Žabovřeský zpravodaj 07/20

More documents

Recommendations

Info

Z NAŠICH ŠKOLZÁKLADNÍ ŠKOLA JANA BABÁKA 1… TAKÉ NA WWW.ZSBABAK.CZVZDĚLÁNÍ V DOBĚ KARANTÉNY ANEB PEDAGOGEM ONLINEZe dne na den škola posmutněla. Dveřetříd se zavřely, lavice zůstaly prázdné,pouze zdi nasáklé dětským smíchem zůstalypevně stát. Pedagogové se najednouocitli v opuštěnosti, zatímco rodinyse početně naplnily. Co teď? Jak dělatsvoji práci bez našich žáků? To nemůžemepřece zvládnout sami! A tak spojmesvoje síly a dodejme si odvahu…Snažila jsem se práci, která byla na bedrarodičům dvakrát tolik naložena, co nejvíceulehčit. Přece jen jsou ti moji – žáčcidruháčci – ještě stále závislí na pomocidruhých. Každý měl podmínky troškujiné: někdo odjel s celou rodinou na chatu,jiní museli své děti dát na hlídání prarodičům,zapojit starší sourozence…Nikdo ale neměl prázdniny, jak se zpočátkuněkterým dětem mohlo zdát.Všichni školou povinní měli dost učení,které museli dennodenně zvládat.A protože si myslím, že „s úsměvem jdevšechno lépe“, nenechávala jsem svýmdětem prostor k zoufání. Posílala jsemjim spoustu videí, ať už těch naučnýcha vzdělávacích, tak i těch svých osobněnatočených (s písničkami, pozdravy, detektivnímiúkoly…). Každou neděli jsemposílala práci na celý týden a žáci miji každý den posílali zpět. Opravila jsemji a poslala s pozitivní motivací zpět.Věděla jsem o všech splněných úkolecha žasla jsem nad zodpovědným přístupemdětí! Skoro každá jejich práce bylaskvělá, až precizně vypracovaná. A tímtobych chtěla smeknout před všemi rodiči,kteří měli tolik trpělivosti při učenía měli chuť podnikat všechny moje úkolynavíc – sešlo se mi tolik nádherných herbářů,dopisů Matce Zemi, přání maminkámk svátku, knih o jejich rodině, čtecícha zpěvných videí apod. Všechna zaslanápráce byla nadstandardní a já dodnesžasnu nad tím, jak všichni rodiče ze2. A ZŠ Jana Babáka se v tak těžkésituaci dokázali postavit čelem ke vzdělánísvých dětí a pomohli mi tak dělat mojipráci prostřednictvím jich samotných.Tímto bych jim moc chtěla poděkovatza všechno, ale především za spolupráci,která nám funguje dokonale již od prvníhookamžiku, co se známe.S vděčností a s upřímnou radostí, jakjsme to spolu všichni zvládliEliška Roháčková, třídní učitelka 2. AVZDĚLÁNÍ V DOBĚ KARANTÉNY ANEB PEDAGOGEM PŘES NOCByla to nejenom pro nás rodiče, ale provšechny obrovská výzva a zkušenost.Ze začátku to bylo hrozně náročné a roztěkané.Kam dřív „skočit“, co dřív udělat,jak vysvětlit dětem, co se vlastně okolonás děje a že se musí pokračovat dál, protožetoto nejsou prázdniny. Nakonec potom všem, můžu říct, že ve mně převažujíty lepší pocity. Museli jsme si udělat plána nastavit režim tak, abychom zvládli vše– školu, práci, domácnost, rodinu i zábavu.Bylo to jako puzzle, každý měl svůjúkol a dokonale to do sebe zapadalo.Mé obrovské díky patří celé rodině a dcerám,protože bez jejich úžasného přístupua úsilí by to nešlo tak hladce, a paníučitelce, která nás denně podporovalaprostřednictvím zpráv.Fungovali jsme jako ve škole, každý den4 hodiny po 45 min a 15 min přestávka,odpoledne bylo na zábavu nebo prácia víkendy byly volné. Osvědčilo se námto skvěle. Stihli jsme všechny úkoly odpaní učitelky a zároveň jsme nemohli zapomenoutna opakování a procvičování,protože víme, jak děti rychle dokážou všezapomenout.Je to hrozně těžké, protože každý rodičmá jiné možnosti, nachází se v jiné situaci,takže na každého tato krize dopadla jinak.Ale já sama za sebe teď vím, že kdyžčlověk chce, dokáže toho zvládnout ještěmnohem víc, než si myslí. Nás to jakorodinu posílilo a spojilo ještě víc.Irena Brázdová,maminka dětí (dvojčat) z 2. AZÁKLADNÍ ŠKOLA SIROTKOVA 36… TAKÉ NA WWW.ZSSIROTKOVA.CZOHLÉDNUTÍ ZA DISTANČNÍ VÝUKOU 4. BKdyž přišla zpráva, že se od 11. březnanejde do školy, u dětí to byla čirá radost,že mají „prázdniny“, ale ve mně zavládlysmíšené pocity. A co bude dál? Dobře,pošleme dětem práci, ale kolik? Nějakjsem to zkusila odhadnout na zbývající3 dny do pátku a poslala úkoly s tím,že mi mají rodiče poslat fotky vypracovanýchcvičení.Jaké ovšem bylo moje zděšení, když sena mě začaly valit zprávy ze všech možnýchkomunikačních kanálů plné fotek.Kontrola mi zabrala tolik času, že prvníchpár dnů jsem zavírala počítač ve 23 hodina ráno vstávala s hrůzou, kolik tohona mě v mobilu a počítači zase čeká.Navíc zpětná vazba od rodičů (mimochodemnaprosto úžasných parťáků)byla, že je toho moc, děti nestíhají a aťpolevím. A psali i rodiče těch rychlejšíchžáků. V zájmu zachování zdravého rozumusvého i dětí a rodičů, ze kterých sepostupně stali učitelé a mí velcí pomocníci,jsem zvolnila a nastavila tempo, kterépak už vyhovovalo všem. I tak jsem končilaopravy leckdy pozdě večer. Pozvolnajsme si všichni zvykli, občas jsem poslalavideo nebo nahrávku a bylo to.Ale najednou jsme zjistili, že nouzovýstav bude výrazně delší a začali řešitonline výuku. Přiznávám, že se mi dotoho fakt nechtělo. Ale poté, co proběhloprvní zkušební připojení, zjistila jsem,že je moc fajn je vidět a společně pracovat.Postupně jsme tedy nastavili společnýčas a třikrát týdně se potkávali online.A když přišla celá třída, byla to radost.Při zadávání učiva jsem ovšem řešilaotázky, zda děti bude pořád bavit dělatjen do pracovních sešitů a jak vše případnězpestřit. Tak mě napadlo, aby zasadilyhrášek nebo něco jiného, od naklíčenísemínka až po případnou úrodu. O rostlincemi pak psaly, posílaly fotky, jakpostupně roste. Kromě toho mi tvořilypracovní listy do M a Čj (vybarvovací obrázkys probíranými jevy a operacemi),vařily a psaly recepty i s fotkami výslednýchdobrot, vymýšlely křížovku do vlastivědy,v přírodovědě hledaly informacea tvořily projekt týkající se lesa, vyplňovalymnou vytvořené kvízy. Zkrátka jsmese všichni snažili, aby distanční výukabyla pestrá a aspoň trochu zábavná.Nicméně čas pokročil a konečně jsme semohli vrátit do školy. I když jsme se rádivídali alespoň přes kamery, velká částz nás si často posteskla, že už by chtělabýt zase zpátky ve škole se svými spolužákya dělat věci společně. Radost zeshledání byla veliká a nadšení z návratuprojevili i ti, kteří jinak školu berou jakonutné zlo. Ti, kteří z rozličných důvodů10 I ŽABOVŘESKÝ ZPRAVODAJČERVENEC I SRPEN 2020
museli ještě zůstat doma, se s námi i nadálesetkávají prostřednictvím videokonferencípřímo z výuky, takže jsou s námiprakticky stále a můžeme společně komunikovat.Určitě vás také zajímá způsob hodnocenížáků na konci tohoto školního roku. Využilijsme jedinečné příležitosti vtáhnoutdo děje ty nejdůležitější osoby, které sena vzdělávání v nouzovém stavu podílely– rodiče. Požádali jsme je o krátkéobjektivní zhodnocení práce jejich dítěte,míru samostatnosti a zodpovědnostipři plnění úkolů. I jejich pohled je tedypro nás důležitým hlediskem při závěrečnémhodnocení.Přikládám pár ukázek jejich hodnocenídomácí výuky potomků:1) Peťka se učila každý den, systematicky.Zda má hotovo, si hlídala sama, my jsme„jen kontrolovali (rozdělili jsme si předmětys manželem) a odesílali e-mailem“,komunikovali s Vámi. Ze začátku jsmevyužívali i UčíTelku, později jsme od níupustili. Látka byla pro nás jednoducháa pozadu. Úkoly Peťka zvládala, zadáníchápala, každý den dělala matematikua češtinu. Skoro každý den angličtinua Člověk a jeho svět. Byla samostatná,maximálně se na začátku zeptala, zdachápe dobře zadání, a už se do tohosama pustila. Logicky nejvíc interakcepotřebovala u angličtiny, ale šlo jí to – tambyla dobrá poslechová cvičení a dělánínahrávek (nahrávání vlastního vyjadřovánív Aj přišlo Peťce „nejtěžší“).2) Určitě mu změna režimu pomohlak větší samostatnosti a zodpovědnostia svým způsobem i ke zintenzivnění práce(nebylo kam utéct, nehrozilo, že na něcobude vyvolán někdo jiný atd. Neznamenáto však, že by pracoval zcela samostatně,a to jak ve smyslu organizačním, tak pokudjde o pracovní morálku. To asi nelzev 10 letech očekávat ani od nejsvědomitějšíchholčiček. Najít si v Edookitua přečíst, co má udělat, technicky dokázalbez problémů sám.3) Úvodem bych Vám chtěla moc poděkovatza Váš přístup k výuce, zadáváníprací (které bylo zpočátku náročné, alepak si vše tzv. sedlo) a celkový přístuppo celou dobu této výjimečné situacea hlavně vždy tzv. na telefonu a připravenapomoci. I mě to pomohlo oprášitnějaké věci. Za mě a moji dceru velký dík.4) Některé úkoly, cvičení dělal úplně sám,někdy jsme museli společně překonávatZ NAŠICH ŠKOLjeho lenost a nechuť cokoli dělat. Od tohose také odvíjela jeho schopnost látku chápat.Když měl náladu se učit, tak to šlobez problémů. Pokud se mu ale nechtělo,bylo to o nervy. Někdy nad úkoly strávilcelý den, nebyl schopný se soustředit,jindy zase všechno zvládl s chutí běhempár hodin. Zadání úkolů byla jasná. Možnábych doporučil standardizovat formu zadávání,aby byla přehlednější.A co říkaly samotné děti?Už to bylo dlouhé, chyběli jim spolužáci,nebavilo je, že musely vše vypracovatsamy, ve škole je větší míra spolupráce,některé úkoly byly otrava, projekt v Čs jebavil… Názorů zaznělo hodně, ale z rozhovorůvyplynulo, že asi nejhorší byla nemožnostbýt se spolužáky. A samozřejměje moc mrzí, že nemůžeme jet na školuv přírodě.Na závěr bych chtěla říct, že zkušenostje to k nezaplacení nejen pro učitele, alei děti a rodiče, že jsem se naučila spoustuvěcí, ke kterým bych při prezenční výuceasi nedospěla, a že rodiče i děti v mé třídějsou báječní a moc jim děkuji za skvělouspolupráci.Z přiložených fotek je vidět, že děti sedoma činily a byly velmi tvůrčí a šikovné.Petra Smolíková, třídní učitelka 4.BZÁKLADNÍ A MATEŘSKÁ ŠKOLA NÁM. SVORNOSTI 7… TAKÉ NA WWW.ZSNSVOR.CZMŮJ ŽIVOT V KORONĚDoba, která nastala a se kterou nikdoz nás nepočítal, s sebou přinesla i novýnámět na slohovou práci.Všichni ví, co znamená 11. září. Dnes užu nás máme i 11. březen. Zůstali jsmedoma a příroda si oddychla. Úkoly doškoly mě naučily lépe pracovat s počítačem,e-mailem, stahováním souborů.Díky technologiím jsem se mohla „vidět“s příbuznými a kamarádkami... píše Magda.Když jsme se dozvěděli, že se zavírajíškoly, všichni byli nadšení. A já si začalapsát deník. Postupně jsem ale zjišťovala,že se mi v karanténě moc nelíbí. Mámasice říká, že je to jedno z jejich nejšťastnějšíchobdobí v životě, ale já už se domanudím. Umím si zorganizovat práci doškoly, mám hodně volného času na čteníknížek, skamarádila jsem se více se sestrou,ale už se mi v karanténě nelíbí... napsalaHanka.A co Adam? ... Doma jsem se kromě učenído školy naučil i některé domácí práce,ty se mně budou v životě hodit. Docelase divím rodičům, že to se mnou domavydrželi, když mám tu pubertu!Za tu dobu, co není škola, jsem si uvědomila,jak je důležitá nejen kvůli učení, alei kvůli našemu setkávání. První dny karantényjsem zuřila a nadávala, že je mocučení, ale pak jsem zjistila, že si vůbec neumímzorganizovat práci. A najednou tošlo... svěřuje se Karolína.Stejný názor má i Iza ... Tato doba mě naučilalépe si zorganizovat čas a práci, takžei ta fyzika a matika mi s pomocí rodičůnajednou šly o něco lépe. A já se mohlavíc věnovat svému pejskovi.Dnešní doba posunula názory žáků proučitele zcela nečekaně: Nikdy jsem si nemyslel,že napíšu tuto větu: Docela se mistýská po škole a po učitelích (a po spolužácíchsamozřejmě)... usmívá se meziřádky Kája.Jak jsem se mýlil, když jsem myslel, že karanténanebude mít žádný dopad na můjosobní život. Ta doba ukázala, že některévěci jsme brali za samozřejmé, a kdyžnám je virus sebral, zůstali jsme bezradní.Snad už si teď budeme některých věcí vážitvíce... to je názor Matěje.Ze slohových prací vybrala jen několiknázorů mladých, teprve třináctiletých lidí.Valerie Slámová, vyučující češtiny.PŘIJÍMAČKY „NANEČISTO“Kvůli neobvyklému průběhu letošníhoškolního roku se v nezvyklé situaci ocitlii naši deváťáci. Od poloviny března sev rámci distanční výuky kromě běžnýchpředmětů připravovali na přijímacízkoušky, jejichž definitivní termín všakdlouho neznali.Aby si získané vědomosti a schopnostiověřili v podmínkách podobných přijímacímzkouškám, připravili jsme pro zájemcez jejich řad na 25. 5. 2020 „přijímačkynanečisto“.Vše probíhalo tak, jak je běžné u skutečnýchpřijímacích zkoušek na SŠ. Žáci sev daném termínu (samozřejmě za dodržovánípřísných hygienických pravidel) sešlive škole. Čekaly na ně testy z českéhojazyka a matematiky, jejichž vypracováníměli zvládnout během 60 minut. Správnéodpovědi zaznamenávali do záznamovýcharchů. Učitelé jejich řešení opravili,obodovali a během následných konzultacížákům vysvětlili správný postup řešení.Výsledky některých žáků nás velmi milepřekvapily. Maximální počet bodů, kterýmohli žáci získat byl 50, a některýmz nich se podařil, většina byla v bodovémhodnocení 35–48 bodů. Našli se ale i takoví,kteří snad konečně pochopili, že pokudse chtějí zařadit mezi úspěšné uchazečeo studium na vybrané SŠ, musí dnůzbývajících do termínu skutečných zkoušekvyužít k opravdu intenzivní práci.Jitka Sláviková a kolektivASTRONOMICKÁOLYMPIÁDAAstronomická olympiáda pokračovalai v době koronaviru!Dva žáci naší školy, Petr Kuchta a DanielKupec, se zúčastnili krajského kola astronomickéolympiády. Přestože to zpočátkuvypadalo, že krajské kolo nebude,nakonec se vše řešilo online.Otázky a praktické úkoly nebyly vůbecjednoduché, to mohou kluci potvrditsami.Dan Kupec ze 6. A se dokonce umístilna velmi pěkném 8. místě, za což muvšichni gratulujeme!Za kabinet fyziky Taťjana FrodlováČERVEN I SRPEN 2020ŽABOVŘESKÝ ZPRAVODAJI 11
Page 1 and 2: ŽABOVŘESKÝZPRAVODAJČÍSLO 7ČER
Page 3 and 4: OBSAHZE ŽABOVŘESKVÍTÁNÍ PRVŇ
Page 5 and 6: ZÁVĚREČNÝ ÚČETZÁVĚREČNÝ
Page 7 and 8: REKONSTRUKCEbytových jader, koupel
Page 9: ÚŽASNÉ JUBILEUM PANA STANISLAVA
Page 13 and 14: ZE ŽABOVŘESKSALESIÁNSKÉSTŘEDIS
Page 15 and 16: ČTVRTEK 20. 8.PÁTEK 21. 8.SOBOTA

Žabovřeský zpravodaj 07/20

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?