4 / 2007 (PDF, 2 MB) - Braunoviny - B. Braun Medical sro

C E S T YNechci dopadnout jak v Poto Tano na Sumbawě, kde jsem čekal třihodiny, tak nasedám do busu do Rutengu, který zase jede kolem (pokolikáté už?). Je plný asi ze tří čtvrtin, ale k mému překvapení se nakonci města už neobracíme zpátky ukořistit další cestující, ale vyjíždímez Labuhan Bajo a zahýbáme na Ruteng.Po pár dalších zastávkách je bus plný, takže moje překvapení vyvolalaneznalost fungování „systému“. Spolu s lidmi namačkanými v buse mezipytli s rýží je na palubě i několik slepic a na střeše si skvělého rozhleduužívá jeden vepřík. Každý z nových cestujících si s sebou totiž přitáhlalespoň dva pytle a nějaké přelepené krabice, takže snadno trumfli můjobrovský batoh.Silnice na Floresu jsou ještě klikatější a ještě děrovatější než na Sumbawě.Není divu, že autobus vypadá a sténá, jako by se každou chvíli mělodebrat do věčných autobusových lovišť (parkovišť). Snad to ale ještětěch pár hodin vydrží.Vesničky podél cesty jsou většinou postavené celé na kůlech, už je aleopravdu poznat, že Flores je chudý. Všude bordel a většinou dřevěnédomečky jsou napůl rozpadlé. Flores je z velké části křesťanský, takžepřevládají kostely. Muslimové se soustřeďují hlavně na pobřeží. Třebaprávě v Labuhan Bajo, kde na hlavní ulici stála mešita. Kostely jsouvšechny nové, ale žádná architektonická superdíla. Svému účelu slouží,což je nejdůležitější.Kaktusy - další příznak suššího australského klimatu východně od Wallaceho linieNěkteré vesničky jsou plné domků postavených z bambusu a kupodivuse na políčka zase vrátila rýže a na některých místech znovu projíždímetropickou džunglí a kokosovými palmami.S bárkami na otevřené moře - plavba mezi indonéskými ostrovy občas není pro bojácné duše