iv. mezioborové setkênè mladðch biologů ... - Chemické listy

Chem. Listy 98, 271 – 314 (2004) IV. Amerika 2004.
populace termofilních mikroorganismů. Analýza spektra
buněčných mastných kyselin představuje jednu z moderních
metod identifikace a částečně též klasifikace některých
mikroorganismů. V první fázi výzkumu jsme se zaměřili na
charakterizaci čistých kmenů termofilních bakterií pomocí
profilů mastných kyselin. Pro dané účely byly vybrány tyto
kmeny termofilních bakterií: Bacillus stearothermophillus,
Thermus species, Thermus ruber. Kmeny bakterií byly před
vlastní analýzou kultivovány za konstantních podmínek na
syntetickém médiu obohaceném vitamíny. Při kultivaci na
běžném růstovém médiu s přídavky mikrobiálních lyzátů by
mohlo dojít k zabudování lipidů a mastných kyselin do
buněčných stěn bakterií a tím ke zkreslení získaných spekter
mastných kyselin. Po nakultivování daných kmenů byla
biomasa lyofilizována z důvodu přesného stanovení bakteriální
sušiny bez narušení lipidových součástí. S optimalizovaným
množstvím lyofilizované biomasy se provedla hydrolýza v
alkalickém prostředí, přičemž byly mastné kyseliny uvolněny z
buněčných obalů a extrahovány do dichlormethanu, který byl
následně odpařen. Tím bylo dosaženo izolace mastných
kyselin od buněčných zbytků. Dalším přípravným krokem pro
analýzu byla esterifikace mastných kyselin, kdy bylo přidáno
methylační činidlo (směs methanolu a fluoridu boritého) a
vzniklé methyl estery byly poté extrahovány do hexanu. Takto
připravený vzorek byl analyzován plynovou chromatografií s
plameno-ionizačním detektorem na kapilární koloně s
nepolární fází a po vyhodnocení byla získána spektra mastných
kyselin pro jednotlivé kmeny termofilních mikroorganismů.
Identifikace některých důležitých mastných kyselin byla
provedena plynovou chromatografií s hmotnostním
detektorem.
VÝVOJ CIRKADIÁNNÍCH OSCILACÍ V SCN BĚHEM
ONTOGENEZE POTKANA
MARTIN SLÁDEK
Ústav experimentální medicíny AV ČR, Vídeňská 1083,
142 20 Praha 4
sladek@biomed.cas.cz
V suprachiasmatickém jádře hypothalamu (SCN) je
umístěn centrální oscilátor (pacemaker), zodpovědný za tvorbu
cirkadiánních rytmů v savčím organismu. Tyto rytmy jsou v
něm generovány díky systému vzájemně propojených
transkripčních a translačních zpětnovazebných smyček
tvořených hodinovými geny a vyvíjí se již prenatálně. Cílem
naší práce bylo prozkoumat vývoj molekulárního pacemakeru
během ontogeneze.
Březí potkani a samice s mláďaty byly v den experimentu
vypuštěni do stálé tmy a zabíjeni v 2-hodinových intervalech.
Denní profily mRNA genů Per1, Per2, Cry1, Bmal1 a Clock v
SCN 19-denních embryí, 3-denních a 10-denních mláďat byly
stanoveny pomocí in situ hybridizace. Denní profily proteinů
PER1, PER2 a CRY1 v SCN 19-denních embryí byly
stanoveny imunocytochemicky. U 19-denních embryí nebyly
nalezeny signifikantní rytmy exprese u žádného z testovaných
genů ani nebyly detegovány žádné imunopozitivní buňky v
SCN. Hladiny mRNA Per1, Cry1 a Clock byly nízké, zatímco
hladina Bmal1 mRNA byla vysoká a hladina Per2 mRNA na
střední hodnotě. U 3-denních mláďat byl již nalezen
signifikantní rytmus mRNA Per1, Per2 a Bmal1, který se
postupně zvýraznil a u 10-denních mláďat dosahoval u těchto
genů včetně Cry1 větší amplitudy. Hladina mRNA Clock
nevykazovala podle očekávání žádný rytmus. Celkově naše
data ukazují postupný vývoj molekulárního pacemakeru v
SCN, od nerytmického u 19-denních embryí až po vysoce
rytmický u 10-denních mláďat.
C-GLYKOSIDY JAKO SUPRAMOLEKULÁRNÍ
SYNTONY ANEB SYNTÉZA A VYUŽITÍ C-meso-
GLYKOSYLOVANÝCH PORFYRINŮ
PETR ŠTĚPÁNEK a , LADISLAV KNIEŽO b ,
MYKHAYLO DUKH a a PAVEL DRAŠAR a,b
a Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, Flemingovo
nám. 2, 166 10, Praha 6; b Ústav chemie přírodních látek,
Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Technická 5,
166 28, Praha 6
petr.stepanek@vscht.cz
Sloučeniny, ve kterých je aktivní struktura (farmakofor,
chromofor, „leading structure“) spojena s vektorem typu
peptidového, oligonukletidového, či sacharidového 1 segmentu,
vzbuzují stále větší zájem. Použití chirálního polárního
vektoru, odvozeného od struktury sacharidu, předurčuje
takovou supramolekulární strukturu jako možný prostředek pro
molekulární rozpoznávání v polárním (např. vodném)
prostředí, což je vlastnost dosud zatím relativně vzácná.
Podobné sloučeniny odvozené od porfyrinu jsou díky svým
unikátním vlastnostem studovány i jako senzibilizátory pro
fotodynamickou terapii či pro silné interakce s DNA a
nukleotidy 2 .
Cílem práce je konstrukce konjugátů se spojením
porfyrin-sacharid, ve kterých je cukerný skelet připojen k
makrocyklu v meso poloze pomocí robustní, avšak flexibilní
C-C vazby, která je na rozdíl od klasické O-glykosidické
vazby odolná vůči hydrolytickému, potažmo enzymovému
štěpení. dále je pak zaměřena na studium různých možností
přístupu k syntéze C-meso-glykosylovaných porfyrinů.
R 4
R 1
N
H
N N
H
N
R 3
R 2
1: R 1
,R 3
=X
R 2
,R 4
=Y
2: R 1
,R 2
,R 3
,R 4
=X
Y:
X:
F
PGO
F
F
PGO
F
F
O
PGO
OPG
PG = -isopropyliden
-benzyl
Byly prověřeny dvě rozdílné strategie syntézy. První,
vedoucí k oligopyrrolovému heterocyklu typu 1, byla založena
na jeho postupné výstavbě z dipyrrolových prekurzorů,
zatímco druhá, vedoucí k porfyrinu typu 2, vycházela z přímé
cyklizace aldehydů s pyrrolem. Série látek tohoto nového typu
byla plně charakterizována a v současnosti se dále studuje
jejich širší praktické využití i obě syntetické cesty.
305