2001_3 - Archeologický ústav AV ČR

FROLÍK – SIGL: K úvahám Martina JeÏka ... 621
z Isernie ve formuláři vzniklém v době panování Přemysla Otakara II. a zmínka o existenci lánů
chrudimské míry v zakládací listině města Hranic na Moravě z roku 1276 (RBM II, 1003, s. 419).
Problematika formulářové sbírky Jindřicha z Isernie a dalších souborů písemností s ním spojovaných
(např. tzv. Listář Přemysla Otakara II., Novák 1903) je velmi komplikovaná a historické bádání
se s ní dosud jednoznačně nevyrovnalo (Wihoda 2001), eventuálně se zabývalo jen dílčími
aspekty (Razím 1988; 1991) často s nejednoznačným výsledkem (upozornit je možno na vývoj názorů
na listinu, vztahovanou k městu Litoměřice – Tomas 1966; Smetana – Gabriel 1984; Kotyza –
Tomas 1995) 1 . Je zřejmé, že jednotlivé formulářové texty musely odrážet reálný stav v právních
úkonech, které měly zachycovat. Otázkou samozřejmě je, nakolik mohly vznikat jako „slohová cvičení“,
nebo nakolik přebíraly texty skutečně existujících starších listin.
Pokud bychom chrudimskou listinu chtěli posuzovat z hlediska doložitelnosti v ní zachycených
skutečností, tak popisuje všechny skutečnosti podstatné pro lokaci města z pohledu panovníka (velikost
lokality, výši poplatku, odpovědnou osobu a její odměnu a právní systém). Co je v této listině
jaksi navíc, je přesné určení polohy lokovaného města – „ciutitatem nouam apud Crudin antiquam
eidem loci proximitate contiguam et vicinam“ – a jméno lokátora. Polohopisná charakteristika lokovaného
města je ve srovnání s obecným textem listiny nebývale detailní a pro formulářový účel
listiny zbytečná. Proto se domníváme, že může být odrazem konkrétní situace či převzetí z nějaké
existující písemnosti. Tuto jistotu již nemáme u jména lokátora (zejména je-li jeho jméno částečně
nahrazeno iniciálou), ale respektujeme názory vyslovené v literatuře (Kuthan 1993; Roubic 1959).
Problematika formulářové listiny Jindřicha z Isernie se celkově vymyká z kontextu archeologického
bádání a je nezbytné vyčkat výsledků bádání archivního a historického. Jeho posledním příspěvkem
je závěr J. Kejře (1998, 128) připouštějící, že byla převzata skutečně vydaná listina. Připomeňme,
že J. Kejř se opírá nejen o literaturu archeologickou (např. Roubic 1959). Argumentem
nemůže být ani údajná „nesrovnalost“ ve výši poplatků chrudimských za vyměřené lány (Ježek 1999,
838), J. Kejř totiž píše o „nepravděpodobně vysoké sumě“ (Kejř 1998, 128, pozn. 130). Ani poukaz
na nezařazení do českého diplomatáře s odvoláním na erudici příslušných badatelů (Ježek 1999,
938; podle Nechutové 1987, 142) nemá povahu důkazu. Z hlediska diplomatiky je formulářová listina
skutečně neúplná, ale to neznamená, že přestává být historickým pramenem (Kejř 1998, 49). 2
V této souvislosti nelze ze zřetele vypustit ani zmínku o listině z r. 1335, převádějící Chrudim
na právo Starého Města pražského (Frolík – Sigl 1998a, 31; Ježek 1999, 841). Skutečnost, že se listina
nedochovala, nedokazuje, že neexistovala. Nelze si totiž představit důvod, pro který by K. Lábler
(1900, 9) 3 tuto informaci falšoval (jak vyplývá z Ježkovy odsuzující formulace – Ježek 1999,
841). Pokud by se podařilo existenci této listiny přesvědčivěji doložit, posílila by se zároveň věrohodnost
informací ve formulářové listině Jindřicha z Isernie. Celkově můžeme tuto část polemiky
uzavřít konstatováním, že další poznání je závislé na historickém rozboru formulářové sbírky jako
celku, a to je úkol, který nepřísluší archeologům.
2. Datování počátků města
M. Ježek ve své polemice dospívá k datování počátků vrcholně středověkého města do období Václava
I. (Ježek 1999, 841, 842). O tom, že toto datování považuje za prokázané, svědčí i úvaha, že
nejstarší chrudimští měšťané mohli být na své poslední cestě vybaveni záušnicemi, které pocházejí
od presbytáře kostela N. P. Marie (Ježek 1999, 859–860). S odvoláním na citovanou literaturu
1 Šestistránková studie J. Nechutové (1987) může být stěží považována za vyčerpávající zhodnocení, zejména
zabývá-li se ideologickými aspekty a jejich odrazem v literárním díle Jindřicha z Isernie.
2 Jen na okraj uveďme, že např. tzv. Kristiánova legenda byla donedávna převážně uváděna jako mladší padělek
ze 14. století také na základě autority jediného badatele.
3 Lábler (1900, 9, č. IV) uvádí: „Majestátem ze dne 29. srpna povoleno bylo městu Chrudimi říditi se při soudech
právem pražským; listina tato se nezachovala ani v opise. Zmínka o ní se činí dle Rybičky v registrum císaře
Karla IV. v státním archivu drážďanském. (Glafey aneod. N. 1. 73.)“. Zkratka v závorce odkazuje na publikaci
Glafey 1734, nesrozumitelný je uvedený číselný údaj.