2001_3 - Archeologický ústav AV ČR

432
SVOBODA: K anal˘ze velk˘ch loveck˘ch sídli‰È ...
tedy lze průběžně provádět stratigrafická pozorování a radiometrická datování, která ovšem
nemusejí mít platnost pro celý areál (H. Schwabedissen v roce 1943, B. Klíma v roce 1971
a náš výzkum v roce 1992). Nyní se zde plánuje vybudování památníku.
Severní části areálu dominuje druhý vápencový útvar, Hradisko, zavátý sprašovými
sedimenty (lokalita II). Tento prostor je důležitý spíše pro stratigrafii středního paleolitu
(výzkumy H. Schwabedissena 1943, K. Žebery a kol. 1952–53 a náš výzkum v letech
1989–1992; plány viz Absolon – Klíma 1977, Abb. 44; Svoboda 2000, obr. 5).
Další doklady osídlení zasahují do pobřežní oblasti původní Bečvy, jihovýchodně od
centrálního areálu (lokalita III, záchranný výzkum 1982–83, Klíma 1984), a je otázkou, zda
a do jaké míry byly před zástavbou a těžbou propojeny s lokalitou Ia. Nejnověji je osídlení
konstatováno rovněž na levobřeží řeky, ve sprašovitých až jílovitopísčitých polohách na
vrcholu travertinové kupy Horního náměstí (záchranný výzkum 2000: Kohoutek 2001).
V roce 1992, v závěru tříletého výzkumného projektu zaměřeného především na střední
paleolit (Svoboda a kol. 1994; 1996), jsme sledovali rovněž stratigrafickou polohu gravettského
osídlení, a to jednak v profilu hřbitova, v místech výzkumu B. Klímy (Ib), jednak
v několika profilech v severovýchodní části Hradiska, v okolí původního výzkumu
K. Žebery (II), a pokusili jsme se obě situace korelovat. Tento článek shrnuje dosažené
výsledky v kontextu dostupných starších údajů o lokalitě Ia (Skalka), kde byla stratigrafie
gravettienu nejsložitější. Připojen je rozbor fauny z obou sondáží a vzorek, který jsme
odebrali od koupaliště (M. Nývltová–Fišáková), a nová analýza prvé lidské čelisti Předmostí
21, kterou objevil J. Wankel a kterou v roce 2000 identifikovala P. Procházková
v expozici Vlastivědného muzea Olomouc (E. Drozdová).
KE STRATIGRAFII PŘEDMOSTÍ
Oba výchozy devonského vápence v Předmostí obklopují na bázi bádenské jíly, dále fluviální
písčité štěrky, lakustrinní slíny a pěnovce a především několik cyklů spraše, oddělených
půdními horizonty a prostoupených polohami vátých písků, soliflukčních a antropogenních
sedimentů (Zapletal 1929; Macoun 1982).
První badatelé, zejména K. J. Maška (1894a; 1894b) a M. Kříž (1903, 31–81), směrovali
svá stratigrafická pozorování především na polohu a charakter gravettských antropogenních
poloh (kulturních vrstev) v rámci posledního sprašového cyklu. Kříž tak sice
činil v širším polohopisném kontextu a s přihlédnutím k předkvartérním sedimentům, ale
spraš samu ani on dále nečlenil. Teprve J. Bayer (1925, Abb. 14) a J. Knies (1929) vtiskli
stratigrafickým pozorováním kvartérních sedimentů větší časovou hloubku. V době,
kdy se těžba spraší přiblížila k masivu Hradiska, totiž oba registrovali „hlinité zóny“,
jmenovitě barevně nápadný, hnědočervený půdní horizont („červenice“). J. Knies nadto
dokumentoval, že týž horizont rozděluje kulturní vrstvy do dvou stratigrafických cyklů,
přičemž v obou se vyskytovaly uhlíkaté polohy, fauna a artefakty; ve spodním dokonce
uváděl dva pěstní klíny. Jejich acheulská klasifikace byla později zpochybněna (srov.
Freund ms.) a artefakty samy dnes k dispozici nejsou, avšak stratigraficky by jejich poloha
odpovídala současným představám o chronologii středního paleolitu. Červenohnědý
horizont registroval rovněž K. Zapletal (obr. 1, srov. Zapletal 1929, tab. III–IV), avšak
význam „hlinitých zón“ ve spraši ani členění kulturních vrstev jeho studie nedocenila.