nějaká mládež vůbec bude. A pokud do tédoby nevymřeli, tak jistě vymřou později.Krásná,tedy zajímaváNa plkandu(po)zaka: Je krása (a ta ženská především) skuteč-(po)ně natolik důležitá a mocná, aby prosáklai do té části kultury, která si ještě donedávnaudržovala jakýs takýs odstup od mlýnskýchkamenů spotřebního průmyslu?Všechny podobné „projekty“ povyšují obraza vizuální vjem na první příčku způsobůvnímání světa, a oslabují tak lidskouschopnost přiřazovat znakům (např. slovůmv případě poezie, hudebním tónůmv případě hudby nebo zvoleným barváma perspektivě v případě malířského umění)jejich význam. Stane se tedy znakovost v 21.století ohroženým druhem? Stačí ji zapsatdo červené knihy, hned vedle pandy velké?Měl Baudrillard s těmi svými simulákrypřece jenom pravdu? A nebude lepší protitakovému trendu aktivně bojovat? Lidi, nečumte– poslouchejte, mluvte a ptejte se!starostou(po)(po)Politici jsou ti, na které delegujeme své pravomocike správě občanského státu. Jsouto ti „nedotknutelní“ (a to v nejširším slovasmyslu – třeba taková poslanecká imunitastarosto! Jen by mě zajímalo, jak dlouhotyhle dýchánky vydržíte. Resp. jak dlouhoto vydrží vaše nervy. Už totiž vidím ty frontyvěčně nespokojených a věčně upovídanýchdůchodců, kteří si za možnost popovídatsi a pěkně od plic postěžovat tu frontuvystojí. Třeba i dvakrát. Před zpoplatněnímzdravotní péče chodili na plkanduk doktorům; teď můžou rovnou na radnici.A třeba se poplatků dočkáme i u starosty –jako nové zpoplatněné služby občanům.Když civilizaceonemocní nákupy„Chorobné nakupování je skrytou hrozbounaší civilizace.“ – Tolik mezititulek víkendovépřílohy jednoho českého deníku. Nemoc,která nejčastěji postihuje úspěšnéa nezávislé ženy, není chorobou posledníchněkolika let, jak by se mohlo zdát, ale spíšdesetiletí. Poprvé její příznaky u svých pacientůobjevil německý psychiatr Emil Kraepelin,a to už v roce 1915, a pojmenoval jiřeckým názvem oniomanie. Je to závislostMáte rádi umění? A krásné ženy k tomu?Pak byste si v obrazové galerii německéhoportálu časopisu Welt (welt.de) přišli naa její naprosto neprůstřelná nedotknutelnost),kteří mají do fyzického kontaktus lidem daleko, a přesto jsou s nimi spjati.jako každá jiná a jako taková má podobnépříznaky (bušení srdce, jakmile se „oběť“zaklesne do nákupního vozíku, vzrušenísvé. Série fotografií opatřených titulkem Právě onou důvěrou a delegovanými pravomocemi.rajtující po celé nervové soustavěKrásní lidé hrají krásnou hudbu představujekrásné hudebnice německé filharmonie– houslistky především. Snad kvůli jejichhouslím (popř. violám), které v jejich bělostnýchA co dělat, když osobního kon-taktu je čím dál tím míň, zatímco touhaudržet se v politickém křesle naopak roste?Přece být lidem blíž! Buď za nimi přijít,a nádherně osvobozující pocit bytí mimo realitu– to hlavně představou, že je touto nemocípostižený jedinec bohatší, schopnějšía svobodnější). V příloze se píše nejenompažích (nahých nebo zahalených resp. přijet, nejlépe v pomalovaném o známých a slavných, kteří chorobnémudo překrásných rób) daleko víc než hudebnínástroj vypadají jako nástroj podvědomýcha polepeném buse. Nebo je nechat přijít zasebou – jako to udělal Mohammed s tou ho-nakupování propadli (za všechny např. AndyWarhol, Jacqueline Kennedyová, Jenni-snů a přání s výrazným odkazem na rou –aještě je za to náležitě odměnit. TřeferLopezová nebo Lady Di), ale takéFreudovy koncepty falické symboliky. ba šálkem dobrého čaje. Nejlépe o páté. o hořkém konci sedmasedmdesátileté Britky,A aranžovaná krása hudebního nástrojeumocněná krásou ženského těla (nebo jetomu naopak?) zachycená objektivem šikovnéhofotografa ani nemohla dopadnoutjinak, než jak dopadla: Prostě skvostně.Pod čarou: Tudyma se vydal jeden nejmenovanýstarosta jednoho nejmenovaného jihočeskéhoměstečka: Bude si k sobě do radničníhokanclu zvát spoluobčany na „tea atfive“, kde se mu budou moct svěřit se svýmijejíž mrtvolu vyčenichali policejní psipod hromadami kufrů v její vlastní ložnici,když se na ni kufry jednoho dne zřítily.Pod čarou: Na článku mě zaujaly dvěstránky věci, a sice ta jazyková a ta pod-Pod čarou: Na mozek se jenom dere otáz-trably. Klobouk dolů, pane ouřadující statová. Z hlediska jazykového se podleautorkyčlánku namísto řeckého oniomanieujal anglicismus, resp. amerikanismusshopaholismus. Což se mi vzhledemk úsměvnosti tohoto výrazu nezdá příliššťastným řešením. Z hlediska podstatovéhoje pak daleko tristnější, že se tato novácivilizační choroba (vedle cukrovkya obezity, které už v médiích zdomácněly(po)natolik, že alarmující čísla už nikoho nevzrušují)vůbec objevila. Provedeme-li(po)krátký, rychlý, zato ale přesný a hlubokýřez nemocnou tkání, zjistíme, že pod tímvším se krčí osamělost lidské bytosti, nejistota,ztráta i toho nejposlednějšího pidikousíčkupevné půdy pod nohama, životnívize „dnes-teď-tady“ a neochota táhnoutsvoji káru dál, než sahá pohodlná asfaltkalemovaná žlutými emky s epesní červenouv pozadí a jiných šidítek 21. století.30 • 1 • <strong>2009</strong> • www.dobra<strong>adresa</strong>.cz
Kalendářní mediálaneb Co se děje v…16.–22. 3. Týden mozku21. 3. Mezinárodní den zdravého spánku23. 3. Světový meteorologický denPoetické okénko…… v březnových sychravých ránech a odpolední pootvírámna špehýrku, sotva vykouknout můžeš. To aby ses příliš nenakazilŽivotem, v prameni touhy se neutopil, ve vlastníchpředstavách nestal se vězněm, otrokem a loutkou bezmocnou,nemocnou, v bezvědomí a bez svědomí. Črtáš si dobloku zimu právě rozpuštěnou a z kaluží sesbírat mohl bysobrazy kolemjdoucích, jen tak pohozené, odrazy skel, čekánía poztrácených nadějí. A pokud ses přece jenom nakazil,tak to neuděláš.ZelenokalSlzy už spalHlubiny věrných tůnípod ohořelým sklemzaplavil ZELENOKALJen pramen průzračnýjak touha po životě s Teboutryská z pod žabince zlých snůo tom jak v nicotěstrachem zakalenéuvězněn zůstanua pulsuje mi v žilách místo krvejež nakažena bezmocívpíjí se do dlažby svědomíJe teskně sladkéodčerpat bolest do bezvědomíSlzy už spalHlubiny věrných tůnípod ohořelým sklemzaplavil ZELENOKAL(PATA, Zdeněk, M. Světlonošce. Barevná zákoutí naspirále zrození a smrti. 2007. Praha: Balt-East.)Vysloveně žertovně (3)NTakže dneska jedem na ostro.Světla, klapka, pudr ještě pomalu propadávápóry...Vladimír Just téměř okamžitě, jakmile se rozsvítiločervené světlo, vystartoval jako správný sprintér, nezamrzlna startu, a stává se tak bez protestů moderátorempořadu o legraci.Just: Tak přátelé, jistě jsme dostatečně natěšení nadnešní večer, a ještě než se dostaneme k nějakému veselémupovídání, tak si uděláme takovou průbu, takovékolečko, co koho z nás nejvíc tento týden zaujalo. Nemusíto být ani nijak zvlášť legrační, protože legrace sidneska užijeme až až. Tak co máš ty, Honzo?! Otáčí sena Jana Lukeše, jenže ten není zvyklý na takové rychlosti,a než se vzpamatuje, tak z druhé strany ihned zaútočíJustův stabilní spolujezdec Jan Rejžek, bývalýsporťák. Možná si připadal trošku mimo hru, nicménězačíná pěkně z ostra: Já nic moc nemám (a už mu očkašibalsky rejdí). Jen připomínám, že mi na konci rokuvyšla sbírka Nic moc.To se tedy povedlo, a všichni už vědí, že dneska tobude náramná mela. Dneska to bude jiskřit. Dneska zasezvítězí poctivá česká junda. I druhý Jan se už vzpamatovalz toho, že byl předběhnut, a tvář mu zkrásníwerichovské vějířky vrásek u obou očí.Dobře jsme byli vybráni, medituje ve svém druhém,vnitřním plánu Vláďa Just, a hrdě si prohlíží své spolubojovníky.Jen Karel Čáslavský nedá na sobě nic znát, inu, je toprofesionál, a aniž by ho Vláďa vyzval, přichází se svouhrstí do mlýna: Karel Klostermann důvěrně poznal životŠumavanů. Mládí prožil v Žichovicích v okolí Otavy,v Nalžovských horách, Kašperských Horách (tam byl jehootec několik let starostou), v Rejštejně (jeho bratr Jakubzde působil jako farář) a tak dále. Jeho tvorba sledovalapředevším život šumavských sklářů, dřevařů,vorařů, hajných i pytláků a prostých obyvatel žijícíchv krásné šumavské přírodě...Just začíná poposedávat, očima ukazuje na někohomimo kameru, i oba Janové se ošívají, Lukešovi dokoncezmizely ty werichovské vějířky.Ale Karel Čáslavský nevzrušeně pokračuje dál: Takžese stal největším šumavským romanopiscem. Jakoprvní si z archivu pustíme vzácný...Těšte se na příští týden. Coming soon...Kateřina KomorádováJan Lustigwww.dobra<strong>adresa</strong>.cz • <strong>2009</strong> • 1 • 31