Výhra

32
Výcvik
Dorazili jsme na nějaké letiště. Na ploše byl připraven malý dopravní letoun. Řvali mu
motory.
„Prý o vás kolují legendy. Víme to…“ A směroval nás do letadla. „… že v jejich světě
došlo k neúspěšnému převratu. Je tam několik frakcí… první je Hašimoto Kató… ten
zabil nově jmenovanou vládu a povolal mutanty…“
„To je blbost! Jakej Hašimoto?“
„Hašimoto je bratr pana Tamady, paní Yamako se podařilo spolu s pár lidma uniknout a
ti nám podali zprávu a důkazy. Je to těžko pochopitelné. Ten Hašimoto…nařídil
hromadné popravy, paní Yamako má jasné důkazy, zavraždil jí otce a ….“
„To je blbost! Proč by to dělal?“
„Pane Lounský, vy nejste moc chytrý, že? Všechno vám řekne paní Yamako. Je na
základně Rammstein, kam právě letíme. Tam se všechno dozvíte. Byla rychle utvořena
jednotka, která se právě secvičuje. Na všechno je hrozně málo času.“
„Proč by nějakej Hašimoto dělal převrat, dyť ví, že by mu to neprošlo?“ Nechápavě
jsem kroutil hlavou.
„Jak vás Yamako přesvědčila?“
„Předala nám plány stroje času, antihmotového pohonu a pár zajímavých informací pro
naše genetický inženýry…“
„Já mám spíš strach o Martina, jestli se mu něco stalo…“ Vzlykala Míša.
„No jo! Vidíš to! Martin! Kdy budeme na tý základně?“ Zeptal jsem se Horacia Ten se
zvednul a odešel do pilotní kabiny.
„Za půl hodiny, tohle je speciální bizjet, lítá nadzvukovou rychlostí. Evropská Unie má
pouze tři takové ptáčky.“ Řekl a pohodlně se rozvalil v křesle.
„Je to stejně divný.“ Řekla Míša a dodala: „Na tu Yamako jsem zvědavá…“
„Co se tam píše o Alfredu Largussonovi?“ Chtěl jsem vědět. Horacio se podíval do
papírů a řekl:
„Nic, takové jméno tu nemám.“A zeptal se: „O koho se jedná?“ S Míšou jsme se na
sebe podívali.
„Je to náš přítel a nebejt jeho…“
„Byli bysme mrtví.“ Dokončil jsem za Míšu. Pak už nás otec s matkou nepustili ke
slovu a vyptávali se na všechno. Snažil jsem se jim ve stručnosti povědět co se stalo, ale
nevím jestli to vůbec pochopili. Samozřejmě, že jsme jim zatajili, jak jsme se do
Japonska dostali, těžko by někdo věřil, že jsme spáchali sebevraždu a náš syn nás tam
donesl v podobě vlasů, které znovu naklonovali…
xxxxx
Přistáli jsme, pršelo.
Rammstein je obrovská základna, před námi tu přistál jeden obrovitý čtyřmotorový
proudový dopravní letoun. Vylezli z něho nějací Američané a pak ještě podivný chlapík
v modrém turbanu a křiklavě žlutých šatech. Měl žluté oči, vůbec se mi nelíbil. Něco
prohodili směrem k nám s vysokým plukovníkem německé armády a pak nasedli do
černé Audiny a odfičeli pryč.
„Kdo to byl?“ Zeptala se Míša.