Elektronická verze - Národní divadlo

Opera > Připravujeme
>
Vizualizace scény
Claude Debussy
Pelleas a Melisanda
Hudební nastudování:
Jean-Luc Tingaud
Dirigent:
Jean-Luc Tingaud / David Švec
Režie a scéna: Rocc
Kostýmy: Rocc, Miroslav Sabo
Sbormistr: Martin Buchta
Účinkují:
Pelléas
Philipp Do / Richard Samek
Mélisande
Veronika Hajnová / Kateřina Jalovcová
Golaud
Martin Bárta / Jiří Sulženko
Arkel
Oleg Korotkov / František Zahradníček
Geneviève
Yvona Škvárová / Lenka Šmídová
V letošním roce si připomínáme 150. výročí úmrtí
francouzského skladatele Clauda Debussyho
a belgického spisovatele, nositele Nobelovy
ceny za literaturu Maurice Maeterlincka,
jejichž dílo se kongeniálně spojilo v hudebním
dramatu Pelleas a Melisanda.
Maeterlinck počátkem 90. let 19. století
začal psát symbolistické hry plné
mystiky a fatalismu s hlavními tématy
smrti a smyslu života. Snad
nejznámější z nich je pětiaktové
drama z roku 1892 o zakázané
lásce Pelleas a Melisanda, o lásce
Pellea k manželce svého
bratra, o velkém čistém citu,
který nebere zřetel na hodnoty
manželství. Premiéra v květnu
1893 byla přijata s nadšením.
Zpracování tohoto dávnověkého příběhu
zaujalo Clauda Debussyho, který se marně
snažil najít vhodný námět na operu.
Přestal komponovat svou operní prvotinu
Rodrigue et Chimène, požádal Maeterlincka
o svolení ke zhudebnění a v září
1893 začal pracovat na Pelleovi. V roce 1895
bylo dílo téměř dokončené, chyběla jen
detailní instrumentace, ale přes různé
peripetie nebyla vidina provedení, proto
k definitivnímu dokončení došlo až o tři roky
později. Premiéra se konala před devadesáti lety
v Opéra-Comique v Paříži. Pelleas a Melisanda se
nakonec stala jedinou Debussyho dokončenou
operou, stala se jakýmsi milníkem v dějinách
tohoto žánru a ovlivnila řadu skladatelů 20.
století.
Pelleem a Melisandou obohacujeme repertoár
Národního divadla významným francouzským
impresionistickým dílem. Hudebního nastudování
se ujímá Jean-Luc Tingaud, který má na repertoáru
řadu méně hraných francouzských oper
a Pellea dirigoval již v Toulonu (2007) a Rennes
(2011). Režisér a umělecký šéf Opery Národního
divadla Rocc chce ve své inscenaci Pellea a Melisandy
navázat na první uvedení Maeterlinckovy hry
na prázdné scéně za tylovou oponou a zhmotnit
svou ideu „opera povera“ o nematerialitě divadelního
prostoru, kdy pohyb herců je nedílnou
součástí vytváření scénografie. Místo tylové opony
používá Rocc ve své inscenaci sedm velkých
sítí, které rozčlení prostor na šest částí, a pomocí
světel vytváří impresionistické nálady.
Pavel Petráněk
>
Rocc
Foto: E. Blažková
12