Výhra

28
skrývala Míša s rodiči, byl neprodyšně obklíčen policisty. Zahlédl jsem i dva obrněné
transportéry. Vrtulníky nalítávaly v kruhu a střílely kanónama do hotelu.
Doběhl jsem k jedné dodávce, byl to Mercedes Vito, popadl jsem ho a vší silou jsem ho
hodil po jednom lítajícím dotěrovi, který to smažil ze všech svých zbraní.
Mercedes ho nabral do boku a oba stroje ve vzduchu explodovaly. Druhou Mi-24 to
odhodilo trochu hodilo stranou, ale výbuch ustála. Začla se na místě točit a hledat
viníka.
Našla ho.
Pilot trochu potlačil stroj, zhoupnul se a letěl na mně.
Uviděl jsem malé ohníčky na jeho bočních závěsnících.
„Kurva!!!“
Skočil jsem šipku do skleníku a začal se zahrabávat do země. Zakopávání mi nikdy
nešlo, ale myslím, že by na mne v tuto chvíli neměli ani zmutovaní krtkové
z Černobylu. Nad sebou jsem cítil chvění půdy a zvuk rozzuřených turbín Mi-24.
Hrabal jsem se pryč od skleníku a přitom se zavrtával hlouběji do země. Narazil jsem
při tom na něco kulatého a betonového.
„Trubka!“ Zvolal jsem a spolknul asi kilo hlíny. Byla to opravdu kanalizační trubka.
Rozbil jsem ji a protáhl se jí. Zvuk turbín už tu nebyl tak slyšet, zato o hovna tu nebyla
nouze. Byl tu takový smrad, že jsem musel přestat dýchat, instinktivně jsem se dusil.
Plazil jsem se ve sračkách směrem k hotelu. Jednou mě jejich příval málem utopil.
Pak jsem uviděl světýlko. Byl to nejkrásnější okamžik mého života. Doplazil jsem se ke
kanálu. Jasně jsem slyšel policisty, jak vydávají signál k obrněncům, ať na povel zahájí
palbu na dům.
Odrazil jsem se a vylítnul jsem kanálem ven na boží světlo.
Smrděl jsem a byl jsem vytočený na nejvyšší míru. Víko kanálu, které mi zůstalo v ruce
jsem hodil po vrtulníku, který visel asi dvě stě metrů bokem a prohledával terén. Dostal
to do kabiny. Patnáctikilové víko od kanálu proletělo oběma kabinama a vrtulník nikým
neřízen se poroučel k zemi. Došel jsem k chlapovi s vysílačkou.
„Odvolejte obrněnce.“ Za sebou jsem slyšel zvuk, jako když někdo natahuje závěr
pistole. Přikrčil jsem se, zazněla rána, udělal jsem kotoul vzad a vytrhnul jsem pistoli
opovážlivci i s kusem zápěstí. Zopakoval jsem příkaz a vyskočil na Pandura a ohnul mu
hlaveň. Dotyčný policista zakoktal do vysílačky:
„Všem policistům…oka…okamžitě se stáhněte. Opakuji o…okamžitě ukončit střelbu.“
„Správně.“ Pochválil jsem ho. Pro jistotu jsem oba Pandury převrátil na bok, což se
mezi policisty nesetkalo právě s pochopením. Pak jsem se otočil k hotelu a polilo mě
horko. Nebyl to totiž ten hotel, co měla Míša na mysli.
„Co je tohle za ulici…?“ Zeptal jsem se chlapa s vysílačkou.
„Srázná.“ Odpověděl.
„Ty vole!“ Uniklo mi. „Aha, tak to sory… To bude asi omyl…“ A začal jsem couvat.
Chlap na mě nevěřícně koukal. Mezitím z domu začali utíkat nějací chlapi, Vypadalo to
na Čečence. Namířili si to přes zahrady pryč.
„Střílejte kreténi, utečou vám!“ Křičel jsem na policisty, ale nikdo se neopovážil ani
pohnout. Mávnul jsem rukou a skočil přes plot a utíkal opačným směrem než ti chlapy
z toho hotelu.
„Kurva, já jsem takovej vůl! Míša mě zabije…“