Vývoj a perspektivy mobility osob - edice

I. Vývojové fáze mobility
Nejprve je důležité uvést definici mobility. Definici z LAROUSSE, tj. schopnost se pohybovat,
je třeba doplnit o pojmy jako je dosažitelnost různých služeb a přihlédnutí k sociálním a
prostorovým relacím. Přesněji vyjádřeno, místní mobilita, tak jak je stanovena průzkumy, je
charakterizována souhrnem jakéhokoli přemisťování realizovaného osobami od pěti let výše
v poloměru 80 km vzdušnou čarou okolo bydliště. Mobilita se dá tedy měřit počtem
přemístění, je však charakterizována rovněž jinými indikátory, jako jsou motivy, doba
přemístění, modální rozdělení, časoprostorové distribuce.
Pokud se jedná o počet přemístění, ten činí v průměru 3,2 přemístění na jednoho obyvatele a
den (údaj Státního statistického úřadu Francie z roku 1994). Toto číslo je na první pohled
překvapivé, ukazuje totiž sestupnou tendenci, protože v roce 1982 to bylo 3,3 přemístění na
obyvatele a den.
Přemísťujeme se stále méně?
Počet přemístění na osobu má tendenci se zmenšovat a toto konstatování si zaslouží několik
vysvětlení. Dnes se realizuje jedno jediné přemístění pro provedení série činností, například
aby osoba provedla více nákupů, než tomu bylo dříve. Zde už je cítit dopad urbanismu s
rozvojem obchodních středisek na předměstích, které vedou obyvatelstvo k tomuto
přizpůsobivému chování při nákupech.
Pokles pozorovaný v počtu přemístění je spojen s dalšími dvěma důvody: rostoucí
nezaměstnaností (v průběhu posuzovaného období), která s sebou přinesla snížení práce
provozované doma, a poklesem poledních návratů (domů na oběd).
V nejbližší budoucnosti se objeví tyto otázky: například jaký bude dopad na přemisťování v
důsledku přechodu na 35-hodinovou pracovní dobu, v důsledku rozvoje telefonních služeb,
minitelu a internetu, rozvoje nových informačních technologií nebo práce na dálku ...
Množina přemístění jednotlivce sama nestačí k charakterizování mobility a je třeba se zajímat
o další kriteria: dobu trvání přemístění, projeté vzdálenosti, rozvržení prostoru jak v čase, tak
v použitých druzích dopravy.
Zkrácení přemísťovacích dob
Studie mobility ukazují, že doby pro přemístění jsou stabilní, zatímco projeté vzdálenosti se
stále prodlužují, což se vysvětluje zvyšováním rychlosti přemisťování. Tyto doby mají rovněž
tendenci se zkracovat, protože doby přemístění, které činily v roce 1982 průměrně 57 minut
na den a na osobu, klesly v roce 1994 na 54 minut u vzdáleností 18 - 23 km ve stejném
ročním období. Zde rovněž má svůj význam vliv plánování města a dopravy:
vysokorychlostní trati, městské autostrády, odklonové trasy, tramvajové linky nebo sítě RER
(síť rychlostní dopravy v okolí Paříže).
Je třeba vzít v úvahu také další prvek: rozdíl mezi Paříží a venkovskými městy. Průměrná
doba přemístění v Paříži v roce 1983 činila 68,8 minut. V Grenoblu tato doba činila 50,4
minut v roce 1985 a v Nantes 48 minut v roce 1989. Naši přátelé, kteří odjeli z Paříže do
Nantes, mají k dobru 20 minut na den vzhledem k dopravě, za rok mají k dobru asi 70 hodin.
Připomeňme, že doba přemisťování je na předměstích kratší než v centrech. Tak je tomu ve
městech s několika miliony obyvatel, kde doba přemístění je 63 minut pro osoby bydlící v
centru a 46 minut pro osoby bydlící na předměstí.
I když jde o několik rozdílů podle velikosti města a lokality v aglomeraci, doby přemisťování
jsou všeobecně stabilní v čase a prostoru a všimněme si, že každý jedinec konstantním
způsobem sleduje svůj „časový rozpočet přemisťování“. Jeden expert Světové banky z toho
dokonce odvodil zákon stálosti rozpočtů přemístění, když uvedl, že: