4 / 2007 (PDF, 2 MB) - Braunoviny - B. Braun Medical sro

C E S T YRince, západním Floresu a několika malých ostrůvcích v okolí. Dorůstáaž tří metrů (jako tahle naše potvora) a živí se vším. Občas i lidmi, kterénapadá ve volné přírodě. Náš „miláček“ ale vypadá celkem krotce (a líně)a jediný důvod, proč sem přišel, nejspíš je, že mu před našimi zraky dajínapapkat. Varan se líně prochází sem tam, občas se zastaví, vztyčí napřední nohy a zůstane nehybně v pozoru. Průvodci mu dávají pár kouskůmasa, na které se vrhá s lačností šelmy. Ti Portugalci z něj teda muselibýt vystrašení. Proto taky odsud hned po objevení ostrovů utekli s tím,že na nich žijí draci.Po stezce se vydáváme na pětikilometrový okruh po ostrově. Hned zabaráčky se před námi utíká schovat další varan. Je menší než ten první,asi je to jenom „děcko“. Stezka vede suchou buší (i když vzduch je pěkněvlhký) malým údolím mírně do kopce. Po deseti minutách chůze narážímena dalšího varana, který před námi ale vyplašeně utíká!Vycházíme z křovin a dostáváme se na žhavou savanu. Všude kolemvysoká tráva, skály, kameny a palmy. Trochu jako Ostrov pokladů. Občasse objevuje kaktus, důkaz toho, že suché období je opravdu suché. Teďje ale zrovna vlhko a všichni se ženou dopředu jako šílení. Jen Siegfried(natáčí) a já (fotím) jsme pozadu. Chceme si alespoň trochu užít tohotak odlišného prostředí.Všichni se zastavujeme až v malé roklině s potokem na dně. V jehoproudu se chladí velký buvol. V téhle denní době jsou všechna zvířatazalezlá a čekají na večer, kdy ustoupí vedro. I buvol je zalezlý ve stíněnéroklině a nechce se mu ven.Od rokliny stoupáme stále výš až k místu, odkud se nám otevírá krásnývýhled do vnitrozemí ostrova a i k moři. Z vyhlídky se pomalu začínámevracet zpět na základnu strážců. Cestou míjíme doslova pole kaktusů,z nichž některé mají červené pichlavé plody. Země je rozpraskaná, a topřestože je vlhko. V období sucha to tady všechno musí být uschlé natroud. Kde je ta tropická vlhkost Bali, mokrého po celý rok?Je vedro k zalknutí. Na základně si dáváme trochu oddych a pak sevracíme k lodi. Přímo vedle přístavního mola si ve stínu hoví další varana nenechává se námi vyrušovat. U mola kotví další dvě loďky. Jsou domorodéa slouží jako domovy - vychovávají v nich i děti.Asi v jednu hodinu vyplouváme a po půl hodině plavby spouštíme kotvupadesát metrů od pláže, kterou jsme míjeli cestou na ostrov. Skoro všichniskáčeme do vody a potápíme se. Zakotvili jsme přesně nad korálovýmútesem. Je legrační podívat se na hladinu a vidět plavat několik lidícelých potopených, jen se šnorchlem trčícím ven. Jako by všichni v tévodě něco hledali.Pod vodou je totiž neuvěřitelně živo. Barevné korály se vlní s proudy vody,které pod hladinou víří, a kolem nás plují modré, zelené a taky pruhovanéoranžovobílé rybičky. Na dně jsou kromě korálů i obrovské vodní rostliny.Paráda! Škoda že máme tak málo času. Taky by se hodila podvodní kameranebo foťák, život pod hladinou je něco úplně jiného než venku.Po potápění si dáváme oběd. V Gardeně nám každému připravili nasigoreng, tak si můžeme pochutnat přímo v lodi pohupující se na mořimezi ostrovy. Je to pohoda.Varan komodský dosahuje délky až 3 metry