Thayensia supplementum I. - Národní park Podyjí

časopise Od Horácka k Podyjí, který vy chá zel v Třebíči, další práce vyšly v Časopise
Moravského muzea v Brně (např. HRUBY 1932). Z brněnských „odchovanců“ Drlík
několikrát cituje pouze Františka Švestku, který po válce krátce působil rovněž jako
učitel na Znojemsku. Ke Znojemsku se vztahuje také několik studií Antona Fröhlicha,
který působil především na gymnáziu v Mikulově – jeho práce vycházely především
ve sborníku brněnského německého Přírodovědeckého Klubu (Verhandlungen der
Naturforschender Verein in Brünn), např. FRÖHLICH (1930). Ani Fröh li cho vy práce
ovšem Drlík patrně neznal.
Drlíkovým akčním rádiem byla především jižní část dnešního Znojemska, velmi málo
údajů má z území severně od toku Jevišovky (Miroslavsko, Moravskokrumlovsko),
což ovšem souvisí s tehdejším územně správním členěním regionu. Na jednu stranu
pře kva pi vá, na druhou stranu však pochopitelná je skutečnost, že v textu víceméně
postrádáme Dr lí ko va vlastní pozorování z území těsně při hranici, o jehož floristické
jedinečnosti bez po chy by věděl z děl svých předchůdců. V době, kdy zde Drlík pracoval,
byl vstup do pohraničí asi už dosti komplikovaný, jak vyplývá i z autentických
poznámek obsažených v pozůstalosti: „…Jaroslavické slanisko, které prý podle Švestky
je velmi bohaté na vzácné slanisté rostliny, jsem nemohl prozkoumat, poněvadž leží
v hraničním pásmu“. Z údolí Dyje v dnešním Národním parku Podyjí zaznamenal
několik druhů jen v bližším okolí Znojma u Trausnického mlýna a v okolí Býčí skály.
I východnější část pohraničí, okolí Ječmeniště, Jaroslavic, Hevlína a Hrabětic znal
asi jen velmi okrajově (sběr Oxytropis pilosa z Lamplbergu u Ječmeniště); zejména
z posledních dvou lokalit však hodně přebíral od starších badatelů.
Jako pilný a zapálený botanik-amatér prozkoumal Drlík řadu míst, která jeho předchůd
ci opomíjeli a mnoho z nich neznali ani souběžně s ním působící badatelé brněnští.
Takto Drlík zachytil zajímavou flóru později zničených slanisek u Hodonic, Stošíkovic
na Louce a Načeratic (v jeho rukopisné pozůstalosti nacházíme např. i ojedinělé datované
flo ris tic ké zápisy z těchto lokalit). Řadu údajů uvádí ze šumenských a bojanovických
lesů, které tehdejší badatelé spíše přehlíželi, a ze západní části Znojemska (Zálesí a lesy
v okolí Vra nov ské přehrady). Početné a cenné jsou též údaje z potočních údolí nedaleko
Znojma (Grá ni ce, Smoha). Svými poznámkami ze známých, proslulých lokalit kolem
Konic, Po pic, Havraníků a Hnanic, Hradiště, Načeratic, od obce Dyje a z Purkrábky
pak Drlík velmi dob ře vyplňuje časovou mezeru mezi dobou Adolfa Obornyho z konce
19. století, dobou Wolfganga Himmelbaura z let 1915–1918 a koncem 20. století, kdy
zde začala nová etapa intenzivních floristických výzkumů (GRULICH 1997).
Díky svému působení v době těsně před zásadními změnami hospodaření v krajině
a také díky zaměření na floristicky význačné a zajímavé biotopy zachytil Drlík ve své
kvě te ně celou řadu druhů, které záhy poté zmizely ze Znojemska i ze širšího území.
U několika druhů přináší dokonce poslední, resp. jedny z posledních datovaných
údajů o výskytu na území ČR (Ceratocephala testiculata, Camelina sativa, Lolium
temulentum, Lolium remotum, Scandix pecten-veneris) nebo Moravy (Myosotis discolor,
Ornithogalum um bel la tum, Turgenia latifolia). V současnosti nebyla z Drlíkem
doložených druhů na Zno jem sku potvrzena ani celá řada dalších (např. Agrostemma
githago, Aster tripolium, As t ra ga lus exscapus, Blysmus compressus, Cardaminopsis
halleri, Cephalanthera lon gi folia, Conringia orientalis, Crepis foetida subsp. rhoeadifolia,
Gentiana pne u mo nan the, Hibiscus trionum, Juncus gerardii, Moneses uniflora,
Pedicularis palustris, Pe di cu la ris sylvatica, Plantago arenaria, Plantago maritima,
277