Vývoj a perspektivy mobility osob - edice

„Lidé se každý den pokoušejí maximálně využít výhod měst v rámci protikladů daných dvěma
rozpočty: časový rozpočet, který by neměl překročit 60 až 70 minut, a peněžní rozpočet, který
by neměl přesáhnout 10 až 15 % rozpočtu domácnosti“. Toto zjištění lze prokázat ve všech
světových aglomeracích, protože průměrná doba každodenního přemisťování na světě je 60
minut plus minus 15 minut. Je to dáno tím, že člověk je ochoten bydlet stále dále od města,
jelikož přemisťování se stále zrychluje. Vyplývá z toho určitá kontradikce, protože dopravní
podniky, které stále lépe obsluhují vzdálené zóny, aby tak daly odpověď na rozvíjející se
poptávku na přemisťování, nabádají obyvatele, aby se roztáhli v prostoru.
Toto zkrácení doby přemístění, patrnější na periferii než v centru města, je současně
provázeno rostoucím používáním osobního automobilu.
Změna používání různých způsobů přemisťování za posledních 20 let: více osobních
vozů na úkor chůze a jízdy na kole
V posledních 20 letech má osobní automobil lví podíl na trhu přemisťování. Čísla jsou
výmluvná: porovnáme-li období 1973-1977 a 1988-1992, zjistíme lehký nárůst přemisťování
ve veřejné dopravě, který stoupl z počtu 0,28 přemístění na den a osobu ve veřejné dopravě
na počet 0,34, a silný nárůst vidíme u osobních automobilů, s počtem přemístění z 1,27 na
1,94. Naopak lze pozorovat pokles druhů nemotorizovaného přemisťování z dřívějších 1,56
přemístění pěšky nebo na kole na obyvatele a den na pozdějších 1,09.
Paříž je poměrně dobrým příkladem užívání hromadné dopravy. Na úrovni aglomerace se
20 % přemístění uskutečňuje veřejnou dopravou, 44 % individuální přepravou (osobními
vozy) a 36 % pěšky nebo na kole. Pokud jde o město Paříž, pak 60,3 % přemístění týkající se
Paříže (centrum až k předměstím) se realizuje prostřednictvím hromadné dopravy. Tato čísla
je možno porovnat s údaji z některého jiného města, jako například Aix-en-Provence, kde
pouze 8 % přemístění se uskutečňuje v hromadné přepravě, 64 % v individuální přepravě a
28 % pěšky nebo na kole.
Pozice osobního automobilu v přemisťování nabývá tedy stále na významu, což má vliv na
životní prostředí a zejména na znečištění ovzduší. Není to tedy náhoda, jestliže se dnes mluví
o jemných způsobech přemisťování, což jsou nemotorizované způsoby přepravy, zejména v
rámci koncepce městských plánů na přemisťování, jež jsou podle zákona o ovzduší povinné
pro města s více než 100 000 obyvateli. Tyto způsoby přemisťování v posledních letech
zeslábly pravděpodobně proto, že se prodloužily vzdálenosti a rozvinula motorizace
domácností.
Vývoj časoprostorových distribucí
Stálost rozpočtů přemísťovacích dob je však doprovázena značným růstem projetých
vzdáleností pro každé přemístění a pro celkově projetou vzdálenost v průběhu dne. Dnes
žijeme na rozlehlejších teritoriích, než jak tomu bylo před deseti lety, a průměrná vzdálenost
jednoho přemístění se posunuje z 18 km v roce 1982 na 23 km v roce 1994. A proto růst
projetých vzdáleností lépe charakterizuje vývoj mobility francouzské populace než doba
trvání přemístění nebo jejich počet.
Tento růst je mnohem silnější na periferii než v centru města. Přemístění realizovaná uvnitř
městských center klesla o 5 % mezi lety 1982 a 1994, kdežto počet přemístění mezi
předměstím a periferiemi (čtvrti na obvodu města) se zvýšil o 79 %. Lze nalézt tři vysvětlení
tohoto jevu: rozvolnění zaměstnaneckých a služebních míst (hypermarkety, střediska
odpočinku, pásmování), integrace městeček do velkoměstských center, regionalizace
zaměstnání a rozšíření zaměstnaneckých center napojených na dálnice.
Lze rovněž konstatovat, že se zvyšuje počet hodin sníženého provozu v porovnání s hodinami
provozu ve špičkách: zatímco v sedmdesátých letech se to považovalo za věc poměru mezi
prací doma a hodinami špičkového provozu, přemístění a oběh rostou dnes mnohem více