Vojenské lesy 2/2017

More documents

Recommendations

Info

od spoločných koreňov Několik případů osobního příspěvku ke spolupráci (dokončenie) Vážené čtenářky, vážení čtenáři, možná jsem měl už v některé z úvodních kapitol důrazně uvést, že obsah všech kapitol (mimo kapitol o historii) jak již uvedených, tak teprve připravovaných do tisku, byl zpracován jen na základě prožitků, když jsem pracoval na územích současných VLM. Jediným případem, kdy jsem byl „za zábavou“ byl lov jelena na Sklenném. Ostatní uváděné skutečnosti a zážitky byly získány během výkonu povolání na zájmových územích, zejména proto, že bylo tehdy zvykem jezdit na služební cesty na dva týdny. A v žádném případě víkendy, které jsme byli mimo domov, nebyly pro nás odpočinkové. Na jednu stranu jsme jezdili na služební cesty s předem danými časovými harmonogramy úkolů, na druhou stranu jsme se snažili získat velké množství podkladů za dobu příslušné služební cesty, které jsme potom zpracovávali doma, a maximálně dlouhou dobu byli s rodinou. Ladislav Tomeš O mé postavení na územích VLM, nebo dokonce o pověsti, která moje působení předcházela svědčí i následující skutečnost. Jeden z vysokých funkcionářů bývalého GŘ Sigma Olomouc, jinak náruživý myslivec, mi až hodně dlouho po mých začátcích říkal: „ Ty Láďo, tak se mne jeden lesní správce jen tak mezi řečí ptal, že má přijet na kontrolu nějaký inženýr Tomeš, a co je to zač a jak s ním jednat“. Dotyčný pán byl osobní přítel mého nadřízeného Ing. Doležela, mne znal také hodně dlouho. A tak s vážnou tváří řekl správcovi, že odborně jsem na výši, ostrý jsem jak žiletka a jediné na co si dávat pozor, nedělat ze mne hlupáka při služebních jednáních. A po delší době tento vedoucí lesní správy to řekl i mě, a měli jsme se čemu smát. Jedna z dalších, dnes již úsměvných historek, byla skutečnost, kdy si jeden ze stávajících vedoucích lesních správ na podniku Kežmarok, si byl stěžovat řediteli Horváthovi, že při těch interních prověrkách lesních správ, v jeho případě postupuji neobjektivně a nepřipouštím vzájemnou komunikaci. Reakci ředitele lze shrnout do následujícího, pro něho je informace ode mne zcela objektivní a více o tom nebude s nikým diskutovat. Velice významným oceněním mého chování a vážnosti mé osoby byla skutečnost, kdy mne požádal ředitel VLM Pliešovce, ať v době přípravy prověrek lesního hospodářství zajistím odstřel jednoho kusu divočáka pro návštěvu generálů z Východního vojenského okruhu Trenčín. Nechtěl prý dát příležitost svým podřízeným, aby mohli lovit pod hlavičkou zajištění masa pro návštěvu generálů. Jako vždy jsem, do jisté míry povinnost, splnil. Tolik k námětu, pro který jsem vlastně začal svůj příspěvek do časopisu začal psát, popsat, co všechno jsem já osobně a moji kolegové zpracovával pro podniky dislokované na Slovensku. K odborným věcem jsem si dovolil připojit pár osobních vzpomínek, které se sice zdánlivě nevztahují k pracovnímu nasazení, jsou však nedílnou součástí vzájemných vztahů zaměstnanců VLS. • 14 vojenské lesy 2/2017
od spoločných koreňov Některé další vybrané skutečnosti spojené s působením u podniků VLM, resp. VLS Další pokračování mých vzpomínek na působení u stávajících podniků VLM, respekt. dříve VLS v celé federativní republice, je skutečně jen výběr náhodných událostí a vzpomínek mého téměř 40 - letého působení u firmy. Důsledně se při tom vyhýbám nostalgickému pohledu starších lidí, nebo pohledu, kdy s odstupem času vše vypadá tak, že „každý hřbitov z dálky je kvetoucí zahrada“. Nechci ani následovat cesty některých mých starších kolegů, kteří zejména po politické změně v roce 1989, začali vydávat knižně zážitky z lovů a činností u VLS. Plně si uvědomuji a respektuji skutečnost, že jsem byl jen nepatrná součástka dobře fungujícího „stroje“ VLS. Ladislav Tomeš Chci a snažím se ve svém neumělém výtvoru přiblížit kamarádům i novým zaměstnancům alespoň malou část popisu vztahů a zážitků u VLS, které jsme prožili a které v nás ve velké většině vzbuzují příjemné vzpomínky, ale i hrdost nad tehdy dosaženými výsledky. Jde vesměs o zážitky, které jsme prožívali v rámci služebních jednání i v rámci kamarádství mezi jednotlivými zaměstnanci. V žádném případě tento článek není jen o bezproblémové vzájemné spolupráci, ale i o řešení řady problémů a nedostatků v práci obou stran. Vždy, a to zdůrazňuji, vždy jsme se rozcházeli po vyřešení problémů jako přátelé a kolegové a nic nám nebránilo vždy a znovu řešit úspěšně provozní problémy jako kolegové a přátelé. Žádám vážené čtenářky a čtenáře, aby celou tuto kapitolu nebrali jako nějakou „síň slávy zaměstnanců VLS“, ale aby ji brali jako zcela náhodný výběr vzpomínek a aktérů těchto vzpomínek, jak mě vyskakovaly na mysl při jejich zpracovávání do psané podoby. A znovu připomínám, nechci glorifikovat vybrané zaměstnance jednotlivých VLM. Vážení čtenáři a čtenářky dovolí, abych následující část článku dělit regionálně podle sídel jednotlivých divizí. Osobně se domnívám, že je nanejvýš slušné a žádoucí, zmínit jednotlivé ředitele odštěpných závodů, z nichž některé jsem znal pouze z doslechu a ředitele, se kterými jsem se setkal při svých služebních cestách na jednotlivých divizích. Je to nejenom slušné, ale je třeba si uvědomit, že tito pánové se zasloužili o slávu a věhlas Vojenských lesů a statků. Že se zasloužili o to, že dnes jsou VLM tam, kde jsou, že se v době své služby k nám chovali tak, že i dnes se musím poklonit jejich vztahu ke všem zaměstnancům, ale i ke mně. Ze svého pohledu jim děkuji nejenom za spolupráci, ale i za umožnění výkonu práva myslivosti nikoliv jako loveckého hosta, ale jako jednoho z personálu. Především to byl plk. Ing. Chyba, který začínal jako ředitel v Kežmaroku, posléze dosloužil do důchodu jako ředitel VLS Lipník nad Bečvou, kde jsem s ním přišel do styku i já. V podstatě jsem nepřišel do vojenské lesy 2/2017 styku s jeho nástupcem v Kežmaroku, pplk. Ing. Peťkem, kterého střídal pplk. Ing. Bizoň a posledním ředitelem, se kterým jsem spolupracoval v Kežmaroku byl pplk. Ing. Horváth. V Pliešovcích jsem znal převážně z doslechu o plk. Naništovi, se kterým jsem se setkal až jako s expertem MO ČSSR. Osobně jsem začínal spolupracovat až s ředitelem pplk. Ing. Švecem, kterého střídal pplk. Ing. Uljanko a tuším byl jmenován po něm kpt. Brodňanský. Na Malackách jsem pouze slyšel o řediteli pplk. Ing. Papayovi, celou dobu mého působení jsem spolupracoval s pplk. Ing. Molnárem. A na Kamenici nad Cirochou jsem přišel do služebního styku pouze s ředitelem Ing. Ficem a jeho synem jen v době, kdy byl v pozici asistenta ředitele v Kežmaroku a v Pliešovcích. Velmi zajímavé je i to, že ne všichni ředitelé divizí VLS, respekt. VLM, byli svým vzděláním lesní inženýři. Ing. Jozef Ulianko VLM Pliešovce Myslím jsem už někde ve svých příspěvcích vzpomínal na to, že moje vůbec první služební cesta po mém nástupu k firmě v roce 1970, vedla na VLM Pliešovce. A jak se traduje všeobecně, první událost v různých částech běžného života člověku uvízne v paměti a dlouho je tam uložena. Měl jsem štěstí v tom, že jsem měl „již prošlapanou cestu“ od svých kolegů. Pana Jabůrka, který dlouhodobě zpracovával projekty asanací a rekultivací pozemků (v dalším pouze ARO) především na pozemcích využívaných armádou, méně na pozemcích obhospodařovaných VLM. Druhým pracovníkem, který dlouhodobě působil na VLM Pliešovce, byl Ing. Hlobil realizující práce týkající se půdní držby (zpracovával především mapy pozemkové držby, zpracovával projekty změny hranic jednotlivých pozemků). Velmi významně se potom na této problematice podílel v době, kdy VLM přebíraly k hospodaření pozemky obou Tisovníků a Starej Huty. Já osobně jsem se ve svých začátcích pohyboval v oblasti posuzování současného stavu a návrhů struktury zemědělské výroby na pozemcích VLM. Samozřejmě jsem byl k dispozici i oběma kolegům, v případě potřeby navýšení objemu jejich práce. Až postupem doby, po roce 1973, kdy nastoupil k firmě Ing. Kouřil, jsme se začali věnovat moderním výpočetním metodám, umožňujícím stanovit optimální strukturu výroby a strojového parku, z důvodu dosažení maximálního ekonomického efektu výroby. Hluboko ve mně zůstal jeden z prvních zážitků, souvisejících s pobytem na Pliešovcích. A to, když jsem šel na veřejnosti, byl jsem zdraven jak dětmi, tak i dospělými. Nejdříve mne to zaskočilo, ale rychle jsem se naučil odpovídat na pozdrav všem, kdo pozdravili mne. Do teď jsem přesvědčen, že to bylo běžné chování lidí, kteří tímto projevovali slušnost a úctu ke každému, koho potkali. A navíc tímto způsobem vyjadřovali postoj k VLM a jeho zaměstnancům. Zcela odpovědně mohu tvrdit, že dodnes na to vzpomínám, na tyto zážitky a zkušenosti s velkým respektem ke všem, které jsem tehdy potkával. Vzpomínám na první ubytování na stavební správě v Pliešovcích, co byla v jedné polovině dvojdomku, kdy v druhé polovině byl byt vedoucího lesní správy Pliešovce. Vzpomínám na ubytování na PS Vidov Vrch, když jsme zpracovávali zemědělskou problematiku všech tří tehdejších zemědělských správ (PS Vidov Vrch, PS Riečky a PS Lažtoy – Podjavorie). Dokonce si vzpomínám na ubytování na chatě na Podjavorí, kde jsme absolvovali ubytování a užívali si výhod její postupné modernizace. Co se týká mého pohybu po tehdejším ředitelství, pohyboval jsem se tam velmi obezřetně a chce se mi i teď říci, že jsem nejen zdravil každého, koho jsem potkal, ale že jsem skoro zdravil i jednotlivé zavřené dveře. Pro mne byli pplk. Ing. Švec jako ředitel, Ing. Krejčí ekonomický náměstek, Ing. Miloň a Ing. Veselý výrobní náměstci, Ing.Jano Babic plánovač, Ing. Martin Súsedík jako šéf zemědělské výroby a Ing. Gáborík jako šéf lesnictví, lidé, ke kterým jsem vzhlížel s úctou (pokračovanie v budúcom čísle) • 15
Page 1 and 2: Vojenské lesy Časopis zamestnanco
Page 3 and 4: OBSAH Lesníctvo od spoločných ko
Page 5 and 6: OZ KEŽMaROK Ján Dulák Dosiahnuti
Page 7 and 8: Poľovníctvo a rybárstvo Africký
Page 9 and 10: Poľovníctvo a rybárstvo Na otvor
Page 11 and 12: Poľovníctvo a rybárstvo Údržba
Page 13: aktuality ku. Pri tejto zvernici pr
Page 17 and 18: história jej však kládol na srdc
Page 19 and 20: strelectvo 11 8 9 Podstatné konšt
Page 21 and 22: kynológia vnímam ako dosť náro
Page 23 and 24: spoločenská rubrika Zážitok z V
Page 25 and 26: spoločenská rubrika M 400 na stre
Page 27 and 28: lesná pedagogika S lesníkom do le
Page 29 and 30: lesná pedagogika XI. Lesnícke dni
Page 31: lesná pedagogika Milé deti, aby s

Vojenské lesy 2/2017

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?