Elektronická verze - Národnà divadlo
Elektronická verze - Národnà divadlo
Elektronická verze - Národnà divadlo
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
Činohra > Premiéra Nosorožce na Nové scéně<br />
Meleme<br />
páté přes deváté ...<br />
><br />
1 Rudolf Stärz, Kateřina Burianová<br />
a Ondřej Pavelka<br />
2 Lucie Žáčková<br />
3 Igor Bareš<br />
4 David Prachař<br />
Foto: H. Smejkalová<br />
Eugène Ionesco: Nosorožec<br />
Překlad: Ivan Zmatlík<br />
Režie: Gábor Tompa<br />
Scéna: Helmuth Stürmer<br />
Kostýmy: Carmencita Brojboiu<br />
Dramaturgie: Martin Urban<br />
Účinkují:<br />
Kateřina Burianová,<br />
Jaromíra Mílová, Igor Bareš,<br />
David Prachař, Rudolf Stärz,<br />
Václav Postránecký, Ondřej Pavelka,<br />
Petr Pelzer, Lucie Žáčková,<br />
Petr Motloch, Václav Postránecký,<br />
Jan Bidlas, Radúz Mácha, Petr Pelzer<br />
Narodil se v Târgu Mureş, rumunském<br />
městě se silnou maďarskou<br />
enklávou. Vystudoval filmovou<br />
a divadelní režii v Budapešti<br />
na akademii I. L. Caragiale (1981).<br />
Od absolutoria režíruje v rumunském<br />
Maďarském divadle v Kluži,<br />
jehož se roku 1987 stal uměleckým<br />
šéfem a po převratu se tam stal<br />
i ředitelem. Od roku 1989 je pedagogem<br />
Divadelní akademii Istvána<br />
Szentgyörgyiho v Târgu Mureş.<br />
V Kluži založil divadelní fakultu,<br />
kde od roku 1991 vede katedru<br />
režie. Od roku 2007 je vedoucím<br />
katedry režie na Taneční a divadelní<br />
fakultě Kalifornské university<br />
v San Diegu. Režíroval bezmála<br />
stovku inscenací v domovské zemi<br />
i ve světě, spolupracoval s divadly<br />
ve Spojených státech (kde připravil<br />
např. Büchnerova Vojcka, Mrožkovo<br />
Tango) v Srbsku (variace na Euripida<br />
Medea Circles), v Británii Ionescův<br />
Nový nájemník), Maďarsku (Beckett:<br />
Čekání na Godota, Visky: Julie,<br />
Camus: Nedorozumění, Shakespeare:<br />
Král Lear), Německu (Čechov: Tři<br />
sestry) a mnoho dalších. Vedl režijní<br />
workshopy v Británii i Španělsku.<br />
Natočil tři filmy, nejnovější Čínská<br />
obrana (1999) byla k vidění na filmovém<br />
festivalu Karlových Varech. Tiskem<br />
vydal své eseje o režii i básně.<br />
Je držitelem mnoha divadelních cen<br />
rumunských i zahraničních. Více<br />
o jeho práci na www.huntheater.ro.<br />
Rozhovor s režiserem Gáborem Tompou<br />
Jste z divadelní rodiny?<br />
Ano, oba mí rodiče jsou od divadla. Můj otec byl<br />
režisér Národního divadla v Budapešti. Byl žákem<br />
Maxe Reinhardta. Po návratu do Rumunska<br />
v roce 1945 založil a řídil <strong>divadlo</strong> v Târgu Mureş,<br />
tehdy tam žádné <strong>divadlo</strong> nebylo. Zde se seznámil<br />
i s mojí matkou, herečkou. Otec se později<br />
stal profesorem herectví na divadelní akademii,<br />
kterou do Târgu Mureş z jiného města přemístil.<br />
Můj dědeček z otcovy strany byl velice známý<br />
meziválečný básník.<br />
V roce 2009 jste byl v Plzni na divadelním festivalu<br />
s inscenací hry Andráse Viskyho Born for Never,<br />
se kterým jste tam sklidil veliký úspěch. Byla to<br />
vaše první cesta do Česka?<br />
Ne, s Českem mě pojí už starší vzpomínky. Jako<br />
student divadelní akademie v Bukurešti jsem byl<br />
na stipendiu v Polsku. Bylo to stipendium na čtrnáct<br />
dní, ale protože jsem se tam setkal s velmi<br />
kvalitním divadlem, zůstal jsem přes šest týdnů.<br />
Pak jsem přijel do Prahy, kde jsem pobyl deset dní.<br />
Bylo to v roce 1978–9. Málem mě ze školy vyhodili,<br />
protože jsem se do Rumunska vrátil až po dvou měsících.<br />
Tohle bylo moje první pražské dobrodružství.<br />
Viděl jsem tu Hamleta od Evalda Schorma v Divadle<br />
Na zábradlí, na stejném místě i pantomimu<br />
Ladislava Fialky. Viděl jsem snad i nějaké Krejčovo<br />
představení, nevím, jestli to byly Tři sestry, nebo<br />
jiná hra od Čechova. Kromě samotné Prahy mě fascinovala<br />
též česká kinematografie. Na filmech mě<br />
zaujal herecký styl, grotesknost a speciální humor,<br />
který je charakteristický i pro dílo Haška, Hrabala,<br />
Kundery nebo Havla. Pak jsem tu byl na pracovním<br />
setkání v divadle Archa. Potřetí jsem se vrátil až<br />
po mnoha letech na vaše pozvání.<br />
Kde a kdy jste režíroval Ionesca?<br />
Nejčastěji jsem dělal Plešatou zpěvačku. Bylo to<br />
v roce 1992, 2000 a 2008 v maďarském a rumunském<br />
divadle v Kluži a v Paříži, takže maďarsky,<br />
francouzsky a rumunsky. Dále jsem dělal hru<br />
Jakub nebo Podrobení (2003) v Kluži. Pak jsem dělal<br />
hru, kterou mám velmi rád, hru, kterou Ionesco<br />
napsal za tři dny během svého posledního stěhování<br />
do bytu na Montparnasse. Je řeč o Novém<br />
nájemníkovi, toho jsem režíroval v Newcastle Playhouse<br />
v roce 2004. Podle mě tato hra hovoří o naší<br />
poslední cestě, o našem stěhování se na onen<br />
svět. Ionesca jsem chtěl realizovat celého. Ještě<br />
jsem to nevzdal. Stále mám v plánu udělat Chodce<br />
ve vzduchu a Oběti povinnosti. Příští rok ve Spojených<br />
státech uvedu Židle.<br />
Lze se na Ionesca dívat jako na autora divadla<br />
absurdity, nebo má toto <strong>divadlo</strong> už mnohem širší<br />
platnost?<br />
Absurdní <strong>divadlo</strong> má křišťálově jasnou strukturu,<br />
je to druh divadla, které se nejvíce přibližuje hudební<br />
struktuře textu, nikoli struktuře narativní,<br />
dokonce ani dramatické. Ionesco Plešatou zpěvačku<br />
kupříkladu nazývá „antihrou“. V současné době<br />
není nutné hovořit o absurditě divadla nebo<br />
o žánru absurdního divadla, protože absurdním<br />
se stal svět. Ionesco, stejně jako Beckett, staví<br />
humanitu do určitých krajních situací, načež<br />
chování lidí v těchto situacích analyzuje. Na druhou<br />
stranu Beckett je plný sakrálna, bibličnosti.<br />
Ionesco je naopak plný empatie, protože bez ní<br />
komedii nelze psát. Nelze psát bez lásky k postavám,<br />
které zesměšňujeme, protože samy jsou<br />
směšné. Nedíváme se smrti do tváře, raději meleme<br />
páté přes deváté. V Nosorožci i další hrách je<br />
přítomna nákaza touto ignorancí, kvůli vyprazdňování<br />
slov a jazyka si neuvědomujeme nebezpečí<br />
fenoménu, který jednoduše nějak pojmenujeme.<br />
Už jste Nosorožce někdy režíroval?<br />
V divadle Radu Stancy jsem se o to už pokoušel,<br />
ale vše skončilo na tom, že vypadli dva herci,<br />
takže se skoro vůbec nereprízovalo. Pracoval jsem<br />
však s jinou úpravou, tehdy – asi před 10 lety – došlo<br />
k silnému nárůstu maďarského i rumunského<br />
extremismu. Byl to poslední pokus, podobně jako<br />
v době hornických protestů v roce 1991 v Rumunsku,<br />
odvrátit pozornost od ekonomicko-sociálních<br />
problémů země vyvoláním interetnického konfliktu.<br />
Tady hrál roli Jeana maďarský herec se silným<br />
přízvukem. Já už jsem pak neměl čas se k této hře<br />
vrátit. Inscenace prakticky zůstala v zárodku, proto<br />
se s velkou radostí k textu vracím. Navíc moje úprava<br />
smysl hry obrací ještě jiným směrem než tehdy.<br />
Ptal se Martin Urban<br />
Premiéra: 30. května 2012, Nová scéna<br />
22