Computer speciál - domácí kino - stulik.cz

52
megarecenze DVD
Nevěsta k pomilování
Obsah motta „Pomsta je pokrm, který podáváme
nejlépe za studena“ neplatí jen pro hrdinku fi lmu
Kill Bill, ale i pro jeho strukturu. Snímek byl totiž
rozčleněn na deset časově zpřeházených kapitol
a na jeho rozuzlení si fanoušci navíc museli „za
studena“ počkat šest měsíců, neboť byl rozdělen
na dva fi lmy. Majitelé DVD to už mají jednodušší:
ve stejnou dobu, kdy se první fi lm objevuje na
stříbrném disku, vstoupilo do českých kin i jeho
dokončení.
Námět fi lmu Kill Bill si Quentin Tarantino a herečka
Uma Thurmanová vymysleli již před deseti lety, v době
natáčení gangsterky Pulp Fiction – historky z podsvětí.
Tehdy se zrodil nápad o svatbě těhotné vražedkyně
zvané Černá mamba (Uma Thurmanová), na níž
všechny přítomné v kapli zmasakrují její čtyři kolegové
z Komanda zmijí vedení bývalým nevěstiným
milencem Billem (David Carradine).
A ačkoli Bill prožene své milé kulku hlavou, „Nevěsta
krví zbrocená“ se po čtyřech letech probudí z kómatu
a promění se ve vraždící stroj, který nezná soucit ani
slitování. Na prvních místech jejího krvavého seznamu
fi guruje nyní spořádaně žijící vražedkyně kdysi přezdívaná
Smrtonoš (Vivica A. Foxová) a japonsko-čínsko-
-americká šéfka tokijského podsvětí zvaná Korálovec
(Lucy Liuová), jejíž osobní strážkyní je „školačka“
Gogo (Chiaki Kuriyamaová) zuřivě se ohánějící
řemdihem.
Vytříbený mix žánrů i stylů
Tarantinův morytát lze s nadsázkou označit
za odpověď na Truff autův fi lm Nevěsta byla
v černém (1968), manýristicky pocákanou krvavými
gejzíry, propojenou s reakcí na ženský
samurajský fi lm o odplatě Lady Snowblood
(1973). Jednotlivé kapitoly skládají hold nejen
hongkongským grind house kung-fu fi lmům sedmdesátých
let, ale také dalším žánrům a popkulturním
fenoménům, na kterých Tarantino vyrůstal
a z nichž vybral své nejoblíbenější scény a nově je
přepracoval. Příkladem budiž japonský seriál Shadow
Warriors, v němž herec Sonny Chiba ztvárnil
ninju Hattoriho Hanza, který v Kill Billovi uková
Nevěstě její meč.
Podobně jako režisér suverénně střídá barevný
materiál s černobílým a hraný fi lm s animovanou
vsuvkou ve stylu manga, přeskakuje jeho snímek od
computer speciál domácí kino léto 2004
samurajských titulů k fi lmům o jakuze, od spaghetti westernů
k italským giallo fi lmům, od čínského wire-fu k japonskému
anime. Až se skoro zdá, že téměř každý
záběr odkazuje na nějakou důvěrně známou
scénu: nikoli na konkrétní sekvenci, ale spíše
na archetypální motiv v podvědomí diváka.
Tarantino opět vychází z „béčkových“ banalit,
aby je nenapodobitelným způsobem
proměnil v „áčkový“ retrofi lm vyleštěný jak
ostří katany.
Zasvěcení znalci zmíněných žánrů
si v rámci komiksově zběsilých, gravitaci
popírajících akčních orgií vychutnají mnoho
odkazů: od efektů speciálních kondomů, jež se
kdysi používaly v čínských akčních fi lmech k simulaci
tryskající krve, až po Nevěstinu žlutou
kombinézu, kterou nosil Bruce Lee ve fi lmu
Game of Death (1978).
Pokud se na Kill Billa podíváme
z hlediska každé kapitoly
zvlášť, jde o brilantně natočené
stylistické cvičení, jímž
si Tarantino zkoušel – s minimálním
využitím digitálních
triků – schopnosti akčního
režiséra. Například choreografi
cky zpracovaná masová
bitka se zabijáckým gangem
Crazy 88 přechází z černobílého
obrazu do barevného
a vrcholí stínovým divadlem
v tradici kabuki, ikonický
souboj v čínské zasněžené
zahradě zase uchvacuje pohádkovou
poetičností.
Celkově ale první snímek
působí spíše jako
vizuálně vytříbené torzo,
jako úvodní část seriálu.
O postavách se nedozvíme
téměř nic, tvář