iv. mezioborové setkênè mladðch biologů ... - Chemické listy

Chem. Listy 98, 271 – 314 (2004) IV. Amerika 2004.
informací pro studium chování populací kvasinek a plísní v
biofilmových konsorciích vystavených stresu v podobě
přítomnosti iontů těžkých kovů.
Děkujeme paní Ing. Daně Savické z ÚBM VŠCHT za většinu
mikroorganismů použitých v této práci.
LITERATURA
1. Sag Y.: Separ. Purif. Method. 30, 1 (2001).
2. Volesky B. Mayphillips H. A.: Appl. Microbiol. Biot. 42,
797 (1995).
3. Suh J. H. Yun J. W., Kim D. S.: Bioprocess. Eng. 21, 1
(1999).
4. Breierova E. Vajczikova I., Sasinkova V., Stratilova E.,
Fisera M., Gregor T., Sajbidor J.: Z Naturforsch. C. 57,
634 (2002).
aktivitu. Pro mutantní enzym i Rv2579 byly stanoveny kinetické
konstanty K m a k cat pro 1-chlorbutan a 1,3-dibrompropan.
Kinetické vlastnosti obou zmiňovaných enzymů se významně
neliší, a tím se potvrdilo, že šestinásobnou substitucí bylo
rekonstruováno aktivní místo Rv2579 v LinB. Zde popsaný
experiment rekonstrukce aktivního místa enzymu s
předpokládanou funkcí v příbuzném enzymu se známou funkcí
lze použít k charakterizaci domnělých enzymů z genomických
a proteomických studií.
LITERATURA
1. Jesenská A., Sedláček I., Damborský J.: Appl. Environ.
Microbiol. 66, 219 (2000).
2. Marek J., Vevodova J., Kuta-Smatanova I., Nagata Y.,
Svensson L. A., Newman J., Takagi M., Damborský J.:
Biochemistry 39, 14082 (2000).
EXPERIMENTÁLNÍ OVĚŘENÍ FUNKCE PROTEINŮ Z
GENOMICKÝCH PROJEKTŮ: DEHALOGENAČNÍ
AKTIVITA MYKOBAKTERIÁLNÍHO PROTEINU
RV2579
MARTA MONINCOVÁ a , YUJI NAGATA b , ZBYNĚK
PROKOP a , ANDREA JESENSKÁ a , SOŇA
MARVANOVÁ a , JANA SÝKOROVÁ a , MASATAKA
TSUDA b a JIŘÍ DAMBORSKÝ a *
a Národní centrum pro výzkum biomolekul, Masarykova
Univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno; b Department of
Environmental Life Sciences, Graduate School of Life
Sciences, Tohoku University, 2-1-1 Katahira, Sendai 980-
8577, Japonsko
jiri@chemi.muni.cz
Haloalkandehalogenasy jsou mikrobiální enzymy štěpící
vazbu mezi uhlíkem a halogenem u halogenovaných alifátů.
Tyto enzymy jsou předmětem stále intenzívnějšího výzkumu
vzhledem k jejich potenciálnímu využití jako průmyslových a
environmentálních biokatalyzátorů a biosenzorů. V DNA
databázích je uložena řada sekvencí vykazujících podobnost se
sekvencemi známých haloalkandehalogenas. Jednou z
domnělých haloalkandehalogenas je protein Rv2579, jehož
gen rv2579 byl nalezen v genomu lidského patogena
Mycobacterium tuberculosis H37Rv.
Počítačový model proteinu Rv2579 byl srovnán s
krystalovou strukturou haloalkandehalogenasy LinB ze
Sphingomonas paucimobilis UT26 (cit. 1 ). Tato analýza
ukázala, že z 19 aminokyselin, které tvoří aktivní centrum a
vstupní tunel, je 6 aminokyselin rozdílných mezi Rv2579 a
LinB. Abychom zjistili vliv záměny těchto aminokyselin, byly
do LinB vnášeny substituce vyskytujíci se u Rv2579. Mutace
byly vnášeny postupně a kumulativně a výsledný šestinásobný
mutant by měl mít rekonstruováno aktivní místo Rv2579. U
tohoto mutantního enzymu byla experimentálně prokázáná
dehalogenázová aktivita a bylo potvrzeno, že Rv2579 patří do
rodiny haloalkandehalogenas.
Současně byl gen rv2579 přenesen z Mycobacterium
bovis 2 do Escherichia coli, protein Rv2579 byl exprimován a
purifikován. Čistý protein Rv2579 vykazoval dehalogenasovou
KROK URČUJÍCÍ RYCHLOST SYNTÉZY
KOMPOZITU POLYPYRROL/NAFION/POLYPYRROL
SABINA MORAVCOVÁ a KAREL BOUZEK
Ústav anorganické technologie, Vysoká škola chemickotechnologická
v Praze, Technická 5, 166 28 Praha
moravcos@vscht.cz
Vodivé polymery (CP) jsou v posledním desetiletí vedle
dalších potenciálních aplikací intenzivně studovány rovněž s
ohledem na jejich možné využití v palivových článcích typu
PEM (Proton Exchange Membrane). V tomto ohledu se
výzkum dostupný v odborné literatuře soustředil především na
jejich využití jako alternativního nosiče katalyzátoru. V rámci
předchozí práce se naše pozornost soustředila na studium
metodiky přípravy kompozitu Nafion/polypyrrol (NP) 1 . Ze
studovaných se jako nejvhodnější ukázala být tzv. difúzní
metoda. Ta je založena na chemické oxidaci monomeru
difundujícího membránou tvořící přepážku mezi roztokem
monomeru a oxidačního činidla. Připravený kompozit
vykazuje dostatečnou mechanickou stabilitu a
elektrochemickou aktivitu. Pro přípravu základní části
nízkoteplotního palivového článku typu PEM tzv. „Membrane
Electrode Assembly“ (MEA) je nezbytné připravit tuto
polymerní vrstvu na obou stranách PEM. Jak vyplynulo z
předchozích experimentů, krokem řídícím kinetiku růstu filmu
vodivého polymeru je transport monomeru přes kompozit,
především pak přes film polypyrrolu (PPy). Cílem této práce je
určit hodnotu permeability kompozitu, porovnat ji s čistou
membránou Nafion 117 a navrhnout vhodnou metodu syntézy
sekundární elektrody.
Ke stanovení permeability membrány pokryté filmem
PPy pro pyrrol (Py) byly použity následující dvě metody: (i)
optimalizace z kinetiky růstu PPy filmu a (ii) difúze Py
kompozitem. Hlavní předností metody (i) představuje fakt, že
poskytuje hodnotu permeability PPy filmu v průběhu syntézy.
Výsledky tedy nejsou ovlivněny změnami struktury již
připraveného kompozitu v průběhu jeho uskladnění, popř.
opakovaného vystavení účinkům roztoku monomeru. Výhodou
metody (ii) je pak především možnost přímého vyhodnocení
experimentálně zjištěných dat. Eliminovány jsou tudíž možné
293