Vývoj a perspektivy mobility osob - edice

mimo tyto periody. Nejpozoruhodnější jsou změny hodinového přemisťování v rámci
mobility od rána do odpoledne a k večeru: počet přemístění před 14. hodinou klesá o 9 %,
zatímco roste o 11 % mezi 14. a 19. hodinou a o 28 % po 19. hodině. Vysvětlujícími faktory
mohou být stagnace počtu aktivně činných osob, rozvoj zábavy a roční úprava platnosti
pracovní doby.
II. Chování mobility a poptávka po přemisťování
K vysvětlení změn mobility již nestačí demografický vývoj
Demografická analýza, zejména na základě sčítání lidu, umožňuje lépe pochopit rozvoj
mobility. Především proto, že růst měst se týká všech zemí světa. Počet měst s více než
milionem obyvatel na naší planetě se zvýšil ze 49 v roce 1950 na 227 v roce 1980 a počítá se,
že v roce 2000 bude tento počet činit 550. Současně se zvyšuje míra urbanizace (počet osob
bydlících ve městě ve vztahu k celkovému počtu obyvatel) ve všech zemích světa a vzrostla z
3 % populace v roce 1800 na 40 % v roce 1985. Ve Francii ukázalo sčítání lidu v roce 1990,
že ve městech žije 80 % populace. Přesnější analýza ukazuje, že prakticky 96 % populace se
váže k městům a předměstím a že tento vývoj se vyznačuje čtyřmi charakteristickými rysy:
stabilitou center měst, růstem okrajových čtvrtí, růstem venkovského předměstí a poklesem
tradičního venkova.
Výsledky sčítání lidu 1990 ve Francii
Tendence Příslušná populace % celkové populace
Stabilita center měst 23,6 milionů obyvatel 42 %
Růst předměstí 18,3 milionů obyvatel 33 %
Růst venkovského 12,6 milionů obyvatel 22 %
(zeměděl.) předměstí
Pokles tradičního 2,1 milionů obyvatel 4 %
venkova
Sčítání lidu z roku 1990 ukázalo tyto tendence v období 1981 až 1993:
• nárůst aktivně činných je nižší v porovnání s růstem populace (+ 8 % demografický růst a
+ 4 % aktivně činných mimo domov),
• rostoucí podíl žen v aktivně činné populaci (+ 20 %),
• zdvojnásobení počtu nezaměstnaných,
• nárůst populace důchodového věku o 1/3
• a růst počtu studujících na vysokých školách o 140 %.
Tyto tendence je možno doplnit několika prvky ze sčítání lidu v roce 1999:
• centra měst opět nalézají cestu k demografickému růstu v globálním nárůstu svých
obyvatel o 2,6 %,
• předměstí, umístěná v blízkosti center měst, hledí na snižování své populace,
• předměstí, situovaná na území, které představuje asi 10 % státního území a které poskytuje
přístřeší asi 20 % populace, je stále důležité.
Budou-li tato zjištění prokázána, zdá se, že pouhý demografický skluz v důsledku projekcí by
neumožňoval dospět ke stejným výsledkům mobility, jako jsou výsledky zjištěné v periodách
1990 - 1999. Pokračování v těchto tendencích by vyústilo do ustálení projetých vzdáleností a
nikoli do zjištěného růstu. K vysvětlení těchto fenoménů je důležité vzít v úvahu ostatní
prvky spojené se způsobem života a také s městskou politikou.