07.11.2014 Views

iv. mezioborové setkênè mladðch biologů ... - Chemické listy

iv. mezioborové setkênè mladðch biologů ... - Chemické listy

iv. mezioborové setkênè mladðch biologů ... - Chemické listy

SHOW MORE
SHOW LESS

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.

Chem. Listy 98, 271 – 314 (2004) IV. Amerika 2004.<br />

d Department de Pharmacochimie Moleculaire, Faculte de<br />

Pharmacie de Grenoble, 38706 La Tronche, France<br />

rvaclavikova@szu.cz<br />

Rezistence nádorových buněk vůči chemoterapeutikům<br />

označovaná jako MDR (multidrug resistance) je významnou<br />

překážkou v terapii nádorových onemocnění. Její významnou<br />

příčinou je zvýšená exprese membránového transportéru P-<br />

glykoproteinu (Pgp) v nádorových buňkách, která má za následek<br />

zrychlené a nadměrné vylučování léč<strong>iv</strong>a z buněk 1 . Tím se snižuje<br />

cytotoxický účinek léč<strong>iv</strong>a.<br />

V této studii byl sledován transport významného<br />

protinádorového léč<strong>iv</strong>a paclitaxelu ze skupiny taxanů buněčnými<br />

liniemi rakoviny prsu, a to jak sensit<strong>iv</strong>ními (MDA-MB-435), kde<br />

jsme neprokázali ani expresi P-gp pomocí western blotting ani<br />

expresi mRNA, tak rezistentními vůči adriamycinu (NCI/ADR-<br />

RES), kde jsme prokázali jak expresi P-gp proteinu, tak vysokou<br />

expresi mRNA. Senzit<strong>iv</strong>ní buňky vstřebávaly až 8× více<br />

paclitaxelu, než jejich rezistentní linie. Vylučování vstřebaného<br />

paclitaxelu u sensit<strong>iv</strong>ních buněk bylo 2×-3× pomalejší než u<br />

rezistentních buněk.<br />

K dispozici jsme měli rovněž nové syntetické analogy taxanů<br />

SBT-1214, SBT-1216 a SBT-1103 s mnohonásobně vyšší<br />

cytotoxicitou vůči reziztentním buňkám, což je činí potenciálně<br />

velmi perspekt<strong>iv</strong>ní při terapii resistentních nádorů. Rychlost jejich<br />

vstřebávání uvedenými liniemi byla podobná vstřebávání<br />

paclitaxelu u senzit<strong>iv</strong>ních buněk. Přesto, že se intenz<strong>iv</strong>ně váží na P-<br />

gp, nezvýšily vstřebávání paclitaxelu ani jeho vylučování<br />

použitými buněčnými liniemi. SBT-1214 toto vstřebávání dokonce<br />

snížil.<br />

Při hledání možnosti snížení rezistence nádorových buněk<br />

vůči paclitaxelu jsme sledovali kombinace paclitaxelu s inhibitorem<br />

P-gp Verapamilem, které vedly k významné stimulaci vstřebávání<br />

a inhibici vylučování paclitaxelu v rezistentních buňkách narozdíl<br />

od senzit<strong>iv</strong>ních. Byly sledovány také další kombinace paclitaxelu s<br />

celkem 13 syntetickými látkami z řady der<strong>iv</strong>átů přírodních<br />

flavonoidů (der<strong>iv</strong>áty auronů, chalkonů a flavonů), které se přímo<br />

váží k Pgp. Některé z těchto látek účinně zvyšovali vstřebávání<br />

paclitaxelu nádorovými buňkami a inhibovaly jeho vylučování,<br />

takže je lze považovat za vhodné kandidáty pro potlačení rezistence<br />

nádorových buněk vůči paclitaxelu.<br />

Tato práce byla podporována grantem IGA NL/7567-3.<br />

LITERATURA<br />

1. Litman T., Durley T. E., Stein W. D., Bates S. E.: Cell<br />

Mol Life Sci 58, 931 (2001).<br />

STATICKÁ A DYNAMICKÁ ADHEZE A JEJÍ VYUŽITÍ<br />

V DIAGNOSTICE TROMBASTENICKÝCH<br />

ONEMOCNĚNÍ<br />

MARTINA VANÍČKOVÁ a , PETRA KŘÍŽOVÁ a , JAN E.<br />

DYR a a PETR CIESLAR b<br />

a Ústav hematologie a krevní transfuze, U Nemocnice 1, 128 20<br />

Praha 2, b 1. Lékařská fakulta, Un<strong>iv</strong>erzita Karlova, U<br />

Nemocnice 2, 128 20 Praha 2<br />

martina.vanickova@uhkt.cz<br />

Hemostáza je soubor obranných mechanismů organismu<br />

sloužící k zástavě krvácení. Nedílnou součástí tohoto děje je<br />

adheze krevních destiček v místě poškození 1 . Interakce mezi<br />

fibrin(ogen)em a GPIIb-IIIa, nejhojněji zastoupeným<br />

membránovým receptorem krevních destiček, je pro adhezi<br />

nezbytná 2 . Snížení počtu (trombocytopenie) a funkční poruchy<br />

krevních destiček (trombocytopatie) způsobují různě závažné<br />

krvác<strong>iv</strong>é stavy 3 . Adheze je klíčová funkce destiček, přitom ale<br />

žádný jednoduchý test pro rutinní diagnostiku zatím nebyl<br />

navržen. Vyvinuli jsme metologii adheze krevních destiček,<br />

která zahrnuje přípravu adhez<strong>iv</strong>ních povrchů a proteinů,<br />

úpravu počtu krevních destiček ve vzorku, adhezi za statických<br />

a dynamických podmínek a vyhodnocení obrazovou<br />

analýzou 4 .<br />

Při statické i dynamické adhezi jsme zjistili, že počet<br />

destiček v plazmě a v krvi má velký vl<strong>iv</strong> na množství<br />

adherovaných destiček. Tento jev zatím nebyl podrobněji<br />

sledován, proto jsme studovali závislost adheze na počtu<br />

destiček v plazmě a krvi. Postupnou centrifugací jsme<br />

připravili vzorky se sníženým počtem krevních destiček. Jako<br />

adhez<strong>iv</strong>ní povrch jsme použili fibrinový dimer s definovaným<br />

množstvím vázaného trombinu syntetizovaný na krycí sklíčka<br />

potažená polystyrenem a na stěny mikrotitračních jamiček.<br />

Adhezi jsme vyhodnotili metodou stanovení akt<strong>iv</strong>ity<br />

laktátdehydrogenasy uvolněné z lyzovaných adherovaných<br />

destiček a metodou analýzy obrazu, kde jsme sledovali změny<br />

procentového pokrytí povrchu adherovanými destičkami a také<br />

jejich morfologické vlastnosti.<br />

Získanou závislost jsme použili ke studii adheze a<br />

morfologie krevních destiček pacientů, u kterých funkční<br />

poruchy destiček bývají často doprovázeny i sníženým počtem<br />

destiček v krvi. Vzorky z jejich krve jsme tak mohli srovnat se<br />

vzorky zdravých jedinců se stejným počtem destiček. U<br />

pacientů trpících blíže neurčenou trombocytopatií a poruchou<br />

primární hemostázy jsme nezjistili defektní adhezi destiček na<br />

fibrinový dimer. Při obrazové analýze snížení či zvýšení<br />

adheze destiček pacientů bylo způsobeno morfologickými<br />

odchylkami adherovaných destiček. U pacientky trpící<br />

dědičným onemocněním Glanzmannova trombastenie jsme<br />

potvrdili defekt GPIIb-IIIa. Zjistili jsme, že užívání aspirinu<br />

nemá přímý vl<strong>iv</strong> na adhezi normálních krevních destiček na<br />

fibrinový dimer, ovl<strong>iv</strong>něna je pouze jejich agregace.<br />

Měření schopnosti krevních destiček adherovat na<br />

definované povrchy může přinést nové poznatky vedoucí k<br />

dalšímu objasnění funkce krevních destiček a jejich<br />

membránových glykoproteinů. Takto získané vědomosti<br />

mohou přispívat k vývoji nových přístupů v diagnostice nebo<br />

léčení onemocnění, při kterých dochází k poruchám krevní<br />

srážl<strong>iv</strong>osti, i k vývoji hemokompatibilních biomateriálů.<br />

LITERATURA<br />

1. Blockmans D., Deckmyn H., Vermylen J.: Blood Rev. 9,<br />

143 (1995).<br />

2. Zaidi T. B., McIntire L. V., Farrell D. H., Thiagarajan P.:<br />

Blood 88, 2967 (1996).<br />

3. George J. N.: Lancet. 355, 1531 (2000).<br />

4. Křížová P., Ryšavá J., Vaníčková M., Cieslar P., Dyr J.<br />

E.: Sborn. Lék. 104, 223 (2003).<br />

309

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!