Elektronická verze - Národní divadlo

laterna Magika > Rozhovor
Josef Kotěšovský
– věčně veselý klaun
V polovině dubna oslavila
Laterna magika 35 let
nepřetržitého uvádění
inscenace Kouzelný cirkus,
titulu, který je nejen unikátem
dnes již ve světovém
měřítku, ale skutečně také
nejoblíbenějším titulem
na repertoáru. Příběh o putování
klaunů za obrazem
krásné Venuše a překonávání
nástrah čarodějného
Svůdce je v mnohém jako
obraz lidského života. V roli
Veselého klauna v prvním
obsazení – a také na filmovém
plátně – vystupoval
tanečník a dnes především
režisér Josef Kotěšovský.
Rozhodli jsme se ho tedy
trochu vyzpovídat a připomenout
si atmosféru,
ze které toto představení
vznikalo.
Diváci mohou během představení poznat, že
filmový materiál vznikal po celý rok a na mnoha
místech tehdejšího Československa. Kde se například
natáčel začátek – zrození klaunů a Venuše?
To jsme natáčeli na Popradském plesu ve Vysokých
Tatrách, brzy na jaře. Voda, ve které plaveme,
měla jen pár stupňů, kameraman Emil Sirotek byl
ovšem perfekcionista a chtěl všechny záběry dokonalé,
takže jsme ve vodě čekali třeba deset minut
na správnou skladbu mraků. Sice jsme měli pod
kostýmy neoprén, ale rozepnutý, aby nebyl vidět límec,
takže nám stejně dovnitř natekla ledová voda.
A když jsme byli hodně vymrzlí, lékař, který na nás
dohlížel, poradil štábu, že na to je nejlepší borovička,
takže nám pro ni jezdili přes pleso do místní salaše.
Klauni by se správně měli zrodit z moře a také
Venuše připlouvá na vlnách, ale v rámci šetření jel
tehdy k moři jen štáb natočit vlny …
Překrásná je také venkovská scenérie …
Statek u Sedlčan, nádherné staré stavení. A cirkusový
stran stál ve Stromovce, tam jsme natočili
i hodně materiálu, který pak nevyšel. Například
tam měla být scéna, kde jsme skákali na trampolíně,
a kolem nás mělo poletovat sto malých ptáčků.
Na filmu ovšem vypadali jen jako tečky, protože
byli moc rychlí, a nakonec stejně uletěli. Také nám
málem uletěla Venuše i s balonem, protože jeden
kolega neudržel lano, ale naštěstí se nic nestalo.
Z cirkusové pasáže je asi kromě krocení šelem
nejoblíbenější požár.
Tam jsme samozřejmě cvičili s pravou hasičskou
technikou. Vůbec jsem neudržel hadici v rukou
a až po třetím záběru nás jen tak mimochodem
upozornili, že nemáme stříkat vysoko na žárovky,
protože je to všechno pod proudem. Polovina komparsu
měla kostýmy z barrandovských skladů, ale
polovina přišla ve vlastních a nějak se to pomíchalo.
Na filmu je vidět, jak kropím dvě starší dámy v kostýmcích,
a ty dámy pak jely domů tramvají mokré.
Změnila se hodně skladba čísel?
Postupně se několik částí vystříhalo. Jiří Srnec přišel
o dvě černodivadelní scény. První byla krásná,
epizoda Hradní hry, kde se odehrával souboj karet
– Králů. Jan Švankmajer si svoji loutkohru uhájil
celou, tu nechtěl krátit, takže řekl buď, a nebo.
Bylo by škoda nemít ji vůbec, je to kouzelná pasáž
a na zahraničních zájezdech měla vždycky s tím
svým minimalismem veliký úspěch. Je také krácený
konec, kde Venuše vystupovala jako zpěvačka,
zbylo jen několik záběrů. Dnes je myslím délka
představení ideální.
Na plátně hraje Venuši Ivana Kuchařová, mění
kostým, ale je stále táž. Na jevišti se v převtěleních
Venuše střídá tanečnic víc, bylo to tak vždy?
Různé tanečnice na jevišti byly od začátku, aby si
zatančilo víc děvčat, a také kvůli rychlosti, s níž
by se nedaly převleky zvládnout. Znakem Venuše
byla malá škraboška, kterou má každá její představitelka
stále na tváři. Důležité je, aby si byly
podobné postavy na jevišti a na plátně, což je ideální
u klaunů díky líčení. Svůdce měl mít původně
nasazovací orlí nos, také by byl univerzálnější, ale
Pavel Veselý si tehdy vymínil natáčet bez něj. Ale
prototyp už byl, podle tanečníka Karla Vrtišky, pomohlo
by to Svůdcům ve výrazu, umocnilo by se,
jak je nesympatický a zlý. Původní návrh klaunských
nosů byla malá krychle, kterou vymyslel
Zdenek Seydl, dělal ale prototyp podle své hlavy,
a ten nám byl všem hrozně velký.
Jak dalece je role klauna, Veselého i Smutného,
náročná?
Je spíš herecká, ale úplně ze všeho nejvíc vychází
z osobnosti tanečníka. Myslím totiž, že být klaunem
se nedá naučit, klaun je profese, klaunem
člověk musí být. Nemůže ho hrát každý, nebo spíš
neměl by. Samozřejmě v provozu divadla je třeba
dělat ústupky. Jinak jsou v představení i místa,
kde je potřeba mít solidní taneční techniku
a základy akrobacie. Když tančil veselého klauna
Petr Kosek, bývalý gymnasta, metal v představení
salta. To jsem tedy nedělal, ale choreografie
nebyla nikdy úplně neměnná, dá se přizpůsobit.
Klasickou techniku mají víc Venuše a Svůdce,
jinak je to především hraní, pantomima.
Veselého klauna dnes alternuje také váš syn Jan.
Když se díváte na představení jako divák, hodnotíte
ho v roli přísně nebo spíš přimhouříte oko?
Jako otec jsem na něj přísnější. Mladší syn se už
také neudržel a řekl mi, abych ho alespoň jednou
pochválil. Určitě je šikovnější na akrobacii, což se
mu ale nesmí říct, aby moc nezpychl .
Co byste popřál Kouzelnému cirkusu k narozeninám?
Přál bych si, aby tanečníci stárli pomalu a aby si
Kouzelný cirkus užívali ještě alespoň několik let.
Ptala se Lucie Kocourková
29