zabovresky-zpravodaj-07-19

Z NAŠICH ŠKOL
ZÁKLADNÍ ŠKOLA JANA BABÁKA 1
… TAKÉ NA WWW.ZSBABAK.CZ
SETKÁNÍ S VÝTVARNÍKEM
PAVLEM ČECHEM
Je téměř neuvěřitelné, že uplynuly dva
roky od naší návštěvy výstavy „Tajemné
příběhy Pavla Čecha“. Tehdy jsme šli zasněženou
cestou na Špilberk a nechali
se ve výstavních prostorách společně
vtáhnout do světel, pohádkových stínů
a záhad. Padat do obrazů, vznášet se
noční oblohou, procházet se zahradou.
Na něco tak úžasného se nezapomíná
a vzpomínka byla tak čerstvá, jako by
to bylo pár měsíců.
Čas však běží jako voda a my se za tu
dobu posunuli nejen v době, ale i v daltonské
výuce k projektu „Dělání všechny
smutky zahání“, o kterém už v tomto
časopise byla zmínka.
Proč Pavel Čech a projekt 5. A? Inu, v měsíci
dubnu jsme měli povolání „malíř,
ilustrátor“ a protože každý měsíc si zveme
člověka, který určené povolání vykonává,
pozvali jsme Pana Malíře, který s obrovskou
pokorou, přímo úměrnou svému
nadání, skutečně přišel.
Návštěva si zasloužila natáhnout červený
koberec od Purkyňových kolejí až ke
škole, krojovanou dechovou kapelu, chleba,
sůl a státní hymnu. Avšak v koloběhu
školy, výuky, nepřetržitého zvonění a výuky,
která se prostě zastavit nedá, se nic
takového neudálo. Tak jsme jen v němém
úžasu zírali, jak Pan Malíř nakreslil jedním
tahem na tabuli indiána, se zatajeným
dechem poslouchali, jak začínal svoji pracovní
a uměleckou kariéru, o obyčejných
věcech, lidskosti a štěstí.
A možná, že kdyby školu lemoval koberec,
halasila hudba a byl kolem rámus,
možná by se nám vyhnul. A vlastně toho
příliš ani neřekl, on prostě tiše zářil a byl.
Myslím, že to byl nejvýmluvnější příklad
všeho, na čem v životě skutečně záleží.
Pan Čech mluvil o pokoře, vděčnosti
a přátelství. Mluvil velmi tiše. Přesto jsem
si jistá, že stejně jako jeho obrazy, také
jeho osobnost zůstane v nás otištěna
natrvalo. A bude stálou inspirací, i když
se nikdo z nás malířem nestane. Odvážně
si myslím, že by se mnou souhlasil,
že o to vlastně ani moc nejde. Možná
je jen důležité snažit se, aby zář slunce
a odraz hor, které na cestě životem mineme,
zůstaly v našich očích. On je tam měl
a nešly přehlédnout, i kdybychom se o to
snažili sebevíc. Pane Čechu, děkujeme!
Ludmila Hénková, třídní učitelka 5. A
FINANČNÍ GRAMOTNOST V ZÁKLADNÍ
ŠKOLE BRNO, JANA BABÁKA 1
Naše třída 4. A byla zapojena do projektu
České spořitelny, který nese název Abeceda
peněz. Program nás měl seznámit
s finanční gramotností a uvést nás do světa
financí. Umožnil nám vést svou vlastní
firmu a zkoušet vykonávat různé funkce,
které firma musí mít. Také nás s penězi
učili hospodařit. Dokonce nám ukázali
i milion korun v různých bankovkách.
Paní na přepážce měla i stroj na přepočítávání
peněz a kontrolu jejich platnosti.
Nejdřív tam paní vložila 100 000 Kč,
peníze projely strojem rychlostí blesku
a vzápětí stroj nahlásil, že je to doopravdy
100 000 Kč a že jsou pravé. Poté to stejné
paní udělala s kouskem papíru a stroj
zahlásil, že tyto peníze jsou falešné. Také
nás naučili udělat rozpočet. Dne 4. června
se konal jarmark, na kterém jsme prodávali
naše ruční výrobky a rodiče nám
pomohli napéct občerstvení, které se též
prodávalo. Náš cíl byl vydělat si peníze
a jít na nějaký pěkný film, ale jelikož jsme
si vydělali o hodně více, než jsme čekali,
tak teď uvažujeme, co s penězi uděláme
nadále. Tento projekt nás všechny naučil
pohybovat se ve světě financí a každý
z nás má minimálně představu – jak to
s penězi funguje.
Jménem třídy 4. A Tobiáš Pulkrábek
ZÁKLADNÍ ŠKOLA SIROTKOVA 36
… TAKÉ NA WWW.ZSSIROTKOVA.CZ
SHLEDÁNÍ S ČT 1
Bylo krásné ráno a se třídou jsme čekali
na nástupišti na vlak, který nás měl zavézt
na školu v přírodě. Najednou se vynořila
zpoza rohu Česká televize s kamerou.
Celá třída začala radostně křičet. Všichni
byli nadšení. Chvíli jsme byli natáčeni
zepředu, zezadu a potom ze všech stran.
Natočili i malou plyšovou opici připnutou
na jednom z kufrů.
Přijel vlak a my s rychlostí blesku dávali
kufry do vlaku a hledali místo na sezení.
Česká televize se zase z ničeho nic vynořila
zpoza dveří. Udělali pár rozhovorů
nebo vzdálených pohledů na nás. Byli
jsme šťastni jako tříleté dítě, co dostalo
lízátko. Po třiceti minutách cesty jsme se
celá třída rozloučili s televizí a nasedli do
jiného vlaku.
Hodina uběhla jako mávnutím proutku
a my přestupovali, ale tentokrát ne do
vlaku. Do autobusu. Přijeli jsme na místo
a přivítali se opět s ČT 1. Dostali jsme volno,
abychom mohli být na velkém hřišti,
co bylo u penzionu Borovinka. Natočili
kousek našich radovánek a šli jsme hrát
hru. Natočili i dva rozhovory o tom,
co bychom dělali, kdyby nám zabavili
mobily. Poté jsme se pořádně rozloučili
a ČT 1 tentokrát definitivně odjela.
Za třídu VI. B Míša Smutná
DEN LINKY 155
15. května se žáci tříd 2. C, 3. B a 4. B
účastnili u sochy Jošta Dne linky 155, kde
kromě osvěty probíhal i pokus o rekord
v „nejdelší nepřetržité resuscitaci prováděné
dětmi“. Při příchodu se nás ujali
členové ZZS JMK, kteří nám nejprve
na cvičné figuríně ukázali, jak taková
resuscitace probíhá, děti si ji vyzkoušely
a následně se postupně zapojily do probíhající
nepřetržité resuscitace. Každý
prováděl masáž srdce tak dlouho, jak
vydržel, a rekordmanem z našich dětí
se stal Adam Šťastný ze 3. B, který vydržel
mačkat hrudník celých 17 minut!
Akci bedlivě sledovala členka z agentury
Dobrý den, která eviduje rekordy.
Děti se dále dozvěděly informace o aplikaci
pro mobilní telefony „Záchranka“,
která navádí, jak reagovat, když ve třídě
najdou spolužáka v bezvědomí, a podívaly
se i do sanitky, o které jim povyprávěl
zkušený pan záchranář.
Zábavu jim přinesly stánky s balónky
a hrami. Na závěr někteří poskytli rozhovor
reportérce z brněnské televize BTV.
I přes velmi chladné počasí se dětem
akce líbila a ještě větší radost propukla,
když jsme odpoledne zjistili, že pokus
o rekord vyšel a akce bude zapsána do
České knihy rekordů. Děti nepřetržitě
stlačovaly hrudník od 10 do 16 hodin
a k rekordu pomohlo podle serveru ZZS
JMK 198 dětí. Jsme rádi, že i my jsme součástí
tohoto rekordu a děkujeme mluvčí
ZZS JMK paní Michaele Bothové, že nás
na akci pozvala.
Petra Smolíková
10 I ŽABOVŘESKÝ ZPRAVODAJ ČERVENEC 2019