Výhra

30
„Nechte toho, příteli. Já vám nechci ublížit.“ Zase se něžně usmál, jeho pomněnkové oči
se na mne laskavě dívaly. Chlap musel být dost namachrovaný, nebo nevěděl s kým má
tu čest.
„Co jste zač?“ Zeptala se Míša.
„Pracuji pro… Evropskou Unii. Najmou si mě vždy, když jim teče do bot a teďka tý
vody mají tak ke krku.“ Poposedl si na židli, aby si udělal pohodlí. „Mají problém,
řekněme světového významu…“
„Di do prdele, po nás šla nějaká zkurvená společnost, co má na starosti vyplácení výher,
unesli mí rodiče, chtěli nás zabít a ty mi tu začneš povídat vo nějaký Evropský Unii. Na
tu já ti seru! Chci svoje prachy a jestli patříš k těm hajzlům, co nám je dlužej, tak už tu
čepici nebudeš potřebovat.“ Rozkřikl jsem se na něj, ale s ním to ani nehlo, řekl:
„S tím vápnem to byl dobrý nápad, ale typoval bych to spíše na Míšu, smím vám tak
říkat, madam?“
„Ehmm…ano.“ Začervenala se.
„Pak to, jak jste to tam zatopili… dobrý.“ Pokýval uznale hlavou.
„Vo co ti de?“ Zeptal jsem se. Už mi ho opravdu nebavilo poslouchat.
„Viděl bych to pro každého na doživotí… Ale můžeme se nějak dohodnout… odvezu
vás na určité místo a…“
„Ty si asi pořád nepochopil, s kým máš tu čest…“ Řekla Míša tónem, při kterým její
rodiče normálně zalézali do kuchyně.
„Pojedete zpátky do Japonska.“
„Do jakého Japonska?“ Podívali jsme se s Míšou na sebe.
„Do Japonska, s Yamako.“
„Cože?“ Zvolali jsme oba současně. Chlapík se zase usmál.
„Uděláte si výlet, soudruzi v tom paralelním vesmíru mají nějaký problém a potřebují
ho vyřešit.“ Dal si nohu přes nohu a sledoval naše reakce.
„Jak víš vo paralelním vesmíru?“ Zeptal jsem se.
„Od Yamako.“ Řekl klidně.
„Od Yamako? To je blbost, jak to?“ Matka s otcem se na nás nechápavě dívali.
„Mluvil jsem s ní a četl jsem její zprávu, přesvědčila nás. Přiznávám, zprvu jsme si
mysleli, že se jedná o blázna a taky tak s ní chtěli naložit, ale přesvědčila nás…“
„Vona je tu?“
„Jo, ale dorazila sama, tam došlo k převratu, císaře svrhnul Tamadův bratr.
Mimochodem, proč jste si nezjistili, jestli Tamada nemá nějaké příbuzné?“
„Příbuzné? Tamada měl bratra?“ Nechápavě jsme se zeptal.
„Ano a ten se teďka mstí. Císaře nechal oběsit, otce Yamako zavraždil a znovu povolal
mutanty. Podrobnosti mám v autě.“ Chlapík se zvednul a zeptal se:
„Pojedem?“
„Ehmm… nó asi ano…“
„Výborně, o účet se nestarejte, je zaplacen.“
„Díky.“ Řekl radostně otec, který až do teď byl zticha a jen strach o život mu nedovolil
promluvit. Horacio chápavě pokýval hlavou směrem k matce.
„Moment!“ Zvolala Míša. „Jak se chcete dostat zpátky?!“ Chlapík se zastavil a pravil:
„Kousek od Bernu se buduje urychlovač částic, paní Yamako sebou přivezla plány na
jeho úpravu, aby se z něho stalo něco jako stroj času, nebo spíše brána do jiného