak dvacet kilogramů.Proto jsem mohl být 12. 10. na uvedené kliniceoperován a následně na 3. oddělení, vedenémpřednostou doc. MUDr. Janem Švábem CSc.,hospitalizován.Dovolte, abych se s Vámi podělil o dojmy a pocityz pobytu na této klinice. Před i po výkonu operacea při pobytu na lůžkovém oddělení jsem velmi obdivovalvysokou profesionalitu lékařského týmu,včetně zdravotního personálu, jejich ochotu a příjemnéjednání. Musím poznamenat, že bylo dobřepostaráno o každého pacienta, bez výjimky.Velice si vážím všech pracovníků na I. chirurgickéklinice, s jakou slušností a úsměvem řešínevhodná jednání některých pacientů, kteří sisami „ordinují“ léčbu, případně i dietu.Vážený pane řediteli, tímto Vás žádám o vysloveníupřímného díku paní profesorce Peškovéza to, co se mnou dokázala. A také lékařůma sestřičkám zmíněného oddělení kliniky.I Vám děkuji a všem vašim pracovníkům přejihodně spokojených pacientů.V úctě Jaroslav DvořákI. chirurgická klinika VFN a 1. LF UK, kolektivlékařů a sester JIP 1, III. interní klinika VFN,kolektiv oddělení D1Dobrý den,chtěla bych touto cestou poděkovat sestrám a lékařůmoddělení D1, III. interní kliniky za příkladnoupéči o moji maminku paní Balínovou. Po lehčíCMP a ve věku 94 let dokázali téměř nemožné.Děkuji. Blanka Vonásková