Vývoj a perspektivy mobility osob - edice

Přihlédnutí k životnímu stylu
Transformace mobility má svůj původ ve vývoji chování, což vysvětluje poptávku po
přemisťování. Na používání automobilu má vliv především řidičské oprávnění pronikající
zdánlivě do celé dospělé populace: tak je tomu v případě mládeže, důchodců majících praxi
v řízení a u všech sociálních tříd dohromady. Ve třiceti letech má 87 % populace řidičský
průkaz, včetně citelného nárůstu důchodců a žen nad 40 let věku.
Lze také konstatovat, že nárůst volného času a kontinuita dne mají rovněž vliv na mobilitu a
na volbu dopravního prostředku.
Záleží však také na tom (jak to dělají ekonomičtí stratégové a marketingoví specialisté), aby
se při analýze rozvoje způsobů života přihlédlo k sociologické dimenzi individuálního
chování. Ankety po celá léta sestavuje kabinet sociologických studií pro 1000 autorů
veřejného mínění, aby označili závažné tendence v rozvoji způsobů života občanů západní
Evropy, přičemž existuje hypotéza, že tyto tendence budou střednědobě generalizovány pro
veškerou populaci. Uvádíme zde pět tendencí, které, jak se zdá, mají vliv na organizaci
přemisťování.
Na prvním místě pozorujeme vůli po stále rostoucí samostatnosti a hledání spontánnosti.
Druhá tendence se týká „emocionálního prohloubení“ a rozvoje vitality spojenou s emocemi a
vjemy. Třetí tendenci představuje hledání smyslu života s odklonem od tradičních hodnot,
vůle „dát svému životu smysl“. Zjišťuje se také (a to bude čtvrtá tendence), reorganizace
sociální sítě s odklonem od hierarchických logik ve prospěch síťových logik. Pátá tendence
souvisí s otevřením se složitým systémům, které by mohly povzbudit dotazované osoby,
odmítající narýsovaná hlediska a „hotové myšlenky“.
Zdá se nám, že těchto pět orientací nahrává a priori spíše automobilu než kolektivní dopravě,
hlavně pokud se jedná o hledání samostatnosti, spontánnosti a o reorganizaci sociální sítě.
Ostatní způsoby života by se měly postavit čelem k těmto vývojovým tendencím. Například
otevření se složitosti by se mohlo stát opěrným bodem pro multimodální logiky a pro
zohlednění argumentu životního prostředí. Emoce vyplývající z dramatu Erika je toho
příkladem. Vysvětlení zdravotních rizik spojených se znečištěním ovzduší by mělo podnítit
občany, aby upustili od svých vozů a přijali určitá rozhodnutí stanovená v plánech pro
přemisťování ve městech (PDU), která omezují parkování nebo provoz automobilů. Hledání
autonomie dokonce může být v mnoha městech Francie trumfem pro podniky hromadné
dopravy (TCSP), díky její nezávislosti na kongescích.
Tato vysvětlení by měla být vzata v úvahu, aby Francouzi nevybírali prostředky své mobility
předem, aby se pomohlo voleným orgánům definovat dopravní politiku a ekonomickým
operátorům určit strategii v produkci a marketingu.
Jak chápat poptávku po mobilitě?
Je zřejmé, že poptávka po přemisťování je složitá a dá se obtížně kvantifikovat. Skládá se ze
dvou prvků: poptávka realizovaná a poptávka skrytá (latentní). Poptávka realizovaná se týká
uskutečněných přemístění a dá se tedy snadno spočítat. Je silně závislá na nabídce. Sdružuje
zajatce hromadné dopravy, tj. ty, kteří nemají k dispozici vlastní auto, nebo ty, kteří nejsou ve
věku opravňujícím k řízení, ale jsou určitě bez informací o potenciálním růstu dopravy.
Mnohem těžší je porozumět latentní poptávce, která se často měří pomocí důkladných
individuálních anket (například průzkumy deklarované preference), které lze často stěží
interpretovat. Dotazovaní si například vždy přejí mít nějaký druh kolektivní dopravy co
nejblíže bydliště, aniž by ho denně používali.
Tyto rozličné analýzy nás vedou k domněnce, že objasňování mobility se týká (kromě
demografických, sociologických a technických aspektů) vlastních struktur města v jeho
prostorové a ekonomické dimenzi. Poptávka po mobilitě by však měla vzít na zřetel
organizaci a plánování města.