iv. mezioborové setkênè mladðch biologů ... - Chemické listy
iv. mezioborové setkênè mladðch biologů ... - Chemické listy
iv. mezioborové setkênè mladðch biologů ... - Chemické listy
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Chem. Listy 98, 271 – 314 (2004) IV. Amerika 2004.<br />
d Department de Pharmacochimie Moleculaire, Faculte de<br />
Pharmacie de Grenoble, 38706 La Tronche, France<br />
rvaclavikova@szu.cz<br />
Rezistence nádorových buněk vůči chemoterapeutikům<br />
označovaná jako MDR (multidrug resistance) je významnou<br />
překážkou v terapii nádorových onemocnění. Její významnou<br />
příčinou je zvýšená exprese membránového transportéru P-<br />
glykoproteinu (Pgp) v nádorových buňkách, která má za následek<br />
zrychlené a nadměrné vylučování léč<strong>iv</strong>a z buněk 1 . Tím se snižuje<br />
cytotoxický účinek léč<strong>iv</strong>a.<br />
V této studii byl sledován transport významného<br />
protinádorového léč<strong>iv</strong>a paclitaxelu ze skupiny taxanů buněčnými<br />
liniemi rakoviny prsu, a to jak sensit<strong>iv</strong>ními (MDA-MB-435), kde<br />
jsme neprokázali ani expresi P-gp pomocí western blotting ani<br />
expresi mRNA, tak rezistentními vůči adriamycinu (NCI/ADR-<br />
RES), kde jsme prokázali jak expresi P-gp proteinu, tak vysokou<br />
expresi mRNA. Senzit<strong>iv</strong>ní buňky vstřebávaly až 8× více<br />
paclitaxelu, než jejich rezistentní linie. Vylučování vstřebaného<br />
paclitaxelu u sensit<strong>iv</strong>ních buněk bylo 2×-3× pomalejší než u<br />
rezistentních buněk.<br />
K dispozici jsme měli rovněž nové syntetické analogy taxanů<br />
SBT-1214, SBT-1216 a SBT-1103 s mnohonásobně vyšší<br />
cytotoxicitou vůči reziztentním buňkám, což je činí potenciálně<br />
velmi perspekt<strong>iv</strong>ní při terapii resistentních nádorů. Rychlost jejich<br />
vstřebávání uvedenými liniemi byla podobná vstřebávání<br />
paclitaxelu u senzit<strong>iv</strong>ních buněk. Přesto, že se intenz<strong>iv</strong>ně váží na P-<br />
gp, nezvýšily vstřebávání paclitaxelu ani jeho vylučování<br />
použitými buněčnými liniemi. SBT-1214 toto vstřebávání dokonce<br />
snížil.<br />
Při hledání možnosti snížení rezistence nádorových buněk<br />
vůči paclitaxelu jsme sledovali kombinace paclitaxelu s inhibitorem<br />
P-gp Verapamilem, které vedly k významné stimulaci vstřebávání<br />
a inhibici vylučování paclitaxelu v rezistentních buňkách narozdíl<br />
od senzit<strong>iv</strong>ních. Byly sledovány také další kombinace paclitaxelu s<br />
celkem 13 syntetickými látkami z řady der<strong>iv</strong>átů přírodních<br />
flavonoidů (der<strong>iv</strong>áty auronů, chalkonů a flavonů), které se přímo<br />
váží k Pgp. Některé z těchto látek účinně zvyšovali vstřebávání<br />
paclitaxelu nádorovými buňkami a inhibovaly jeho vylučování,<br />
takže je lze považovat za vhodné kandidáty pro potlačení rezistence<br />
nádorových buněk vůči paclitaxelu.<br />
Tato práce byla podporována grantem IGA NL/7567-3.<br />
LITERATURA<br />
1. Litman T., Durley T. E., Stein W. D., Bates S. E.: Cell<br />
Mol Life Sci 58, 931 (2001).<br />
STATICKÁ A DYNAMICKÁ ADHEZE A JEJÍ VYUŽITÍ<br />
V DIAGNOSTICE TROMBASTENICKÝCH<br />
ONEMOCNĚNÍ<br />
MARTINA VANÍČKOVÁ a , PETRA KŘÍŽOVÁ a , JAN E.<br />
DYR a a PETR CIESLAR b<br />
a Ústav hematologie a krevní transfuze, U Nemocnice 1, 128 20<br />
Praha 2, b 1. Lékařská fakulta, Un<strong>iv</strong>erzita Karlova, U<br />
Nemocnice 2, 128 20 Praha 2<br />
martina.vanickova@uhkt.cz<br />
Hemostáza je soubor obranných mechanismů organismu<br />
sloužící k zástavě krvácení. Nedílnou součástí tohoto děje je<br />
adheze krevních destiček v místě poškození 1 . Interakce mezi<br />
fibrin(ogen)em a GPIIb-IIIa, nejhojněji zastoupeným<br />
membránovým receptorem krevních destiček, je pro adhezi<br />
nezbytná 2 . Snížení počtu (trombocytopenie) a funkční poruchy<br />
krevních destiček (trombocytopatie) způsobují různě závažné<br />
krvác<strong>iv</strong>é stavy 3 . Adheze je klíčová funkce destiček, přitom ale<br />
žádný jednoduchý test pro rutinní diagnostiku zatím nebyl<br />
navržen. Vyvinuli jsme metologii adheze krevních destiček,<br />
která zahrnuje přípravu adhez<strong>iv</strong>ních povrchů a proteinů,<br />
úpravu počtu krevních destiček ve vzorku, adhezi za statických<br />
a dynamických podmínek a vyhodnocení obrazovou<br />
analýzou 4 .<br />
Při statické i dynamické adhezi jsme zjistili, že počet<br />
destiček v plazmě a v krvi má velký vl<strong>iv</strong> na množství<br />
adherovaných destiček. Tento jev zatím nebyl podrobněji<br />
sledován, proto jsme studovali závislost adheze na počtu<br />
destiček v plazmě a krvi. Postupnou centrifugací jsme<br />
připravili vzorky se sníženým počtem krevních destiček. Jako<br />
adhez<strong>iv</strong>ní povrch jsme použili fibrinový dimer s definovaným<br />
množstvím vázaného trombinu syntetizovaný na krycí sklíčka<br />
potažená polystyrenem a na stěny mikrotitračních jamiček.<br />
Adhezi jsme vyhodnotili metodou stanovení akt<strong>iv</strong>ity<br />
laktátdehydrogenasy uvolněné z lyzovaných adherovaných<br />
destiček a metodou analýzy obrazu, kde jsme sledovali změny<br />
procentového pokrytí povrchu adherovanými destičkami a také<br />
jejich morfologické vlastnosti.<br />
Získanou závislost jsme použili ke studii adheze a<br />
morfologie krevních destiček pacientů, u kterých funkční<br />
poruchy destiček bývají často doprovázeny i sníženým počtem<br />
destiček v krvi. Vzorky z jejich krve jsme tak mohli srovnat se<br />
vzorky zdravých jedinců se stejným počtem destiček. U<br />
pacientů trpících blíže neurčenou trombocytopatií a poruchou<br />
primární hemostázy jsme nezjistili defektní adhezi destiček na<br />
fibrinový dimer. Při obrazové analýze snížení či zvýšení<br />
adheze destiček pacientů bylo způsobeno morfologickými<br />
odchylkami adherovaných destiček. U pacientky trpící<br />
dědičným onemocněním Glanzmannova trombastenie jsme<br />
potvrdili defekt GPIIb-IIIa. Zjistili jsme, že užívání aspirinu<br />
nemá přímý vl<strong>iv</strong> na adhezi normálních krevních destiček na<br />
fibrinový dimer, ovl<strong>iv</strong>něna je pouze jejich agregace.<br />
Měření schopnosti krevních destiček adherovat na<br />
definované povrchy může přinést nové poznatky vedoucí k<br />
dalšímu objasnění funkce krevních destiček a jejich<br />
membránových glykoproteinů. Takto získané vědomosti<br />
mohou přispívat k vývoji nových přístupů v diagnostice nebo<br />
léčení onemocnění, při kterých dochází k poruchám krevní<br />
srážl<strong>iv</strong>osti, i k vývoji hemokompatibilních biomateriálů.<br />
LITERATURA<br />
1. Blockmans D., Deckmyn H., Vermylen J.: Blood Rev. 9,<br />
143 (1995).<br />
2. Zaidi T. B., McIntire L. V., Farrell D. H., Thiagarajan P.:<br />
Blood 88, 2967 (1996).<br />
3. George J. N.: Lancet. 355, 1531 (2000).<br />
4. Křížová P., Ryšavá J., Vaníčková M., Cieslar P., Dyr J.<br />
E.: Sborn. Lék. 104, 223 (2003).<br />
309