Thayensia supplementum I. - Národní park Podyjí

1170. Luzula albida (Hoffm.) DC. Bika bělavá.
Luzula luzuloides (Lamk.) Dandy et Wilmott. Bika bělavá.
Ve světlých lesích, na pasekách a lukách. Hojně rozšířena. S. Hradiště, Trausnice – Čertův
mlýn, Kraví hora, Popice, Dolina u Plavče, Hluboké Mašůvky, Bojanovické lesy,
Ol b ram kos tel, Pavlice, Šumná – Šimperk, Smoha, Zálesí, Lančov, Podhradí. V–VI.
Položky: /2395 – Hradiště, les, 29. 03. 1951 – ut Luzula pilosa; Luzula pilosa + L. divulgata +
L. luzuloides, rev. V. Grulich/
2396 – Hradiště, 17. 05. 1950
1171. Luzula sudetica (Willd.) Dc. II. subsp. pallescens (Wahlenb.) Asch.
Bika su det ská bledavá.
Luzula pallescens Sw. Bika bledavá.
Ve světlých lesích a na lukách. Vzácná. P. Olbramkostel (les u Čekala), Onšov (bory).
OBOR NY: borové lesy kol Znojma. IV–V.
Položky: 2397 A – Pavlice – Kravsko, 18. 06. 1953
2397 B – Onšov, bory, 08. 06. 1951
1172. Luzula campestris Lam. et DC. I. subsp. vulgaris Gaud. Bika ladní pravá.
Luzula campestris agg. Příslušnost k dnes rozlišovaným taxonům je nejasná.
Na výslunných travnatých místech, lesních lukách a mýtinách. Hojně rozšířena. S.
Dolina u Plavče, Jevišovice, Olbramkostel, Zálesí. III–V.
Položka: 2398 – Olbramkostel, les, 08. 04. 1951 – Luzula pilosa + L. divulgata, rev. V. Grulich
Pozn.: Problém Drlíkových determinací bik z okruhu biky ladní je ovlivněn také faktem, že v jeho době
nebyla ještě rozlišována Luzula divulgata, popsaná teprve v 70. letech 20. století (KIRSCHNER 1979). Jak
se ukazuje, tak právě tento druh je na Znojemsku celkem hojný (ŘEPKA, ČÁP 1995, GRULICH 1997).
Luzula campestris Lam et DC. II. subsp. multiflora (Ehrh.) Čelak.
Bika ladní mno ho kvě tá.
Luzula multiflora (Ehrh.) Lej. Bika mnohokvětá.
Ve světlých vlhčích lesích, na pasekách, v borůvčí. Hojná. S. Kraví hora, Hradiště,
Traus ni ce – Čertův mlýn, ves Dyje, Purkrábka, Výrovice, Hluboké Mašůvky, Bojanovice,
údolí Jevišovky u Zápovědi, Zálesí nad přehradou. IV–V.
Položka: 2399 – Dyje, stráň za vesnicí u hřbitova, 28. 04. 1952 – Luzula divulgata, rev. V. Grulich
Čeleď 144. Cyperaceae. Šáchorovité.
1173. Cyperus fuscus L. Šáchor tmavý.
Cyperus fuscus L. Šáchor hnědý.
Na mokré písčité a slanisté půdě, na obnažených březích tůní a rybníků. Velmi roztroušeně.
S. Načeratice slanisko, Derflice slanisko vpravo před vsí, Hodonice slanisko, Hója
u Bo žic, obnažené dno rybníka. OBORNY: staré rameno Dyje u Nesachleb (?). VII–X.
Položky: 2400 A – Hodonice, rybník, 23. 08. 1951
2400 B – Derflice, slanisko na pravé straně vesnice, 26. 07. 1951
Pozn.: Na Znojemsku šáchor hnědý vyznívá z dolního Podyjí, kde je dosti hojný. V posledních
letech byl zjištěn např. v Dyjákovičkách (2004, A. Reiter) a na ná plavech Dyje u Jaroslavic (2002
MZ, leg. A. Reiter a R. Dvořáková).
237