Thayensia supplementum I. - Národní park Podyjí

ZHODNOCENÍ
Jestliže chceme posoudit Drlíkův přínos pro botanické bádání na Znojemsku, nelze
ne zmí nit ně ko lik za jí ma vých sku teč nos tí. Dr lík ne byl zno jem ský sta ro u sed lík, vět ši nu
své ho ak tiv ní ho ži vo ta pro žil na se ver ní Mo ra vě. Ku po di vu zřej mě ne měl ani v době,
kdy pobýval ve Zno jmě, žádný vztah k brněnskému ba da tel ské mu centru, které se
velmi intenzivně za bý va lo flórou tzv. Prae bo he mi ka, tj. ší ře ji pojímaného východního
okraje Českého ma si vu na ji ho zá pad ní Moravě. Ve svém ru ko pi se na va zu je hlav ně
na zno jem ské badatele: pře de vším na Adolfa Obornyho (1840–1924), který zde půso
bil dlouhá léta na gymnáziu. Tento ba da tel za se bou zanechal Květenu Zno jem ska
(OBOR NY 1879) a na svou dobu velmi mo der ní, kritickou Květenu Moravy (OBOR NY
1883–1886). Podle od ka zů je zřejmé, že Drlík měl Obornyho Květenu Moravy jako
základní zdroj in for ma cí k dispozici; zdali pra co val i se starší flórou Znojemska jasně
patrné není. Co je ovšem velmi zajímavé, Drlík pracoval s další květenou Zno jem ska,
jejímž hlavním protagonistou byl soukromý vysokoškolský pedagog Wolfgang Himmelbaur
z Vídně. Zá klad ní materiál pro své dílo shro máž dil v období první svě to vé
války, kdy na ru ko val jako záložní důstojník do zno jem ské po sád ky; své dílo nakonec
vydal ve spo lu au tor ství se zno jem ským od bor ným učitelem Emilem Stummem v roce
1923 (HIM MEL BAUR, STUMME 1923). Toto dílo, ač rovněž kri tic ké a z retrospektivního
hlediska velmi cenné, bylo mezi pr vo re pub li ko vý mi badateli prak tic ky neznámé, neuvádí
je např. ani po drob ná botanická bibliografie, kterou v průběhu prv ní re pub li ky
shro maž ďo val praž ský pro fe sor Karel Do min a která na ko nec vyšla až v roce 1960
(FUTÁK, DOMIN 1960). Him mel bau ro va a Stum me ho květena nebyla zřejmě v té době
zná ma ani brněnské ba da tel ské sku pi ně ko lem prof. Josefa Pod pě ry a Jindřicha Suzy,
kteří byli hnacím mo to rem teh dej ší ho bo ta nic ké ho bá dá ní na ji ho zá pad ní Moravě. Ve
Znojmě za první republiky působil jako pedagog rovněž O. Tomaschek, který své cenné
studie pu b li ko val v hlavním pří ro do věd ném fóru sudetských Němců, v časopise Natur
und Heimat vy chá ze jí cím v Ústí na La bem (TO MAS CHEK 1933, 1935). Tomaschkovy
práce Drlík zřejmě dobře znal; tabulka ze studie o ha lo fy tech (TO MAS CHEK 1933) byla
nalezena spolu s rukopisem v pozůstalosti a z mapky sla ni sek (viz obr. 3) stej ně jako
z komentářů ke sla ništ ním druhům rostlin je zřej mé, že z ní přímo vy chá zel při svém
te rén ním průzkumu.
Jestliže v Drlíkově rukopise vidíme, že autor měl obě základní flóry Znojemska, zdá
se nejpravděpodobnější, že je získal až po příchodu do Znojma právě zde – můžeme se
do mní vat, že buď v muzeu, nebo v některé ze školních knihoven. Z citací v rukopise
je zřej mé, že používal jako určovací klíče dílo Lausovo (LAUS 1908) a jen omezeně
nejrozšířenější prvorepublikový klíč (POLÍVKA et al. 1928). Drlíkovi rovněž neušlo brzy
po válce vydání Dostálovy květeny (DOSTÁL et al. 1948–1950), na jejíž zjednodušující
a mnohdy poněkud zkreslené geografické informace ve svém rukopise často odkazuje.
Izolace od brněnského centra je překvapivá, protože v průběhu první republiky z něj
vyšlo velké množ ství prací, které se Znojemska alespoň zčásti dotýkají. Ať už je to
fragment velkoryse pojaté Květeny Moravy (PODPĚRA 1926–1930), kterou Drlík zmiňuje
pouze ojediněle, četné studie Suzovy, jejichž autor nejen stojí za označením celé
oblasti jako Prae bo he mi kum, ale jeho botanické zvláštnosti zpracoval v monografii,
která vyšla v mezinárodním drážďanském časopise Botanisches Centralblatt (SUZA
1935). Z dalších brněnských ba da te lů publikoval řadu drobnějších studií Jan Šmarda;
tyto práce vycházely např. ve Sborníku Přírodovědeckého klubu v Brně, ve vlastivědném
276