Textová část - Město Český Těšín

A2.2 Vyhodnocení stavu a vývoje územíA2.2.1 Horninové prostředí a geologieÚzemně analytické podklady Český Těšín, 2012Aktualizace č. 2Řešené území je z hlediska geomorfologické regionalizace řazeno do provincie Západní Karpaty,subprovincie Vnější Západní Karpaty, celku Podbeskydská pahorkatina. V oblasti Českého Těšína sejedná o podcelek Těšínská pahorkatina, která vystupuje jako ostrov členitého, erozně denudačního reliéfunad úroveň mladokvartérních akumulačních plošin Třinecké brázdy a Ostravské pánve. Na jihu a východěse noří její mírně skloněné svahy bez výrazné úpatnice pod pleistocenní sedimenty Třinecké brázdy.Erozně denudační reliéf pahorkatiny je soustavou plochých táhlých hřbetů s nevysokými návršími,navzájem oddělených nevysokými sedly a nehlubokými údolími Chotěbuzky, Sadového potoka a dalších.Hřbet pahorkatiny v oblasti Dolního a Horního Žukova nese na svých vrcholech ve výšce 385 – 395 mn.m. výrazně sečné plošiny, na kterých se vyskytují ojedinělé říční štěrky. Na jihu území je souvrstvíhornin spodní křídy deformováno rozsáhlou brachysynklinálou.Reliéf Těšínské pahorkatiny se rozvíjel z převážné části působením eroze a denudace v hornináchsouvrství spodní křídy. Toto souvrství bylo do oblasti Těšínské pahorkatiny nasunuto jako součástslezského příkrovu směrem od jihu k severu. Koncem miocénu podlehl povrch slezského příkrovu značnésubaerické destrukci, podporované intenzivním zvětráním hornin. Nejpozději v pliocénu se zde prostíralzarovnaný destrukční povrch. V době před náporem pevninského ledovce byla oblast postiženatektonickým pohybem a rozrušena hloubkovou erozí předchůdců dnešní Olše, Stonávky a Chotěbuzky.V období zalednění a ústupu ledovce došlo k rozsáhlému zarovnání rozvodních hřbetů pahorkatiny vevýškách 320 – 350 m n.m. Sedimenty glaciální formace byly po ústupu ledovce silně rozrušeny erozí, jejížúčinnost byla podpořena mírným zdvihem území. Vodní toky později vyplnily údolí sedimentyfluviatilními. Tyto sedimenty tvoří v průlomových údolích zřetelný systém akumulačních teras. Hlubšívrstvy těšínského území patří k druhohornímu křídovému útvaru, jehož podložím je prvohorní produktivníkarbon a nadložím třetihorní paleogénové – eocénové vrstvy (flyš), prostoupené vyvřelými druhohornímitěšínity.Řešené území přísluší do následujících geomorfologických jednotek:Systém:Provincie:Subprovincie:Oblast:Celek:Podcelek:Okrsek:Alpsko-himalájskýZápadní KarpatyVnější Západní KarpatyZápadobeskydské podhůříPodbeskydská pahorkatinaTěšínská pahorkatinaHornožukovská pahorkatinaHlavním požadavkem pro územní plánování v této oblasti je ochrana zemědělské půdy a ložisek nerostů.Uvážlivě vymezovat nové plochy těžby a rozšiřování podzemního zásobníku plynu Třanovice, aby bylzachován a posílen hospodářský rozvoj.A2.2.2 Vodní režimSídelní útvar Český Těšín patří v celém rozsahu k povodí řeky Odry. Hlavním vodním tokem je řeka Olše,která v Českém Těšíně dosahuje délky téměř 5 km, roční průtok v řece činí průměrně 18 m 3 /s, hloubkatekoucí vody dosahuje průměrně 10-30 cm. Koryto Olše je směrově i výškově stabilizováno. Druhýmnejvětším vodním tokem v sídelním útvaru je řeka Ropičanka, která však zasahuje do sídelního útvaru jenokrajově. Na celém úseku Českého Těšína je tok zregulován, vč. vybudování ochranných hrází. Ostatnívodní toky v řešeném území mají charakter potoků. K levostranným přítokům Olše patří Loucký náhon,Kyšinec, bezejmenný potok, Hrabinka, Sadový potok s Mlýnkou, Ropičanka s Vělopolkou. V západníčásti sídelního útvaru se nachází drobné povodí Stonávky s přítokem Chotěbuzkou.Za hrozbu je nutné považovat záměr na vybudování vodní cesty Váh – Odra, uvedený v Politice územníhorozvoje ČR 2008, schválené usnesením vlády č. 929 ze dne 20. 7. 2009 a v dokumentu „Koncepciaúzemného rozvoja Slovenska – 2001, Záväzná časť“. Realizace záměru by mj. způsobila snížení kvalityvody v Olši a měla rovněž pravděpodobně negativní vliv na poříční podzemní vody.K ekologicky nejhodnotnějším tokům se řadí nezregulované úseky Hrabinky, Chotěbuzky a Sadovéhopotoka s přirozenou doprovodnou zelení.14