Thayensia supplementum I. - Národní park Podyjí

níků, věru ne ví ta ných mezi šumperskými ně mec ký mi měšťáky. Jako člen městského
a okresního za stu pi tel stva v Šumperku vystupoval v tomto směru vždy neobyčejně
odvážně a úspěšně.
Velmi významná byla i jeho publicistická činnost. Do denního tisku, zejména regi
o nál ní ho časopisu Kraj, který sám řídil, napsal desítky a stovky aktuálních článků
a zpráv. Ob sáh lej ší stati, většinou materiálově cenné a dodnes užitečné demografické
a sociologické sondy do ekonomické a národnostní problematiky severní Moravy,
publikoval v olo mouc kém orgánu Národní jednoty Stráž Moravy.
Jednoznačně pokroková orientace jeho veřejné práce v Šumperku však vedla časem
ke sporům s představiteli školské administrativy i s vedením Národní jednoty, které
nakonec řešil odchodem ze Šumperka. V září 1933 přijal ředitelské místo na obecné
škole ve Zno jmě-Louce.
Pro Šumperk byl ale jeho odchod ztrátou. Dodatečně si to tehdy uvědomili i jeho
po li tič tí odpůrci. Také olomoucké ústředí Národních jednot velmi lituje jeho odchodu
a pro je vu je mu ústy dr. Richarda Fischera a Adolfa Kubise uznání jeho „národního
díla na severní Moravě a za dlouholetou soustavnou spolupráci v ústředním výboru,
v okrsku Národní jed no ty pro Šumpersko a severním sboru Národní jednoty vřelé díky
a vděčnou oddanost“.
I ve Znojmě je Vratislav Drlík záhy v popředí na poli kulturní, politické i osvětové
čin nos ti. Nejaktivněji se uplatňoval v Dělnické akademii jako její předseda a ve znojemské
odbočce Svazu přátel SSSR, kterou v roce 1935 sám založil.
Při mobilizaci v září 1938 nastoupil dobrovolně vojenskou službu v Košicích. Po
mni chov ském diktátu evakuoval se svou rodinou ze Znojma do Vrahovic u Prostějova
a teprve v prosinci 1938 dostal místo ředitele školy v Brně, ale už po roce byl jako
bývalý pří sluš ník československých legií zproštěn školní služby a přidělen pracovním
úřadem do to vár ny Svět v Židenicích. Tam pokračoval s kolektivem odbojových
pracovníků ještě in ten ziv ně ji v tom, co započal na Znojemsku: opatřoval finanční
výpomoc rodinám postiženým německými okupanty. Činnost skupiny však byla vyzrazena
a došlo k jejímu pozatýkání. 23. února 1943 byl Vratislav Drlík i s dalšími
členy skupiny odvezen gestapem přímo z továrny a internován „Pod kaštany“ a po
dvou dnech převezen do Kounicových kolejí. Na pobyt v nich a „výslechy“ si odnesl
trvalou památku v podobě vyražených zubů a hluboké rány na zádech. Koncem června
byl dopraven k oberlandesgerichtu ve Vratislavi (tehdejší Breslau), kde pro vítězství
říše v očekávání soudu a rozsudku dral v samovazbě peří a lepil sáčky. Jen obrovskou
náhodou, zásluhou tlumočníkovy odvahy, ušel trestu smr ti, aby po odsouzení ke
čtyřem letům koncentračního tábora nastoupil na tvrdou cestu na cis tic ké ho trestance
ve slévárně v Breslau-Schönau a poté v Meineckově továrně v Breslau-Car lowitz.
S blížící se frontou byli vězni postupně přemístěni do Waldheimu, poté do Radobýlu,
pak k opevňovacím pracím do Drážďan a po jejich vybombardování do Pirny, kde je
za čát kem května 1945 potkalo osvobození.
Již 15. května 1945 se vrátil do Znojma a znovu se pouští do práce. Byl však nesmírně
oslabený útrapami, podvýživou i nemocí. O svých „zážitcích“ z koncentračního tábora
do kon ce odmítl vyprávět i doma své rodině. Jen co se trochu zotavil z těžkých útrap
na cis tic kých kriminálů, nastoupil podle výzvy československé vlády na předokupační
působiště ve Znojmě. S elánem jemu vlastním se nadšeně pustil do nových úkolů, spojených
s oživením českého života ve Znojmě a s dosídlením regionu. Jako pokrokový
5