FAKULTNÍM ŠKOLÁM CHYBÍ PRÁVNÍ STATUS - Učitelské noviny
11.05.2015 • Views
Share Embed Flag

FAKULTNÍM ŠKOLÁM CHYBÍ PRÁVNÍ STATUS - Učitelské noviny

FAKULTNÍM ŠKOLÁM CHYBÍ PRÁVNÍ STATUS - Učitelské noviny

FAKULTNÍM ŠKOLÁM CHYBÍ PRÁVNÍ STATUS - Učitelské noviny

SHOW MORE
SHOW LESS
ePAPER READ
DOWNLOAD ePAPER
ucitelskenoviny.cz

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.

START NOW

založeny<br />

1883<br />

25/2013<br />

ročník 116<br />

18. červen<br />

učitelské <strong>noviny</strong><br />

týdeník pro učitele a přátele školy<br />

FAKULTNÍM<br />

ŠKOLÁM CHYBÍ<br />

PRÁVNÍ <strong>STATUS</strong><br />

Jsou sice chtěné, ale státem málo podporované<br />

7<br />

RAČTE SI<br />

PŘÁT<br />

NOVÝ ŠVP?<br />

8<br />

BĚŽNÁ PRÁCE<br />

VE „ZVLÁŠTNÍ“<br />

ŠKOLE<br />

12<br />

PROČ<br />

(NE)MATUROVAT<br />

Z MATEMATIKY<br />

21<br />

POVINNÝ<br />

DRUHÝ<br />

CIZÍ JAZYK<br />

cena 39 Kč<br />

www.ucitelske<strong>noviny</strong>.cz

Úvodník<br />

3<br />

OBSAH<br />

Sen o pravidlech<br />

4–6 Téma týdne<br />

FAKULTNÍM ŠKOLÁM CHYBÍ<br />

PRÁVNÍ <strong>STATUS</strong><br />

Jsou sice chtěné, ale státem málo<br />

podporované.<br />

7 Analýza<br />

RAČTE SI PŘÁT NOVÝ ŠVP?<br />

Proč se úpravy RVP ZV vždy nesetkávají<br />

s nadšením.<br />

8–9 Zeptali jsme se<br />

BĚŽNÁ PRÁCE VE<br />

„ZVLÁŠTNÍ“ ŠKOLE<br />

O situaci ve speciálním vzdělávání<br />

dětí s mentálním postižením.<br />

10–11 Profil<br />

UČINIT VE VĚDĚ SKUTEČNÝ<br />

OBJEV JE VELMI OBTÍŽNÉ,<br />

Říká emeritní rektor Univerzity<br />

Karlovy.<br />

12 Jak to vidí<br />

Dalibor Martišek:<br />

PROČ (NE)MATUROVAT<br />

Z MATEMATIKY<br />

13 Odborníci radí<br />

Dana Kutálková:<br />

NEJDE O PAPÍR<br />

14–16 Reflexe<br />

PTAČÍ ŘÍŠE, KTEROU<br />

PROSLAVILI TOLKIENOVI<br />

HRDINOVÉ<br />

Nový Zéland je zemí překvapení<br />

a zázraků.<br />

18–19 Sonda<br />

CHCEME STÁTNÍ MATURITU<br />

JEDNOTNOU, ANEBO<br />

PO OBORECH RŮZNOU?<br />

Odpověď odborníci zatím nenašli.<br />

20 Sonda<br />

K ČEMU BUDE ODBOROVÁ<br />

ASOCIACE ŠKOLSTVÍ?<br />

ČMOS PŠ a VOS se sdružují.<br />

21 Zrcadlo praxe<br />

POVINNÝ DRUHÝ CIZÍ JAZYK<br />

22 Ze zahraničí<br />

Ačkoli byl školský zákon od roku 2004 novelizován<br />

přibližně třicetkrát, ani v jedné z jeho<br />

novel, stejně jako v některé z novel zákona<br />

o pedagogických pracovnících, byste nenašli<br />

pojem fakultní škola ani fakultní učitel. Přitom<br />

právě na nich do značné míry záleží, jak<br />

jsou připravováni budoucí učitelé. Zákonnou<br />

normou jistíme kdeco, ale tak závažná součást<br />

systému pregraduálního vzdělávání jasně<br />

stanovená pravidla postrádá. Jistě, určuje si<br />

je každá fakulta připravující učitele v dohodě<br />

s příslušnou školou – a určitě podle svého<br />

nejlepšího vědomí a svědomí. Ale v zásadě<br />

vždycky také podle toho, co jim ekonomická<br />

situace dovolí. A to není právě mnoho. Stačí<br />

dát se do řeči s učiteli a řediteli základních<br />

škol na téma „čerství“ absolventi. První, co se<br />

dovíte, je, že jim chybí praxe. Těch pár hodin<br />

náslechů a rozborů ani měsíční souvislá praxe<br />

v závěru studia rozhodně nevytvoří pevné<br />

sepětí s profesí. A to ještě nemusí být jisté,<br />

jestli jejich první kroky skutečně povedou ti<br />

nejkvalitnější učitelé. Například souvislou praxi<br />

si někteří studenti hledají blíže svému bydlišti<br />

(často právě z ekonomických důvodů), obvykle<br />

ve škole, kterou navštěvovali jako žáci. O jejích<br />

kvalitách nemusí mít fakulta ani tušení. Je-li<br />

navíc desítky kilometrů vzdálená, je vůbec<br />

vycestování vysokoškolského učitele za praktikujícím<br />

studentem reálné?<br />

Konečně ani všechny fakultní školy nemusejí<br />

být na odpovídající úrovni. Některé mají<br />

totiž svůj titul už jen ze setrvačnosti. Stačí,<br />

aby se změnilo vedení školy a všechno může<br />

být jinak. Sborovna je rázem vzhůru nohama,<br />

co bylo dřív, už neplatí. Fakulta radši ze<br />

spolupráce tiše vycouvá, ale slůvko „fakultní“<br />

škole v názvu zůstane. Ono je zase na<br />

druhou stranu dobré mít punc, na který slyší<br />

rodiče a konečně i zřizovatel, je-li třeba. Proč<br />

toho nevyužít, když nikde není řečeno, že by<br />

měla škola přídomek fakultní obhajovat?<br />

S pojmem fakultní učitel je to podobné. Před<br />

každým kvalitním smekám. Není snadné<br />

přijmout při plném úvazku tak velkou odpovědnost.<br />

Už jenom té práce navíc. Připravit<br />

vyučovací hodinu hodnou následování, jindy<br />

pozorovat a hodnotit tu studentovu, vést<br />

reflexi… A hlavně vést studenta, debatovat<br />

s ním tak, aby rady přijal. To všechno není<br />

vůbec snadné. Měli by to být ti nejlepší z nejlepších,<br />

lidé znalí moderních trendů. Jenže<br />

nikde není řečeno, zda a jaké další vzdělávání<br />

by měl fakultní učitel absolvovat. Když vůbec<br />

nikdo neřeší ani to, jakou odměnu by měl –<br />

adekvátně vynaloženému úsilí – za svoji práci<br />

dostat. Za to, co jim dnes může fakulta za hodinu<br />

rozboru dát, by řemeslník nepracoval.<br />

Leccos by mohl vyřešit tak dlouho slibovaný<br />

kariérní řád, pokud se ho jednou opravdu<br />

dočkáme. Zatím se sice ani v něm fakultní<br />

učitel neobjevuje, ale v návrhu je alespoň pojem<br />

mentor. Není to sice přesné označení, ale<br />

některé shodné plochy bychom našli. Pokud<br />

by se podařilo pozici mentora vymezit tak, aby<br />

se do ní fakultní učitel „vešel“, vůbec by to<br />

nebylo marné. Určit, jaké dovednosti by si měl<br />

dalším vzděláváním rozvíjet, za jakých podmínek<br />

by měl pracovat. Jenže dokud nebude<br />

mít ministerstvo školství ve svém rozpočtu na<br />

dopad kariérního řádu dost peněz, můžeme si<br />

o něm nechat zdát. Škoda. Ale je to hezký sen.<br />

Ostatně školství jich má mnohem víc. Například<br />

ČMOS pracovníků školství a Vysokoškolský<br />

odborový svaz, které se sdružují v novou<br />

Odborovou asociaci školství, sní o tom, že<br />

díky spolupráci obou organizací vznikne<br />

prostor pro stabilní školskou odborovou<br />

politiku i pro lepší vyjednávání o ekonomických<br />

otázkách, jak se můžete dočíst v Sondě.<br />

Na veřejném slyšení v Senátu zase snili<br />

odborníci o takové podobě státní maturity,<br />

která by konečně našla pevné místo v systému<br />

vzdělávání. Zatím ji provázejí dohady,<br />

jestli má být společná pro všechny střední<br />

školy, nebo diferencovaná, s povinnou matematikou,<br />

nebo bez ní…<br />

Jaroslava Štefflová<br />

Kresba: Václav Hradecký<br />

24–25 Kaleidoskop<br />

26–27 Dopisy<br />

Učitelské <strong>noviny</strong>, týdeník pro učitele a přátele školy<br />

Založeny Josefem Králem v Praze roku 1883<br />

Uzávěrka čísla 14. 6. 2013

4 Téma týdne<br />

TEXT: JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ<br />

FOTO: KATEŘINA MLEJNKOVÁ, KRISTÝNA VACKOVÁ<br />

FAKULTNÍM ŠKOLÁM<br />

CHYBÍ PRÁVNÍ <strong>STATUS</strong><br />

Jsou sice chtěné, ale státem málo podporované<br />

Možná si to příliš neuvědomujeme, ale na fakultních školách<br />

do značné míry záleží, jaký vztah ke svému povolání získají<br />

budoucí učitelé. Dalo by se tedy předpokládat, že to budou<br />

školy státem po všech stránkách opečovávané. Když je<br />

vzdělávání tak často zdůrazňovaná priorita. Bohužel, pravda<br />

je někde jinde. Podmínky pro praxi studentů se totiž na<br />

jednotlivých školách liší. Nezávisí jen na ekonomické situaci<br />

zúčastněné školy a konkrétní fakulty, ale také na smlouvě,<br />

kterou spolu uzavřely. V rámci svých možností, protože<br />

neexistuje závazný předpis, který by zajistil, aby praxe<br />

budoucích pedagogů probíhaly za všech okolností tak, aby<br />

připravily studentům optimální vhled do profese.<br />

V porovnání s počtem škol – od mateřských<br />

po střední – je těch fakultních<br />

jenom zlomek. Přesto se nakonec v republice<br />

sečtou do několika set. Protože<br />

neexistují jednotná pravidla, stanoví si<br />

každá vysoká škola podle svých podmínek<br />

počet i rozložení studentských<br />

praxí, kritéria pro výběr fakultních škol<br />

i fakultních učitelů. Ale vedoucí studentských<br />

praxí často sní o tom, jak by mohlo<br />

setkávání studentů se školskou realitou<br />

vypadat, kdyby…<br />

Pro vhled do problematiky jsme požádali<br />

o konkrétní zkušenosti zástupce katedry<br />

primární pedagogiky Pedagogické fakulty<br />

UK v Praze.<br />

Realita z pražské fakulty<br />

Podle Nataši Mazáčové, vedoucí Střediska<br />

pedagogické praxe PedF UK, má fakulta<br />

už řadu let nastavený systém fakultních<br />

škol a nepsaný systém spolupracujících<br />

škol. Ten je většinou založen na spolupráci<br />

jednotlivých učitelů s katedrami. Před<br />

několika lety si fakulta stanovila kritéria,<br />

která musí škola žádající o přídomek<br />

fakultní splňovat.<br />

„Být fakultní školou je prestižní záležitost,“<br />

zdůrazňuje N. Mazáčová, „Dokládá<br />

to i zvětšující se zájem škol o spolupráci<br />

s námi. Žádnou však nemůžeme zařadit<br />

do systému okamžitě, musí tu být záruka<br />

minimálně dvouletých kontaktů s fakultou.<br />

Každá fakultní škola by také měla mít<br />

garanta z některé katedry, který kvalitu<br />

spolupráce osobně zaštítí. A to nejen<br />

v oblasti svého oboru.“<br />

Stabilní síť fakultních škol Pedagogické<br />

fakulty UK v Praze tvoří<br />

celkem 88 fakultních škol a zařízení.<br />

Z toho je 6 mateřských a 47 základních<br />

škol, 6 gymnázií, pět středních<br />

odborných škol, 13 speciálních škol,<br />

jedna základní umělecká a 10 ostatních<br />

zařízení.<br />

I když se fakulta snaží nastavit svá pravidla,<br />

jak je to nejlépe možné, vnímá,<br />

že zákonné ustanovení by všem školám<br />

připravujícím učitele v mnohém pomohlo.<br />

Chybí právní zakotvení<br />

Není to formální záležitost, řeknou vám<br />

skoro všichni, kdo mají – ať z jedné či druhé<br />

strany – s fakultními školami zkušenosti.<br />

Zakotvení v zákoně by dalo zúčastněným<br />

pevnou půdu pod nohy. Měli by se<br />

o co opřít při stanovení pravidel a podmínek<br />

jak vysoké školy, tak školy v terénu.

Téma týdne<br />

5<br />

„Právní norma by vymezila jasnou pozici<br />

fakultních škol v celé republice,“ říká<br />

Anna Tomková, vedoucí oddělení 1. stupně<br />

katedry primární pedagogiky. „Mluví<br />

se o tom mnoho let – a stále nic. Také proto<br />

vznikl na naší katedře projekt Klinická<br />

škola. Jsme přesvědčeni, že jeho ověřování<br />

by zkvalitnilo nejen pregraduální přípravu<br />

studentů, ale prostřednictvím fakultních<br />

učitelů i profesionalizaci pedagogů vůbec.<br />

Třeba právě jeho výsledky by mohly<br />

přispět k vzniku statutu. Fakultní školy<br />

mohou být ostatním v určitých oblastech<br />

vzorem, v každém případě jsou příkladem<br />

dobré praxe. Proto by mělo být právně<br />

ošetřeno, že jsou oficiálními partnery vysoké<br />

školy, že přispívají ke kvalitní přípravě<br />

budoucích pedagogů. Zároveň s tím by<br />

mělo být stanoveno, jaké podmínky pro<br />

svoji práci bezpodmínečně potřebují.“<br />

Když se řekne fakultní učitel<br />

Ani tady neexistují jednoznačně pojmenované<br />

kompetence, dovednosti, které by<br />

měl fakultní učitel mít. Konkrétní fakulty,<br />

mezi nimiž je i PedF UK, mají vypracované<br />

směrnice všech typů pedagogických praxí,<br />

kde je zřetelně vyjádřeno, co se od fakultních<br />

učitelů očekává.<br />

„Fakultní učitelé by měli mít zkrácený<br />

úvazek,“ připomíná Nataša Mazáčová.<br />

„Nejde jen o to, že studentům předvedou<br />

výuku, ale měli by mít příležitost hovořit<br />

s nimi, reflektovat, co studentům ukázali.<br />

Na to v praxi zbývá čas jen málokdy. Některé<br />

fakultní školy – například pražská ZŠ<br />

ANGEL nebo ZŠ Kunratice – mají v některých<br />

třídách asistenty pedagoga. To je pro<br />

vedení praxí velká výhoda. Učitel může<br />

studentovi okamžitě poskytovat zpětnou<br />

vazbu, reagovat na jeho dotazy. Může<br />

se mu věnovat i o přestávce. Podrobné<br />

rozbory probíhají až po vyučování.“<br />

„Fakultní učitel dnes nemá nárok ani<br />

započítávat si do úvazku další aktivitu pro<br />

fakultu, pro studenty,“ připojuje se Anna<br />

Tomková. „Osvícené vedení řady fakultních<br />

škol se snaží vynaložené úsilí učitelů<br />

alespoň částečně zohlednit – podmínkami,<br />

odměnami. Pokud to situace ve škole<br />

vůbec umožňuje.“<br />

Zajímavý nápad,<br />

který nenašel využití<br />

Jsou to především učitelé z praxe, kteří už<br />

dlouho pociťují nedostatečné sepětí novopečených<br />

kolegů se školní realitou. Ve<br />

snaze přiblížit jejich přípravu co nejvíc praxi<br />

přicházejí s nejrůznějšími návrhy. Jedním<br />

z nich je nápad starý téměř dvacet let.<br />

František Tomášek, tehdy jako ředitel<br />

fakultní základní školy, sestavoval spolu<br />

s tehdejším děkanem PedF UK Zdeňkem<br />

Helusem statut fakultní školy a fakultního<br />

učitele. Fakulta v jeho rámci poskytovala<br />

škole podporu při dalším vzdělávání učitelů.<br />

Škola přijímala studenty na náslechy,<br />

cvičné hodiny i na souvislou praxi, její<br />

učitelé prováděli rozbory.<br />

Kritéria pro přijetí do sítě fakultních škol a zařízení<br />

na PedF UK Praha<br />

● kvalita výuky (personálně i materiálně zajištěná)<br />

● otevřenost školy, vstřícnost a ochota spolupracovat<br />

● dobré zkušenosti se spoluprací s fakultou (minimálně dva roky)<br />

● garance oborovou katedrou PedF<br />

● osobní garance pracovníkem této katedry, který školu/zařízení dobře zná a systematicky<br />

s ní spolupracuje<br />

● možnosti širšího rozsahu spolupráce<br />

„Bohužel, ekonomické podmínky negativně<br />

ovlivnily slibně se rozvíjející spolupráci.<br />

Peněz měla fakulta na praxe čím dál míň.<br />

Nejdéle vydržely hromadné náslechy<br />

a rozbory.“<br />

Už tehdy ale F. Tomášek uvažoval<br />

o modelu, který by přivedl studenty do<br />

školy mnohem dřív, více je spojil s jejím<br />

životem.<br />

„Přikláněl jsem se k praxi budoucích učitelů<br />

už od prvního ročníku. Předpokládal<br />

jsem, že by v něm bylo maximum teoretické<br />

výuky a minimum praxe ve školním<br />

provozu. Jak by studium pokračovalo,<br />

poměr mezi teorií a praxí by se vyrovnával.<br />

Témata diplomových prací by tak<br />

mohla vycházet z konkrétních zkušeností.<br />

V posledním roce studia by jeho praktická<br />

část silně převažovala. Studenti by mohli<br />

této příležitosti využít pro ověřování a dolaďování<br />

své práce.<br />

Vlastnímu studiu by ale předcházela roční<br />

praxe ve škole, která by byla podmínkou<br />

pro přijímací řízení na vysokou školu.<br />

Uchazeč o studium by strávil školní rok<br />

jako asistent učitele nebo pomocný učitel.<br />

Aby na vlastní kůži poznal, co každodenní<br />

kantořina obnáší.<br />

Na fakultě by mohl současně navštěvovat<br />

například základní kurzy pedagogiky<br />

a psychologie. Po roce by dostal od ředitele<br />

dobrozdání, kde by bylo jeho působení<br />

na škole ohodnoceno. Podobné hodnocení<br />

by mohl dostat i od fakulty, kde absolvoval<br />

kurzy. Pokud by uchazeč usoudil, že<br />

i nadále chce být učitelem, vstoupil by do<br />

přijímacího řízení. Už by ale nebylo o diktátu<br />

z češtiny nebo o zkoušce z matematiky.<br />

Ale: ukaž, zorganizuj, popiš, vysvětli…<br />

Záměrem bylo, aby se minimalizoval počet<br />

učitelů, kteří vystudovali fakultu jenom<br />

proto, že se jinam nedostali.“<br />

Dnes prosazuje katedra primární pedagogiky<br />

PedF UK takzvané reflektivní<br />

pojetí učitelské přípravy. Důležitou úlohu<br />

v něm má systém pedagogických praxí<br />

ve školách, kvalitní reflexe a sebereflexe<br />

studentů opíraná o současné poznání<br />

v jednotlivých oborech a pedagogicko-<br />

-psychologických disciplínách.<br />

Mentorský kurz na PedF UK<br />

Není pedagog jako pedagog. Ani ten<br />

nejlepší nemusí být vhodným typem pro<br />

fakultního učitele. Katedra primární<br />

pedagogiky se před dvěma lety rozhodla<br />

fakultním školám pomoci zorganizováním<br />

mentorského kurzu.<br />

„Jeho koncepce je založena na tom, že se<br />

chceme domluvit na jasných východiscích,<br />

jak studenty na souvislé praxi vést. Často<br />

jde už o vyjasnění kompetencí,“ říká Jana<br />

Kargerová, která má na starosti koordinaci<br />

a koncepci všech praxí, které na katedře<br />

primární pedagogiky probíhají. Znamená<br />

to zmapovat nejen, co očekává fakulta<br />

od učitelů, ale i to, co od ní očekávají<br />

pedagogové v terénu.<br />

„I když se kurz koná od odpoledne do<br />

sedmi hodin večer, zájem o něj je velký. Už<br />

teď se učitelé ptají, jestli na něj budeme<br />

příští rok navazovat. Hodně v něm pracujeme<br />

s videoukázkami ze studentských<br />

praxí, hodnotíme jejich výstupy, vytváříme<br />

pozorovací archy. Máme nahrané rozhovory<br />

po vyučovací hodině. Navazujeme na<br />

ně informacemi, jaké otázky by měl fa-<br />

Požádali jsme MŠMT o informaci, zda uvažuje o zakotvení pojmů fakultní škola<br />

a fakultní učitel v některé z připravovaných novel školského zákona. Z tiskového<br />

odboru přišla následující odpověď:<br />

MŠMT v tuto chvíli nepřipravuje žádné legislativní úpravy, které by formalizovaly<br />

pojem fakultní školy, fakultního učitele. V současné době vyjadřuje takové<br />

označení (např. Malostranská ZŠ, Praha 1 – Fakultní škola Pedagogické fakulty<br />

UK) formu spolupráce mezi školou a danou vysokou školou. Jde také o jistou<br />

známku profilace školy, přičemž díky vzájemné spolupráci dochází k potřebnému<br />

propojení mezi oběma školami, a slouží také ke zkvalitnění pregraduální přípravy<br />

budoucích učitelů. Tato spolupráce je také vítaným obohacením pro pedagogický<br />

sbor a žáky dané školy. MŠMT považuje uvedené propojení škol a jejich vzájemnou<br />

spolupráci za prospěšnou.<br />

▲

6 Téma týdne<br />

▲<br />

kultní učitel klást studentům, aby rozvíjel<br />

jejich schopnost samostatně se hodnotit.<br />

Aby nedával jen zpětnou vazbu – to bylo<br />

dobře, to bylo špatně – ale pomáhal<br />

studentovi pojmenovat, co by měl příště<br />

zlepšit.“<br />

Zatím kurzem prošla dobrovolně asi čtyřicítka<br />

pedagogů z osmi různých základních<br />

škol. V ideálním případě by ho měli absolvovat<br />

všichni učitelé, kteří vedou studenty<br />

nebo se jakkoli podílejí na koncepci<br />

pedagogické praxe.<br />

„Zrovna nedávno jsem měla u učitelek,<br />

které se zúčastnily kurzu, na souvislé praxi<br />

studentky z katedry primární pedagogiky.<br />

A musím říci, že kvalita práce se studentem<br />

byla na podstatně vyšší úrovni,“<br />

potvrdila N. Mazáčová.<br />

Zkušenosti z praxe<br />

Základní škola ANGEL v Praze – Modřanech<br />

je fakultní školou už mnoho let. Spolupracuje<br />

s Přírodovědeckou fakultou UK,<br />

na PedF UK zejména s katedrou primární<br />

pedagogiky. Přínosem pro studenty je<br />

možnost vykonávat praxi v programu Začít<br />

spolu nebo v bilingvním programu. Zajímavé<br />

je i to, že se mohou v průběhu praxe<br />

seznámit s tím, jak ve škole funguje školní<br />

poradenské pracoviště, jaká je role školního<br />

psychologa na základní škole. Na 1. stupni<br />

jsou do studentských praxí zapojeni téměř<br />

všichni učitelé, na 2. stupni to jsou především<br />

vyučující biologie a dějepisu.<br />

„Jednou z výhod studentských praxi<br />

pro školu je i to, že dobří studenti pak<br />

vzájemných náslechových hodin, předáváme<br />

si zkušenosti s jinými školami.<br />

Studenty vítáme, i my se od nich můžeme<br />

leccos přiučit. Před časem zrovna<br />

jeden předvedl hodinu matematiky podle<br />

prof. Hejného. Děti byly nadšené, učitelku<br />

způsob výuky zaujal, začala se o ni blíže<br />

zajímat, svým zájmem nadchla ostatní. Teď<br />

už máme za sebou úvodní seminář a další<br />

kolegové jsou přihlášeni na podrobný kurz.<br />

Studenti také učitelkám často přiblíží<br />

zajímavé metody práce s ICT. Dnešní mladí<br />

ji přece jen ovládají mnohem lépe. Víte,<br />

co si učitelé na praxích pochvalují nejvíc?<br />

škole. Že fakulta může přispět k jejich<br />

dalšímu vzdělávání.<br />

„Až v šíři činností začíná skutečná spolupráce.<br />

Není dobře, když má fakultní škola<br />

pocit, že od ní jenom bereme. Spolupráce<br />

musí být oboustranná.“<br />

Východiskem by mohl být projekt katedry<br />

primární pedagogiky Klinická škola. Pojem<br />

v zahraničí známý, v mnoha zemích ověřený.<br />

Úroveň klinických škol je vyšší než škol<br />

fakultních. Příprava studentů učitelství tu<br />

ještě těsněji prolíná s prací fakulty i školy.<br />

Klinická škola se vlastně stává výzkumným<br />

pracovištěm.<br />

Fakultní škola je výukovou základnou budoucích učitelů, kde se ve spolupráci<br />

s vysokoškolskými pedagogy realizují pedagogické praxe studentů učitelství. Tyto<br />

školy nabízejí náslechové hodiny jako příklady dobré praxe, podmínky pro vlastní<br />

výukovou činnost studentů, kvalitní reflexi výuky, poradenské a konzultační činnosti,<br />

případně prostředí pro pedagogický výzkum.<br />

Kvalitní fakultní škola má ujasněnou koncepci výuky svých žáků a zároveň je<br />

místem tvořivého hledání optimálních edukačních postupů pro začínající učitele.<br />

Podílí se na hledání a ověřování progresivních výukových koncepcí, realizuje nové<br />

přístupy ve výuce spolu s odborníky z fakult připravujících učitele.<br />

Fakultní škola má specifickou roli v přípravě budoucích učitelů, neboť se významně<br />

podílí na utváření a rozvíjení profesních kompetencí studentů učitelství, konstituuje<br />

jejich osobitý vyučovací styl na počátku jejich profesní dráhy a významně může<br />

ovlivňovat utváření a vyhraňování jejich pojetí výuky.<br />

u nás často zůstanou a stanou se našimi<br />

kolegy,“ říká ředitelka školy Iva Cichoňová.<br />

„Naši učitelé vedou nejen studentské<br />

praxe, ale někteří z nich také pracují<br />

v oblasti vzdělávání dospělých. Profesní<br />

růst pedagogů byl několik let podporován<br />

dalším vzděláváním. Všichni prvostupňoví<br />

pedagogové absolvovali vzdělávání směrem<br />

k programu Začít spolu, mnozí z nich<br />

mají za sebou kurz mentoringu. Vzhledem<br />

k finančním možnostem školy jsme museli<br />

DVPP omezit, vyhledáváme kvalitní vzdělávání<br />

hrazené z grantových prostředků,<br />

vzděláváme se sami mezi sebou formou<br />

Že mohou při vyučování pozorovat svoji<br />

třídu zezadu. Najednou vidí žáky jinak.<br />

Vidí situace, kterých si při hodině nemusejí<br />

všimnout. Lépe se soustředí na reakce<br />

konkrétního dítěte. Cenný je pro ně také<br />

pohled studenta na jednotlivé děti.“<br />

Projekt zatím s otazníkem<br />

„V souvislosti s fakultními školami se<br />

mluví hlavně o studentských praxích. Jistě<br />

že jsou zásadní, ale není to jediná oblast<br />

spolupráce.“ Anna Tomková upozorňuje<br />

i na další. Na to, že nejschopnější fakultní<br />

učitelé mohou externě učit na vysoké<br />

„Projekt jsme podali v rámci Evropských<br />

strukturálních fondů a čekáme na výsledek,“<br />

konstatuje N. Mazáčová. „Zatím<br />

máme vytipované čtyři základní školy,<br />

kde bychom mohli projekt ověřovat.<br />

Jsou dokonce ochotny s námi do projektu<br />

vstoupit, i kdybychom podporu ESF<br />

nezískali a museli zůstat na půli cesty, jen<br />

u dnešních ekonomických možností.“<br />

O co by měla být spolupráce výraznější?<br />

„Spolupracovat by neměli jen učitelé<br />

jednoho oboru, ale napříč školou. Obě<br />

instituce by si měly navzájem víc pomáhat.<br />

Proč by například studenti nemohli v rámci<br />

seminárních nebo dokonce diplomových<br />

prací řešit zajímavé nápady, které škola<br />

potřebuje ověřit? Začít chceme kurzem<br />

asistentské praxe, v němž budou mít<br />

studenti možnost asistovat ve vybraných<br />

třídách klinických škol u vybraných učitelů.<br />

Zatím jsme se s řediteli dohodli, že necháme<br />

na podmínkách každé školy, jestli<br />

budou asistenty žáků, nebo pedagogů.“<br />

Co dál?<br />

Fakultní školy si žijí svým vlastním životem<br />

v rámci mantinelů daných podmínkami<br />

jedné každé fakulty jedné každé školy. Ale<br />

není to škoda?<br />

●

TEXT: JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ<br />

ILUSTRACE: VÁCLAV JOHANUS<br />

Analýza<br />

7<br />

RAČTE SI PŘÁT NOVÝ ŠVP?<br />

Proč se úpravy RVP ZV vždy nesetkávají s nadšením<br />

Rozzlobené učitele nebylo možné na začátku kalendářního<br />

roku přeslechnout. „To bylo pořád řečí, že máme mít<br />

čas na práci, že nás nikdo nebude zatěžovat zbytečnou<br />

administrativou – a už je to tady zase. Školní vzdělávací<br />

program musíme znova předělávat.“ Ministerstvo školství<br />

přitom ve stejné době mluvilo o pouhých úpravách RVP<br />

ZV, které začnou platit od 1. září 2013. Do té doby častěji<br />

používané slovo revize z ministerského slovníku zmizelo.<br />

Konec školního roku je už na dosah a s ním i nevítaná<br />

povinnost úprav v ŠVP. „Kdo se svým ešvépéčkem pravidelně<br />

pracuje, tomu moc starostí nepřidělá,“ oponují kolegům jiní<br />

učitelé. Tak kde je pravda?<br />

Asi jako vždycky někde uprostřed. Ačkoli<br />

v případě Rámcového vzdělávacího programu<br />

pro základní vzdělávání nejspíš<br />

úplně na začátku. Měl totiž smůlu. Před<br />

ním vznikal zcela v tichosti jen RVP pro<br />

předškolní vzdělávání. Základní školy byly<br />

první, kdo prošlapávaly cestu vzdělávacím<br />

programům, které zahrnovaly ve vzdělávacích<br />

oblastech jednotlivé vyučovací<br />

předměty. Časem se ukázalo, že za větší<br />

cenu, než by bylo žádoucí.<br />

Za co RVP ZV platil<br />

Asi nejvíc RVP ZV ublížilo, že byl vytvářen<br />

víceméně potajmu. Ministerstvo mlčelo,<br />

pilotní školy byly nabádány, aby informace<br />

nepouštěly ven ze svých zdí. Vlastně se<br />

nemůžeme divit, že se kolem něj urodilo<br />

tolik fám, že vůči němu narostla mezi<br />

učiteli nedůvěra. Bohužel, protože na<br />

začátku byly ty nejlepší úmysly. Dát každé<br />

škole možnost, aby se v rámci vytvořených<br />

mantinelů vydala svou vlastní, poctivou<br />

cestou. Úsilí, které pilotní školy na tvorbu<br />

RVP ZV a prvních ŠVP vynaložily, bylo<br />

nezměrné, navíc morálně i finančně silně<br />

podhodnocené. První verze, druhá verze,<br />

třetí verze… Úřad zasahoval do zkušeností<br />

praxe, zato s oficiální podporou váhal.<br />

Když přišlo závazné rozhodnutí, že všechny<br />

základky musí začít pracovat podle<br />

svého ŠVP, byl školský terén ostře rozdělen<br />

na příznivce a odpůrce. Od té doby se už<br />

sice mnohé hrany obrousily, přesto každý<br />

zásah nařízený shora vyvolává negativní<br />

reakce.<br />

Nešťastné bylo například i to, že ČŠI ze<br />

všeho nejdřív hodnotila školní programy<br />

„papírově“. Místo aby se podívala, co ŠVP<br />

školám přinesl, zkoumala soulad a nesoulad.<br />

„Tak vidíte, že jde jenom o formu,<br />

jak učíme, je každému putynka,“ zněly<br />

rozhořčené reakce. Zvlášť když se kvůli několika<br />

drobným nesrovnalostem zřizovatel<br />

dověděl, že jeho škola je „v nesouladu“.<br />

Škoda, přeškoda.<br />

Do hry vstupují standardy<br />

Přibližně ve stejné době se začalo šuškat,<br />

že ministerstvo ŠVP sváže. Že by na<br />

jednotné škole přece jenom něco bylo?<br />

Tentokrát se nápad dotkl pilotních škol<br />

a jejich následovníků. Copak všechna<br />

práce byla marná? Když přišlo opatření<br />

ministra ze dne 8. ledna 2012, že součástí<br />

RVP ZV budou standardy vzdělávacích<br />

oborů Český jazyk a literatura, Cizí jazyk<br />

(anglický jazyk) a Matematika a její<br />

aplikace, bylo jasné, že ešvépéčka budou<br />

muset projít ve většině škol také jinou než<br />

jejich vlastní úpravou.<br />

Také tentokrát se učitelé rozdělili – jedné<br />

části vadila už tato povinnost, druhá by<br />

uvítala, kdyby standardy obsáhly všechny<br />

vzdělávací oblasti. „Ať nás nikdo netepe,<br />

že něco neučíme!“ Jejich přání bylo vyslyšeno.<br />

Na začátku května bylo na Metodickém<br />

portálu RVP otevřeno veřejné připomínkové<br />

řízení všech vzdělávacích oborů<br />

RVP ZV a 22. května 2013 bylo ukončeno.<br />

Radost však nakonec udělalo ministerstvo<br />

školství oné první části učitelstva. Rozhodlo,<br />

že upravený RVP ZV, který byl schválen<br />

s účinností od 1. 9. 2013, bude obsahovat<br />

pouze standardy českého jazyka, cizího<br />

jazyka a matematiky. Standardy ostatních<br />

vzdělávacích oborů budou v následujícím<br />

školním roce pedagogům postupně představovány<br />

na seminářích.<br />

Úpravy, nebo revize?<br />

Zamýšlená revize RVP ZV se nakonec<br />

opravdu nekoná, místo ní přišla úprava.<br />

I tak rozladila. Všechny předcházející<br />

kolotoče, nedomyšlenosti i nešťastná rozhodnutí<br />

jako by se teď sečetly. Spadla ona<br />

pomyslná kapka. Navíc ještě násobená<br />

změnou postavení druhého cizího jazyka,<br />

kterou značná část pedagogů v dané<br />

podobě zrovna nevítá. I učitelé, kteří<br />

RVP ZV a možnost vytvořit si program<br />

přijali za vlastní, jsou v tomto bodě nejistí.<br />

Obecně jim ministerstvem nařízené úpravy<br />

nevadí, většinou je v určité podobě ve<br />

svých ŠVP mají.<br />

„Záleží na tom, jak školy se svými ŠVP<br />

od začátku pracovaly,“ říká ředitelka ZŠ<br />

v Terezíně Hana Bažantová. „Pokud si ho<br />

škola vytvořila, vytiskla a založila, budou<br />

pro ni úpravy znamenat opravdu hodně<br />

práce. Jestli s ním průběžně pracuje, takový<br />

problém to nebude. Jen ten druhý cizí<br />

jazyk může někde způsobit starosti. Každá<br />

škola má jiné podmínky, tohle není možné<br />

sjednotit.“<br />

Ať tak nebo onak, do září se s úpravou<br />

ŠVP musejí všechny základní školy vypořádat.<br />

Malér nastává v okamžiku, kdy je<br />

učitelům proti mysli a škole proti jejím<br />

záměrům. Každý pedagog přece ví, že<br />

základním předpokladem dobré práce je<br />

ztotožnění se s ní.<br />

●

8 Zeptali jsme se<br />

TEXT: RADMIL ŠVANCAR<br />

FOTO: KRISTÝNA VACKOVÁ A KATEŘINA MLEJNKOVÁ<br />

BĚŽNÁ PRÁCE<br />

VE „ZVLÁŠTNÍ“ ŠKOLE<br />

Škola rodinného typu. Škola, ač v Praze, má blízko k přírodě. Velká zahrada. Skoro v každé třídě<br />

klec, terárium, akvárium, o jejichž obyvatele se zdejší děti starají. Vysoké stropy, ale malé třídy.<br />

A problém najít místo pro žáka, který by sem chtěl přestoupit. To je jen velmi rámcový obraz<br />

Základní školy praktické a speciální, která má v Praze 9 ještě další dvě detašovaná pracoviště<br />

a která nabízí vzdělávání dětem s lehkým, středním, ale i těžkým mentálním postižením.<br />

S ředitelkou Alžbětou Cibochovou, která se po desetiletích strávených ve škole pomalu<br />

chystá do důchodu, a s její zástupkyní Pavlínou Čuřínovou jsme hovořili o současné situaci ve<br />

speciálním vzdělávání dětí s mentálním postižením.<br />

Pavlína Čuřínová<br />

Poslední měsíce doslova zuří diskuze<br />

o pojetí speciálněpedagogické péče zejména<br />

o děti s lehkou mentální retardací,<br />

o poslání a funkčnost základních škol<br />

praktických a o korektnost přijímání dětí<br />

do těchto škol. Jak toto přijímání probíhá<br />

u vás, co berete v úvahu – kromě<br />

povinných doporučení z poradenského<br />

zařízení a informovaného souhlasu<br />

rodičů?<br />

V poradenském doporučení je nezbytné,<br />

aby bylo z textu jasné, že z vyšetření<br />

vyplynula mentální retardace dítěte, tedy<br />

že odborník z PPP nebo z SPC zařazení<br />

dítěte do školy našeho typu doporučuje.<br />

Většinou je součástí rozhodování i zpráva<br />

od lékaře, který má žáka v péči. Zmínil<br />

jste informovaný souhlas rodičů – jak<br />

poradenské zařízení, tak my jim vysvětlujeme<br />

specifika práce s dítětem v naší<br />

škole, odlišnosti i profesní uplatnitelnost.<br />

Jestliže jsou tedy tyto podmínky splněny,<br />

dítě přijmeme – pokud ovšem máme<br />

místo.<br />

(Právě v okamžiku, kdy jsme o tomto problému<br />

hovořili, zvonil telefon. „Kam? Do<br />

třetí třídy? Bohužel, nemůžeme, nemáme<br />

jediné místo,“ říká do sluchátka ředitelka<br />

školy a doporučuje jinou základní školu<br />

praktickou…)<br />

Berete v těchto případech v úvahu i další<br />

kritéria? Bydliště dítěte, sociální situaci<br />

rodiny, hloubku postižení žáků?<br />

V současnosti musíme vybírat, bydliště<br />

dítěte je jedním z charakteristik, které<br />

bereme v úvahu, na druhé straně – sjíždějí<br />

se k nám žáci z celé východní části velké<br />

Prahy. Naším zřizovatelem je pražský<br />

magistrát, takže toto hledisko je bráno<br />

v úvahu jen kvůli dostupnosti školy pro<br />

dítě. Kapacitně bychom mohli teoreticky<br />

naplňovat třídy do čtrnácti žáků v základní<br />

škole praktické, ale máme velmi malé<br />

třídy, z hlediska hygienických předpisů je<br />

pro nás většinou horní hranice na dvanácti<br />

třinácti žácích. Konečně, míra postižení<br />

našich žáků se v průběhu let prohlubuje,<br />

a přestože máme ve třídách prvního<br />

stupně asistenty pedagoga, je nižší počet<br />

žáků na učitele adekvátní k individualizaci<br />

výuky.<br />

Součástí vaší školy jsou i třídy základní<br />

školy speciální i třídy rehabilitační, tedy<br />

pro žáky se středním a těžkým mentálním<br />

postižením a s kombinovanými<br />

vadami. Teď ale hovoříte o základní škole<br />

praktické a také zmiňujete větší hloubku<br />

mentálního postižení…<br />

Je to z toho důvodu, že základní školy<br />

přijímají žáky, kteří dřív přicházeli k nám.<br />

Jsou to tzv. hraniční děti, jejichž výsledky<br />

psychologické diagnostiky se pohybují na<br />

hranici mezi podprůměrem a lehkou mentální<br />

retardací. Poradenská zařízení jsou<br />

v poslední době pod tlakem politiků při<br />

vyslovování doporučení na zařazení dítěte<br />

do speciálního vzdělávání velmi opatrná.<br />

Jsme v kontaktu se základními školami<br />

v okolí. Každá má několik dětí, které ve<br />

výuce kvůli svým mentálním schopnostem<br />

nestačí. Rády by je přeřadily do naší školy<br />

– jednak ale není místo, jednak někdy<br />

nesouhlasí rodiče a někdy je nedoporučí<br />

poradenské zařízení. Základní školy se<br />

snaží, často žádají o asistenty, ale i tehdy<br />

pracovat s těmito dětmi ve velkých třídách<br />

v rámci standardních požadavků RVP ZV<br />

Alžběta Cibochová<br />

bez znalosti speciálněpedagogických metod<br />

a forem práce, bez možnosti výrazné<br />

individualizace je nesmírně obtížné. Takové<br />

děti se k nám pak dostávají ve vyšších<br />

ročnících, většinou mají horší úroveň znalostí,<br />

ale hlavně návyků než naše děti.<br />

Co říkáte názoru, že by základní školy<br />

praktické neměly mít první ročníky, že by<br />

všechny děti měly nastupovat do běžných<br />

škol, aby se zjistilo, jestli by jejich nároky<br />

nezvládly?<br />

Předloni jsme první ročník neotevírali,<br />

protože jsme neměli děti s doporučením.<br />

V jiných letech je ale situace jiná, do první<br />

třídy obvykle přijímáme děti, u kterých je<br />

rozumové oslabení evidentní a od začátku<br />

je jasné, že by běžnou školu nezvládly.<br />

Spíše se stává, že později bývají přeřazeny<br />

do základní školy speciální. Když ale<br />

třídu neotevřeme, neznamená to, že by<br />

neexistovaly děti, které by už v tomto<br />

věku nepotřebovaly speciálněpedagogickou<br />

podporu. Politický tlak na naše školy<br />

a na poradenská zařízení je však veliký.<br />

Důsledkem jsou pak rozhodnutí, která<br />

nejsou vždy ve prospěch dítěte.<br />

Jak se liší práce pedagoga ve škole pro<br />

žáky s mentálním postižením od práce<br />

v běžné škole?

Zeptali jsme se<br />

9<br />

Je obtížné zachytit všechny rozdíly… Nezbytné<br />

jsou nižší počty žáků, díky kterým<br />

se dá pracovat skutečně s každým individuálně.<br />

Frontální výuka hlavně na 1. stupni<br />

v podstatě neexistuje. To je ale východisko,<br />

stejně jako jiné učebnice a nároky respektující<br />

rozumové schopnosti dětí. Podobně<br />

jako je tomu často v běžných školách,<br />

i u nás učitelky připravují pomůcky pro<br />

žáky. Rozdíl je v tom, že většinou to jsou<br />

pro každé dítě jiné pomůcky, upravené<br />

podle jeho potřeb. Průběžně podle únavy<br />

dětí se zařazují relaxační chvilky, pro<br />

nejmenší máme i relaxační místnost, kam<br />

může jít i žák samostatně spolu s asistentkou…<br />

Čtení se učí spíše globální metodou,<br />

která těmto dětem lépe vyhovuje. Samozřejmostí<br />

je strukturované učení (nejen<br />

pro žáky s poruchami autistického spektra,<br />

i když u nich je to naprosto nezbytné), při<br />

práci s dětmi s problémy v komunikaci (to<br />

je spíše záležitostí základní školy speciální)<br />

se používají alternativní způsoby komunikace.<br />

Veškerý výklad v základní škole praktické<br />

je postaven na názornosti. V učebním<br />

plánu je podstatně víc hodin pracovního<br />

vyučování, které v běžných školách často<br />

zcela absentuje. Právě díky tomu se naši<br />

žáci dobře uplatňují v praxi, pokud se jim<br />

podaří absolvovat učební obor. Někteří<br />

jsou schopni dokonce přestoupit i na střední<br />

odbornou školu. Je to výjimečné, ale<br />

stává se to. Z minulosti zaznamenáváme<br />

příběh, kdy naše absolventka postupně<br />

zvládla gymnázium a maturitu a pak vystudovala<br />

i speciální pedagogiku na vysoké<br />

škole.<br />

Neznamená to, že byla do vaší školy zařazena<br />

chybně?<br />

To jsou věci, které je vždy nutné posuzovat<br />

individuálně. K nám přišla ze základní<br />

školy, kde nezvládala kladené nároky,<br />

psychicky velmi oslabená, s minimálním<br />

sebevědomím, bez snahy a ochoty plnit<br />

školní úkoly. V našem školním prostředí<br />

se výrazně zlepšila a dosáhla až naprosto<br />

mimořádného úspěchu. Otázka je, jak<br />

by to dopadlo dnes, kdyby nedostala<br />

doporučení pro přestup do základní školy<br />

praktické.<br />

Objevují se názory, že upravené nároky<br />

ve školních vzdělávacích programech<br />

našich škol jsou vůči zdejším žákům diskriminační,<br />

protože zhoršují jejich pozici<br />

na trhu práce.<br />

To může říci pouze někdo, kdo s těmito<br />

dětmi nepracoval, kdo žije jen svými<br />

idealistickými vizemi. Realitou je, že se<br />

naši žáci nikdy nebudou živit prací, v níž<br />

je nezbytné složité teoretické myšlení. Je<br />

třeba vybudovat u nich pracovní návyky,<br />

zodpovědnost, podporovat manuální<br />

zručnost, protože to je přesně prostor,<br />

ve kterém se pak uplatní. Když hovoříme<br />

s řediteli středních odborných učilišť<br />

a škol, dozvídáme se, že naši absolventi<br />

v profilových předmětech dosahují<br />

lepších výsledků než jejich spolužáci,<br />

kteří prošli základní školou. Je to hlavně<br />

proto, že u nás se naučí pracovat s řadou<br />

nářadí, zvládají základní technologické<br />

postupy. Je to pro jejich budoucnost lepší,<br />

než aby selhávali ve dvou povinných<br />

cizích jazycích, když obtížně zvládnou ten<br />

mateřský.<br />

A co když se tedy zjistí, že by se nějaký<br />

žák mohl uplatnit v některém náročnějším<br />

oboru?<br />

Vzdělávací cestu má otevřenou. Od nás<br />

dostává vysvědčení jako každý další žák<br />

základní školy, existuje možnost doplnění<br />

základního vzdělání, pokud třeba ukončí<br />

základní školu v nižším ročníku. Záleží<br />

na jeho zájmu, schopnostech. Možnost<br />

dalšího vzdělávání ale mají i absolventi<br />

základní školy speciální. Jejich pracovní<br />

prognóza je velmi špatná, v podstatě<br />

všichni po ukončení školy čerpají sociální<br />

dávky a zůstávají doma, nebo odcházejí<br />

do sociálních zařízení. Naše škola patří<br />

mezi ty, které přivítaly projekt Aktivačních<br />

center, kam mohou tito lidé chodit,<br />

mají připravený program, úkoly přiměřené<br />

jejich schopnostem, jsou mezi lidmi,<br />

mohou s nimi komunikovat… Chodí<br />

k nám nesmírně rádi. Pro učitelky, které<br />

se projektu účastní, to je velmi náročné,<br />

ale na druhé straně – je třeba vidět i to,<br />

že jde o pomoc rodině, která se může<br />

v době, kdy jsou jejich děti v centru,<br />

zabývat něčím jiným než péčí o ně, což<br />

jinak vyplňuje všechen její čas.<br />

●<br />

Ze zprávy PPP…<br />

Jakub se projevuje jako pomalý, spíše pasivní a nejistý chlapec.<br />

Příliš si nedůvěřuje. Často odpovídá: nevím. Zadané úkoly<br />

plní s dopomocí, pracuje po dlouhých latencích. Je potřeba<br />

jej vhodně motivovat k práci, povzbuzovat jej k výkonu. Na<br />

základě psychologické zkoušky bylo prokázáno, že celková<br />

úroveň rozumových předpokladů leží v pásmu podprůměru.<br />

Výkon dítěte není vyrovnaný. Jakub výrazně selhává v matematice.<br />

Pracuje zhruba na úrovni žáka 2. třídy (navštěvuje<br />

7. ročník ZŠ). Čte velmi pomalým tempem, odpovídá 2. třídě<br />

ZŠ. Obtížná slova slabikuje, ale technicky je čtení správné.<br />

Porozumění čtenému je zhruba na 50 %. Reprodukce je<br />

však méně samostatná. Psaní a jazykové dovednosti jsou<br />

na úrovni učiva 3. třídy. Především je obtížné vnímání délky<br />

samohlásek. V matematice nemá vytvořenou představu desítkové<br />

soustavy. Principu násobení neporozuměl a je závislý na<br />

paměťovém osvojování spojů, což je pro něj náročné. Kvůli<br />

tomu se u něj nemohou potřebně rozvíjet další matematické<br />

představy a následně i dovednosti. Řešení slovních úloh je<br />

pro něj náročné. Oblast matematických dovedností je nejvíce<br />

školně riziková.<br />

Závěr zprávy<br />

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem a zejména nevýhodnému<br />

rozložení rozumových předpokladů mají tyto obtíže<br />

vliv na celkovou školní úspěšnost chlapce. Může následně dojít<br />

i k sekundární neurotizaci dítěte. Pro chlapce by bylo nejvhodnějším<br />

řešením vzdělávání podle programu RVP ZV-LMP. Jedná<br />

se o žáka se speciálními vzdělávacími potřebami charakteru<br />

zdravotního postižení – viz zákon č. 561/2004 Sb., vyhláška č.<br />

73/2005 Sb.

10 Profil<br />

TEXT: LUKÁŠ DOUBRAVA<br />

FOTO: PETR HUSNÍK<br />

UČINIT VE VĚDĚ SKUTEČNÝ<br />

OBJEV JE VELMI OBTÍŽNÉ,<br />

říká emeritní rektor Univerzity Karlovy<br />

Jsou lidé, kteří ještě dříve, než promluví, na vás zapůsobí silou své osobnosti, svým charismatem.<br />

Takovým člověkem je IVAN WILHELM, jaderný fyzik a někdejší dlouholetý rektor Univerzity<br />

Karlovy a zároveň i předseda České konference rektorů. V té době jsem s ním pro naše <strong>noviny</strong><br />

udělal řadu rozhovorů o univerzitě a o aktuálních problémech v našem vysokém školství. Nikdy<br />

se nevyhýbal odpovědi na jakoukoliv, byť třeba nepříjemnou otázku. A také nikdy nedával<br />

najevo význam úřadu, jenž zastává. Myslím, že mimo jiné i proto ho tak skvěle reprezentoval.<br />

Cítíte se být více Slovákem žijícím v České<br />

republice či spíše už Čechem, anebo ještě<br />

stále Čechoslovákem?<br />

Je ještě třetí možnost: neidentifikovat se.<br />

Osud tomu chtěl, že jsem navštívil všechny<br />

kontinenty a zhruba půlku států světa<br />

a díky tomu jsem poznal, že lidé mají všude<br />

velice podobné starosti. Na některých<br />

místech v zahraničí jsem strávil i delší čas –<br />

rok nebo i více. A když jsem se dobře naučil<br />

jazyk dané země, přizpůsobil jsem se také<br />

tamějšímu způsobu života. Je ale pravda,<br />

že když se v cizině v nějaké souvislosti<br />

dostanu k pozitivní informaci týkající se<br />

české vysoké školy – o Univerzitě Karlově<br />

ani nemluvě – cítím určitou hrdost. Ale<br />

nejsem si jistý, že alespoň v tomto případě<br />

jde o projev vlastenectví. Spíše bych řekl, že<br />

mě oslovuje to, že jde o místa, která dobře<br />

znám, a o lidi, kterých si velmi vážím.<br />

Základní školu a posléze jedenáctiletku<br />

jste navštěvoval v rodné Trnavě. Měl jste<br />

už tehdy nejraději matematiku a později<br />

i fyziku?<br />

Myslím, že ano. Ale nebylo to tak, že<br />

ostatní předměty by mě nezajímaly.<br />

Měl jsem štěstí například na dobrou<br />

paní učitelku dějepisu, která jeho výuku<br />

zajímavě spojovala s místopisem – Trnava<br />

je poměrně významným historickým<br />

městem. I v případě matematiky jsem měl<br />

štěstí na dobré kantory. Obzvláště rád ale<br />

vzpomínám na učitele tělocviku, který byl<br />

zároveň trenérem československého týmu<br />

házené. Takže jsem se nejdříve věnoval<br />

házené a po příchodu do Prahy jsem přesedlal<br />

na basketbal.<br />

Do metropole jste přišel koncem 50. let<br />

studovat na ČVUT Fakultu technické a jaderné<br />

fyziky. O jaderné fyzice se říká, že<br />

je to možná vůbec nejtěžší studijní obor<br />

ze všech. Můžete to potvrdit?<br />

Rozhodně ne. Být například kvalitním<br />

historikem, který je schopen nastudovat<br />

obrovské množství informací a zároveň<br />

je analyzovat, je rozhodně srovnatelné.<br />

Myslím si, že nejsou lehké a těžké obory.<br />

A pokud se některé z nich jednoduchými<br />

jeví, znamená to, že nejsou prováděny<br />

seriózně. Abych tedy ve studiu a posléze<br />

ve vědecké práci uspěl, musel jsem tvrdě<br />

pracovat. A nebyl to jenom můj případ.<br />

I ostatní studenti a studentky na naší<br />

fakultě se studiu intenzivně věnovali.<br />

Studentky? Těch tehdy asi moc nebylo…<br />

V našem kroužku jaderné fyziky byly dvě.<br />

A ve skupině jaderné chemie jich bylo<br />

pět nebo šest. Mezi nimi i moje budoucí<br />

žena. Tito studenti se však cítili být jakousi<br />

aristokracií fakulty. Celá fakulta vznikla de<br />

facto na Univerzitě Karlově, na základě<br />

tam existujících jaderných oborů na<br />

Přírodovědecké a Matematicko-fyzikální<br />

fakultě. A nedlouho před tím, než jsem<br />

začal studovat, vznikla samostatná Fakulta<br />

technické a jaderné fyziky, která byla<br />

posléze převedena na ČVUT. Ale protože<br />

nová fakulta ještě neměla pro chemiky<br />

všechno potřebné vybavení, tito studenti<br />

měli velkou část výuky na fakultě přírodovědecké.<br />

A tak se cítili, že jsou téměř<br />

posluchači Univerzity Karlovy. (V říjnu<br />

1967 byla celá Katedra jaderné fyziky, na<br />

které jsem byl zaměstnán, převedena na<br />

Matematicko-fyzikální fakultu UK.)<br />

Inženýrem jste se stal v polovině 60. let.<br />

Krátce poté jste vstoupil do KSČ. Co vás<br />

k tomuto kroku vedlo? Bylo to proto, že<br />

vám byla její tehdejší politika vedoucí<br />

k Pražskému jaru sympatická?<br />

Dneska armáda lidí prohlašuje, že už<br />

v 60. letech věděli, že komunismus je<br />

nenapravitelný. Já jsem to tehdy nevěděl.<br />

Skutečně se mi to v té době jevilo tak, že<br />

režim se v Pražském jaru změnil. Tento<br />

pokus sice pak zkrachoval, ale pod vnějším<br />

tlakem. Netvrdím, že mi marxismus-leninismus<br />

byl jako ideologie nějak blízký,<br />

ale říkal jsem si, že v dané situaci musíme<br />

v Československu nějak rozumně žít, a to<br />

se bude dařit jedině tehdy, pokud se postaráme<br />

o přijatelná pravidla. Rozhodně<br />

nemohu říci, že bych ze svého tehdejšího<br />

jednání byl nadšen, ale ani že bych měl<br />

dnes špatné spaní.<br />

To, že rudá knížka pro vás asi nebyla<br />

výtahem ke kariéře nebo k moci, jste<br />

později dokázal tím, že jste se na počátku<br />

normalizace dostal s tehdejšími soudruhy<br />

do křížku. Ti vás nakonec ze strany vyloučili.<br />

Co je k tomu vedlo? Ovšem ještě před<br />

tím jste přes tři roky pobýval na zahraniční<br />

stáži ve Spojeném ústavu jaderných<br />

výzkumů v ruské Dubně…<br />

V roce 1958 dostali tři ruští fyzikové<br />

Nobelovu cenu za objev takzvaného<br />

Čerenkova záření. (Jde o elektromagnetickou<br />

interakci elektricky nabitých částic<br />

za speciálních vnějších podmínek.) Jedním<br />

z nich byl Ilja Michajlovič Frank, který<br />

tento objev teoreticky popsal. A ten byl<br />

v Dubně mým šéfem. Byl to rozhodně největší<br />

odborník, se kterým jsem kdy dlouhodoběji<br />

pracoval. Zároveň jsem začal při<br />

svém pobytu chápat, jak vypadá sovětský<br />

komunismus v praxi. Počínaje srovnáním<br />

rodinného života, když kdekdo z místních<br />

byl rozvedený, a konče třeba národnostními<br />

problémy. V Dubně tehdy pobývala<br />

asi tak stovka Čechoslováků. A lidé z naší<br />

ambasády nás průběžně hlídali a posílali<br />

hlášení na ÚV KSČ. V Dubně se pořádaly<br />

veřejné schůze a já jsem si na nich neodpustil<br />

kritizovat politické poměry, jak to<br />

u nás tehdy bylo běžné. A také mi vadily<br />

lži, které naše média o životě v Sovětském<br />

svazu uváděla. A tak si mě, jako i ostatní<br />

z Dubny, v rámci stranických prověrek<br />

pozvali přímo na naše velvyslanectví do<br />

Moskvy, a když si potvrdili, že skutečně<br />

nehodlám normalizační režim podporovat,<br />

z KSČ mě vyloučili.<br />

Po návratu do Československa jste sice<br />

už nesměl učit, ale vědecké práci jste se<br />

věnoval dál. Dokonce jste založil a vedl<br />

laboratoř van de Graaffova urychlovače<br />

iontů. Čím jste tehdejší mocipány obměkčil,<br />

že vás rovnou neposlali do kotelny?

Profil<br />

11<br />

Po svém příjezdu jsem se nikomu nechlubil<br />

s tím, že už nejsem ve straně, takže<br />

jsem mohl dokonce ještě chvíli učit. Na<br />

kádrovém oddělení fakulty mi pak navrhli,<br />

že když z univerzity sám odejdu, dají mi<br />

dobrý posudek. V opačném případě pak<br />

nikde místo nenajdu. Trval jsem na tom,<br />

ať mě tedy vyhodí, ale že půjdu za soudruhem<br />

Husákem a zeptám se ho na to.<br />

To by byl jistě naivní nápad, já však dodal,<br />

že s mým tchánem byli na gymnáziu<br />

spolužáci a že mohu tuto známost využít.<br />

Za Husákem jsem samozřejmě nešel, ale<br />

získal jsem tím odklad. Nicméně mi řekli,<br />

že nemůžu učit. Po nějaké době došli<br />

i k tomu, že nemohu působit ani jako<br />

vědecký pracovník a že mě převedou na<br />

odborného pracovníka – pomocné práce,<br />

úklid, mytí laboratorního nádobí a podobně.<br />

Nebyl jsem proti. Ovšem ve skutečnosti<br />

jsem se dále věnoval výzkumu, byť za plat<br />

a s postavením pomocné síly. I v Praze<br />

jsem měl totiž štěstí na šéfa, kterým byl<br />

profesor Václav Petržílka. A pak za pár let<br />

přivezli dlouho plánovaný urychlovač, se<br />

kterým si nikdo nevěděl rady. Proto mi ho<br />

dali na starost. Avšak po letech jsem se<br />

dozvěděl, že stejně nevěřili, že ho uvedu<br />

do provozu, a chtěli tak získat záminku,<br />

aby mě mohli definitivně vyhodit. Mně<br />

se ho ale kupodivu během roku podařilo<br />

dát dohromady, a tak mě naopak opět<br />

museli převést zpátky na pozici vědeckého<br />

pracovníka.<br />

Vzpomínám si, že jste mi při jednom<br />

z našich tehdejších interview pro UN<br />

sdělil, že největší chybou našich politiků<br />

v oblasti vysokoškolského vzdělání bylo<br />

to, že nedali vzniknout několika veřejným<br />

neuniverzitním vysokým školám, jež se<br />

mohly poměrně jednoduše transformovat<br />

z některých vyšších odborných škol. Stále<br />

to považujete za hlavní přešlap tehdejší<br />

doby?<br />

Nevím, jestli šlo skutečně o chybu největší,<br />

ale stále to za velké pochybení považuji.<br />

Vysoká škola má mít na starost buď<br />

výzkumnou, vědeckou, uměleckou, nebo<br />

jinou tvůrčí činnost. Pořád si myslím, že<br />

tady chybí více veřejných vysokých škol<br />

zaměřených výhradně na prakticky orientovaná<br />

bakalářská studia. Univerzity jsou<br />

totiž hlavně od toho, aby připravovaly<br />

vědecky orientované absolventy, i když se<br />

vědecké práci nebudou aktivně věnovat.<br />

Pokud jde o českou vědu, někteří kritici<br />

tvrdí, že na to, kolik se do ní dává peněz,<br />

je málo výsledků…<br />

Když se měl před šesti lety novelizovat zákon<br />

o podpoře výzkumu, objevil se v něm<br />

nový paragraf zaměřený na podporu<br />

velkých infrastruktur výzkumu. Rozeslal<br />

jsem tehdy dopis s dotazníkem asi dvěma<br />

stům padesáti výzkumným institucím<br />

(vrátilo se mi jich zhruba sto osmdesát),<br />

v němž jsem se mimo jiné dotazoval na<br />

to, jakých nejdůležitějších výsledků ten<br />

který subjekt dosáhl. Kdykoliv v minulosti.<br />

A jaký význam jim sami autoři přikládají.<br />

Tím nejdůležitějším je podle mě rozhodně<br />

objev. Kolik byste řekl, že jsem v těchto<br />

odpovědích nalezl objevů?<br />

Deset?<br />

Nula! I to, co jednotliví respondenti<br />

za objev vydávali, objevem nebylo. Na to<br />

před nimi už přišel někdo jiný. Učinit skok<br />

v poznání je totiž strašně obtížné. To ale<br />

neznamená, že je to argument pro to, do<br />

vědy miliardy nedávat. Věda nejsou jen<br />

Einsteinové. K tomu, aby se cenný skok<br />

udělal, je potřeba mít invenci, ale také<br />

odvést obrovské množství práce. Velice<br />

hodnotné je také to, když někdo jako<br />

první provedený objev potvrdí. A to už se,<br />

jak z odpovědí tehdy vyplynulo, podařilo<br />

řadě našich vědců. Navíc je hodně pravděpodobné,<br />

že s větším štěstím by se tento<br />

objev podařil právě některému z nich.<br />

Před dvěma lety jste se stal náměstkem<br />

pro výzkum a vysoké školství asi nejméně<br />

oblíbeného polistopadového ministra<br />

školství Josefa Dobeše. Musím přiznat, že<br />

mě to velmi překvapilo. Ale pak jsem si<br />

řekl, že jste asi využil příležitosti zachránit,<br />

co se dá, tedy aby Dobeš nepoškodil<br />

akademickou půdu ještě více. Co vás tedy<br />

k tomuto kroku tehdy vedlo?<br />

Nebyl to sám ministr, kdo připravoval konkrétní<br />

obsah nových zákonů, ale zejména<br />

Rada pro reformu vysokého školství, jíž<br />

předsedal profesor Rudolf Haňka z Vysoké<br />

školy ekonomické v Praze a University of<br />

Cambridge. V ní byla řada dalších významných<br />

představitelů naší akademické obce.<br />

A ministr Dobeš mě požádal o pomoc.<br />

Vůbec jsem zprvu jeho nabídku na místo<br />

náměstka nechtěl přijmout. Ale pak rozhodlo<br />

to, že připravovaný obsah reformy<br />

byl opravdu dost „revoluční“, a kdybych<br />

této možnosti nevyužil, bylo velmi<br />

pravděpodobné, že by takovou představu<br />

o novém vysokoškolském zákonu schválil<br />

poměrně jednoduše parlament. V dalších<br />

bojích, jak se posléze ukázalo, nešlo ani<br />

tak o zákon, ale o to, aby ministr Dobeš<br />

odstoupil.<br />

V roce 2003 jste byl navrhován na jednoho<br />

z kandidátů na prezidenta republiky.<br />

Proč jste do toho nešel v nedávné přímé<br />

volbě?<br />

Ani mě to nenapadlo. Navíc už tehdy jsem<br />

odmítl, protože jsem nechtěl přerušit<br />

funkční období rektora Univerzity Karlovy.<br />

Rozhodně jsem nepovažoval za správné<br />

takovýto vážný úřad vyměnit za jiný, byť<br />

by šlo o možnost ucházet se o post prezidenta<br />

republiky.<br />

●

12 Jak to vidí<br />

TEXT A FOTO: XXXXX<br />

PROČ (NE)MATUROVAT<br />

Z MATEMATIKY<br />

Maturita byla kdysi ukazatelem solidní úrovně dosaženého<br />

vzdělání. Byly doby, kdy maturant derivoval, integroval, psal<br />

bezchybné úvahy a recitoval Villona. Dnes?<br />

Z matematiky se maturovat nemusí<br />

a stále více dnešních maturantů nezná<br />

pomalu ani přímou úměrnost. Z češtiny<br />

se maturovat sice musí, ale zatímco se<br />

bohemisté nad maturitními písemkami<br />

přou o to, co už je a co ještě není<br />

odklon od tématu, maturant ve svém<br />

díle vesele sází jednu hrubku za druhou.<br />

Obávám se, že taková maturita k ničemu<br />

není.<br />

Aby maturita opět k něčemu byla, je<br />

třeba si položit mimo jiné otázku, jaký<br />

je smysl středoškolského vzdělání. Jaké<br />

místo v něm mají jednotlivé předměty<br />

a čím si statut nepostradatelnosti vydobyla<br />

zrovna čeština, ze které se jako<br />

z jediného předmětu maturuje povinně.<br />

Tuto otázku si dosud, pokud vím, nikdo<br />

nepoložil. Že by o nutnosti povinné<br />

maturity z češtiny nikdo nepochyboval?<br />

Proč je maturitní čeština tak neotřesitelná,<br />

zatímco matematika se musí znovu<br />

a znovu obhajovat a ze svých otřesů se<br />

neustále vzpamatovávat? Je soustavně<br />

deptána těmi, kteří ji nikdy nechápali,<br />

ale kteří bohužel mají tu moc šířit své<br />

nekvalifikované názory vlivnými sdělovacími<br />

prostředky.<br />

„Nenuťte kadeřnice do logaritmů a rovnic,<br />

je to ptákovina!“ hřímaly nedávno<br />

největší celostátní deníky. Oč menší<br />

ptákovinou je pro tuto profesi Epos o Gilgamešovi<br />

a dílo Ivo Vodseďálka, to jsem<br />

se od novinářů dodnes nedověděl. Kdyby<br />

o češtině uvažovali stejně jako o matematice,<br />

zjistili by, že maturita z češtiny je pro<br />

kadeřnice úplně stejným nesmyslem.<br />

Maturitu z matematiky tito „odborníci“<br />

už úspěšně pohřbili, přesto dál křičí,<br />

co všechno je třeba neučit. Půjde-li to<br />

takto dál, zůstanou jen ty úměrnosti<br />

a procenta, zřejmě to jediné, co z matematiky<br />

znají oni sami. To je ale látka<br />

základní školy. Znamená to snad, že<br />

středoškolská matematika se má úplně<br />

zrušit? A co fyzika, chemie, dějepis?<br />

K čemu je kadeřnicím gravitační zákon,<br />

Sámo a nenasycené mastné kyseliny?<br />

Vytvoří snad lepší trvalou, když nad<br />

ní budou recitovat Písně kosmické?<br />

Sotva. Proč jim tedy ještě nikdo nezrušil<br />

Nerudu?<br />

Co budoucí lingvista? Potřebuje on<br />

maturitu z matematiky? Pro mnohého<br />

lingvistu hloupá otázka a jednoduchá<br />

odpověď. Samozřejmě, že ne, proto<br />

přece není povinná. Ale co budoucí<br />

matematik? Potřebuje on maturitu<br />

z češtiny? Otázka (světe, div se) stejně<br />

hloupá a odpověď stejně jednoduchá.<br />

Samozřejmě, že ne. Proč tedy čeština<br />

povinná je? Proč ta maturitní asymetrie?<br />

Podle mě by stačilo, kdyby si na střední<br />

škole každý prošel matematikou, češtinou<br />

a dalšími předměty bez maturity. Ale<br />

poctivě. Na patřičné úrovni, na které je<br />

třeba se domluvit a přes kterou nepojede<br />

vlak. Každý maturant by měl podle mě<br />

určitě vědět něco o odmocninách, rovnicích<br />

a logaritmech, i když nebude maturovat<br />

z matematiky. Každý středoškolák<br />

by měl něco vědět o Hugovi, Havlíčkovi<br />

a Čapkovi, i když nebude maturovat<br />

z češtiny. Mně osobně je milejší filozof,<br />

který nemá maturitu z matematiky, ale<br />

v případě potřeby je schopen vyřešit nějakou<br />

tu rovnici, než budoucí strojař, který<br />

ji sice má, ale neumí upravit zlomek. Co<br />

je technikovi platná maturita z češtiny,<br />

když ani po ní není schopen dát dohromady<br />

gramaticky správnou větu? Všechny<br />

maturity, které toto umožňují, bych zrušil<br />

z moci úřední a takové „maturanty“ bych<br />

na střední škole nechal co nejdřív propadnout,<br />

ať už chtějí maturovat z čehokoliv.<br />

Pokud by vše fungovalo takto, bylo by<br />

možné povinné maturitní předměty<br />

zrušit úplně a maturovat jen z oborů,<br />

kterým se chce středoškolák věnovat<br />

po maturitě. Obávám se však, že při<br />

současném tlaku na to, aby každý všude<br />

prošel, a při současné společenské<br />

poptávce po vysvědčeních, diplomech<br />

a certifikátech všeho druhu to není<br />

možné. V tom případě ovšem nezbývá,<br />

než navrátit bývalé postavení i matematice,<br />

zařadit ji zpět mezi povinné<br />

maturitní předměty a říci zcela jasně, že<br />

bez ní žádný glejt nebude. Pro nikoho.<br />

Ke středoškolskému vzdělání patří<br />

matematika naprosto stejným právem<br />

jako čeština. Vzdělání má totiž nejen<br />

informativní, ale i formativní charakter.<br />

Nelze přece učit jen to, co lze hned zítra<br />

„vyměnit za drobné“. Proto jsou diskuze<br />

o potřebnosti či nepotřebnosti matematiky<br />

a češtiny pro tu či onu konkrétní<br />

profesi bezpředmětné. Proto mají<br />

posloupnosti a derivace stejné právo na<br />

maturitní život jako sveřepí šakali, kteří<br />

zavile vyli.<br />

Téměř každý humanista se děsí toho,<br />

že budoucí filozofové mají dřít sinovou<br />

větu a exponenciální rovnice. Nikdo už<br />

se ale nepozastaví nad tím, že budoucí<br />

matematici či technici jsou nuceni<br />

papouškovat dílo Klimenta Bulharského,<br />

Petra z Mladoňovic a Marie Voříškové-<br />

-Burské. Proč to tak asi je? Pro mnohé<br />

opět jednoduchá odpověď: matematik<br />

se to nutné literární zlo prostě vždycky<br />

nějak naučí, kdežto filozofové matematiku<br />

při vší snaze prostě nezvládnou.<br />

Sečteno, podtrženo. Představme si, že<br />

na ideální střední školu přijde ideální<br />

žák z ideální školy základní. Je schopen<br />

bezchybně psát, ovládá základy větné<br />

stavby, úměrnosti, zlomky, procenta,<br />

něco málo geometrie, má všeobecný<br />

přehled o fyzice, chemii, biologii, orientuje<br />

se v historii i v současné společnosti.<br />

Na ideální střední škole bude muset každý<br />

přidat znalosti literatury a literárních<br />

útvarů, úměrnosti a zlomky přetavit<br />

v limity a komplexní čísla, proniknout<br />

hlouběji do molekulových vazeb a nitra<br />

atomu. Jinak se k maturitě nedostane.<br />

Taková škola by se obešla bez jediného<br />

povinného maturitního předmětu.<br />

K těmto ideálům však máme bohužel<br />

hodně daleko. Povinné maturitní předměty<br />

jsou za současné situace nutností<br />

a matematika mezi ně rozhodně patří.<br />

Tomu, kdo není schopen nebo ochoten<br />

se ji naučit na maturitní úrovni, maturitu<br />

nevnucujme. Bude-li chtít kadeřnice<br />

maturitu, nechť ji má. Zda ji potřebuje,<br />

nevím. Jako zákazník kadeřnictví ale<br />

nikdy nezkoumám, kolik lazebnic tam<br />

má jaké vysvědčení. Vždy mě zajímá<br />

jen to, jak tam stříhají vlasy. A když mi<br />

hlavu pokazí, příště tam už nepřijdu.<br />

Ani kdyby tam všechny kadeřnice měly<br />

červený diplom z Matematicko-fyzikální<br />

fakulty UK.<br />

Doc. Dalibor Martišek,<br />

Ústav matematiky<br />

FSI VUT v Brně<br />

Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce.

Odborníci radí<br />

13<br />

NEJDE O PAPÍR<br />

Je dostatečnou kvalifikací pro nápravy poruch řeči<br />

u předškoláků kurz logopedické prevence?<br />

Na tom, že se řeč dětí rychle mění, se<br />

asi všichni shodneme. A jen málokdo<br />

by souhlasil s tím, že k lepšímu. Většina<br />

těch, kteří s dětmi delší dobu pracují,<br />

upozorňují nejen na nápadně se zhoršující<br />

výslovnost, ale i na změny ve slovní<br />

zásobě, na vysoké procento dětí, které<br />

neumějí vyprávět ani krátký příběh,<br />

zážitek nebo formulovat srozumitelně<br />

své přání. Schopnost (nebo spíše neschopnost)<br />

se soustředit, vydržet u jedné<br />

hry delší dobu, dokončit úkol se stává<br />

problémem už ve školkách, natož pak<br />

při výuce. Zdá se, že přibývá i vývojových<br />

poruch řeči, a velké nároky na děti zvyšují<br />

i riziko poruch plynulosti řeči.<br />

Kdybychom měli jít až na kořen problému,<br />

dostaneme se do věku kojeneckého,<br />

kdy maminky, masírované<br />

všudypřítomnou reklamou a pocitem, že<br />

pro dítě musí najít to nejlepší, nehledají<br />

řešení pomocí zdravého selského<br />

rozumu, ale na internetu, kde lze vedle<br />

věcných rad najít i pěkné nesmysly, nebo<br />

v knihách často pochybné úrovně (co<br />

si myslet o autorce, která napíše, že ve<br />

věku tří čtyř měsíců se má dítěti u zrcadla<br />

předvádět výrazné lalala a číst mu<br />

logopedické básničky…).<br />

Nicméně do tří let věku se vedle<br />

zřejmých problémů (poruchy sluchu,<br />

rozštěpy a další) obvykle řeší jen velké<br />

nápadnosti ve vývoji řeči. První, kdo na<br />

odlišnost upozorní, bývá dětský lékař<br />

při „tříleté“ preventivní prohlídce nebo<br />

učitelka v mateřské škole, která má<br />

ze zkušenosti dobrý odhad na různé<br />

odlišnosti od normy. Má obvykle taky<br />

snahu dětem pomoci, protože si často<br />

na rozdíl od rodičů uvědomuje možné<br />

důsledky „děr“ ve vývoji nejen pro řeč,<br />

ale i pro pozdější školní výuku.<br />

Nabídka logopedické péče je v mateřských<br />

školách už téměř nutností. Je<br />

jasné, že je nutné mít pro takovou péči<br />

odpovídající kvalifikaci – a nejen kvůli<br />

zvyšujícímu se zájmu právníků o různé<br />

problémy (je otázka času, kdy se jejich<br />

zájem přesune ze zdravotnictví do<br />

jiných oblastí péče).<br />

Učitelka běžné MŠ má v rámci své práce<br />

k dispozici mnoho aktivit, které rozvíjejí<br />

řečové dovednosti a které se týkají celé<br />

dětské skupiny bez rozdílu. Jde o formu<br />

nespecifické prevence – obecný rozvoj<br />

motorických dovedností, pohybové<br />

koordinace, smyslového vnímání a vyjadřovacích<br />

dovedností. Podle pokynů SPC,<br />

PPP nebo klinického logopeda může<br />

také pracovat individuálně s dětmi, které<br />

mají specifické výchovné potřeby – nejde<br />

ale o logopedickou péči, garantem je<br />

vždycky odborník. Rozšířený termín<br />

„logopedická asistentka“, pod kterým se<br />

rozuměla absolventka kurzů s kvalifikací<br />

k úpravě výslovnosti, dneska už právně<br />

neexistuje, i když v terénu přetrvává.<br />

Zahrnuje dvě úrovně kvalifikace, z nichž<br />

každá má jiné úkoly i kompetence:<br />

Absolvent/ka vysokoškolského vzdělání<br />

(Bc. speciální pedagogiky nebo pedagogické<br />

vzdělání doplněné o další vzdělávání<br />

zaměřené na speciální pedagogiku,<br />

ukončené zpravidla závěrečnou zkouškou)<br />

se může starat o děti s tzv. prostou<br />

poruchou výslovnosti a individuálně<br />

pracovat i s dětmi s jinými poruchami<br />

řeči, ale pouze podle pokynů logopeda.<br />

Absolvent/ka pedagogického vzdělání<br />

doplněného o kurzy logopedické prevence,<br />

akreditované MŠMT, se zaměřuje<br />

na cílený rozvoj schopností, které<br />

bezprostředně ovlivňují rozvoj řeči a na<br />

rozvoj komunikačních dovedností.<br />

Společné pro tyto skupiny jsou postupy,<br />

které směřují k prevenci různých poruch<br />

řeči i k prevenci poruch učení – velká<br />

část problémů s učením má totiž kořeny<br />

v nedostatcích ve smyslovém vnímání<br />

nebo v motorice. Nezastupitelná je<br />

také jejich úloha při depistáži poruch<br />

řeči – nejde o název poruchy nebo její<br />

diagnostiku, ale o zjištění, že řeč dítěte<br />

se nápadně odlišuje od normy, a o jeho<br />

předání do odborné péče. V žádném<br />

případě ale tato kvalifikace (ať už<br />

vysokoškolská nebo absolvování kurzů)<br />

neopravňuje k diagnostice nebo terapii<br />

jiných poruch řeči než prostých poruch<br />

výslovnosti – to spadá vždy do kompetence<br />

logopeda se státní zkouškou. Je<br />

tedy jasné, kdo a co může dělat, ale je<br />

třeba ještě doplnit i jak. Logopedická<br />

prevence se může prolínat s běžným<br />

programem mateřské školy, může jít<br />

i o skupiny dětí, které se vymykají<br />

běžnému průměru, ale ještě nevyžadují<br />

individuální péči. Zkušená učitelka<br />

odhadne, zda je hlavním problémem<br />

malá slovní zásoba, špatná výslovnost<br />

nebo vyjadřovací neobratnost. S jistou<br />

sumou znalostí dokáže i odhadnout, zda<br />

je na vině sociokulturní úroveň rodiny,<br />

hodiny trávené před obrazovkou nebo<br />

nedostatky v některých schopnostech,<br />

a může podle toho výběrem vhodných<br />

her vývoj řeči dětí výrazně ovlivnit.<br />

Ovšem podstatně těžší než práce s dětmi<br />

je působení na rodiče – někdy informace<br />

o možných rizicích a nabídku pomoci<br />

přijmou vděčně, ale často se diví či přehazují<br />

zodpovědnost na školku – a doma<br />

nic nedělají i nadále. Ovšem placené<br />

„zájmové kroužky“ logopedie, nabízené<br />

spolu s keramikou a angličtinou, nelze<br />

v žádném případě akceptovat.<br />

Nad skupinkami, kde se už využívají<br />

terapeutické postupy určené pro dyslálie,<br />

by měl mít vždy supervizi logoped<br />

– i dyslálie může být tvrdým oříškem,<br />

nemluvě o tom, že odlišit ji třeba<br />

od dysfatických symptomů vyžaduje<br />

už speciální znalosti. Také individuální<br />

logopedická péče má své místo – měl<br />

by ale vždy být přítomen rodič a měl<br />

by vždy dostat informace o postupech,<br />

které budou doma společně procvičovat<br />

– notýsek se slovy a pokynem “nacvičte<br />

C“ a podobné varianty, které se občas<br />

vyskytují, opravdu nelze akceptovat.<br />

Součástí individuální péče je také dokumentace,<br />

kde se stručně zaznamená<br />

situace na začátku konzultace, tedy<br />

pokrok od minula, další domluvené<br />

postupy a termín další návštěvy. Nejde<br />

o zbytečnou byrokracii, ale o možnost<br />

sledovat vývoj terapie a také o ochranu<br />

učitelky (speciální pedagožky) při<br />

případném sporu. Logoped se SZZ, který<br />

garantuje logopedickou péči v MŠ (a má<br />

zodpovědnost za volbu metodických<br />

postupů), může být pracovníkem SPC,<br />

PPP, ale může jít i o klinického logopeda<br />

– záleží na místních podmínkách.<br />

To je tedy současný stav, který odpovídá<br />

legislativě a obecně platným směrnicím.<br />

Možná by bylo dobré upozornit ještě<br />

na jednu okolnost, která s přirozeným<br />

zájmem o logopedickou prevenci<br />

souvisí – a to je poměrně velká nabídka<br />

různých kurzů s touto náplní. Mají velmi<br />

rozdílnou délku od několika hodin<br />

po několik dnů, různou náplň a samozřejmě<br />

i různou cenu. Proto doporučuji<br />

zájemcům o logopedickou prevenci pečlivě<br />

zvažovat, jaký kurz chtějí absolvovat<br />

– předpokládám totiž, že většině nejde<br />

„o papír“, ale o znalosti. Úloha učitelek<br />

v mateřských školách je totiž pro logopedickou<br />

prevenci i pro vyhledávání dětí<br />

s poruchami řeči nenahraditelná.<br />

PaedDr. Dana<br />

Kutálková,<br />

klinická logopedka

14 Reflexe<br />

TEXT: LUKÁŠ DOUBRAVA<br />

PTAČÍ ŘÍŠE,<br />

KTEROU PROSLAVILI<br />

TOLKIENOVI HRDINOVÉ<br />

Nový Zéland je zemí překvapení a zázraků<br />

Majestátní štíty skalistých hor, ostrovy ledu, nekonečné<br />

pobřeží a divoké pralesy. Země, která dlouho zůstávala na<br />

okraji zájmu kolonizátorů a později i turistů. Tato poslední<br />

zastávka před Antarktidou mívá však poměrně mírné zimy<br />

a ani na jednom z jejích dvou ostrovů nežije žádný člověku<br />

opravdu nebezpečný živočich. Není tedy divu, že ji někteří<br />

nazývají posledním rájem na Zemi.<br />

Nejen Austrálie, ale i Nový Zéland je<br />

domovinou tvorů, kteří na jiných místech<br />

planety ve volné přírodě nežijí. Donedávna<br />

byl jejich biologický původ zahalen<br />

tajemstvím. Avšak díky geologii, paleontologii<br />

a moderní biologii dnes vědci<br />

již rámcově znají původ těchto podivuhodných<br />

stvoření. Dlouho se badatelé<br />

přeli zejména o to, jestli se Nový Zéland<br />

kdysi ponořil na miliony let do moře celý,<br />

nebo alespoň jeho malá část zůstala nad<br />

vodou.<br />

Geologická odysea Nového Zélandu započala<br />

před třiaosmdesáti miliony let, kdy<br />

se od superkontinentu Gondwana odtrhl<br />

kus pevniny o velikosti zhruba dnešní<br />

Indie a vznikl tak kontinent Zélandie. Ten<br />

se ale skoro celý ponořil do oceánu a nad<br />

hladinou zůstaly jen malé ostrůvky. Tento<br />

stav trval až do doby před dvaceti třemi<br />

milióny let, kdy byl následkem nárazů<br />

zemských desek vyzvednut nad úroveň<br />

moře střed Zélandie – zhruba dnešní Nový<br />

Zéland. Satelitní snímky jasně dokazují, že<br />

zbytek pevniny nadále spočívá pod hladinou,<br />

a to v hloubce půl druha kilometru.<br />

Nad vodu tak ční přibližně sedm procent<br />

Zélandie. A důkazy, které svědčí o tom, že<br />

se ne úplně celý kontinent ponořil?<br />

Na většině území současného Nového<br />

Zélandu se sice nachází mořský vápenec,<br />

který potvrzuje, že Severní i Jižní ostrov<br />

byly dlouho pod vodou, avšak teprve před<br />

pár lety nalezené fosilie jasně dokládají,<br />

že i v době potopy zůstaly nad hladinou<br />

alespoň malé ostrůvky, na nichž přežívali<br />

předchůdci některých dnešních živočichů.<br />

K tomuto závěru vedla už dříve mnohé vědce<br />

odpověď na kardinální otázku: Pokud na<br />

torzech Zélandie nějaká zvířata nepřežívala<br />

ještě před zrozením Nového Zélandu, jak<br />

a odkud by se na něj tak rychle dostala?<br />

Nejen na křídlech,<br />

ale i na nohou<br />

Jedním z těchto přeživších živočichů je dozajista<br />

hatérie novozélandská. Jde nejen<br />

o nejstaršího živočicha Nového Zélandu,<br />

ale vůbec o jednoho z nejpradávnějších<br />

tvorů na celé planetě. Tato živoucí zkamenělina,<br />

která už nikde jinde ve volné<br />

přírodě nežije, je tak němým genetickým<br />

svědkem dnes zejména mezi dětmi populární<br />

éry dinosaurů. Kromě svého stáří je<br />

tento půlmetrový plaz zajímavý zejména<br />

tím, že má vzadu na hlavě třetí oko. Tímto<br />

takzvaným temenním okem sice nevidí<br />

stejně jako dvěma dalšími, dokáže jím ale<br />

alespoň vnímat světlo. Také věk, kterého<br />

se hatérie mohou dožít, je obdivuhodný:<br />

více než sto let.<br />

Jezero Lake Matheson, za nímž se tyčí nejvyšší hora Nového Zélandu Mount Cook (3764 m).<br />

Foto: autor

Reflexe<br />

15<br />

Abel Janszoon Tasman, první Evropan,<br />

který připlul k břehům Nového Zélandu.<br />

Novému Zélandu však nekralují plazi, ale<br />

jejich evoluční následovníci – ptáci. Asi<br />

nepřekvapí, že na těchto ostrovech žije<br />

řada druhů mořských ptáků, kteří sem přiletěli<br />

záhy poté, kdy souostroví vystoupalo<br />

z mořských hlubin. Ovšem najdeme zde<br />

i takové zástupce ptačí říše, kteří vypadají<br />

spíše jako výsledek nějakého divokého genetického<br />

pokusu. Tím experimentátorem<br />

však není nikdo jiný než sama příroda.<br />

Prostřednictvím evoluce došla k tomu, že<br />

na Zélandu někteří ptáci v zásadě křídla<br />

k letu nepotřebují. A nejde o tučňáky,<br />

kteří je využívají alespoň při „letu“ vodou,<br />

ani o velké rychlé běžce jako pštros, ale<br />

o neohrabaná chundelatá stvoření, která<br />

v noci pobíhají po lese.<br />

Tím nejznámějším je bezpochyby kivi (čtyři<br />

druhy). Jeho peří totiž na první pohled<br />

připomíná srst odrostlého štěněte a stejně<br />

jako pes se hodně řídí čichem. Na rozdíl<br />

od ostatních ptáků má kivi nozdry umístěné<br />

až na špičce zobáku, což mu umožňuje<br />

nalézt potravu i 15 centimetrů pod zemí.<br />

Jeho vzdálenými příbuznými byli ptáci<br />

z řádu moa. Jedním z nich byl dinornis<br />

novaezelandiae, pravděpodobně největší<br />

pták, který kdy na zemi žil. Toto monstrum<br />

bylo vysoké až tři a půl metru a vážilo<br />

čtvrt tuny. Přestože se má obecně za to,<br />

že tento obrovský pták vyhynul někdy<br />

před jedním a půl tisícem let, traduje se,<br />

že poslední kusy přežívaly v odlehlých částech<br />

ostrova ještě na přelomu osmnáctého<br />

a devatenáctého století. Jakkoliv byl pták<br />

moa gigantický, živil se zcela mírumilovně,<br />

zejména listím a ovocem. A i když kivi je<br />

oproti němu masožravec požírající larvy<br />

a červy, rozhodně nelze tohoto malého<br />

běžce považovat za predátora. Jak je tedy<br />

možné, že se nejen kivi, ale i další nelétaví<br />

ptáci Nového Zélandu projevují znaky,<br />

které poukazují na existenci nějakého<br />

dravce, byť ani na jednom z obou ostrovů<br />

žádný nežije, a to ani savec, ani pták? Jde<br />

zejména o noční život a ochranné zbarvení<br />

napovídající na nebezpečí shora…<br />

Školství na Novém Zélandu<br />

Vzdělávací systém vychází z britského modelu. Dosažená kvalifikace je kompatibilní<br />

s ostatními anglicky mluvícími zeměmi. Předškolní vzdělávání je podobné<br />

tomu našemu, oblíbené jsou obzvláště školky Waldorfského typu. Do základní<br />

školy (primary school) děti nastupují už v pěti letech. Ve třinácti, někde i ve<br />

dvanácti pak přecházejí na další stupeň (secondary school), obdobu našeho<br />

gymnázia či pokračují na střední školy. V první fázi (13–14 let) je studium zaměřeno<br />

zejména na angličtinu nebo maorštinu (2. úřední jazyk), dále společenský<br />

přehled a vědecká studia, matematiku a tělesnou výchovu. Počínaje 11. rokem<br />

(15 let) studia se studenti již orientují na dosažení jedné z množství národních<br />

kvalifikací. Tento systém se nazývá National Certificate of Educational Achievement<br />

(NCEA). V dalším roce (16 let) je možné si vybrat i z celé řady netradičních<br />

předmětů. Poslední úroveň střední školy, je obdobou naší maturity. Výsledky<br />

těchto zkoušek jsou jedním z kritérií pro přijetí na univerzitu. Nový Zéland má<br />

8 národních univerzit nabízejících všechny stupně pregraduálního i postgraduálního<br />

studia. V zemi je i 20 polytechnik a technologických institutů. Ty zajišťují<br />

vzdělání a praxi taktéž na úrovni 3. stupně a vycházejí z vysokoškolského studia<br />

nižšího stupně (obdobné našemu bakaláři).<br />

teprve nedávno na základě kosterních pozůstatků.<br />

Pták vážící 20 kilogramů, s třímetrovým<br />

rozpětím křídel a s pařáty velikosti<br />

tygřích drápů dokázal skolit i býložravého<br />

moa! Výzkum DNA jednoznačně dokazuje,<br />

že všichni výše jmenovaní opeřenci pocházejí<br />

z Austrálie a na Zéland se dostali před<br />

jedním milionem let. Prapředek budoucího<br />

veleorla ale na Zéland přiletěl v mnohem<br />

menším vydání. A když zjistil, že zde nemá<br />

žádnou konkurenci, během dalších zhruba<br />

sedmi set tisíc let vyrostl asi desetinásobně.<br />

Jeho hodování však skončilo, když domorodci<br />

vyhubili ptáka moa, hlavní zdroj<br />

orlovy potravy. Poslední gigantický orel<br />

nad Novým Zélandem přelétával možná<br />

ještě před pěti sty lety.<br />

Vraťme se ale o pár milionů let nazpátek,<br />

konkrétně do doby před osmi miliony roky.<br />

Tehdy Nový Zéland, který je i v současné<br />

době seismicky a vulkanicky nestabilní<br />

oblastí, předvedl své poslední velké geologické<br />

divadlo. Zemské desky, které do sebe<br />

opět narazily, tentokrát vyzdvihly skály Jižního<br />

ostrova až do výšky tři a půl tisíce metru<br />

a daly tak vzniknout čarokrásným Jižním<br />

Alpám. Dodnes tyto velehory každoročně<br />

povyrostou o tři centimetry. A v nich se<br />

usídlila a vyvinula další ptačí rarita – nestor<br />

kea. Jde o jediného vysokohorského papouška<br />

na světě. A pokud to snad zároveň<br />

není i opeřenec nejchytřejší, rozhodně je<br />

tím nejdrzejším! O jeho vykutálených kouscích<br />

se vyprávějí až neuvěřitelné historky.<br />

Tento všežravec si troufne nejen na menší<br />

ptáky, ale dokonce i na mladé nebo nemocné<br />

ovce, které zaživa oklovává. A bůhvíproč<br />

rád klove také gumu. Prý se jednou turisté<br />

vrátili z vysokohorské túry a našli své zaparkované<br />

auto celé zdemolované. Nikoliv<br />

však od vandalů, ale od papoušků kea, kteří<br />

ho zbavili velké části těsnění! Většinou se<br />

však kea spokojí „jen“ s (u)štípnutým zpětným<br />

zrcátkem nebo stěračem…<br />

Před Maory měli kolonizátoři<br />

respekt<br />

Až do příchodu druhu homo sapiens žádní<br />

savci kromě lachtanů nebo netopýrů na<br />

Novém Zélandu nežili. Kdy byl prvními<br />

lidmi osídlen, se přesně neví. Je ale hodně<br />

pravděpodobné, že na něm potomci<br />

Polynésanů běžně pobývali už koncem<br />

prvního tisíciletí našeho letopočtu. Původními<br />

obyvateli ovšem nejsou Maorové,<br />

ale Moriari, kteří byli Maory následně<br />

vyhlazeni.<br />

▲<br />

Největší dravec a nejdrzejší<br />

papoušek<br />

Oním tušeným predátorem byl orel Haastův<br />

nazývaný též orel novozélandský,<br />

další premiant. Šlo totiž pravděpodobně<br />

o největšího orla všech dob. Vědci to zjistili<br />

Nestor kea, nejdrzejší opeřenec na světě.<br />

Foto: Brent Barrett

16 Reflexe<br />

totiž chtějí pokračovat v podpoře zájmu<br />

turistů o jejich zemi, který se po premiéře<br />

Pána prstenů nebývale zvedl, což mělo<br />

přirozeně vliv i na ekonomiku. V letech<br />

2000 až 2006 na Novém Zélandu stoupl<br />

počet turistů z 1,5 milionu na 2,4 milionu.<br />

Řada lidí tak chtěla nejen na vlastní oči<br />

spatřit nádherné přírodní scenérie, které<br />

se zatajeným dechem sledovali na plátnech<br />

kin, ale mnozí se rozhodli vypravit<br />

přímo na konkrétní místa natáčení.<br />

▲<br />

Tolkienův filmový svět se stal lákavou vizitkou pro turisty.<br />

Jakýmsi Kryštofem Kolumbem Nového<br />

Zélandu byl holandský mořeplavec Abel<br />

Janszoon Tasman (1603–1659), který<br />

roku 1642 vplul do průlivu akorát mezi<br />

Severním a Jižním ostrovem. Jeho první<br />

kontakt s tamními domorodci však byl<br />

ale mnohem krušnější než legendární<br />

kolumbovské setkání s indiány. Maorové<br />

totiž záhy po přistání u severozápadního<br />

cípu Jižního ostrova (dnešní Zlatá zátoka)<br />

zaútočili na jeden z Tasmanových člunů,<br />

zabili čtyři námořníky a jako kanibalové<br />

si s jejich těly poradili po svém… Tasmanovi<br />

se tak vůbec nepodařilo vystoupit na<br />

pevninu. Kromě Nového Zélandu Tasman<br />

ale objevil i Van Diemenovu zemi (pojmenovanou<br />

později na jeho počest Tasmánie,<br />

navíc i moře mezi Austrálií a Novým Zélandem<br />

nese jeho jméno), dále souostroví<br />

Tonga a Fidži a také nalezl novou cestu<br />

z Indického do Tichého oceánu v pásmu<br />

příznivých západních větrů.<br />

Název Nový Zéland pochází od nizozemských<br />

kartografů, kteří ostrovy pojmenovali<br />

Nova Zeelandia po holandském regionu<br />

Zeeland. Dnešní anglickou podobu názvu<br />

začal používat další z průzkumníků nově<br />

objeveného území, a to slavný kapitán<br />

James Cook (1728–1779), objevitel<br />

Havajských ostrovů a první kolonizátor<br />

Austrálie. Ten na Zéland dorazil roku 1769<br />

a celý ho obeplul i podrobně zmapoval.<br />

(Kolonizovat ho ale Britové postupně začali<br />

až o padesát let později.) Nejenže byl tak<br />

Cook pravděpodobně prvním Evropanem,<br />

který stanul na půdě Nového Zélandu,<br />

ale měl na rozdíl od Tasmana po celou<br />

dobu své výpravy i poměrně dobré vztahy<br />

s Mao ry, které obdivoval pro jejich udatnost.<br />

Avšak s dalšími návštěvníky, zejména<br />

s piráty se Maoři rozhodně nijak nemazlili.<br />

Vztahy mezi domorodými obyvateli a Brity<br />

se i zpočátku osidlování Nového Zélandu<br />

vyvíjely relativně dobře, rozhodně o něco<br />

lépe než v Americe. Zejména díky misionářům<br />

byla Maorům zaručena rovnoprávnost.<br />

Přestože domorodci měli zaručené<br />

právo se svojí půdou obchodovat, mnoho<br />

tomuto principu nerozuměli, byli okrádáni,<br />

a tak došlo v šedesátých letech k sérii<br />

lokálních válek. Ty vedly jednotlivé kmeny<br />

Foto: MGM<br />

nejen s kolonizátory, ale často i mezi<br />

sebou. A k tomu se ještě přidala zlatá<br />

horečka na Jižním ostrově. Éra koloniálního<br />

panství se završila v roce 1907, kdy se<br />

Nový Zéland stal samostatným státem, byť<br />

i nadále s velice úzkou ekonomickou vazbou<br />

na Velkou Británii. Tu v osmdesátých<br />

letech vystřídala orientace na Austrálii.<br />

Zéland se změnil<br />

na Středozem<br />

V dějinách kinematografie bychom jistě<br />

našli řadu filmů, které nějakým způsobem<br />

přitáhly na určitou dobu pozornost<br />

diváků k určité zemi nebo regionu. Avšak<br />

těžko bychom našli mnoho snímků, které<br />

dlouhodobě zvedly zájem ostatního<br />

světa o celý jeden stát. Mezi takovéto<br />

ojedinělé případy dozajista patří veleúspěšná<br />

a americkými Oscary ověnčená<br />

adaptace ságy anglického spisovatele<br />

J. R. R. Tolkiena (1892–1973) Pán prstenů.<br />

Pro fantazijní románový svět Středozemě<br />

vybral novozélandský filmový režisér<br />

Peter Jackson právě svoji domovinu, kde<br />

na přelomu tisíciletí natočil adaptaci celé<br />

Tolkienovy trilogie. Přede dvěma lety se<br />

Jackson rozhodl na svůj úspěch navázat<br />

a natočil filmový materiál pro další trilogii,<br />

tentokrát podle Tolkienova románu Hobit,<br />

jehož první díl šel v prosinci do kin.<br />

Film Hobit: Neočekávaná cesta se stal doslova<br />

národním zájmem. Novozélanďané<br />

Nový Zéland v datech:<br />

maorský název: Aotearoa (Země dlouhého<br />

bílého oblaku)<br />

V posledních letech však počet turistů<br />

stagnuje, a Hobit má proto přinést vítané<br />

oživení. Ovšem tak velké asi už znovu<br />

nebude, protože nový film neměl takový<br />

úspěch jako předchozí série. Bez ohledu<br />

na to se Novozélanďané s fiktivní Tolkienovou<br />

Středozemí sžili, což se ukázalo i při<br />

prosincové premiéře Hobita, kdy se metropole<br />

Wellington přejmenovala na Střed<br />

Středozemě a v místním rádiu moderátoři<br />

na posluchače promlouvali elfštinou. Kulturní<br />

akce roku do ulic přilákala přes sto<br />

tisíc fanoušků. A přestože jako toho dne<br />

v metropoli jinak na Novém Zélandě elfy,<br />

trpaslíky či skřety běžně nepotkáte, jde<br />

bezpochyby o fascinující zemi obdařenou<br />

bez nadsázky pohádkovou krásou.<br />

●<br />

státní zřízení: konstituční monarchie,<br />

jejíž hlavou je britský panovník<br />

počet obyvatel: necelé 4 miliony<br />

hospodářství: dominuje zemědělství, zvláště chov ovcí, kterých je 60 milionů<br />

hlavní město: Wellington<br />

úřední jazyky: angličtina a maorština<br />

měna:<br />

novozélandský dolar (cca 15 Kč)<br />

nejslavnější Novozélanďan: Edmund Hillary (1919–2008), který s spolu šerpou<br />

Tenzingem Norgayem (1914–1986) jako první (1953)<br />

vystoupil na vrchol Mount Everestu.

Inzerce<br />

17<br />

Zelená škola<br />

ZDARMA<br />

<br />

www.zelenaskola.cz<br />

<br />

<br />

<br />

<br />

Jednoduché řešení pro sběr a svoz<br />

elektroodpadu, baterií, tonerů, CD<br />

a DVD přímo ve školách.<br />

Navíc získáte:<br />

<br />

<br />

<br />

<br />

<br />

<br />

www.zelenaskola.cz<br />

<br />

Zpráva o průběhu realizace projektu<br />

MODERNIZACE A INOVACE<br />

VZDĚLÁVACÍHO PROGRAMU<br />

DIPLOMOVANÁ DENTÁLNÍ HYGIENISTKA<br />

Projekt probíhal na SZŠ a VOŠZ Merhautova<br />

15, Brno, od 22. ledna 2010 do 3. ledna<br />

2013. Byl realizován jako individuální<br />

projekt v rámci Operačního programu<br />

Vzdělávání pro konkurenceschopnost<br />

za finanční podpory Evropského sociálního<br />

fondu a státního rozpočtu ČR. V rámci projektu<br />

byl inovován a zkvalitňován vzdělávací<br />

program oboru Diplomovaná dentální<br />

hygienistka a byl vytvořen vzdělávací program<br />

dálkové formy vzdělávání v tomto<br />

oboru.<br />

Inovace vzdělávacího programu spočívala<br />

ve vytvoření e-learningových kurzů<br />

pro jednotlivé předměty. Projekt zahrnoval<br />

vzdělávání a podporu pedagogických pracovníků<br />

školy, potřebné k vytváření e-learningových<br />

kurzů. Vytvořené e-learningové<br />

kurzy byly ověřeny u studentů denního<br />

studia a budou následně inovovány a doplňovány<br />

podle potřeby.<br />

Součástí projektu byly také aktivity spočívající<br />

ve spolupráci s odbornou veřejností.<br />

Odborné firmy připravily pro studenty<br />

přednášky i praktická cvičení, která umožnila<br />

studentům vzdělávání v souladu s nejnovějšími<br />

poznatky v oboru zubního lékařství.<br />

Prostřednictvím odborných přednášek<br />

tak byl zajištěn přínos poznatků z praxe<br />

pro obor dentální hygiena.<br />

Jedenkrát ročně byl pořádán odborný<br />

seminář, který připravovali studenti spolu<br />

s odborným týmem projektu. Studenti<br />

připravenými prezentacemi zaměřenými<br />

na problematiku dentální hygieny a praktickými<br />

ukázkami výuky prezentovali své<br />

odborné teoretické znalosti a praktické<br />

dovednosti, které v rámci studia na naší<br />

škole získali.<br />

S cílem zajistit zkvalitnění vzdělávání<br />

bylo pomocí projektu doplněno vybavení<br />

odborné učebny a cvičné zubní ordinace<br />

o moderní výukové pomůcky, přístroje<br />

a o odbornou literaturu.<br />

V rámci projektu se podařilo splnit<br />

všechny plánované aktivity. Přínosem pro<br />

studenty i pedagogy je vytvořený vzdělávací<br />

materiál v e-learningové podobě.<br />

Mgr. Renáta Čechová,<br />

koordinátorka odborného týmu

18 Sonda<br />

TEXT A ILUSTRAČNÍ FOTO: PETR HUSNÍK<br />

GRAF: CERMAT<br />

CHCEME STÁTNÍ MATURITU<br />

JEDNOTNOU, ANEBO<br />

PO OBORECH RŮZNOU?<br />

Konsenzuální odpověď odborníci zatím nenašli<br />

V minulém týdnu proběhlo na půdě Senátu veřejné slyšení<br />

k přípravě nového modelu maturit. Jedním z témat byla<br />

i otázka přizpůsobení zkoušky dospělosti jednotlivým druhům<br />

středních škol, tedy něco, co mnozí odborníci považují<br />

za samozřejmé, kdežto jiní to nekompromisně odmítají.<br />

V Senátu převládl spíš názor na diferencovanou<br />

zkoušku, byť to nemusí vůbec<br />

nic znamenat. Samozřejmě, nehlasovalo<br />

se, nýbrž zatím jen diskutovalo. Například<br />

předseda školského výboru Senátu<br />

a stínový ministr školství za ČSSD Marcel<br />

Chládek, který veřejné slyšení vedl, by zvedl<br />

ruku pro tři úrovně maturity, jednu pro<br />

gymnázia, jinou pro střední odborné školy<br />

a samostatnou taky pro učiliště.<br />

Matematiku jedině povinnou<br />

Měla by být v budoucnu matematika<br />

povinná stejně, jako je dnes čeština, či nikoli?<br />

Principiální otázka, na kterou zřejmě<br />

neexistuje jednoduchá odpověď. Ministr<br />

školství Petr Fiala nedávno řekl, že k tomu<br />

může dojít nejdřív od roku 2020. Není to<br />

příliš alibistický termín? Pro Jednotu českých<br />

matematiků a fyziků je. Tento spolek,<br />

který vznikl v roce 1862, se dlouhodobě<br />

prezentuje jako tvrdý zastánce povinné<br />

matematiky, předmětu, který v současném<br />

zkouškovém modelu, jak známo, alternuje<br />

s cizím jazykem.<br />

Podle předsedy Jednoty Josefa Kubáta by<br />

povinná matematika měla být zavedena<br />

klidně i postupně. „Nejdříve na gymnáziích<br />

a následně na SOŠ. Měli bychom<br />

nejdříve upravit gymnaziální RVP, pokud<br />

je konečně nezrušíme, a to tak, že zrovnoprávníme<br />

minimální dotaci na 12 hodin ze<br />

současných 10,“ zaznělo od něj v Senátu.<br />

Má to ale háček. Postupný start by v podstatě<br />

zavedl dvojí maturitu, pro gymnázia<br />

a pro ostatní střední školy. V tom Jednota<br />

ale problém nevidí.<br />

„Jednotná maturitní zkouška pro maturanty<br />

tří různých druhů škol – gymnázia,<br />

SOŠ a SOU – je velkým omylem současné<br />

školské strategie. Mimo jiné je v rozporu<br />

s oprávněně kritizovanými RVP a ŠVP<br />

těchto škol, které mají jasně jiné vzdělávací<br />

cíle. Rozdílné typy vzdělávání, rozdílné<br />

programy vyžadují také rozdílnou maturitní<br />

zkoušku. Společnou maturitu pro<br />

všechny druhy středních škol nelze vědecky<br />

obhájit a zdůvodnit,“ uvedl J. Kubát.<br />

Obraz v zrcadle<br />

Podle Petra Piťhy, ministra školství v letech<br />

1992–1994, je současný stav státní maturity<br />

obrazem situace v našem školství. Jeho<br />

vystoupení plynule navázalo na názory<br />

J. Kubáta.<br />

„Jedinou zkouškou nelze nastavit standard<br />

pro všechny typy škol. Mnohaleté<br />

přípravy a pak změny každý rok uvedly<br />

do apatie učitelské sbory, vyděsily nebo<br />

demotivovaly žáky. Zákonem byl založen<br />

nákladný ústav, který nemá smysl dávající<br />

náplň, ale produkuje spousty zbytečných<br />

a zavádějících ukazatelů, které jsou municí<br />

v nezasvěceném informování a debatách.<br />

Otevřely se dveře firmám vzdělávacího<br />

byznysu, které využívají mediálně<br />

vyvolávané obavy rodičů a určují, co a jak<br />

je vyžadováno a zkoušeno. Politická reprezentace<br />

se hlasitě ozývá před voliči, ale<br />

věci buď nerozumí, nebo rozumět nechce,<br />

a poslouchá hlučné nátlakové skupiny namísto<br />

věcné odborníky. Důvěra občanů ve<br />

školy klesá a viněni jsou učitelé, kterým je<br />

bráněno ve výkonu jejich povolání a jsou<br />

uráženi jako odborně neschopní a mravně<br />

nespolehliví. Administrativní složitost<br />

a délka trvání maturit omezují práci škol,“<br />

glosoval důsledky zavedení státní maturity<br />

P. Piťha.<br />

Gen sebedestrukce<br />

Podle nestora českého odborného školství<br />

Bohumila Janyše (mimo jiné ředitel NÚOV<br />

v letech 1990 až 2002 a rektor SVI Kladno<br />

v letech 2004 až 2012) si státní maturita<br />

dosud nenašla své pevné místo v systému<br />

vzdělávání.<br />

„Více než deset let hledáme cestu, jak<br />

něco napravit, jak něco jiného změnit.<br />

Chceme-li najít řešení, které by skutečně<br />

odpovídalo společenskému významu<br />

jednotlivých vzdělávacích forem a typů<br />

středoškolského studia, budeme se<br />

muset vrátit na začátek. Ve stávajícím<br />

pojetí maturity je totiž zabudován gen

Sonda<br />

19<br />

sebedestrukce, protože nelze vytvořit<br />

jednotnou zkoušku pro všechny obory.<br />

Všechny formy středoškolského studia<br />

jsou si formálně, rozsahem a výstupy<br />

rovny, poskytují stejné vzdělání na úrovni<br />

4. stupně evropského kvalifikačního rámce<br />

a ve 4. stupni národní soustavy kvalifikací.<br />

Liší se však od sebe zásadně, a to cílem,<br />

obsahem, a tedy i profilem absolventa<br />

a podílem všeobecného vzdělání. Tyto odlišnosti<br />

musíme respektovat. Musíme klást<br />

větší důraz na profilovou část maturitní<br />

zkoušky,“ dodal B. Janyš.<br />

Budoucnost? Tři povinné<br />

zkoušky, říká MŠMT<br />

Náměstek ministra školství Jindřich Fryč<br />

na půdě Senátu připomněl, že letošní<br />

výsledky didaktických testů z matematiky,<br />

které nesložilo 20,6 % maturantů, jsou<br />

zneklidňující. Připomeňme, že loni bylo<br />

neúspěšných u testů v základní úrovni<br />

obtížnosti 16,3 % a u testů vyšší úrovně<br />

2,9 % maturantů.<br />

„Výsledky z matematiky odpovídají tomu,<br />

co víme z mezinárodních i národních<br />

studií. Ministerstvo školství podporuje<br />

matematiku a přírodní vědy například<br />

rozšířením metody výuky profesora Hejného<br />

prostřednictvím Národního institutu<br />

100 %<br />

90 %<br />

80 %<br />

70 %<br />

60 %<br />

50 %<br />

40 %<br />

30 %<br />

20 %<br />

10 %<br />

0<br />

Podíl volby předmětů<br />

u 2. povinné zkoušky<br />

(řádný termín)<br />

39,8 44,0 39,2<br />

60,2 56,0 60,8<br />

2011 jaro 2012 jaro 2013 jaro<br />

Matematika<br />

Cizí jazyk<br />

dalšího vzdělávání, napomáhá projektu<br />

Matematika s chutí či vyhlásilo dotační<br />

program pro nestátní neziskové organizace<br />

na podporu matematické gramotnosti,“<br />

vypočítal aktivity svého úřadu J. Fryč.<br />

Jaká by měla být maturita v budoucnu,<br />

tedy po roce 2014, kdy vyprší zákonná<br />

lhůta pro platnost současného maturitního<br />

modelu?<br />

„Měla by být pořádně prodiskutovaná,<br />

promyšlená a dobře připravená,“ zdůraznil<br />

J. Fryč. Podle něj má nyní ministerstvo<br />

školství na stole doporučení pracovní<br />

skupiny pro revizi maturitní zkoušky,<br />

kterou ministr Fiala ustavil zhruba před<br />

rokem. Co v něm stojí? Předně to, že<br />

by se měl dále rozvíjet model společné<br />

části maturity složený ze tří povinných<br />

předmětů: českého jazyka, matematiky<br />

a anglického jazyka a alespoň částečný<br />

přechod zkoušky do elektronické<br />

podoby.<br />

„Na základě těchto doporučení byly<br />

zpracovány dvě studie proveditelnosti,<br />

abychom přesně znali to, jestli a za jakých<br />

podmínek lze návrhy expertů uskutečnit.<br />

Jednak jsme ověřovali technické<br />

možnosti – ukázalo se, že přechod na<br />

elektronickou podobu maturitní zkoušky<br />

bude postupně možný, ale bude jej také<br />

samozřejmě nutné dobře otestovat. Jednak<br />

jsme ověřovali také možnosti změn<br />

obsahu zkoušky, a to jak ve vazbě na<br />

RVP, na reálný stav výuky ve školách a na<br />

data získaná v letech 2011 a 2012, tak na<br />

požadavky, které kladou vysoké školy na<br />

své uchazeče.<br />

Pokud bychom chtěli například zavést<br />

povinnou zkoušku z matematiky, bylo by<br />

to možné až od roku 2020 s ohledem na<br />

různorodost závazků, které vyplývají ze<br />

současného znění RVP, a s ohledem na<br />

některé obory, které by s tím měly velký<br />

problém kvůli svému zaměření – mám na<br />

mysli samozřejmě umělecké obory. Gymnázia<br />

by mohla nový model s třemi povinnými<br />

zkouškami aplikovat dříve, protože<br />

disponují potřebnou hodinovou dotací již<br />

dnes, možná už v roce 2016. Každopádně<br />

ale bude nutné posílit RVP v oblasti<br />

matematiky, a to minimálně na 10 hodin,<br />

případné zavedení povinného anglického<br />

jazyka nebo volby z více jazyků by muselo<br />

být zohledněno počtem disponibilních hodin.<br />

To vše bude ještě předmětem diskuze.<br />

Co se elektronizace týče, v roce 2014 jsme<br />

připraveni k integraci počítačového systému,<br />

o který se v současnosti stará Česká<br />

školní inspekce, o rok později bychom<br />

provedli pilotní ověřování na vybraném<br />

vzorku škol v jarním i podzimním zkušebním<br />

období a postupně zaváděli certifikaci<br />

škol, na nichž se bude maturovat<br />

prostřednictvím počítačů. Od roku 2016<br />

by zkouška mohla probíhat na certifikovaných<br />

školách a v letech následujících<br />

předpokládáme, pokud na tom bude<br />

shoda, postupné rozšíření elektronické<br />

metody na všechny zkoušky a všechny<br />

školy,“ uzavřel J. Fryč.<br />

V příštím čísle UN se budeme věnovat<br />

neuralgickému bodu státních maturit –<br />

objektivitě hodnocení písemek z češtiny.<br />

●

20 Sonda<br />

TEXT A ILUSTRAČNÍ FOTO: RADMIL ŠVANCAR<br />

K ČEMU BUDE ODBOROVÁ<br />

ASOCIACE ŠKOLSTVÍ?<br />

Českomoravský odborový svaz pracovníků školství (ČMOS<br />

PŠ) a Vysokoškolský odborový svaz (VOS) se sdružují v novou<br />

Odborovou asociaci školství. Rozhodl o tom mimořádný<br />

sjezd ČMOS PŠ a výroční konference VOS. Předsedové<br />

obou odborových svazů František Dobšík a František Barták<br />

podepsali dohodu o vzniku asociace na začátku června.<br />

„Co toto nové spojení přinese pedagogům<br />

a studentům? Rozšíří se provázanost<br />

mezi jednotlivými typy škol – vysokoškolští<br />

učitelé mohou působit na středních školách<br />

a naopak. Budeme více spolupracovat s pedagogickými<br />

fakultami. Chceme budoucí<br />

pedagogy seznamovat s problematikou<br />

pracovněprávních vztahů z pozice zaměstnance<br />

i s činností školských odborů. Absolventi,<br />

kteří vstupují na trh práce, nejsou<br />

o této problematice příliš dobře informováni,“<br />

tvrdí v tiskové zprávě školské odbory.<br />

Markéta Vondráčková, místopředsedkyně<br />

Českomoravského odborového svazu pracovníků<br />

školství, řekla pro UN, že o užším<br />

propojení obou odborových svazů působících<br />

ve školství se uvažovalo již zhruba dva<br />

roky, od doby, kdy probíhal odborový sjezd<br />

ČMOS pracovníků školství. Otázka začala<br />

být postupně předkládána oblastním<br />

konferencím ČMOS PŠ, které většinově vyjádřily<br />

souhlas s tímto trendem. Loňský rok<br />

byl tedy věnován přípravám pro vytvoření<br />

Odborové asociace školství.<br />

„Jsme přesvědčeni, že bychom měli vystupovat<br />

jako celek, školství je jen jedno,<br />

máme jednoho ministra, naše pozice bude<br />

silnější,“ věří M. Vondráčková. Připomíná,<br />

že na Slovensku už dlouho existuje Odborový<br />

svaz školství a vědy a toto propojení<br />

funguje velmi dobře. Svaz tam zastupuje<br />

pracovníky od mateřských škol až po školy<br />

vysoké. „Rozšiřuje se nám škála témat,<br />

která bychom mohli vyjednávat společně,“<br />

říká místopředsedkyně ČMOS PŠ.<br />

Nemají ale ČMOS PŠ a VOS z hlediska chránění<br />

zájmů zaměstnaneckých skupin přece<br />

jen rozdílné cíle – konečně, pamatujeme si<br />

přesuny financí, které v rozpočtu školství<br />

MŠMT někdy dělá? M. Vondráčková ale tvrdí,<br />

že ani při předchozích projednáváních<br />

školských rozpočtů nikdy nevystupovali<br />

odboroví zástupci regionálního a vysokého<br />

školství proti sobě, nedostatek finančních<br />

prostředků pro regionální školství ČMOS<br />

pracovníků školství nenavrhoval řešit tak,<br />

že se ubere školství vysokému. Naopak, při<br />

některých peticích postupovali společně,<br />

„…vysokoškoláci nás podporovali,“ konstatuje<br />

M. Vondráčková. Výměna informací<br />

však byla podle ní přece jen „kostrbatější“,<br />

čehož by se měli díky Odborové asociaci<br />

školství, kterou vrcholní představitelé obou<br />

odborových svazů stvrdili podpisem na<br />

konci minulého týdne, měli zbavit.<br />

Skutečnost, že vysokoškolští pedagogové<br />

jsou odměňováni „mzdou“ a v regionálním<br />

školství se používá „plat“, není podle<br />

M. Vondráčkové problém. ČMOS PŠ sdružuje<br />

už dnes různé skupiny pracovníků<br />

odměňované různým způsobem – například<br />

zaměstnance soukromých škol.<br />

Připomínám, že existuje ještě odborový<br />

svaz zastupující nepedagogy (ačkoliv<br />

nepedagogové se hlásí také k ČMOS PŠ,<br />

v němž mají svou sekci). „S tímto odborovým<br />

svazem bohužel nejsme v kontaktu,<br />

o jejich přizvání do asociace jsme neuvažovali.<br />

Soustřeďujeme se na posílení již<br />

dnes funkční spolupráce s VOS,“ konstatuje<br />

M. Vondráčková.<br />

ČMOS PŠ a VOS zatím nebudou jedním<br />

odborovým svazem – budou stále dvěma<br />

svazy, které ale budou v rámci asociace<br />

velmi úzce spolupracovat. Nicméně<br />

M. Vondráčková nevylučuje, že vývoj<br />

cestou k tomuto spojení povede. Zatím se<br />

například bude snažit při jednání „malé<br />

tripartity“ podpořit zájmy kolegů při probírání<br />

vysokoškolského zákona.<br />

František Barták, předseda VOS, říká, že<br />

hlavním cílem pracovní skupiny bylo vytvořit<br />

podmínky pro budoucí integraci obou<br />

odborových svazů. „Zatím jsme ve fázi<br />

hledání společné politiky ve školství. Naše<br />

výroční konference návrh, který připravil<br />

ČMOS PŠ, schválila. Vznikne tedy asociace,<br />

spolupracující odborové svazy, ale zatím nikoliv<br />

nová právnická osoba. Asociace bude<br />

řízena radou, do které budou oba svazy<br />

paritně delegovat své zástupce. Budoucí cíl,<br />

nikoliv lehce dosažitelný, je integrace. Není<br />

jednoduché přesvědčit lidi o smyslu tohoto<br />

kroku,“ vysvětluje F. Barták.<br />

Osud školství je podle něho jen jeden,<br />

vysoké školství je závislé na úspěchu<br />

školství regionálního. A je potřeba, aby<br />

i pracovní podmínky pro zaměstnance<br />

obou částí byly „rozumné“, jak říká. „Díky<br />

asociaci bude jednodušší hledat společné<br />

cíle a formulovat společnou odborovou<br />

politiku. Za rok práci vyhodnotíme a uvidíme<br />

jak dál. Podmínkou úspěchu budoucí<br />

integrace je také překonání obav, že dojde<br />

k ‚zastínění‘ specifických zájmů členů<br />

obou svazů a neskrývám, že u početně<br />

slabšího svazu je tato obava silnější. Najít<br />

shodu členské základny obou svazů není<br />

zcela jednoduché,“ říká F. Barták.<br />

Věří, že váha odborového svazu při<br />

jednání s exekutivou stoupne. Uvědomují<br />

si, že je rozdíl ve způsobu odměňování,<br />

ve způsobu financování, ale v základních<br />

otázkách (financování školství, státní<br />

maturita) si jsou velmi blízcí.<br />

„V současnosti velmi podrobně informujeme<br />

představitele partnerského svazu<br />

o problematice vysokoškolského zákona.<br />

Do budoucna očekáváme, že vznikne<br />

prostor pro stabilní školskou odborovou<br />

politiku i pro lepší vyjednávání o ekonomických<br />

otázkách. A pro vytvoření<br />

oboustranně výhodných podmínek pro<br />

integraci našich odborových svazů,“ konstatuje<br />

předseda VOS F. Barták.<br />

●

Zrcadlo praxe<br />

21<br />

… František Hodný,<br />

ředitel ZŠ a MŠ Slavkov, okres Opava, předseda sekce vedoucích pracovníků ČMOS Opava<br />

POVINNÝ<br />

DRUHÝ CIZÍ JAZYK<br />

Jsem překvapen, jak nepatrnou odezvu<br />

vyvolalo rozhodnutí MŠMT zavést v základních<br />

školách druhý povinný cizí jazyk.<br />

Reakce oslovených ředitelů na stránkách<br />

UN se týkala především problémů se<br />

zajištěním aprobovaných učitelů, navýšení<br />

hodin při nutném dělení, nikdo ale<br />

nezdůraznil dopad na žáky. Mám teď na<br />

mysli žáky, kteří nejsou schopni zvládnout<br />

ani požadavky na osvojení jediného cizího<br />

jazyka – většinou angličtiny. Osvojení mateřského<br />

jazyka pak raději ani nezmiňuji.<br />

Rozhodnutí ministerstva je zdůvodňováno<br />

podobnou praxí v jiných zemích EU. Ve<br />

všech evropských směrnicích je ale vždy<br />

znovu a znovu zdůrazňována autonomie<br />

vzdělávacích systémů založených na mnohaleté<br />

tradici a specifických podmínkách.<br />

Pro dánského žáka je osvojení angličtiny<br />

a němčiny obtížné asi jako pro naše žáky<br />

osvojení polštiny či slovenštiny.<br />

Znalost angličtiny u mladých lidí je podstatně<br />

lepší, než tomu bylo dříve. Zároveň<br />

ale musím z vlastních zkušeností konstatovat,<br />

že už dvě desetiletí jsem v komunikaci<br />

s cizincem prakticky jiný než anglický<br />

jazyk nepoužil. Platí to pro celou Evropu,<br />

potažmo svět. Pro obě strany je obyčejně<br />

výhodnější komunikovat v řeči Shakespearově.<br />

Nestavím se proti výuce jiných<br />

jazyků. Je krásné ovládnout francouzštinu,<br />

zřejmě perspektivní osvojit si španělštinu,<br />

v našem středoevropském prostoru<br />

je užitečná němčina. Přesto si myslím, že<br />

základní škola by měla co nejlépe vybavit<br />

žáky znalostí angličtiny jako jazyka univerzálního.<br />

Pokud tento úkol naplní, bude<br />

to slušný výsledek pro tento stupeň vzdělání.<br />

Znalost druhého jazyka pak předávat<br />

žákům, kteří jsou schopni ji přijmout.<br />

Na naší škole jsme učební plán postavili<br />

na diferenciaci právě na základě těchto<br />

schopností. Přibližně polovina až dvě<br />

třetiny žáků se učí druhý cizí jazyk, ostatní<br />

mají předmět, ve kterém je hlavní náplní<br />

tvořivá činnost, zejména dílny. Kromě<br />

některých výchov často jediná oblast, kde<br />

mohou být tito žáci s menším nadáním<br />

úspěšní. Když jsme oznámili dětem budoucí<br />

osmé třídy, že od příštího roku místo<br />

tohoto předmětu přidáme tři hodiny<br />

němčiny, přál bych si, aby u toho byli pracovníci<br />

MŠMT, jež o této změně rozhodli.<br />

Zřejmě nemají představu o možnostech<br />

žáků, kteří po základní škole obyčejně<br />

přecházejí na učební obory. Dovolím si<br />

vyslovit hypotézu, že jako absolventi víceletých<br />

gymnázií se s nimi vlastně v životě<br />

příliš nepotkávali. Jedna zprostředkovaná<br />

zkušenost kolegyně učící na SOU: Po šesti<br />

letech výuky angličtiny v základní škole<br />

byl schopen v první hodině vyčasovat<br />

sloveso to be jediný žák. Teď jim tedy<br />

přidáme ještě druhý cizí jazyk, aby se<br />

stali skutečně evropskými. Léta odolávám<br />

snahám nahradit slušně vybavenou školní<br />

dílnu učebnou pro jiný odborný předmět.<br />

Letos to asi vzdám, její využití na těch pár<br />

hodin pracovních činností už je za hranicí<br />

smysluplnosti.<br />

Možná je v Praze situace jiná a druhý cizí<br />

jazyk zvládnou všechny děti. My jsme se<br />

ve sborovně shodli. Pro významnou část<br />

žáků je povinné zavedení druhého jazyka<br />

kontraproduktivní. A není podstatné,<br />

že disponujeme dostatečným počtem<br />

aprobovaných učitelů pro oba jazyky, ani<br />

nepatrné navýšení počtu hodin. Jde nám<br />

tentokrát skutečně o ty děti.<br />

Byl bych rád, aby se k tomuto problému<br />

vyjádřili i další učitelé, popř. autoři tohoto<br />

nápadu, nečekám jen souhlasné reakce.<br />

●<br />

Z dopisu Asociace ředitelů základních škol ministrovi školství P. Fialovi<br />

Asociace ředitelů základních škol patří k těm, kdo<br />

dostávají k připomínkám návrhy dokumentů připravovaných<br />

ministerstvem školství. Jako reakce na návrh<br />

úprav RVP ZV, který změnil postavení druhého cizího<br />

jazyka z povinně volitelného na povinný, poslala AŘZŠ<br />

v lednu dopis, z něhož vyjímáme:<br />

Chápeme snahu ministerstva školství o posílení jazykové výuky,<br />

ale domníváme se, že toto není efektivní cesta. Proto se vyslovujeme<br />

pro zachování stávajícího stavu, kdy škola má povinnost<br />

nabídnout každému žákovi druhý cizí jazyk nejpozději od 8. ročníku<br />

a na něm ponechat, zda tuto nabídku přijme. Z našeho<br />

pohledu je tento stav vnímán v současné době jako optimální, je<br />

možné však akceptovat posunutí nabídky do 7. ročníku.<br />

Odůvodnění:<br />

Žáci se slabšími studijními výsledky a žáci se speciálními vzdělávacími<br />

potřebami budou další cizí jazyk velmi těžko zvládat<br />

a je nutné se u nich spíše zaměřit na to, aby zvládli na solidní<br />

úrovni český jazyk a jeden cizí jazyk.<br />

Problém uvedený v bodě jedna se ještě prohloubí s připravovanou<br />

rozsáhlejší inkluzí.<br />

Ve školách je nedostatek kvalifikovaných učitelů dalších cizích<br />

jazyků. Jejich nedostupnost se zvyšuje s klesající velikostí škol,<br />

a to mnohdy i z organizačních důvodů.<br />

Možnost, že problémoví žáci nemusejí další cizí jazyk absolvovat,<br />

je pouze teoretická, a zejména z finančních a organizačních<br />

důvodů nerealizovatelná (nutnost vytvoření dalších<br />

malých skupin je finančně náročná a školy na ni nedosáhnou<br />

ani v rámci limitu zaměstnanců).<br />

Určitě bychom byli rádi, aby se všichni žáci naučili další cizí<br />

jazyk. Některé školy mají ve svých školních vzdělávacích programech<br />

zaveden druhý cizí jazyk jako povinný. Ale tyto školy<br />

mají pro to vytvořeny podmínky (zejména velké školy, školy<br />

s malým počtem problémových žáků a dostatkem vyučujících<br />

cizích jazyků). Domníváme se, že ještě nenastal čas pro<br />

realizaci navrhovaného opatření a že by zavedení povinného<br />

druhého cizího jazyka bylo v současné době neefektivní.

22 Ze zahraničí<br />

HIGH SCHOOLS V USA<br />

Americké střední školy se dělí na nižší a vyšší stupeň. Nižšímu stupni se někdy<br />

říká junior high school a vyššímu senior high school, jindy middle school<br />

a 4-year high school, existuje i varianta Combined junior-senior high school<br />

a na 4-year high school lze přejít rovnou ze základní školy (elementary or<br />

primary school). Mluví-li se o high school bez dalšího určení, myslí se obvykle<br />

vyšší stupeň od 9. nebo 10. ročníku do 12. ročníku.<br />

Na úrovni high school si studenti vybírají<br />

ze široké řady kurzů (classes) bez zvláštního<br />

důrazu na jakýkoliv určitý předmět.<br />

Vyžaduje se od nich pouze, aby absolvovali<br />

minimální počet povinných předmětů,<br />

mohou si však vybírat další volitelné<br />

předměty tak, aby dosáhli požadovaného<br />

počtu vyučovacích hodin.<br />

Minimální počet kurzů v povinných vyučovacích<br />

předmětech, který platí téměř pro<br />

všechny high schools v USA:<br />

• přírodní vědy (obvykle tři roky: biologie,<br />

chemie a fyzika);<br />

• matematika (obvykle čtyři roky: algebra,<br />

geometrie, statistika);<br />

• angličtina (obvykle čtyři roky: literatura,<br />

humanitní předměty, sloh, hovorový<br />

jazyk atd.);<br />

• společenské vědy (obvykle tři roky:<br />

historie, správa, ekonomie);<br />

• tělesná výchova (alespoň dva roky).<br />

Mnohé státy vyžadují také zdravotnické<br />

vyučování, které obsahuje základy anatomie,<br />

zdravé výživy, první pomoci, sexuální<br />

výchovy včetně antikoncepce a protidrogové<br />

programy. V některých školách je<br />

mezi povinnými předměty též cizí jazyk<br />

a výtvarná výchova.<br />

Obvyklé volitelné předměty jsou:<br />

• počítače: zpracování textu, programování,<br />

grafický design;<br />

• sport: přespolní běh, kopaná, baseball,<br />

basketball, lehká atletika (track<br />

and field), plavání, tenis, gymnastika,<br />

vodní polo, softball, zápas, organizované<br />

povzbuzování (cheerleading),<br />

volejbal, lakros, lední hokej, pozemní<br />

hokej, veslování (crew), box, lyžování/<br />

snowboarding, golf, horská cyklistika,<br />

pochodová kapela;<br />

• profesní a odborné vzdělávání: zemědělství<br />

& agrotechnologie, business<br />

& marketing, vědy o rodině, výživě a životním<br />

prostředí (Family and Consumer<br />

Science), povolání ve zdravotnictví,<br />

technologie vzdělávání (Technology<br />

Education), včetně publikování,<br />

novinářství/studentské <strong>noviny</strong>, ročenky,<br />

literární časopis;<br />

• múzické umění & výtvarné umění:<br />

pěvecký sbor, band, orchestr, divadlo,<br />

výtvarné umění, keramika, fotografie<br />

a tanec;<br />

• cizí jazyky: obvykle španělština a francouzština;<br />

méně obvykle čínština,<br />

latina, starořečtina, němčina, italština,<br />

arabština a japonština.<br />

núv<br />

PUTIN PODEPSAL ZÁKON<br />

O PROTINARKOTICKÉ<br />

KONTROLE<br />

Ruský prezident Vladimir Putin pod epsal zákon, který umožňuje<br />

testování žáků a studentů ruských škol na požívání narkotik.<br />

Právní norma, která v květnu hladce prošla oběma komorami<br />

parlamentu, vstoupí v platnost za půl roku. Dobrovolné testy<br />

mohou absolvovat jak žáci základních a středních škol, tak<br />

i studenti odborných učilišť a vysokoškoláci.<br />

Zákon je podle moskevského<br />

rozhlasu fakticky kompromisem,<br />

během jeho projednávání zazněly<br />

návrhy na zavedení povinných<br />

„přepadových“ testů, a to nejen<br />

mezi školáky, ale například i řidiči<br />

hromadné dopravy, horníky nebo<br />

státními úředníky. Zatímco ruští<br />

lékaři by takový zákon podpořili,<br />

právní experti povinné testy<br />

označili za příliš silný zásah do<br />

osobních práv občanů.<br />

Ruské ministerstvo školství si<br />

od dobrovolného testu slibuje<br />

vyšší úspěšnost boje s drogovou<br />

epidemií, která zachvátila prakticky<br />

celé Rusko. Podle odhadů<br />

má zkušenost s drogami zhruba<br />

pětina ruských školáků. V zemi<br />

podle statistik stoupá ročně drogová<br />

závislost o dvě procenta, jen<br />

v Moskvě každoročně na předávkování<br />

umírá kolem tisíce lidí.<br />

Celostátně se počet těžkých narkomanů<br />

odhaduje na 2,5 milionu.<br />

Testování bude podle médií probíhat<br />

ve dvou etapách. Nejdříve<br />

mají mladí lidé projít speciálním<br />

psychologickým testem, po němž<br />

bude následovat lékařské vyšetření<br />

včetně analýz nezbytných<br />

k odhalení drog v organismu.<br />

Test je dobrovolný, v zákoně se<br />

výslovně praví, že nikdo nemá<br />

právo studenty ani žáky k absolvování<br />

testu nutit. Výsledky testu<br />

se nezveřejňují, informováno<br />

nesmí být ani vedení školy. V případě<br />

dětí do 15 let věku musí<br />

vydat písemný souhlas rodiče.<br />

Pokud t est přítomnost drog v těle<br />

odhalí, je pr ovinilec odeslán na<br />

léčení. I to však podléhá jeho<br />

výslovnému souhlasu.<br />

čtk<br />

OBAMA CHCE<br />

ŠKOLÁM ZAJISTIT<br />

VYSOKORYCHLOSTNÍ<br />

INTERNET<br />

Americký prezident Barack Obama nařídil<br />

vládě, aby během pěti let zajistila 99<br />

procentům amerických studentů přístup<br />

k vysokorychlostnímu internetu. Prezident<br />

uložil Federální komisi pro komunikace<br />

(FCC), aby se co nejdřív pustila do připojování<br />

škol a školních knihoven.<br />

„Co jiného můžeme chtít v zemi, kde se ke kávě<br />

očekává připojení wifi?“ prohlásil B. Obama<br />

v projevu k žákům střední školy v severokarolínském<br />

Mooresvillu. „V době, kdy se nás svět<br />

snaží ve vzdělávání předehnat, musíme dbát<br />

o to, aby všichni naši mladí lidé dostali do rukou<br />

nástroje, které potřebují,“ dodal.<br />

FCC už nyní ročně dotuje internetové připojení<br />

škol a knihoven částkou 2,3 miliardy dolarů.<br />

Struktura financování se má změnit tak, aby vysokorychlostní<br />

připojení umožnila. Plán nepodléhá<br />

schválení poslanců amerického Kongresu,<br />

což prezident označil za „tu nejlepší zprávu“.<br />

Školní internetový program má navíc dotovat<br />

speciální poplatek, který chce vláda strhávat<br />

z telefonních účtů amerických domácností. Podle<br />

průzkumů má průměrná americká škola pomalejší<br />

připojení než průměrná domácnost.<br />

čtk

Inzerce<br />

23<br />

PROČ POTŘEBUJE MÍT ŘEDITEL<br />

ŠKOLY K DISPOZICI MODERNÍ<br />

INFORMAČNÍ SYSTÉM?<br />

Naše školství prochází<br />

od roku 1990 řadou<br />

změn. Některé z nich jsou<br />

pozitivní, některé méně,<br />

a některé naopak přinášejí<br />

výsledky negativní. Ve svém<br />

článku se chci zaměřit na<br />

oblast ICT, která je dnes<br />

nedílnou součástí všech<br />

škol v republice. Nebudu se<br />

však zabývat problematikou<br />

výuky, ale především<br />

využitím informačních<br />

technologií v řízení školy.<br />

Začátky byly velmi skromné. Mnozí si pamatujeme<br />

nadšení, s jakým jsme za velké<br />

peníze pořizovali IQ 151, české mikropočítače<br />

Ondra nebo zahraniční Sinclair.<br />

Už po roce 1990 přišla firma Pachner<br />

s nabídkou prvního lokálního počítačového<br />

informačního systému Bakalář. Na<br />

svou dobu moderní a uživatelsky přívětivý<br />

systém si získal řadu příznivců.<br />

V některých školách jsme byli prvními<br />

průkopníky internetu, protože ale<br />

jiným školám začal v této oblasti „ujíždět<br />

vlak“, přišlo MŠMT s centrálním<br />

řešením v rámci projektu „Státní informační<br />

politiky ve vzdělávání“. V lednu<br />

2002 odstartoval projekt pod názvem<br />

„Internet do škol“ (tzv. INDOŠ), který za<br />

4,5 miliardy korun vybavil a připojil 3620<br />

škol. Přestože forma, rozsah a způsob<br />

realizace celého projektu vyvolává dodnes<br />

mnohé otazníky, je faktem, že pomohl<br />

nastartovat ICT ve školách.<br />

ICT v řídicí práci ředitele školy<br />

Mnozí ředitelé se chopili příležitosti a počítačové<br />

vybavení ve svých školách začali<br />

standardně využívat i pro řídicí práci. Zřídili<br />

úložiště dat na školních serverech, zavedli<br />

nejrůznější tisky (včetně vysvědčení) a postupně<br />

pokračovali ve sdílení informací,<br />

vzniku webových stránek, redakčních webů<br />

nebo předávání informací rodičům.<br />

Moderní informační systém šetří čas a dává<br />

potřebné údaje především pedagogům.<br />

Umožňuje jim provázanost informací, jejich<br />

sdílení, přehledy a mnoho dalšího. Zejména<br />

však vede ke změně myšlení celého<br />

pedagogického sboru. K posunu v náhledu<br />

na administrativu a ke zjištění, že technika<br />

mně, jako učiteli, vlastně pomůže.<br />

V „naší“ Základní škole<br />

Chotěšov používáme od roku<br />

2008 Školu OnLine<br />

Vrátím se teď ke svému rozhodnutí zavést<br />

aplikaci Škola OnLine v ZŠ Chotěšov, okres<br />

Plzeň-jih, kam jsem jako ředitel nastoupil<br />

v roce 2008. Škola tehdy používala lokální<br />

systém Bakalář s několika základními moduly.<br />

Z období INDOŠe v ní bylo asi 12 počítačů.<br />

Bakalář byl tehdy využíván pouze k tisku<br />

vysvědčení a vedení školní matriky. Se<br />

systémem pracoval ředitel, jeden učitel (pro<br />

ostatní kantory byl systém složitý) a správce<br />

sítě školy. Měli jsme problémy s předáváním<br />

dat mezi budovami školy a nastavováním<br />

aktualizací, což řešil právě správce sítě.<br />

Po jednoduché analýze jsem tak brzy zjistil,<br />

že stávající lokální systém mně i škole přinese<br />

víc problémů než užitku.<br />

Při hledání nového řešení<br />

jsme měli na mysli především<br />

splnění několika požadavků:<br />

– Hledali jsme komplexní a zároveň<br />

jednoduchý systém, se kterým by bez<br />

problému pracovali všichni učitelé.<br />

– Hledali jsme systém, který by byl bez<br />

dalších nákladů přístupný i rodičům<br />

a učitelům mimo školu.<br />

Když jsme porovnávali existující systémy,<br />

chtěli jsme, aby bylo možné zapisovat<br />

do třídní knihy i zadávat známky přímo<br />

z kalendáře (rozvrhu). Požadovali jsme dokonale<br />

zpracovaný systém školní matriky,<br />

kvalitní tiskové výstupy a jednoduché<br />

a moderní grafické prostředí. Pro zjednodušení<br />

administrativy v pololetí a na konci<br />

roku bylo nutné, aby se z uzavřených<br />

známek dalo rovnou generovat vysvědčení.<br />

Nechtěli jsme, aby se cokoli muselo<br />

instalovat na počítače uživatelů.<br />

Po podrobném prostudování několika<br />

dostupných systémů – každý z nich měl<br />

nějaké přednosti, ale i nedostatky – se<br />

nám jako nejvhodnější jevil systém Škola<br />

OnLine. Na zkušebním provozu jsme se<br />

dohodli se dvěma třídními učiteli, kteří<br />

byli po krátké době aplikací Škola OnLine<br />

přímo nadšeni. Firma nám zajistila jednoduché<br />

proškolení a všem kantorům jsem<br />

na jaře 2009 pořídil notebooky. Od dalšího<br />

školního roku jsme pracovali se Školou<br />

OnLine již naplno.<br />

Všechna data z původního systému byla<br />

bez problému převedena o prázdninách<br />

téhož roku. Od školního roku 2009–2010<br />

již nevedeme nic papírově, od dalšího<br />

školního roku jsme zrušili i papírové žákovské<br />

knížky (pouze 3 rodiče z celé školy,<br />

kteří nemají přístup k internetu, dostávají<br />

pravidelně jednou týdně výpis z klasifikačního<br />

archu svého dítěte).<br />

Po čtyřletých zkušenostech<br />

plného nasazení informačního<br />

systému Škola OnLine<br />

můžeme konstatovat:<br />

– Systém ve svém důsledku obrovsky snižuje<br />

administrativní práci našich učitelů.<br />

– Zlepšila se výrazně komunikace mezi učiteli<br />

a rodiči. Rodiče přesně vědí, jak a co<br />

škola požaduje, a pokud řeší problémy<br />

osobně ve škole, vždy mají ze systému<br />

velké množství informací, což vede<br />

ke zvýšení celkové komunikační kvality<br />

škola–rodina.<br />

– Systém sjednotil předchozí roztříštěnost<br />

ve způsobu a rozsahu hodnocení žáků<br />

(každý učitel měl původně svou škálu<br />

a formy hodnocení).<br />

– Systém přinesl celkovou otevřenost a sdílení<br />

informací mezi kantory i vedením<br />

navzájem, učitelé mají k dispozici veškeré<br />

a navíc vždy aktuální informace, které<br />

ke své práci potřebují.<br />

Uplynulo téměř 24 let od změny společenského<br />

systému v naší zemi. Lidé dnes<br />

mají rychlejší a kvalitnější automobily,<br />

většina z nich používá rychlé mobilní<br />

telefony s internetem, supermoderní počítače<br />

a další špičkovou elektroniku. Měli<br />

bychom se proto zamyslet i nad tím, jak<br />

udržet krok s dobou a jak inovovat také<br />

školství a přístup ke vzdělání a informacím.<br />

Přeji vám všem, pokud možno, klidný<br />

závěr školního roku a krásné prázdniny.<br />

Mgr. František Halada,<br />

ředitel Základní školy<br />

Chotěšov,<br />

okres Plzeň-jih

24 Kaleidoskop<br />

SOUTĚŽ PŘÍBĚHY 20. STOLETÍ<br />

Navštivte své babičky, dědečky, rodiče, sousedy či známé a natočte jejich<br />

vzpomínky! Třeba o letních prázdninách. Vezměte si kameru nebo diktafon,<br />

možná bude stačit váš mobilní telefon, a nechte je vyprávět. Můžete vyhrát až<br />

50 000 Kč a k tomu nejmodernější techniku. Soutěž začíná 1. června a končí<br />

15. října 2013, organizují ji neziskové organizace Post Bellum (www.pametnaroda.cz)<br />

a Občanské sdružení PANT (www.moderni-dejiny.cz). Soutěž podporují<br />

další vzdělávací a charitativní organizace.<br />

Všichni přihlášení účastníci soutěže<br />

získávají zdarma DVD rozhlasových<br />

dokumentů Příběhy 20. století. Hlásit se<br />

můžete už teď na zmíněných soutěžních<br />

stránkách www.pribehy20stoleti.cz.<br />

Do soutěže se může zapojit každý už od 13<br />

let. Organizátoři vyzývají občany ČR, aby<br />

od 1. června do 15. října zdokumentovali<br />

příběhy například svých prarodičů, rodičů,<br />

sousedů, známých či kteréhokoliv jiného<br />

pamětníka a natočili jejich vzpomínky na<br />

video (přípustný je i zvukový formát mp3).<br />

Organizátoři pomohou zájemcům s náměty<br />

na příběhy, s technickou i odbornou<br />

konzultací. Připravují pět velkých setkání<br />

účastníků soutěže v pěti městech ČR.<br />

Vítězí nejen nejzajímavější příběh, ale<br />

také nejlépe sepsané a zdokumentované<br />

vyprávění. Vzpomínky by měly být<br />

doplněné fotografiemi, popř. deníky,<br />

archivy a podobně. Každý, jednotlivec<br />

nebo tým, si zvolí jednu ze tří soutěžních<br />

kategorií: 13–15 let, 16–18 let a dospělá<br />

veřejnost od 19 let. Přihlásit se můžete už<br />

KOMORA CHCE VRÁTIT<br />

POLYTECHNICKOU VÝUKU DO ZŠ<br />

Hospodářská komora České republiky na základě dlouhodobého šetření<br />

varuje, že ve vzdělávání narůstá ztráta manuální zručnosti, mizí vztah k reálnému<br />

světu a dochází k úpadku technického myšlení dětí v ZŠ. Není čas čekat<br />

a dlouho zkoumat příčiny nebo zavádět nové systémy. Je potřeba situaci<br />

rychle napravit a navrátit dětem manuální zručnost a vztah k reálnému světu.<br />

teď na www.pribehy20stoleti.cz, kde také<br />

najdete přesná pravidla.<br />

Soutěžící mohou vyhrát neobyčejně zajímavé<br />

ceny. Vítězové získají kromě špičkových<br />

chytrých mobilních telefonů, tabletů,<br />

vzdělávacích kurzů SCIO i finanční ceny<br />

odstupňované podle soutěžních kategorií:<br />

15 000, 20 000 a 50 000 korun. Celkem<br />

bude rozděleno deset finančních a věcných<br />

cen včetně zvláštního čestného uznání.<br />

O nejzajímavějším příběhu rozhodnou<br />

historikové, publicisté, šéfredaktoři předních<br />

deníků a rozhlasových stanic. Každé<br />

vyprávění bude postupně zpřístupněno na<br />

mezinárodním portálu Paměť (www.modernidejiny.cz).<br />

Vítězné příběhy budou publikovat<br />

přední média. Vítězům navíc neziskové<br />

sdružení Post Bellum nabídne pracovní<br />

smlouvu pro profesionální dokumentaristy.<br />

VĚŘÍME V NULU<br />

BELIEVE IN ZERO<br />

pbp<br />

Cílem nové kampaně UNICEF<br />

„Věříme v nulu – Believe in Zero“<br />

je zajistit, aby ve světě zbytečně<br />

neumíraly děti z důvodů, kterým<br />

lze jednoduše předcházet očkováním<br />

nebo běžným lékem.<br />

Nedávno HK ČR vyhlásila pilíře Kooperativního<br />

modelu spolupráce škol a firem,<br />

které prioritně cílila na střední odborné<br />

školy a jejich spolupráci s reálným<br />

světem. Ovšem je potřeba jít v řešení<br />

ještě hlouběji a podnítit zájem dětí už<br />

v základní škole a podpořit jejich:<br />

· tvořivost, iniciativu a experimentování<br />

přes konkrétní praktickou činnost;<br />

· schopnost práce podle pracovního<br />

návodu;<br />

· spojení představivosti a manuální zručnosti<br />

při konstruování;<br />

· logické myšlení a uvažování v kontextu;<br />

· rozvoj vztahu k technice.<br />

HK ČR na základě svého šetření zjistila, že<br />

v řadě základních škol byla nenávratně<br />

zrušena výuka praktického vyučování,<br />

tzv. dílen, která rozvíjela právě manuální<br />

zručnost a vztah k reálnému světu.<br />

Opětovné vybudování odborných učeben<br />

pro praktické vyučování tam, kde byly<br />

zrušeny, by bylo nákladné a zdlouhavé.<br />

Na druhou stranu je potřeba dětem dát<br />

už na ZŠ možnost seznámit se s reálným<br />

světem. Této představě a možnosti zažít<br />

radost ze hry a vzdělávání vyhovují<br />

systémy, které už nejsou jen hračkou, ale<br />

kvalitní vzdělávací pomůckou pro využití<br />

od základní až po vysokou školu.<br />

„HK ČR chce jednat se zřizovateli základních<br />

škol prostřednictvím Sdružení<br />

měst a obcí a s kraji jako zřizovateli<br />

středních škol, kteří by měli se spádovými<br />

základními školami velmi úzce<br />

spolupracovat. Vyzýváme stát, aby důsledně<br />

vyžadoval spolupráci základních<br />

a středních škol se zaměstnavateli ve<br />

spádovém regionu, aby se dětem vrátila<br />

schopnost vnímat obsah výuky v kontextu<br />

reálného světa,“ řekl viceprezident<br />

komory Zdeněk Somr.<br />

vod<br />

Že této pomoci je skutečně zapotřebí,<br />

dokládají suchá čísla: každý rok ve<br />

světě umírá 6,9 milionu dětí ve věku do<br />

šesti let. I když se počet těchto úmrtí<br />

podařilo v uplynulých 20 letech snížit<br />

(v roce 1990 zemřelo více než 12 milionů<br />

malých dětí), 19 000 dětí do šesti let,<br />

které stále ještě ve světě denně umírají,<br />

je příliš.<br />

Více než třetina úmrtí je spojena s podvýživou,<br />

pěti nejčastějšími příčinami<br />

jsou zápal plic, komplikace u dětí<br />

narozených předčasně, komplikace při<br />

porodu a po něm. Dále to jsou průjmová<br />

onemocnění, malárie a další nemoci.<br />

Všem těmto úmrtím by bylo možné<br />

předejít očkováním, užíváním léků, základní<br />

hygienou a například i používám<br />

moskytiér, které ochrání před komáry<br />

přenášejícími malárii.<br />

„S pomocí příznivců UNICEF chceme dosáhnout<br />

toho, aby v průběhu jednoho<br />

dne nezemřelo ani jedno malé dítě zbytečně,“<br />

vyzývá ředitelka UNICEF v ČR<br />

Pavla Gomba. Zapojit se do kampaně<br />

můžete pravidelným měsíčním příspěvkem<br />

zasílaným na adresu UNICEF (více<br />

na www.verimvnulu.cz).<br />

gom

Kaleidoskop<br />

25<br />

DĚTI ČTOU PRO PRAŽSKOU ZOO<br />

Zoo Praha, stejně jako celá řada míst na území naší republiky,<br />

byla silně poškozena povodněmi. Podle předběžných<br />

odhadů škody dosahují zhruba 100 milionů korun. Finanční<br />

rezervy zoologické zahrady na pokrytí škod zdaleka<br />

nestačí. Na obnovu zoo Praha přispívají i děti zapojené<br />

do projektu Čtení pomáhá. Dohromady by pro zoo měly<br />

načíst 100 tisíc korun.<br />

Celá spodní část zoologické zahrady byla těžce poškozena a zvířata<br />

musela být dočasně přemístěna jinam. Zasažen byl mimo<br />

jiné i pavilon goril. Jeho obyvatelé zatím čekají v povodňové věži.<br />

„Usilovně se snažíme připravit zázemí a venkovní výběh tak, aby<br />

rodina nemusela čelit dalšímu stresu a riziku přesunu a mohla<br />

zůstat v Praze. Alternativou stále zůstává i přesun do ZOO Dvůr<br />

Králové, kde zůstanou. Jakákoli finanční pomoc nás nesmírně těší<br />

a jsme za ni vděční. Prostředky z darů veřejnosti využijeme na<br />

obnovu zoo a vybudování nového domova pro gorily v bezpečné<br />

horní části zoo,“ říká ředitel pražské zoo Miroslav Bobek.<br />

Mladí čtenáři ze všech koutů republiky pomocí kreditů získaných<br />

za četbu knih pomáhají získat cílovou částku 100 tisíc korun, která<br />

zoologické zahradě pomůže s obnovou zničených prostor. Do<br />

projektu Čtení pomáhá je nyní zapojeno přes 134 tisíc dětí.<br />

jel<br />

NOVÁ JISTOTA<br />

PRO NIDV<br />

Dlouho a pečlivě zvažovalo MŠMT transformační<br />

kroky v rámci úsporných opatření ve státní správě.<br />

Na základě svých analýz i ohlasů ze školského<br />

terénu nakonec rozhodlo, že Národní institut pro<br />

další vzdělávání (NIDV) nebude sloučen s jinou<br />

přímo řízenou organizací MŠMT, ale zůstane zachován<br />

jako samostatná organizace, do které bude<br />

od roku 2014 včleněn Národní institut dětí a mládeže<br />

(NIDM).<br />

Jak zdůraznil při své nedávné návštěvě v NIDV ministr školství<br />

Petr Fiala, sloučení NIDV pod jinou organizaci MŠMT<br />

by negativně ovlivnilo přímou podporu učitelům i školám,<br />

kterou jim ministerstvo prostřednictvím NIDV poskytuje.<br />

Činnost a poslání NIDV nabývají na důležitosti s tím, jak<br />

se ukazují klíčové problémy a úkoly v oblasti českého<br />

školství. Díky funkční síti svých krajských pracovišť dokáže<br />

NIDV rychle, efektivně a celoplošně realizovat priority<br />

vzdělávací politiky státu a rezortní úkoly MŠMT a zároveň<br />

obratem poskytovat ministerstvu zpětnou vazbu ze<br />

školského terénu.<br />

Hlavní role NIDV spočívá do budoucna v tom, že jeho prostřednictvím<br />

bude moci MŠMT i nadále efektivně podporovat<br />

školy a učitele při prosazování kurikulárních záměrů<br />

tak, jak tomu je aktuálně např. v souvislosti s probíhajícími<br />

úpravami RVP ZV, organizací seminářů ke Standardům pro<br />

základní vzdělávání, podpoře vícejazyčnosti ve školách<br />

a při plnění dalších rezortních úkolů, které NIDV v současné<br />

době ve spolupráci s MŠMT a NÚV úspěšně realizuje.<br />

Chystané připojení NIDM od 1. 1. 2014 je pro NIDV novou<br />

výzvou, neboť do rejstříku činností NIDV přibudu i činnosti<br />

v oblasti zájmového a neformálního zdělávání. Podle<br />

vyjádření ministra je MŠMT přesvědčeno, že se i s tímto<br />

úkolem NIDV se ctí vypořádá.<br />

nidv<br />

UŽ 230 TISÍC PODPISŮ<br />

PRO WINTONA<br />

Pod peticí na podporu udělení Nobelovy ceny<br />

za mír zachránci židovských dětí Nicholasi Wintonovi<br />

se sešlo víc než 230 000 podpisů. Organizátoři<br />

z řad studentů gymnázia Open Gate předají archy<br />

v pátek v Oslu přímo tajemníkovi Nobelova výboru<br />

Geiru Lundestadovi. Winton zachránil v roce 1939<br />

před nacisty 669 dětí z tehdejšího Československa.<br />

Nominaci Wintona na ocenění podala už v lednu předsedkyně<br />

Sněmovny Miroslava Němcová. Podobně postupovala<br />

v uplynulých dvou letech. „V této věci jsem tak jako v minulosti<br />

také letos oslovila předsedu Knesetu, tedy izraelského<br />

parlamentu, se žádostí o podporu mé nominace. Oslovila<br />

jsem také předsedu britské dolní komory,“ řekla Němcová.<br />

Na obou místech se setkala s podporou. Během své nedávné<br />

návštěvy Švédska se setkala i s předsedou tamního parlamentu,<br />

který podle ní o tuto aktivitu projevil také zájem.<br />

„Ale bylo to spíše na informační bázi,“ podotkla.<br />

Připomněla, že Wintonovi bylo letos v květnu 104 let. „Nobelova<br />

cena za mír je vázána na žijící osoby, v tom jsme<br />

ještě limitováni,“ podotkla.<br />

Winton v letech 1938 a 1939 v Československu organizoval<br />

odjezdy židovských dětí do Británie a obstarával veškeré<br />

formality potřebné k jejich přepravě po železnici. Po válce<br />

se londýnský rodák živil jako makléř. Ani nejbližší příbuzní<br />

neměli tušení o válečné kapitole jeho života. Do povědomí<br />

veřejnosti se dostal až díky dojemnému setkání se svými<br />

zachráněnými „dětmi“ ve studiu BBC. Jeho polozapomenuté<br />

činy pak připomněl slovenský režisér Matej Mináč, když<br />

natočil film Všichni moji blízcí (1999). Podruhé vzdal Mináč<br />

hold britskému zachránci o tři roky později v dokumentu<br />

Síla lidskosti, potřetí v roce 2011 snímkem Nickyho rodina.<br />

Winton byl za své činy několikrát vyznamenán a povýšen do<br />

rytířského stavu. Václav Havel mu v roce 1998 udělil vysoké<br />

české státní vyznamenání – Řád Tomáše Garrigua Masaryka.<br />

čtk

26 Dopisy<br />

FESTIVAL<br />

SBOROVÉHO ZPĚVU<br />

V sobotu 25. května uspořádala Základní<br />

umělecká škola Louny ve Vrchlického<br />

divadle 7. ročník celostátního festivalu<br />

sborového zpěvu se zaměřením na využití<br />

Orffova instrumentáře.<br />

Festivalu se zúčastnilo celkem devět sborů.<br />

Předsedou odborné poroty byl hudební<br />

skladatel Pavel Jurkovič. Festival proběhl<br />

za podpory Ústeckého kraje, který škole<br />

přispěl částkou 40 000 Kč. Město Louny<br />

přispělo na pronájem divadla částkou<br />

8000 Kč.<br />

Celý festival byl velmi dobře zorganizován<br />

a všechny sbory, které na něm vystoupily,<br />

předvedly vynikající výkony, což<br />

byla zásluha nejen interpretů samotných,<br />

ale i jejich učitelů, učitelek a sbormistrů.<br />

Porota ocenila malé i velké umělce<br />

a jejich sbormistry za výborný pěvecký<br />

výkon, vedení sboru a efektivní využití<br />

Orffova instrumentáře. Cenu Laureát<br />

festivalu získal pěvecký sbor Rosnička<br />

ze Základní umělecké školy ve Stochově<br />

pod vedením Terezy Mlynaříkové. Sbor<br />

se představil ukázkou z pásma „Doteky<br />

písní“. V jeho podání zazněly skladby<br />

od Petra Ulrycha, Vlasty Redla, Jiří ho<br />

Pavlici a jiných. Všem oceněným sborům<br />

gratulujeme.<br />

Jindřiška Riedlová, ZUŠ Louny<br />

Foto: Jana Dudová Kodetová<br />

ŠKOLIČK A<br />

NANEČISTO<br />

Konec roku se nezadržitelně blíží, školáci<br />

se těší na prázdniny a co naši budoucí<br />

prvňáčci? Ti se sešli všichni společně z MŠ<br />

Tršice a MŠ Suchonice ve středu 22. května<br />

v budově 1. stupně, aby si užili svou první<br />

Školičku nanečisto.<br />

V herně si v roli diváků vyzkoušeli pozornost<br />

a soustředění. Sledovali pohádku<br />

O Sněhurce, kterou jim zahráli jejich<br />

budoucí kamarádi – žáci třetího ročníku.<br />

Po hezké pohádce se děti posilnily dobrou<br />

svačinkou a připravily se na společné hry.<br />

I počasí se nakonec umoudřilo, vykouklo<br />

sluníčko a děti se mohly pustit do<br />

soutěžení. Zkoušely obratnost, vytrvalost,<br />

rychlost i trpělivost, zkrátka všechno, co<br />

se jim bude ve škole hodit. Na správnost<br />

provedení a dodržování pravidel her<br />

dohlíželi učitelky a žáci 3. třídy, kteří také<br />

malým závodníkům ochotně pomáhali.<br />

Děti sbíraly oříšky, mrkvičky, honily myšku,<br />

koulely vajíčka, skládaly obrázky a pomalu<br />

se při hře seznamovaly. Když si děti prošly<br />

všechna stanoviště, doplnily vydanou<br />

energii ovocem, chuťovkami a oblíbeným<br />

modrým „šmoulovským“ nápojem.<br />

Za svou vytrvalost a snahu dostaly sladkou<br />

odměnu a pak se spokojeně rozešly domů<br />

a do svých mateřských škol. Snad jim společné<br />

hraní pomohlo nastartovat kamarádské<br />

vztahy, které budou ve třídě a při<br />

učení potřebovat.<br />

Eva Žundálková, vedoucí učitelka<br />

1. stupně ZŠ a MŠ Tršice<br />

TYRŠOVADLO<br />

Z FRENŠTÁTU<br />

Většina škol má něco, čím se může chlubit.<br />

Některé skvělými žáky, jiné mnoho<br />

let dobrým školním časopisem nebo třeba<br />

divadlem. S tím se to má úplně stejně<br />

jako s jinými činnostmi (nejen ve škole).<br />

Potřebujete nadšence (šílence), který<br />

se ho ujme, bude mu věnovat hodiny,<br />

dny a týdny času (bez ohledu na takové<br />

maličkosti, jako jsou odměny), sežene<br />

a přesvědčí několik (na začátku) žáků,<br />

že hrát divadlo je šance pro ty nejlepší.<br />

Pak se sehraje první hra, která se kupodivu<br />

podaří, potom další, než se zjistí,<br />

že hry jsou sice napsané, ale potřebovali<br />

bychom něco jiného (protože máme<br />

třeba hodně malých skřítků, ale princů<br />

málo). Divadelní principál vezme propisku,<br />

spoustu papírů a hru sepíše a pak<br />

další a další. Nakonec se ukáže, že to je<br />

dobré.<br />

V ZŠ na Tyršově ulici 913 ve Frenštátě<br />

pod Radhoštěm mají důvod k oslavě.<br />

Především malí i větší herci a herečky<br />

navštěvující divadelní kroužek Tyršovadlo,<br />

který oslaví své první desetiletí.<br />

Kroužek vznikl ve školním roce<br />

2002–2003 z podnětu dětí, které<br />

zhlédly amatérské představení a chtěly<br />

hrát také. Bylo jim vyhověno a od té<br />

doby Tyršovadlo žije. Z původních 12<br />

dětí má nyní 23 členů. Ti původní již<br />

dávno studují na vysokých školách<br />

nebo pracují. Tyršovadlo začínalo jako<br />

kroužek pro děti z 1. stupně, herci se<br />

však po čase nechtěli vzdát své činnosti,<br />

a tak se věkové pole rozšiřovalo.<br />

Dnes zde můžete potkat děti od čtvrté<br />

do deváté třídy. Ve svých počátcích<br />

divadlo uvádělo úpravy známých pohádek.<br />

Pak se psaní her chopila vedoucí<br />

kroužku, takže od roku 2009 hrají děti<br />

hry napsané přesnému počtu herců na<br />

tělo. Ročně nastudují dvě hry – jednu<br />

na Vánoce a druhou na závěr školního<br />

roku. Publikem jsou žáci školy a děti<br />

z frenštátských mateřských škol.<br />

Co k desátým narozeninám přeje Tyršovadlu<br />

jeho „principálka“? Stále dobrou<br />

partu dětí, kteří se dokážou nejen<br />

bavit, ale i na sobě tvrdě pracovat. A to<br />

je v době, kdy je dnešní mládež kritizována<br />

za stálé vysedávání u internetu,<br />

něco, co je třeba ocenit (pokud vás<br />

činnost divadelního kroužku zajímá,<br />

najdete nás na webových stránkách<br />

http://tyrsovadlo.webnode.cz).<br />

Pavla Novotná, vedoucí kroužku,<br />

ZŠ Tyršova, Frenštát pod Radhoštěm

Dopisy<br />

27<br />

SPOLUPRÁCE S UNIVERZITOU<br />

Naší škole se podařilo navázat partnerství<br />

s Univerzitou Palackého v Olomouci, konkrétně<br />

s katedrou geografie. Spolupráce<br />

je uskutečňována v rámci tamního projektu<br />

zaměřeného na realizaci terénní výuky<br />

pro žáky a vytváření výukových mate riálů<br />

k terénní výuce jak pro základní, tak<br />

střední školy. V této výuce jsou využívány<br />

moderní formy a metody, velký důraz je<br />

kladen na terénní složku vyučování. „Tento<br />

postup učení je velmi přínosný – žáci<br />

mají možnost pozorovat vybrané procesy<br />

a objekty v reálném prostoru přesně tak,<br />

jak skutečně fungují. Navíc mohou sledovat<br />

provázanost složek dnešního světa,<br />

čímž se překračuje problematická hranice<br />

jejich vztahů vzniklá rozdělením výuky do<br />

jednotlivých vyučovacích předmětů a dílčích<br />

oblastí,“ uvádí Jan Hercik, vedoucí<br />

projektu Centrum pro interdisciplinární<br />

terénní výuku žáků ZŠ a SŠ, a ještě dodává:<br />

„Naším cílem je poukázat na výhody<br />

výuky v terénu jakožto integrální součásti<br />

běžné výuky a zároveň také ukázat možné<br />

cesty, jak k tomuto specifickému způsobu<br />

vyučování přistupovat.“<br />

V rámci partnerství se uskutečnily první<br />

výukové bloky pro vybrané žáky sedmých<br />

a osmých tříd. Stěžejním pilířem výuky<br />

byla tvorba turistického průvodce Znojmem,<br />

při níž si žáci mimo jiné upevňovali<br />

a prohlubovali své dovednosti při práci<br />

s mapou, různými jinými informačními<br />

zdroji, výpočetní technikou a dalšími<br />

digitálními technologiemi. Velmi výraznou<br />

roli hrálo i poznávání města a práce žáků<br />

ve skupině. „Díky personálnímu zajištění<br />

olomouckými geografy byla výuka velmi<br />

efektivní – nejvýše na šest žáků připadl<br />

jeden lektor, což je přepych, který není<br />

v podmínkách běžně koncipované školy<br />

možný. Z navázání partnerství jsem nadšen<br />

stejně jako z obsahu právě realizované<br />

výuky,“ poznamenal ředitel školy Pavel<br />

Trulík.<br />

Do konce školního roku je naplánovaná<br />

pro žáky ZŠ Pražská ještě jedna vícedenní<br />

akce, která proběhne v polovině června<br />

v Olomouci. Znojemští žáci se hravým<br />

způsobem seznámí nejen s krásami hanácké<br />

metropole, ale díky vhodně voleným<br />

aktivitám budou získávat a dále rozvíjet<br />

řadu dalších dovedností. Určitým bonusem,<br />

především pro rodiče žáků, je plné<br />

financování dopravy a stravování žáků<br />

z prostředků projektu.<br />

Zmiňovanými akcemi však spolupráce<br />

mezi olomouckým Centrem pro interdisciplinární<br />

terénní výuku a ZŠ Pražská<br />

nekončí. Již dnes jsou připravovány další<br />

MISTRYNĚ ČR V HÁZENÉ<br />

Za asistence lektora měří žáci aktuální<br />

hladinu hluku na jedné z vybraných<br />

lokalit města<br />

akce pro žáky ZŠ Pražská, které budou<br />

realizovány ve školním roce 2013/2014.<br />

Marie Hošpesová, ZŠ a MŠ Pražská, Znojmo<br />

Další obrovský úspěch pro 17. ZŠ Zlín zaznamenala děvčata z 2. stupně. Stala se totiž<br />

mistryněmi České republiky v házené, když v Národním finále nejlepších základních<br />

škol z celé ČR s obrovským přehledem vyhrála. Republikové finále se konalo ve dnech<br />

22.–24. května 2013 v Karviné. Žákyně 6. a 7. A předvedly vynikající výkony a po naprosté<br />

zásluze mohly zvednout nad hlavu vítězný pohár. Strhující podívaná a skvělé výkony<br />

se musely ve vyprodané karvinské hale velmi líbit. Přestože jsme nebyli domácím týmem,<br />

diváci našim děvčatům hlasitě fandili a skandovali. Za předvedené výkony si jejich ovace<br />

rozhodně zasloužily. Je to obrovský úspěch nejen pro naši školu, ale i pro celý Zlín, který<br />

děvčata tak skvěle reprezentovala!<br />

Pavel Růžička, 17. ZŠ Zlín<br />

S RECYKLOHRANÍM K OCHRANĚ<br />

ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ<br />

Díky celostátnímu programu Recyklohraní<br />

aneb „Ukliďme si svět“ se nám podařilo<br />

nejen poučit a motivovat žáky v oblasti<br />

ekologie, ale také je aktivně zapojit do<br />

procesu ochrany životního prostředí.<br />

V rámci Recyklohraní žáci třídí již nepoužívané<br />

televizory, monitory a drobné<br />

spotřebiče. S pomocí tzv. LCA analýzy dat<br />

můžeme přesně vyčíslit, kolik elektrické<br />

energie, ropy, uhlí, primárních surovin<br />

či vody jsme našim aktivním přístupem<br />

přírodě ušetřili. Můžeme také spočítat,<br />

o kolik jsme snížili produkci skleníkových<br />

plynů nebo nebezpečného odpadu.<br />

„Z Certifikátu Environmentálního vyúčtování<br />

společnosti ASEKOL vyplývá, že<br />

žáci naší školy v loňském roce vytřídili<br />

1 televizi, 3 monitory a 93 kg drobných<br />

spotřebičů. Tím jsme uspořili 2,86 MWh<br />

elektřiny, 171,96 litrů ropy, 11,75 m 3<br />

vody a 0,08 tun primárních surovin. Navíc<br />

jsme snížili emise skleníkových plynů<br />

o 0,58 tun CO 2<br />

a produkci nebezpečných<br />

odpadů o 2,38 tun,“ popsala konkrétní<br />

úspory pro životní prostředí Eva Nováková<br />

– metodik environmentální výchovy<br />

v ZŠP Studentská v Neštěmicích.<br />

Díky zpětnému odběru jednoho kusu<br />

CRT televize dojde k úspoře elektrické<br />

energie ve výši 162,39 kWh, stejné množství<br />

spotřebuje např. 60W žárovka za čtyři<br />

měsíce sví cení. Jeden kus notebooku<br />

uspoří 6,8 l ropy = 100 km v osobním<br />

automobilu s běžnou spotřebou, 392 l<br />

pitné vody, tedy 30 cyklů myčky nádobí.<br />

Recyklací sta kusů mobilních telefonů<br />

dojde ke snížení produkce skleníkových<br />

plynů o 122 kg CO 2<br />

. Ekvivalentem jsou<br />

čtyři jízdy mezi Prahou a Brnem. Zpětný<br />

odběr 563 kg nebezpečného odpadu<br />

se rovná odpadu vyprodukovanému<br />

140 domácnostmi za rok.<br />

Jakub Novotný, Základní škola<br />

praktická, Neštěmice, Ústí nad Labem<br />

LETOS V ITÁLII<br />

Ciao a benvenuto in Italia! Takhle nás<br />

v Itálii vítali. Koho? No přece nás, žáky<br />

ZŠ v Kostelci u Holešova, kteří jsme se<br />

zúčastnili zahraničního studijního pobytu.<br />

Po noci strávené v autobusu byla celá posádka<br />

v pondělí ráno natěšená objevovat<br />

perly Itálie. Průvodce Marek měl spoustu<br />

zajímavých informací o historii i současnosti<br />

země, kde se rodilo umění. Navštívili<br />

jsme slavné město na vodě Benátky, taky<br />

místo, kam vedou všechny cesty – Řím<br />

i krásná města Toskánska Veronu a Florencii.<br />

Vyšplhali jsme se na činnou sopku<br />

Vesuv a prohlédli jsme si starořímské Pompeje.<br />

Nezapomněli jsme ani na Vatikán.<br />

Ochutnali jsme pravou italskou zmrzlinu<br />

a pizzu a jen málo věcí uniklo našim<br />

objektivům ve foťácích a mobilech. Všichni<br />

jsme si to jaksepatří užili. Byl to krásný<br />

týden plný nádherných zážitků.<br />

Kdo se s námi chystá opět příští rok vyrazit,<br />

má se na co těšit! Arrivederci!<br />

Štěpánka Zanášková,<br />

8. třída, ZŠ Kostelec u Holešova

28 Inzerce<br />

AKTIVAČNÍ CENTRA INFORMUJÍ…<br />

O individuálním projektu národním<br />

„Aktivační centra – vzdělávání pro<br />

těžce zdravotně postižené“ (dále jen:<br />

AC), který realizuje MŠMT s partnerem<br />

Národním institutem pro další vzdělávání<br />

(NIDV), byla již veřejnost informována.<br />

Vzhledem k velkému zájmu především<br />

rodičů dětí se středně těžkým a těžkým<br />

mentálním postižením, postižením více<br />

vadami a autismem, přinášíme další zprávu<br />

o tomto projektu a nabízíme několik<br />

konkrétních zkušeností.<br />

AC jsou realizována v 9 krajích České<br />

republiky při základních školách speciálních.<br />

Ke své činnosti využívají prostředí<br />

těchto škol, které mají bezbariérový přístup<br />

a vybavení odpovídá potřebám žáků<br />

s těžkým zdravotním postižením. Většina<br />

aktivit třech nabízených kurzů (kurz technických<br />

prací, lidových řemesel a poznávání<br />

světa kolem nás) se odehrává přímo<br />

v prostorách školy, pro některá AC byly<br />

vyčleněny budovy ve školních areálech,<br />

poznáváno je též nejbližší okolí.<br />

Kurs Svět kolem nás patří k nejoblíbenějším.<br />

AC v Karlových Varech, vedené<br />

ředitelkou Základní školy, Mateřské školy<br />

a Praktické školy ve Vančurově ul. 83,<br />

Mgr. Martinou Kheilovou, ho organizuje<br />

o sobotách, kdy mají žáci i jejich rodiče<br />

volno. Např. v sobotu 16. března se pro 11<br />

těžce zdravotně postižených žáků a dva<br />

rodiče uskutečnilo za dohledu 5 lektorů<br />

AC setkání v rámci kurzu Svět kolem nás<br />

s prohlídkou Alžbětinských Lázní. Cílem<br />

bylo seznámit žáky s historií a provozem<br />

této významné součásti jejich města.<br />

Vzhledem ke vstřícnosti managementu<br />

lázní, které umožnilo žákům kurzu a jejich<br />

doprovodu vstup do jednotlivých provozů,<br />

se sobotní dopoledne stalo nevšedním<br />

zážitkem pro všechny. Skupinu osobně<br />

provázela a fundovaně přizpůsobila svůj<br />

výklad těžce mentálně postiženým žákům<br />

náměstkyně lázní Jana Hornová. Vysvětlila<br />

jednotlivé lázeňské léčebné postupy<br />

tak, že žáci byli aktivní a projevovali o vše<br />

spontánní zájem. Mohli se napít vody z lázeňského<br />

pramene, vidět nejstarší lázeňské<br />

vany, bazén, solnou jeskyni, cvičební<br />

sály a léčení zmrazením. Na závěr kurzu si<br />

děti mohly vyzkoušet pobyt v solné jeskyni,<br />

nebo si zaplavat pod dozorem lektora<br />

a rodičů v bazénu. Hlavní lektorka kurzu<br />

Svět kolem nás Mgr. Libuše Kroupová<br />

v závěru s žáky zhodnotila celý program.<br />

O daný kurz je mimořádný zájem ze<br />

strany žáků i rodičů. Vzhledem k tomu, že<br />

probíhá v sobotu, kdy rodiče mohou své<br />

děti doprovázet, stala se z kurzu oblíbená<br />

činnost pro celé rodiny.<br />

AC v Turnově působí pod vedením<br />

Mgr. Jaroslavy Štoudkové, ředitelky Základní<br />

školy v Sobotecké ul. 242, v samostatné<br />

budově ve dvoře školy, kde má pro<br />

své činnosti vybavenu místnost výrazně<br />

osvětlenou velkým oknem. Celý prostor<br />

zdobí výrobky žáků, kteří se zde pravidelně<br />

scházejí. Součástí vybavení je školní<br />

dílna, ve které jsou realizovány aktivity<br />

především z kurzu Technické práce. Pokud<br />

mají žáci chuť něco dobrého si uvařit nebo<br />

upéct, využívají kuchyňku v hlavní budově<br />

školy. V zahradě na školním pozemku<br />

mají vyhrazen prostor pro pěstování<br />

jarní zeleniny a květinový záhon. Pokud<br />

chtějí objevovat „Svět kolem nás“ v dalším<br />

z nabízených kurzů, nic jim v tom nebrání,<br />

neboť město od školy mají jako na dlani.<br />

Ve středu 22. května navštívil AC v Turnově<br />

představitel MŠMT David Kolačný,<br />

v jehož gesci je i problematika AC, a zástupci<br />

NIDV. Žáci kurzu Technické práce<br />

návštěvu mile překvapili hudebně-tanečním<br />

vystoupením pod vedením lektorky<br />

J. Kadavé, které se odehrálo na školní<br />

zahradě. Po té se žáci rozdělili do dvou<br />

skupin. Jedna měla ve svém programu<br />

výrobu smirkových brousítek v dílně, druhá<br />

pěstitelské práce na zahradě – sázení<br />

rajčat, fazolí a květin.<br />

Práce na výrobě brousítek probíhala<br />

s první skupinou v pracovní dílně. Pod vedením<br />

lektorky J. Štoudkové, která žákům<br />

v úvodu velmi podrobně, vtipně a srozumitelně<br />

vysvětlila postup, začala samostatná<br />

práce. Za pomoci tří lektorů žáci<br />

na pracovních stolech se zabudovanými<br />

svěráky vyráběli svá brousítka. Kurz měl<br />

dvouhodinovou dotaci včetně vyčleněného<br />

času na svačinu, kterou si účastníci nosí<br />

z domova. Při svačince společně hodnotili<br />

průběh kurzu a úspěchy či potíže při své<br />

práci. Finálním výsledkem aktivity byla<br />

smirková brousítka, která si žáci pyšně odnesli<br />

domů jako výsledek své dovednosti<br />

a šikovnosti. Druhá skupina, kterou vedla<br />

lektorka R. Šimůnková, měla na programu<br />

pěstitelské práce. Kurz probíhal ve školní<br />

zahradě. Náplní byla výsadba květin do<br />

květináčů, které žáci vyzdobili v předchozím<br />

kurzu (barevné květináčky s nalepenou<br />

kamínkovou mozaikou), a výsadba<br />

rajčat a fazolí do záhonku, který si též<br />

sami upravili. Nenásilnou formou probíhala<br />

přednáška o rostlinách, o významu<br />

pěstitelství a o důležitosti zdravé výživy.<br />

Většina žáků se středně těžkým mentálním<br />

postižením vyžadovala neustálý<br />

trpělivý dozor a dohled při všech realizovaných<br />

činnostech. Metoda výkladu<br />

byla vždy doplněna názornými ukázkami<br />

s následnou vlastní konkrétní činností<br />

žáků. Provedeno bylo průběžné i závěrečné<br />

hodnocení. AC v Turnově pracuje v optimálních<br />

podmínkách, které mohla škola<br />

zajistit. Za mimořádnou lze považovat<br />

angažovanost lektorek, které pracovaly<br />

s profesionální jistotou, přirozenou autoritou<br />

a nevšedním entuziasmem. Za tento<br />

přístup jim patří velké poděkování.<br />

Záměrem projektu AC je opakování<br />

a rozšiřování dosažených vědomostí, dovedností,<br />

návyků a zvládnutí větší samostatnosti<br />

žáků s těžšími formami zdravotního<br />

postižení v mimoškolních aktivitách.<br />

Zkušenosti ukazují, že stanovené cíle jsou<br />

reálné a vhodný obsah kurzů s profesionálním<br />

vedením umožní jejich dosažení. Týmy<br />

lektorů AC mají plnou podporu vedení<br />

škol, při kterých byly zřízeny. V rámci integrace<br />

žáků do života regionu iniciativně<br />

vyhledávají spolupráci s místními organizacemi,<br />

úřady i jednotlivci, což se jim daří.<br />

Zkušenosti z činnosti AC v České republice<br />

byly dne 22. května konfrontovány na<br />

společném odborném semináři se speciálními<br />

pedagogy z Dánska. Akce se uskutečnila<br />

v NIDV za účasti Bente Mortensen,<br />

ředitelky speciální školy Stensangerskolen<br />

v Aarhusu, a Wiwi Hoier, ředitelky analogické<br />

školy Vesterbakkeskolen v Randers.<br />

Zástupce MŠMT David Kolačný i pracovníci<br />

AC zde získali cenné informace a sjednotili<br />

si své postoje v řešení otázky rovných<br />

příležitostí při zájmovém vzdělávání žáků<br />

s těžšími formami mentálního postižení.<br />

Popsané náměty z kurzů AC mohou být<br />

inspirativní jak pro ostatní AC z projektu,<br />

tak pro potencionální zájemce o uvedenou<br />

vzdělávací nabídku mimoškolních aktivit<br />

v budoucnosti. Jako pozitivní sdělení lze<br />

v závěru uvést příklad KÚ Jihočeského<br />

kraje, který na základě pokynu hejtmana<br />

Mgr. Jiřího Zimoly v současnosti dodatkem<br />

rozšířil zřizovací listinu Základní školy a Mateřské<br />

školy ve Strakonicích, Plánkova 430,<br />

a umožnil tak formou doplňkové činnosti<br />

(viz § 135 školského zákona) provozovat<br />

AC i mimo projekt ESF. Uvedený KÚ jako<br />

jeden z prvních pochopil význam vytváření<br />

rovných příležitostí pro celoživotní zájmové<br />

vzdělávání i mládeže s těžkým mentálním<br />

postižením. Z jejich stanoviska cituji: „Toto<br />

je nezbytným předpokladem pro úspěšný<br />

rozvoj zájmového vzdělávání osob s těžkým<br />

zdravotním postižením, které zůstávají<br />

po ukončení vzdělávání v rodině bez širšího<br />

sociálního kontaktu.“ Děkujeme.<br />

Za realizační tým projektu<br />

PhDr. Marta Teplá<br />

tepla@nidv.cz

logo

products

Resources

Company

Terms of service
Privacy policy
Cookie policy
Cookie settings
Imprint
Change language
Made with love in Switzerland
© 2024 Yumpu.com all rights reserved

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!