Výhra

36
„Nech si ty kecy, už jdem.“ Zvolala Míša a vykročila k obrněncům. Šel jsem vedle ní,
cítil jsem jak na nás míří několik desítek zbraní. Došli jsme k džípu.
„Co jste provedli, z toho se budete zodpovídat, poskytli jsme vám…“
„Hovno.“ Skočila mu do toho Míša. „Jestli nebudete dělat to co mi řeknem, tak jste
v prdeli. Všechno, všechno to tu zničíme. Nás nezastavíš! Chci jen jednu věc.“ Generál
stál jako by zkameněl, asi nebyl na takové jednání zvyklý.
„O co se jedná?“ Zeptal se.
„Zrychlíte tempo prací na přestavění urychlovače!“
„Ale…“
„Nehraj si s náma, dáme ti měsíc.“ Skočil jsem mu do řeči. Generál zalezl do svého
auta, zabouchl poklop a začal něco dohadovat po telefonu. Čekali jsme tam asi půl
hodiny. Mezitím nad námi kroužily v malých výškách stíhačky. Nedělalo mi to dobře.
Pak vylezl z poklopu generál a řekl.
„Zařídil jsem zrychlení prací.“
„Kdy?“ Zeptala se Míša.
„Měsíc, možná o něco dýl…“
„Měsíc, souhlasíme.“ Řekla. Declercq našpulil pusu a zeptal se:
„Kdo tohle zaplatí?“ A ukázal směrem k troskám.
„Já bych to dal k úhradě chudým africkým zemím…“ Zasmál jsem se.
„Pane?“ Obořil se na mne generál.
„To byl jen vtip…“
„Má pifku na černochy.“ Řekla Míša.
„Jo, to mám.“ Smál jsem se generálovi do obličeje.
„Jak takový lidi mají zachránit svět?!“ Naštvaně prohlásil, zabouchl poklop a odjel
pryč. Pro nás se zastavil Horacio.
„Dobrá práce…“ Pochválil Míšino řádění. „Docela jste udělala dojem.“ Nasedli jsme a
odjeli zpátky do odbavovací haly.
xxxxx
V sále, kde Míša prolítla tím stropem řádila uklízecí četa. Někteří se na Míšu mračili,
když se zastavila a koukla na ně, tak se začali hýbat dvakrát rychleji.
Nějaký vojáček nás odvedl do nového sálu.
„Rád bych pokračoval v nastínění situace a byl bych rád, kdyby nedošlo k nějakému
dalšímu přerušení.“ Přísně si nás generál změřil, pak si nasadil brýle a kouknul do
papírů, co měl na stole.
„Do akce pojede celkem čtrnáct našich nejlepších vojáků. Jsou staženi z různých
jednotek a států- Nyní se chystají na společné součinnostní cvičení. Vy…“ Ukázal
generál na nás. „…se k nim s Yamako připojíte. Je důležité postupovat společně.“
„Tak moment!“ Míša vstala za židle a začala oponovat generálovi „My pracujem
zásadně spolu, na nikoho nebudeme čekat! Vojáci nás akorát budou zdržovat.“
„Podívejte se, slečno…“ Zvýšil hlas generál. „… budete dělat co se vám řekne, jestli
budete dělat problémy, tak nikam nepojedete. To, co jste provedla tam venku budem
řešit s vaší zemí a budeme chtít od ní kompenzace. Jedno letadlo stojí třista miliónů
dolarů!“ V sále se ozvalo uznalé hvízdnutí, byl to Horacio, který se okamžitě všem
omluvil gestem. Generál se na něho zamračil a pokračoval: